čtvrtek 28. října 2021

výstava na takové to domácí dívání


Ano vím, že dnes je státní svátek, nicméně akce na oslavu se pořádají teprve dnes, tak nemám připravený žádný příspěvek. Teprve dnes si jdu užít koncert v kostele v rámci Dne středočeského kraje, který pořádá mělnické muzeum. Akce jsou od rána za symbolické vstupné do muzea 1 Kč, ale jak víte, právě toto muzeum znám opravdu dobře a navštěvuji jej často a mám tady i takové detašované pracoviště v muzejní kavárně, takže jsme si s mužem vybrali jen koncert, který vlastně celý den uzavírá.
Ale protože mám ještě ve foťáku nějaké výtvory Alánka z našich podzimních miniprázdnin, tak dnes malá domácí výstava. O úžasném vyškrabovacím notesu, který jsem koupila všem vnoučatům, jsem už tady psala v rámci oslavy narozenin. 
Alan, stejně jako většina dětí, zapomněl notes u nás, tak pokračoval dál a vytvořil dílka, která rozhodně stojí za prezentaci na blogu, už proto, že jednou si na blogu prohlédnou děti třeba v pozdějším věku vše, co se u nás odehrávalo. Tento archiv je jistější než uchovávání fyzicky. 
Já sice uchovávám vše a mám i díla našich tří dětí, když byly malé, a už jsem tady i něco kdysi ukazovala, uchovávám i dílka vnoučat, ale jsou to dílka, která pro nás vyrobily u sebe doma. 
To, co se vyrábí u nás se mnou, si děti odvážejí samozřejmě domů ukázat mamince. Stejně tak si odnesl Alan svůj notes, který už je plný. 
Takže dávám fotky na blog.
Mějte pohodový den.

P.S. Některé obrázky mi Alánek vysvětlil, tak předávám dál.
Babi, vidíš v té hrušce červy?
A namaloval jsem i kytky s kořeny.
A tady na tom obrázku je krb a televize, kde se u tebe díváme na pohádky.
Ty ostatní, myslím, vysvětlení vůbec nepotřebují.
Musím ty notesy koupit ještě jednou.







středa 27. října 2021

strašidelné tvoření s dětmi









Pondělní animování filmů s dětmi bude na blogu, až vyjde článek v magazínu, tak dnes pondělí přeskakuju a tady je malá reportáž z našeho strašidelného tvoření. Reportáž z animační laboratoře jsem měla v plánu, ale čekala jsem na děti, protože jsem jim slíbila, že půjdeme animovat film. 
Většinou to bývá obráceně, že jdu dělat reportáž a děti beru prostě s sebou.
Už v pondělí jsme se dohodli, že budeme v úterý tvořit, protože děti odvážel do Prahy můj muž už odpoledne, protože šly s maminkou na strašidelnou stezku, tak aby to stihly. A já už v pondělí večer vymýšlela téma tvoření, aby to nebylo stejné jako jindy. Napadl mě halloween a to bylo téma, které jsme ještě nikdy nedělali, tak jsem se na něj fakt těšila. A ráno, když jsem řekla dětem téma, byly nadšené.
Takže dnes fotoreportáž z našeho včerejšího tvoření. 
Děti jsou nafoceny vícekrát, protože: 
babi, musíš ty špejle vyfotit z obou stran. 
Lolinko, tak si stoupni tam, kde není vidět ten nepořádek, který jsme udělali. To fotit nechci.
Já babi, neudržím všechny tři najednou.
Já teda jo, povídá Alan.
Babi, nevíš, jestli jsem to už otočil?
Broučku, nevím, já to přes foťák nevnímám.












Babi, tady jsem ti namalovala omalovánky. Vybarvíš je?


Tady maloval Alan. 
Tak a to je dnes vše. Mějte pěkný den.



