čtvrtek 30. září 2021

trochu jiné pohledy...


Občas při reportážích si fotím jen tak, co mě cestou zaujme, ale fotky pak nikdy většinou nepoužiju, protože se nehodí zrovna k reportáži, kterou píšu, nebo se prostě nehodí vůbec. 
Ale nakonec některé z nich v krizi použiju. Včera a dnes jsem potřebovala foto k článkům a našla. 
Tak dávám i sem jen tak bez ladu a skladu. Mělník z různých úhlů pohledu, no žádné úžasné fotky, ale tak jak jsem objekt či místo viděla v té chvíli. Foceno v přestávkách či po oficiálním focení, kdy čekám na odvoz.
Fotky mají vpravdě jepičí život, tak je jednou vytáhnu. Focení objektů, které už jsem fotila mnohokrát. Zámek Mělník, chrám sv. Petra a Pavla, muzeum, radnice, Labe...
Mějte pěkný den a ať vidíte krásu třeba tam, kde ji nikdo jiný nevidí.















středa 29. září 2021

malujete kamínky?

foto zdroj
Tenhle článek, který vyjde dnes v našem magazínu, jsem už psala snad před týdnem a čekal na zveřejnění. Musím psát hned, jak na mě nějaká zajímavost vyskočí, protože jinak bych zapomněla a už nikdy nenašla. 
Spolek Vlčí máky znám a tato jejich výzva mě zaujala, tak informaci posílám dál. 
Já jsem se tedy ještě do malování kamínků nepustila a nevím, jestli pustím, stíhám všechno tak tak, ale třeba, kdo malujete, dáte rádi kamínku ještě jiný smysl. 
A kamínek třeba potěší pozůstalé, že někdo si vzpomněl.
Mějte pěkný den.

Malujete kamínky? Namalujte jeden válečným veteránům
Marta Dušková

Spolek Vlčí máky, který pomáhá především novodobým válečným veteránům a dále vojákům v činné službě a dalším, připravil zajímavou výzvu s názvem Pomozte nám vzdát hold válečným veteránům nejen pro ty, kdo už se malováním kamínků zabývají.

Důvodem výzvy je vzdát hold válečným veteránům a kamínky se symbolikou veteránů - vlčí mák, siluety, znaky útvarů položit k památníkům a hrobům. Kamínky ponechat na místě do 11. listopadu, kdy je Den veteránů, maximálně je přenášet mezi památníky či hroby. Později se v rámci principu Kamínkování malované kamínky pro veterány mohou rozletět do celého světa.

Možná tato výzva vzdání holdu válečným veteránům malým kamínkem potěší pozůstalé. Zájemci mohou fotografie svých výtvorů sdílet i s označením místa umístění a použít hashtagy kaminkyproveterany, denveteranu nebo denvalecnychveteranu.

"Naše poslání
Jsme dobrovolníci, kteří svůj čas, dovednosti a zkušenosti věnují těm, kteří by jinak byli na své starosti mnohdy sami. A kteří, bohužel, v české společnosti zůstávají stále ještě nedoceněni, nepochopeni a opomíjeni...
Pomáháme VÁLEČNÝM VETERÁNŮM, kteří hrdě nosili na rameni naši národní vlajku a za naše bezpečí nasazovali zdraví i život, snášeli odloučení od rodin a bojový stres.
Jsme malá neziskovka, která neakumuluje peníze, nýbrž hodiny dobrovolnické pomoci. A máme dost sil pomáhat i těm vojákům, kteří v misi nasazeni nebyli. Neodmítáme ani policisty, hasiče, celníky a vězeňské strážné, jejichž nasazení i problémy bývají podobné. Děkujeme za vaši službu!" www.spolekvlcimaky.cz

úterý 28. září 2021

příběh z čekárny...

