pondělí 26. září 2022

trochu historie


O liběchovském kostelíčku jsem už psala několikrát na blogu, naposledy asi tady a úvodní foto je moje právě u tohoto článku. I druhé foto již znáte, fotila jsem z dálky od benzinky a už jsem jej použila několikrát. 
Minulý týden jsem dávala článek, jak pokračuje záchrana této kulturní památky a třeba bude zajímat i vás, i když ji třeba nikdy nenavštívíte anebo právě proto.
Přeji pohodový vstup do nového týdne.


Jak pokračuje záchrana liběchovského kostelíčka?
Marta Dušková

Liběchov sobě – Spolek pro záchranu kostelíčka vznikl jako sdružení přátel kaple sv. Ducha a sv. Hrobu v Liběchově. Cílem spolku byla a je především záchrana této památky a jejího okolí. Spolek pořádá spoustu kulturních i charitativních akcí na podporu kulturních památek, ale věnuje se především realizaci projektu Pietního místa v kryptě Kostelíčka.

Spolek informuje o realizaci projektu:
„V tomto roce pokračujeme v realizaci projektu Pietního místa v kryptě Kostelíčka. Chceme moderními, soudobými výtvarnými a visuálními prostředky (spojení oceli a skla) pietním způsobem rehabilitovat kryptu a umožnit kontinuitu jejího původního účelu. Autorem grafického návrhu je PhDr. Vítězslav Štajnochr, Ph.D. Letos jsme nechali v dílně Ing. Miroslava Liederhause vyrobit další část mobiliáře, tabuli na podestě, upomínku na zakladatele kaple Karla Hyacinta svobodného pána Villani de Castello Pilonico. Deska byla financována z veřejné sbírky pořádané naším spolkem. U příležitosti Dnů evropského dědictví jsme připravili text o historii lázní na Boží Vodě a o vzniku místní pstruhárny a liběchovského rybářstvím, text se stal podkladem pro vznik informační tabule, kterou jsme nechali vyrobit společně se společností Líheň Liběchov s.r.o. Podobné informační tabule jsme pořídili v loňském roce před vchodem do Kostelíčka a v roce 2020 do prostranství před Klácelku. Návrh nového výtvarného zpracování čtrnácti zastavení křížové cesty v provedení malířky MgA. Jitky Navrátilové, který byl poprvé vystaven letos během obřadu Křížové cesty na Velký pátek, je nyní nainstalován uvnitř Kostelíčka. Také si myslíte, že by se barokizující styl výtvarného zpracování hodil k barokním kapličkám?“ Informace o projektu zdroj Liběchov sobě | Facebook.

Kaple sv. Ducha, Božího hrobu a sv. Kříže v Liběchově je od roku 1958 kulturní památkou a první zmínka o Kostele svatého ducha na Liběchovem pochází ze 14. století. Ve třicetileté válce byl však vypálen a pozůstatky původní stavby se nedochovaly. Na spáleništi byla vystavěna nová kaple s patronátní rodovou hrobkou v roce 1654. Později roku 1734 byla kaple přestavěna ve vrcholně barokním slohu.

neděle 25. září 2022

pavučina a můj strom


Dnes to bude spíše obrazem, textu tady moc netřeba. Ve čtvrtek jsem po delší době fotila zase pavučinu. Nějaký kreativec pracoval celou noc a opletl celou pumpu. Tentokrát se mi fotilo líp než jindy. Pavučina byla hodně viditelná a já nemusela hodinu tančit kolem studny a hledat ten správný úhel focení. 
A myslím, že se mi celkem povedla.
Bohužel nafotit celou pumpu s pavučinami nebylo možné, vždy byla z nějakého úhlu pořádně vidět jen část. Vím, že mi někdo radil pro větší viditelnost postříkat pavučiny trochu vodou. Ale já mám ráda přirozenost, tak jak vidím, tak fotím.










A tohle je můj strom. Ne tedy dlouho, jen od loňska a vidím jej při cestě z Prahy a už skoro doma. Zaujal mě natolik, že jsem jej vloni i malovala. Ale obraz už je pryč a já jsem ráda, že se líbil, že někdo po něm zatoužil. 
V pátek při příjezdu domů jsme na něj vysloveně číhali. Je to můj podzimní strom.
Na závěr ještě dodatek ke včerejším dýním. Dnes fotky krásných dýní, které mi věnoval a vybral Alánek ze svých výpěstků. Skutečně vyrostly na jeho záhonku, o který se stará.
Lolinka litovala, že jich má málo a i z toho mála mi chtěla věnovat. Ty Alánkovy mi ale stačí.
Mějte pohodový den.






sobota 24. září 2022

kapku naruby...