úterý 26. října 2021

co je dystopie

foto Tereza Veselá

Alternativní divadlo jsem začala milovat pravděpodobně až s Lindiným absolventským představením na DAMU Absint. Nebyla to sice její první premiéra, ještě předtím byly menší projekty, nicméně tuhle premiéru představení si pamatuju dodnes, což u dalších premiér už nemám tak silné vzpomínky. 
O Absintu si můžete přečíst tady, pokud máte zájem, já si sem odkládám odkaz pro sebe.
Psát nějakou jakože recenzi na představení alternativního divadla není vůbec lehké. Po shlédnutí takového představení o něm přemýšlíte ještě několik dní, rozbíráte si, co jste viděli, diskutujete o tom a po pár dnech zjistíte, že byste ho možná měli a chtěli vidět ještě jednou. Nedostáváte tady nic naservírované na podnose jako u klasického divadla, vtáhne vás to do děje a nutí vás přemýšlet.
Přesně tohle mám teď po premiéře Pig Boy v divadle Studio Hrdinů v Holešovicích. Bylo báječné, že se nám povedlo posedět s našimi dětmi v kavárně před představením, tedy kromě Lindy, ta nás doběhla jen pozdravit. Seděli jsme víc než hodinu a bylo to moc příjemné setkání někde jinde než doma.
Vlastně pro nás s mužem byla premiérou i návštěva tohoto divadla. Nikdy jsme tam nebyli, přestože ve Veletržním paláci jsem byla mockrát. Nicméně to není až tak s podivem, když se tam Studio Hrdinů přestěhovalo teprve v roce 2012.
Ani jsem původně nechtěla tady o představení psát, protože je to fakt těžké, nicméně našla jsem článek, kde je krásně popsaný náhled na tuto hru a já s tím souzním, a takhle srozumitelně bych to nenapsala.
Každé představení naší Lindy je ojedinělé, už má svůj rukopis a nepamatuji si, že by při nějakém představení diváci mnohokrát netleskali a nevyvolávali protagonisty znovu na jeviště. 
Pig Boy má letos ještě dvě reprízy, tak pokud vás zaujme, máte ještě možnost letos vidět.
Přestože to byla premiéra odložená o rok, jako by byla o současné situaci v naší zemi, ale tam najde podobu i s jinou politickou situací asi každý. 
Je to dystopická hra (dystopie pesimistický obraz společnosti - opak utopie) o lidech a prasatech, která odhaluje tři příběhy o hledání lidskosti na různých místech. Z tohoto pohledu je hra velmi, velmi aktuální.


Ale, jak jsem slíbila, níže na konci článku je výňatek ze zprávy, kterou bych takto možná nikdy nenapsala. Tedy tak srozumitelně. Celý článek si může přečíst tady.
Tak dnes něco jako recenze.
Mějte pěkný den.
Autorem fotografií je naše Tereza, která už je kmenovým fotografem všech projektů Lindy.
Video s prasaty, které představení v jedné části doprovází na velkém plátně, si natáčela Linda sama s pomocí již někdy před rokem a půl na nějaké farmě. A při odjezdu vypadala podobně jako ta prasátka, celá od bláta.









Pig Boy 1986-2358 - tak trochu noční můra, tak trochu báseň
Odložené premiéry se ve Studiu Hrdinů dočká inscenace hry francouzské dramatičky Gwendoline Soublin Pig Boy 1986-2358. Dystopickou hru z blízké budoucnosti o lidech a prasatech režírovala Linda Dušková, která si ke spolupráci přizvala hudebního skladatele Dominika Gajarského a výtvarnici Petru Vlachynskou. Premiéra se uskuteční 22. října 2021.
Dystopická hra z blízké budoucnosti o lidech a prasatech. Tři části, tři různé dramatické formy, tři perspektivy a tři příběhy o hledání lidskosti na nečekaných místech jsou aktuální jak tematicky, tak i svou specifickou formou. Tři části které uvádí monologická cesta do pekla mladého farmáře, jehož snem je být kovbojem, realitou mu ale je starost o farmu vepřů, o kterou díky ekonomické krizi a tlaku nadnárodních společností přijde. Druhá část je stylizovaným virtuálním soudem nad prasetem, které je obviněno z toho, že chce mít stejná práva jako člověk. Závěrečná část je pak cestou symbolického prasete na svobodu. Všechny tři části propojuje téma svobodné volby a její iluzorní samozřejmosti.
„Text jsem koncipovala jako noční můru, báseň, která si bere něco ze současnosti (zemědělská krize, transhumanismus, sociální sítě…), ale i něco z minulosti (soudní procesy se zvířaty, westerny…), a tím tedy nastiňuje možnou cestu do budoucna, která vlastně nemůže být úplně nepřesná, protože se opírá o konkrétní skutečnosti, které existují nebo existovaly,“ říká o svém textu Gwendoline Soublin v exkluzivním rozhovoru pro program k představení..