Moc nových fotek Sáry za poslední dobu nemám. Chvíli nepostojí, je neustále v pohybu a nemám vždy foťák při ruce. Tyto fotky jsou staré možná už měsíc. Sára pořád něco vyvádí, že už ani nejsem schopná si to zapamatovat. Tak jeden příběh, který nás zasáhl všechny.
Minulou neděli jsme byli po roce na očkování a upřímně jsem ráda, že jdeme až za rok. 
Jako každé zvíře má i Sára z návštěvy veterináře velké trauma a dostat ji do přenosného proutěného koše chce teda nadlidské úsilí. I já tu návštěvu hodně prožívám už několik dní předem.
Očkování mělo být v září, a tak jsem volala minulou sobotu tedy už před víc než týdnem do ordinace, jaká je u nich neděle, zda tam nebývá moc pacientů, abychom nemuseli dlouho čekat. 
"No já vám to samozřejmě přesně neřeknu, ale v neděli neobjednáváme, takže by to mělo být rychlé". Jedeme tedy na poledne a Sára už přestala v košíku fňukat, ale vystrkuje na mě pořád packu a dotýká se mě, já ji chlácholím a už tohle mi rve srdce, a to ještě netuším, co nás teprve čeká.
A tady začíná příběh z čekárny. Vlastně už je to třetí příběh z čekárny, který jsem napsala, ale tentokrát je to zvířecí čekárna.
V čekárně je jen jedna paní bez zvířátka, jde se jen poradit. Sára se uklidní a začne pozorovat okolí a je klidná, dokud nepřijde paní s velkou krabicí, ze které se ozývá srdceryvný pláč. Sára cítí, že se něco hrozného děje a schoulí se do rohu a už se na mě ani nepodívá, je naprosto strnulá. Je vyděšená a možná pochopila, že jí se vlastně nic neděje.
Vyděšená tím hrozným pláčem jsem i já a rve mi to srdce. Chtěla bych si zakrýt uši, nejlépe odejít někam pryč... A rozhodně mi nebylo líp, když se paní svěřila, že má v krabici kocourka, kterého porazilo auto. Měla k němu krásný vztah a on k ní, když ho začala hladit a uklidňovat jej, tak na chvíli přestal plakat bolestí. 
Zato pán, který byl jako doprovod, už měl jasno: jdeme si jen pro injekci... 
Já jsem si hned říkala, že třeba mu ještě půjde pomoct... Tento příběh v okamžiku začala prožívat celá čekárna a naši Sáru nezajímal ani pejsek, který do ordinace přišel, což je pro ni obvykle jako televize.
Aniž jsem se zeptala paní přede mnou, řekla jsem paní se zraněným kocourkem, ať jde na řadu hned. Samozřejmě, nicméně někoho v ordinaci měli, takže se paní dostala k lékařce až po dlouhých dvaceti minutách.
Všichni jsme se snažili poslouchat, co se bude dít a občas byl ještě slyšet pláč. Trvalo to dlouho, víc než půl hodiny, tak bylo jasné, že je naděje. Lékařka a všichni s ní se přestěhovali z ordinace k rentgenu a operačnímu sálu. Paní vyběhla bez kocourka a po chvíli se zase vrátila. Za chvíli po ní přiběhl její mužský doprovod a chtěl klepat na ordinaci. Když se dozvěděl, že jsou u rentgenu, jen vztekle mávnul rukou a na můj dotaz, jak to vypadá, odpověděl nepříjemně, že neví a je to už jedno...
Nebudu tady fabulovat, páč nic nevím, i když se vysvětlení nabízí... Jistě záchrana toho maličkého pacienta bude drahá a pravděpodobně s předem nejasným koncem jen s malou nadějí. 
Ale i my jsme to v životě udělali a zachraňovali za vynaložení velkých finančních prostředků bez naděje svého minulého člena rodiny a udělali bychom to zas bez rozmýšlení.
Po téměř hodině paní odešla bez kocourka a já si netroufla na nic ptát.
V ordinaci jsem jen řekla, že držíme kocourkovi palce a že snad se ho povede zachránit... Paní doktorka mi jen odpověděla: držte, bude to potřebovat...
Ježíš, to je nějak dlouhý. Ještě jsem chtěla psát o storkách se Sárou, ale to až někdy příště.
Teď jen k fotkách. V té krabici je výjimečně, miluje tašky, ale dostala novou pískací myšku, tak si tam s ní vlezla a hrála si s ní v té krabici několik dní, až krabici rozcupovala.
Škrabadlo, které jsem jí koupila, používá na škrabání pořád každou chvíli, ale do toho domečku si vlezla jen jednou a pozorovala mě, jak píšu. No moje radost dlouho nevydržela, od té doby tam nebyla. Jo a na toho kocourka myslíme s mužem pořád a těžko se už dozvíme, jak to dopadlo...
Mějte pěknou neděli.



pondělí 27. září 2021

bez přípravy...

