čtvrtek 28. února 2019

reportáž na přání s laskavým svolením











Fotografická reportáž z Izraele není moje, ale naší Terezy. 
Přáli jste si někteří po mém příspěvku malí velcí cestovatelé vidět další fotky z Izraele.
Mám povolení, tak zveřejňuji.
Naše fotografka Tereza Veselá a její fotky z Izraele. 
Ovšem tyto fotky na jejích stránkách na odkazu nenajdete.
Izrael je pestrá země, takže naši cestovatelé mimo jiné navštívili Jeruzalém, Mrtvé moře, poušť, velký národní park a spoustu dalšího. 
Dcera se zetěm nevybírají většinou při svých cestách otrocky známá turistická místa, ale právě naopak. A přejíždějí bez předchozího plánu a rozhodují se na místě. 
Ještě v úterý nevěděli, kde budou spát ve středu. 
Dcera objevila v poušti farmu velbloudů, takže včera spali u beduínů v krásné velmi civilizované chatrči kousek od velbloudů a děti jsou jako u vytržení. 
Ostatně cestování je fakt baví, vidím to na všech fotkách a už se těším na tradiční návrat Loly se slovy: babičko, tam se musíte s dědečkem podívat!!!
Tak dnes procházka po Izraeli prostřednictvím krásných fotografií a věřte, bylo těžké vybrat z toho velkého množství, musel by tady být seriál.
Ani vlastně nevím, podle čeho jsem vybrala, páč krásné jsou všechny. 
Z každého místa malé nahlédnutí.
Tak dnes bez mého přičinění. A zdravím do Izraele.























Včera u velbloudů s večeří od beduínů.






středa 27. února 2019

dnes rychlovka




Sněženky se krásně smějí ve slunci, tak jsem je před chvíli zase musela fotit. 
Za chvíli jedeme na rehabilitaci, takže nemám moc času.
Bílá z naší zahrady.



Poslední dny mám bílou jako téma. Dny bílých plášťů.
Odběr krve před pár dny, včera návštěva u naší "rodinné" internistky, kde jsem se teda moc nepotěšila i když jsem se v ordinaci hodně nasmála.
Dnes rehabilitace, tam se teda moc těším, už je to jako návštěva k rodině, tam se taky pobavím.
Zítra se mám objednat k dalšímu lékaři, páč problémy po nehodě neodcházejí.
Ale nemylte se, nějak extra se netrápím. Jen už bych chtěla zažít jiné výlety a cíle, než jsou ordinace.
Tento týden mám pracovně trochu volněji, po minulém týdnu, kdy jsem psala a psala, si zasloužím trochu odpočinku.
Akce až v sobotu, když nepočítám pracovně osobní snídani zítra s Bárou😀
A ještě pro ty, co nechodí na facebook.
Dlouho nebyly červánky a ty, co jsem si malovala vloni, už nemám.
Tak jsem si v pondělí namalovala nové. 
Mějte pěkný den a ať není jen bílý.

úterý 26. února 2019

malí velcí cestovatelé



foto Tereza Veselá 

Každý to máme jinak. Někdo s dětmi cestuje, někdo to považuje za náročné.
My jsme vždy cestovali se svými třemi dětmi a ani nás nenapadlo, že by to mělo být jinak. 
Těšili jsme se na to, že s nimi budeme celé dny a konečně budeme mít čas hrát a povídat si v rozsahu, na který nebyl čas v běžném životě. 
A když jsme se z dovolené vraceli, vždy nám to bylo líto, že už tohle soužití každou minutou končí.
Ano, za hranice jsme necestovali. Jednak to nešlo a druhak jsme na tom ani nebyli tak dobře. 
Poprvé jsme se s dětmi podívali za hranice do Německa po revoluci, když bylo nejmladšímu dítěti dva roky. 
A pamatuji si, že jsme byli tenkrát na dovolené v Jablonci u přehrady a k hranicím jsme se přiblížili autem a přes hranice jsme šli pěšky. 
Dnes jsou samozřejmě jiné možnosti a vycestovat se dá ze dne na den, když jsou zrovna letenky za pakatel. Občas se stane, že máme všechny tři dospělé děti najednou v zahraničí a některé ani nestíháme, někdo cestuje za prací a pohybuje se ve dvou zemích, takže někdy ani nevíme, že Linda připravuje nějaké představení v Paříži.
Tak to byl jen úvod k tomu, co chci zaznamenat. 
Snad si tyto moje úryvky ze života někdy vnoučata rádi přečtou.
Lola s Alánkem jsou opravdu velcí cestovatelé. A kromě běžných zemí navštívily Ameriku, Čínu a byly i za polární září. Cestují od malinka se svými rodiči a nikdy nezůstaly doma. A myslet si, že cestování není pro malé děti, tomu odporuje to, co v nich zůstává po každé cestě a začínají znát svět ve třech a pěti letech víc než já. 
Eifelovka to je synonymum pro: Babi, tady bydlí teta Linda (no teď už její startovní zemí Česko) a tam jsme byli. To je Paříž. 
Tohle Lolinka rozpoznala na fotkách ve svých dvou letech.
V pátek odletěli do Izraele a tomuto rychlému rozhodnutí předchází malý příběh, který chci tady zaznamenat.
A vlastně podporuje můj názor, že s dětmi lze cestovat v jakémkoliv věku a vždy je to obohatí. 
Lola a Alánek začaly chodit s dcerou do galerií, ostatně já jsem naše děti brala všude od útlého věku, a už je to baví. Minulý týden byly v Národní galerii ve Veletržním paláci, kam chodí často na výtvarné dílny. Před tím už zvládnou prohlídku obrazů. Vydrží tak hodinu a tentokrát zbývalo do dílen ještě dost času, tak se zastavili všichni v knihkupectví, které je rovněž v areálu.