pondělí 25. října 2021

sobotní ráno


Ranní svítání už jsem dlouho nefotila, protože bylo spíš jen zataženo. 
Žádné nebeské divadlo se nekonalo. 
V sobotu jsem si to vynahradila a nafotila kousek nebe. 
Někdo už jste mohli vidět fotky v sobotu na facebooku, tak ještě na blog.
Dnes trochu odlehčené téma.
Mějte pohodový vstup do nového týdne.
My dnes jdeme s dětmi do animační laboratoře učit se animovat film. 
Tak snad se nám to podaří a něco vznikne.




neděle 24. října 2021

nová galerie Naproti







Ještě mi z pondělí zbyla jedna výstava. O ní jsem se již jednou zmiňovala, nebo vlastně psala pozvánku a je to výstava Česká cena za architekturu 2021 a tady jste měli možnost si prohlédnout všech 35 nominovaných děl. Výstava je umístěna v nové galerie, která v Mělníku vznikla právě pro tuto výstavu, respektive zahájila a otevřela prostory právě touto výstavou, a to byl důvod, protože i já jsem si díla prohlédla na netu, proč jsem na výstavu šla a napsala o ní a nové galerii.
A dnes dávám tuto reportáž i pro vás, protože jsem zjistila, že občas někdo z vás do našeho regionu, hlavně do Mělníka zavítá, tak je možná dobré vědět, že tady něco nového je.
Mějte pohodovou neděli. K nám dnes odpoledne přijedou Lola a Alan na tři dny a já se moc těším. Program malých prázdnin už mám v hlavě.






Nová galerie Naproti je naproti knihovně

Mělník má novou galerii. Galerie Naproti sídlí v prvním patře Domu služeb na náměstí Karla IV. naproti městské knihovny. Galerie byla otevřena začátkem října výstavou Česká cena za architekturu 2021, což je soutěžní přehlídka vyhlašovaná každý rok Českou komorou architektů. Letos byl vyhlášen již 6. ročník soutěžní přehlídky, která je otevřena architektonickým realizacím postaveným na území České republiky za posledních pět let. Více o soutěži je možné si přečíst v článku Soutěžní přehlídka České ceny za architekturu tentokrát v Mělníku (kanalem.com).

Výstavu 35 děl finalistů soutěže je možné si prohlédnout do čtvrtku 11. listopadu v době:

po - čt: 10:00 - 17:00 h

pá: zavřeno

so: 9:00 - 12:00 h

ne: 13:00 - 18:00 h

Do soutěže v letošním roce bylo přihlášeno celkem 170 staveb. Absolutní vítěz bude vyhlášen na galavečeru ve Fóru Karlín. 

Pro novou mělnickou galerii byly využity prostory po OP Prostějov a po drobných úpravách elektroinstalace a vymalování stěn byl tento prostor využit pro výstavu. O její uspořádání požádala Česká komora architektů na základě návrhu městského architekta pořádat tuto prestižní výstavu v Mělníku. Po ukončení výstavy bude galerie využívána pro kulturní akce knihovnou nebo Mělnickým kulturním centrem.