Včera jsme si udělali malý výlet do Prahy, ale fotky z pražských zákoutí tady nebudou. Naše tradiční vyzvedávání dětí ze školy po prázdninách opět začalo. Povede se nám to tak jednou měsíčně a užíváme si to. Na první fotce je krásný medvídek na počasí, aktuální výrobek Alánka ze školy.


Na úvodní fotce vidíte výpěstky Loly a Alana z jejich malých zahrádek, které patří jen jim, i já jsem si odnesla dárky v podobě okrasných malých dýní. 
Naše dcera je nejen výbornou zahradnicí a pěstitelkou všech možných produktů, ale už i "farmářkou". Musela jsem si vyfotit část krásného špajzu se zásobami na zimu v podzimních barvách. A dostali jsme opět i zahradní výpěstky, naložená sušená rajčata a sušenou majoránku, která byla odpovědí na dotaz: Máš ještě saturejku? 
Ano, saturejky mám ještě dost, tak jsem dostala domácí majoránku, která tak neopakovatelně voní a z krámu si takovou nikdy nepřinesete.
No, je to vlastně kapku naruby. Je obvyklé, že si děti od rodičů z vesnice odváží podobné výpěstky, u nás je to naopak. My jedeme z vesnice do Prahy a odvážíme si výpěstky na vesnici. Dnes už téměř nic nepěstujeme, "plantáže" jsme měli, když byly děti malé a já jeden rok sbírala kýble, nepřeháním, okurek nakládaček a radost se postupně s každým kýblem měnila v nevoli a později odpor. Nicméně naložené okurky v čítání okolo 150 sklenic do Silvestra nevydržely. 
Dnes tedy trochu barevného podzimu. A opět jsem se vzdělala a viděla různé druhy dýní, které neznám. Byla to jako výstava, i když já dýně nejím. Pro potěšení oka.
Mějte pohodovou sobotu. Já mám po dlouhé době celý víkend volný, a i když ráda chodím za reportážemi, mám dnes radost z toho volna.







pátek 23. září 2022

projekt známý neznámý

foto Unicef
Na tento projekt jsem narazila čistě náhodou. 
Zase jsem o něm vůbec nevěděla a přijde mi smysluplný a možná je i příkladem pro ostatní děti. 
Oceňování dospělých má spoustu možností a právě v posledních dnech jsem na spoustu cen zrovna narazila. 
Cena hejtmanky, Zlatý Ámos, Cena ministra školství a tak bych mohla pokračovat, vyjmenovala jsem jen některé právě aktuální ceny, o kterých jsem psala. Ale o cenách pro úžasné děti teda moc nevím.
Nebudu projekt nebo dnešní téma dlouho popisovat, protože jak jinak, napsala jsem článek. Znáte projekt Hledáme dítě Česka 2022? 
Pokud máte kolem sebe děti, které byste chtěli nominovat, ještě je čas do konce září.
Tak dnes další osvětový článek, člověk se dozvídá pořád něco nového, ale o všem nepíšu. 
Témata si vybírám a tohle mi přišlo zajímavé. A někdy je hodně těžké najít k tématu podrobnější informace, dá to docela hledání.
A třeba přijde dnešní téma zajímavé i vám.
Mějte pohodový pátek.
 


Hledáme dítě Česka 2022 – nominace prodloužena do konce září
Marta Dušková

Anketa Dítě Česka, kterou vyhlašuje UNICEF Česká republika, pokračuje i letos. Nominace byla prodloužena do 30. září a anketa je určena pro talentované děti a mládež.

Nominovat do ankety je možné všechny děti či mládež, kteří splňují věk do 17 let a české občanství nebo trvalý pobyt ČR. Zájemci mohou nominovat své dítě, kamaráda, žáka či studenta, kteří se věnují společensky prospěšné činnosti a jsou inspirací pro ostatní.

Co bude porota hodnotit?

- prokázanou činnost ve prospěch potřebných, životního prostředí, společenských hodnot, inovací pro 
  budoucnost (může jít o zcela malé, lokální aktivity nebo velké činy pro celý svět)
- nadání, talent, školní výsledky
- schopnosti motivovat a inspirovat vrstevníky, být příkladem, pozitivně vést druhé
- potenciál do budoucnosti
- mezinárodní potenciál

Na vítěze čeká osobní setkání a interakce s porotci, vlastní blog a prostor na webu a profilech UNICEF ČR pro své názory a pohledy, propojení v rámci mezinárodní sítě UNICEF, publicita v partnerských médiích. Podrobné informace o projektu a vyplnění nominace je na webu O projektu - Dítě Česka (diteceska.cz).

Ještě pro zajímavost. V porotě je mimo dalších mělnická rodačka a herečka Jitka Čvančarová, která je vyslankyní UNICEF ČR.

