malý farmář spojuje děti a zvířátka

Zajímavé místo Malý farmář jsem dávala před rokem. Tak letos znovu aktuálně. Na další fotky se můžete podívat u článku, který vyšel už v polovině července. Nějak nestíhám. Také jsem tento měsíc přerušila svůj seriál vtipů, nestihla jsem je posbírat. Budu se snažit  je nasbírat příští měsíc. Zní to hrozně, ale příští měsíc je už zítra.

Mějte pohodové dny.

Malý farmář spojuje děti a zvířátka. Prázdninový tip na výlet

Marta Dušková

Tenhle zajímavý projekt ve Velvarech jsem objevila už vloni, viz odkaz pod článkem. 

Neziskový spolek Malý farmář s mottem „Společně vytváříme místo, kde zvířata a lidé žijí v harmonii, a přitom učíme děti úctě a lásce k přírodě“ zahrnuje vše, o čem vlastně spolek je. Prostor, kde se buduje komunitní místo, slouží jako azyl pro nechtěná zvířátka morčátka, králíky, slepice, prasátka, kozy, koně, ovečky, poníky a zároveň je kontaktním místem pro děti, pro které jsou zde připraveny ještě různé aktivity kromě kontaktů se zvířátky. Farmářský lesní klub, chovatelský kroužek, pony club a přírodní dílničky.

Letos je změna pro návštěvníky. Vloni nebyla žádné oficiální otvírací doba pro veřejnost a bylo nutné se domlouvat po telefonu. Letos je změna a otevřeno je každý pátek od 14 do 16 hodin a každou sobotu od 9 do 11 hodin a vstupné je dobrovolné. Jedná se o charitativní projekt, takže my jsme platili vstupné na jednoho letos 100 Kč, aby to této komunitě aspoň trochu pomohlo. Peníze získávají prostřednictvím dárců či z grantů a už fungují druhým rokem, což je obdivuhodné a všechno začalo jen nadšením a snahou udělat nějaký dobrý skutek. Minulý rok jsem si povídala se zakladatelkou projektu a rozhovor najdete v mém minulém článku. Že by to mohl být výdělečný podnik, si jistě nikdo nemyslí. Nechtěných zvířátek je pořád víc než dost.

Kromě klubů, kroužků a dílniček jsou tady pořádány i letní příměstské tábory, příměstské tábory o jarních prázdninách či pololetní tábor. V loni v září otevřeli venkovní dětský klub, kde jsou pro děti připraveny různé aktivity a jako zázemí slouží postavená jurta. Děti se mohou těšit na:

• Práce na farmičce: děti se seznámí se zvířátky, naučí se je krmit a starat se o ně
• Pěstování rostlin: vytvoříme si malou zahradu, kde si zasadíme vlastní zeleninu, bylinky a ovocné keře.
• Ekologické aktivity: naučíme se, jak správně třídíme odpad, jak chránit přírodu a jak pečovat o naše životní prostředí
• Přírodní dobrodružství: prozkoumáme okolní lesíky, naučíme se rozpoznávat stromy, rostliny a zvířata, která v přírodě žijí.

Pony club (5-15 let) probíhá každý čtvrtek od 15.30 hodin a děti pečují o čtyři poníky, což znamená doplňovat krmení, čistit je, česat, brát na procházky, kydat hnůj ve výběhu apod. Od února 2026 probíhají chovatelské kroužky v termínech úterý od 15:00/15:30 hod – starší děti (cca od 7-8 let) a středa od 15:30 hod – kombinace mladších dětí bez rodičů (cca od 5 let) i menších dětí s rodiči. Členství se hradí měsíčně nebo pololetně.

Kontaktní farmapark slouží jako azyl pro zvířátka a zvířátka tedy nerozdávají, není to útulek. V budování farmaparku či komunitní zahrady pokračují a většinu hradí ze svých vlastních zdrojů. Je to velmi přitažlivé místo a jako důkaz lze použít moje vnoučata. Letos tam chtěla jet prostě znovu. Fotografie jsou aktuální ze středy a starší najdete v druhém článku.

trochu jiná Praha díl třetí - originální hřbitov s galerií

Dnes poslední příspěvek o městské části Praha 6 - Suchdol. Něco málo o originálním hřbitově, který je součástí celého projektu zahrad, jsem už psala.

Zahrady se hřbitovem u kaple sv. Václava vznikly na základě výsledků architektonické soutěže, vítězný projekt zpracovali MgA. Václav Šuba a MgA. Jakub Červenka z projekční kanceláře STUDIO OBJEKTOR. Stavbu provedla v letech 2021 a 2022 společnost EKIS s.r.o. Suchdol byl 300 let bez hřbitova a nyní vznikl opravdu velký a zajímavý projekt. Areál pohřebiště tvoří v oplocené části prostor pro hroby, kolumbárium a vsypovou loučkou, ve volně přístupné části prostor pro rozptylovou loučku a háj vzpomínek a příslušející travnaté plochy a cesty. 