Alánek, v červnu mu budou čtyři roky, přiběhl za dcerou s knihou o Izraeli s dotazem: mami, můžeme si to koupit? Podobné knihy kupují před každou cestou, tak proč ne teď.
Doma si knihu prohlížejí a Alánek najednou povídá: můžeme se tam někdy podívat?
Naše Tereza odpovídá: určitě se tam někdy podíváme. 
Ale v naší rodině jsou zvykem rychlá rozhodnutí.
Jen tak letmý pohled na cenu letenek a už se v pátek letí.
Tentokrát určil cíl cesty Alánek.
Poprvé.
Každý den mám reportáže ze země, kam už se vzhledem ke svým zdravotním problémům pravděpodobně nepodívám a rozhodl o tom tentokrát a poprvé Alánek. 
A já se každý den kochám a dozvídám se, že Mrtvé moře na omak působí jako olej, který na víc pálí a voda nadnáší tak, že máš problém si stoupnout.


pondělí 25. února 2019

článek z vernisáže


Plním slib a zveřejňuji článek, který jsem napsala z úterní vernisáže. 
Malá ukázka obrazů byla v tomto příspěvku.
Snad bude pro vás zajímavý, jako bylo malé povídání pro mě. 
Článek už vyšel a můžete si i prohlédnout fotky sympatické autorky, které na blog nedávám tady   Kopíruju bez úprav.

Já se vlastně za malířku vůbec nepovažuji, přiznává Šárka Černá
Mělník /FOTOGALERIE/ - O pravdivosti tohoto tvrzení se mohou přesvědčit návštěvníci výstavy autorky Šárky Černé až do pondělí 13. května.
Zdroj: https://melnicky.denik.cz/kultura_region/ja-se-vlastne-za-malirku-vubec-nepovazuji-priznava-sarka-cerna-20190222.html


Zdroj: https://melnicky.denik.cz/kultura_region/ja-se-vlastne-za-malirku-vubec-nepovazuji-priznava-sarka-cerna-20190222.html

Zdroj: https://melnicky.denik.cz/kultura_region/ja-se-vlastne-za-malirku-vubec-nepovazuji-priznava-sarka-cerna-20190222.html



Úterní vernisáž výstavy ve Státním okresním archivu v Mělníku zahájilo úvodní slovo starosty Mělníka Ctirada Mikeše. Výstava je plná pozitivních obrazů krajiny, hlavně Českého středohoří, ale autorka má ráda i Mělnicko. Vzhledem ke svojí životní situaci, kterou autorka právě prožívá, je pozitivní náboj děl vlastně překvapivý. Pozitivní barvy a téma je vlastně trošku únik z reality a je určitým relaxem při složité životní situaci.
"Dva a půl roku jsem doma a starám se o svého autistického čtrnáctiletého syna, který trpí od šesti let poruchou autistického spektra, tzv. Asprergerův syndrom, a před dvěma lety jsem začala malovat pro veřejnost, měla jsem první výstavu a prodala první obraz. Maluju sice od dětství, ale vlastně až moje složitá životní situace mě přiměla malovat soustavně. Je to možná určitý únik od reality, protože situace se zhoršuje,“ vysvětluje Šárka Černá. První výstavu svých obrazů měla právě před dvěma lety.
Autorka výstavy bydlí v Mostě a má dvě děti, ale ráda maluje i Mělnicko. Začínala olejem, ale na to nemá trpělivost. Když maluje, tak hned a nechce čekat, až olej uschne. K malbě pastelem ji inspiroval malíř Pavel Švec, do jehož skupiny výtvarníků patří a jehož obrazy jsou pro ni inspirací a je v podstatě jejím mentorem a patronem.
„Malba pastelem je v podstatě celkem špinavá práce. Mám v obýváku roztažený balící papír, kde pastelem maluju. Baví mě, že se musím tvorby dotýkat prsty a rozmazávat pastel na obrazech. Nepovažuji se za malířku, protože maluji podle fotek. Malovat v plenéru si ještě netroufám,“ podotýká Šárka Černá.
Výstava Šárky Černé je prodejní výstavou. Návštěvník výstavy si může odnést něco málo z pozitivní energie, které autorka rozhodně nemá nazbyt, a přesto ji dokáže rozdávat.

Marta Dušková
Zdroj: https://melnicky.denik.cz/kultura_region/ja-se-vlastne-za-malirku-vubec-nepovazuji-priznava-sarka-cerna-20190222.html

Zdroj: https://melnicky.denik.cz/kultura_region/ja-se-vlastne-za-malirku-vubec-nepovazuji-priznava-sarka-cerna-20190222.html