čtvrtek 22. září 2022

farma ve finále


Opět po roce se bude udělovat Národní cena za architekturu a pro mě bylo překvapením, že mezi 55 finalisty, které byly vybrány z 255 přihlášených, je i Farma Vraňany, která je nominována na cenu v kategorii Novostavba. Při otevření rekonstruovaného farmářského centra jsem byla, ostatně navštěvujeme jej i tak často bez ohledu na novou stavbu. Na blogu jsem o otevření psala a můžete si zde prohlédnout i fotky nejen nové stavby, ale i skleníků. 
Článek k nominaci, který už vyšel, sem přikládám. Na oficiální fotky farmy se můžete podívat na odkaze v článku. Já k příspěvku dávám fotky svoje.
Mějte pohodový den.

P.S Nevíte náhodou někdo, co je s Dášou z blogu Cestou necestou? Už delší dobu ji postrádám, ale snad si jen dala oddych od blogování a jinak je ok.
Dnes mě zasáhla smutná zpráva u Helenky o odchodu Jarušky Redneval. Bude mi scházet, stejně jako mi chybí Laura a Růženka. Holky, dnes letí moje myšlenky k vám, postrádám vás ve svém virtuálním světě.



Mezi finalisty na letošní Národní cenu za architekturu je i Farma Vraňany
Marta Dušková

Největší česká architektonická soutěžní přehlídka o nejlepší architektonický počin je vyhlašována každý rok Obcí architektů. Grand Prix Architektů – Národní cena za architekturu 2022 vstoupila letos do svého XXIX. ročníku.

Z 255 letošních přihlášených projektů bylo vybráno 55 staveb do finále. Mezi nimi je i Farma Vraňany, která je zařazena do kategorie projektu Novostavba. Všechny projekty, které byly nominovány do finále, jsou zveřejněny na Obec architektů - Society of Czech Architects (grandprixarchitektu.cz). Všech 50 projektů, které postoupily do užšího finále, bylo představeno v Praze na tiskové konferenci 14. září.

O vítězích rozhoduje pětičlenná porota, která je složena z významných českých i zahraničních osobností z oblasti architektury.

Hlavní ceny soutěže:
Grand Prix Architektů – velká modrá kostka – udílí porota.
Cena za celoživotní dílo – velká červená kostka – udílí Rada Obce architektů – nominace zasílejte emailem
Porota uděluje další ceny – malé modré kostky – v následujících kategoriích:
Novostavba
Rekonstrukce
Rodinný dům
Architektonický design

Všechny podrobné informace k projektu a udělovaným cenám jsou na webu https://www.grandprixarchitektu.cz/novinka/259-mezinarodni-porota-gpa--narodni-ceny-za-architekturu--vybrala-50-projektu-postupujicich-do-finale.

středa 21. září 2022

mimochodem...


Někdy čekám na schůzku, někdy na auto po schůzce, někdy na zahájení akce, prostě čekám. A když čekám, jen tak mimochodem bez plánu fotím detaily, které jsou poblíž. A tak se mi hromadí fotky ve foťáku, které se nehodí k tématům, o kterých píšu, prostě nikam a dát jen pár samostatně je nesmysl. 
A tak jsem si vyhledala ty fotky, které jsem fotila a dávno na ně zapomněla a odpočinula jsem si u toho od psaní. Poznala jsem na všech, kde jsem fotila. 
Jen záběr na Říp mi dal fakt zabrat a já přemýšlela docela dlouho, odkud jsem to fotila? Nebo to někde cvakl můj muž? Nemohla jsem pochopit, odkud to je.
Pak jsem na to přišla. Čekání na rozhovor v zahradě kavárny Café živel, odtud je vidět Říp. Tak dnes jen detaily bez ladu a skladu a všechno je to Mělník, tam se ostatně pohybuji nejčastěji.
Ty první fotky jsou čerstvé ze soboty, když jsem čekala na průvod. Tenhle evangelický kostel míjím pořád z jedné i druhé strany, ale ještě nikdy jsem tam nebyla. Pochází z 19. století. Poprvé jsem na něj nekoukala z auta, tak jsem mohla fotit. Ten vyfocený vrtulník souvisí s vinobraním. Létal dokola nad historickým centrem města a natáčel vinobraní.






Tohle je ten Říp ze zahrady kavárny.




Tyhle fotky souvisí také s kavárnou Café Živel. Čekám před kavárnou na taxi mého muže po rozhovoru.









Tohle je Tyršův dům.




Tahle zajímavá vila je naproti poště. Tady parkujeme při vyzvedávání balíků z balíkovny.




A na závěr jedno krásné dílko od Alánka. Zapomenuté ještě z prázdnin. Kdybyste nepoznali, co to je, tak je to trojhlavý drak.
Dnešní pelmel je u konce. Mějte pěkný den.