Samotný hřbitov je architektonicky velmi zajímavý a každém případě originální. Není obezděn žádnou betonovou zdí, naopak jako by byl součástí našeho života. Žádné skrývání hrobů, naopak odhalení, nakonec smrt patří k životu. A v takovém prostředí ani necítíte smutek či nějakou depresi, berete to, jak to je. Za hřbitovem přes plot vidíte pást se stádo oveček, které jakoby do prostoru patřily. Taky se mi líbí, že je hřbitov využíván i k jiným účelům, než je určeno. Minule jsem vám v galerii, která je součástí hřbitova a slouží mimo jiné jako malá smuteční síň, představila výstavu našeho Alana. Na hřbitově se schází jeden z mnoha suchdolských spolků a prostoru využívá k vyšívání.

Součástí zahrad je i nově zrenovovaná kaple sv. Václava a okolo ní krásně udržovaná zahrádka, info je v prvním článku. 

Kaple slouží jako obřadní síň ke svatebním, bohoslužebným a smutečním obřadům a dále jako prostor k pořádání koncertů, výstav a podobných kulturních akcí. Byla postavena v roce 1755 na místě morového hřbitova a u kaple je i památníček viz první článek.

V kapli jsou nově obnoveny nástěnné fresky, které byly objeveny při nedávné rekonstrukci.

Pohodovou neděli.

tak trochu vyzobaná slunečnice: trochu jiná Praha (vyzobanaslunecnice.blogspot.com)

tak trochu vyzobaná slunečnice: trochu jiná Praha díl druhý (vyzobanaslunecnice.blogspot.com)

trochu jiná Praha díl druhý

Před časem tady byl příspěvek o Praze 6 - Suchdole. Toto je druhý díl, o zvláštním hřbitově a kapličce bude další díl. Galerie je malá smuteční síň hned vedle velmi originálního hřbitova, jehož návrh vyhrál první cenu v architektonické soutěži. Síň se používá jako galerie a zároveň se tam třeba schází kroužek vyšívání. Mám ráda, když se místa a věci využívají i na něco jiného než jen k tomu, k čemu jsou určena. V sobotu v galerii končila Alanova výstava, Alan si výstavu pro návštěvníky i sám skvěle komentoval a jeho výstavu doplnily i dva  velké panely fotografií naší Terezy. Alan měl letos dva velikánské úspěchy, připravoval se na zkoušky na základní uměleckou školu, která je natolik prestižní, že se hlásí velké množství dětí. Náš Alan se dostal a dokonce se umístil jako první v pořadí. Na výstavě jsou i některé výtvory z jeho portfolia, které musel před zkouškami předložit. Součástí byla i keramika, najdete ji na fotkách na konci, ale bylo to pod sklem a moc se to lesklo, tak tam není všechno. Alan se učí i animovat filmy a letos jej lektorka, aniž jsme to věděli, přihlásila na filmový festival ve Zlíně, kde Alan za animovaný film, který tvořil s kamarádkou, získal první cenu, zapomněla jsem v jaké kategorii. Součástí této výstavy byla i zvířátka Loly, nemohla jsem moc fotit, bylo tam dost lidí. Celý areál se jmenuje, a tak se jmenoval i architektonický návrh, Zahrady s hřbitovem u kaple sv. Václava. Více až příště. 

Pěkný den.

trochu jiná Praha

Tak a jsme v Praze 6 v Suchdole. Obec Suchdol byla k Praze připojena v roce 1974. V roce 1978 při studiu v Praze už jsem do Suchdola na praxi na zemědělskou univerzitu jezdila tedy městskou dopravou metrem a autobusem. Dnes tady bydlí dcera s rodinou a s ní a s Lolou a Alanem jsme vydali v sobotu na procházku po okolí, na zajímavá místa a kousek do lesa. Musím říct, že Suchdol si zachoval neuvěřitelnou pospolitost a všichni si pomáhají a udržují tady tradiční spolky. Drží spolu neuvěřitelně a to není ani v naší obci, schází se při různých nejen oficiálních akcích, ale jen tak při sousedských setkáních. Je to neuvěřitelné místo a Tereza se podílí na všem dění.

Mají nově opravenou kapličku s krásně udržovanou zahrádkou, před kterou je vzácný kříž, nový zajímavý hřbitov a vedle malou galerii a kousek les. Naproti hřbitova je opravdu důstojné místo, které slouží jako rozptylová loučka a vedle malý ovocný sad, kde je památná tabule se seznamem významných lidí ze Suchdola, kteří tady mají svůj ovocný strom a svou hrušku mají i Lidice.

Suchdolští mají poprvé ve své historii hřbitov. Podle expertů je moderní hřbitov architektonickou vzácností a je součástí areálu Zahrad se hřbitovem u kaple sv. Václava a byl postaven v letech 2021-2022. 

Příště vám ukážu kapličku a galerii, protože tam bude vystavovat Tereza spolu s Alanem.

Ještě se musím zmínit o novém členu rodiny. Psí holčička Meda je adoptovaná z Bosny a Lola si ji přála ke svým 13. narozeninám, ale to je na samostatný příběh. 

Tak třeba se vám procházka bude také líbit.

Mějte pohodový vstup do nového týdne.