Nikdy nemám příspěvek na blog připraven předem, ráno sednu, pokud mám v hlavě nějaký nápad, píšu. Nebo prostě reaguji na aktuální situaci. Neměla jsem předem připraven ani včerejší smutný příspěvek. 
Pokud se dá hovořit o nějaké přípravě, tak jsou to články, které jsem už psala, nebo reportáže z výstav a další témata, která byla prvotně určena pro náš magazín. Píšu sice každý den, ale ne všechno se hodí sdílet na blog, protože se týká pouze našeho regionu. V sobotu byla například u nás tradiční gastronomická soutěž tentokrát na téma Polévkování a buchtování, to bude ale jen na Kanálu eM. Tam jsem dostala trochu vyčiněno, proč jsem nebyla a nefotila páteční akci. No proč asi?!
Věděla jsem o ní, ale tady se furt něco děje, a kdybych chtěla stihnout všechno, co mě zajímá, musela bych se naklonovat.
Dnes tedy jen tak, opět bez přípravy.
Ráno na mě vyskočil kvíz, který mě zaujal. Týkal se hoaxu, a přestože toto téma docela sleduju hlavně přes stránky a jejich facebook E-bezpečí, tedy sleduju, prostě občas na mě vykoukne příspěvek, který mě zaujme, nebyla jsem v kvízu moc úspěšná. Dala jsem to na 33% a prý jsem lepší než 20%, což je tedy jen malá útěcha, kteří se testovali přede mnou. Na svoji obranu musím podotknout, že některými fotografiemi či zprávami bych se ve skutečném životě vůbec nezaobírala, protože by to byl jasný hoax, ale tady běželo odpočítávání a taky jsem jednu otázku nestihla. 
Pokud máte chuť, můžete zkusit kvíz také. Kvíz s názvem Ověřte nevěřte. 
Třeba dopadnete líp než já.
Pro oživení dnešního příspěvku pár obrázků Pravda nebo lež z již zmiňovaného E-bezpečí.



A hoaxy šíří obyčejní lidé i tím, že záměrně překroutí situaci, která se jim stala, aby z toho vyšli jako vítězové či jinak nevím proč.
Jeden ze života najdete na Manipulátoři.cz, kteří odhalují právě falešné zprávy a hoaxy. Neskutečné je, že otec dítěte klidně riskoval jeho život, jen proto... 
Já vlastně nevím proč. 
A netušil, že má celá situace svědka, který uvedl vše na pravou míru podle skutečnosti.
Občas si lidé musí něco dokazovat za každou cenu. 
Přiznám se, že se v médiích pohybuji už celkem dlouho a jsem tedy nedůvěřivá i ke zprávách z jinak důvěryhodných zdrojů, a pokud mi to stojí za to a chci znát pravdu, dám si práci s ověřováním. 
Už jsem se setkala ve svém okolí, že z lenosti, nepozornosti a neověření zdrojů byl několikrát napsán kolegou článek o události, která se sice stala, ale úplně někomu jinému, než dotyčný napsal, a protože jeden se týkal akce státních složek, byl z toho docela průser (promiňte mi to slovo, jiné se mi nehodí). 
Mějte pohodový vstup do nového týdne. Pokud si uděláte test, dejte mi vědět výsledek.

P.S. Jo a teď mě napadlo, mohli bychom z toho udělat i výzvu na téma Hoaxy, například který vás zaujal, dostal, rozesmál, rozčílil či jste hned poznali, že je to hoax. Už tu dlouho výzva nebyla. 
Napište, zda se vám do této chce.
Pokud ano, dáme si na příspěvky týden do neděle 3. října. Já pak zveřejním najednou odkazy na vaše příspěvky. 


neděle 26. září 2021

pro Lauru...

Včera jsem se dozvěděla velmi smutnou zprávu o Lauře a je to poprvé, co něco takového zažívám v našem blogovém společenství a přiznám se, že to není odlišné od skutečného světa. 
Zasáhlo mě to úplně stejně, jako kdyby mi odešla kamarádka, kterou znám osobně. Nakonec si myslím, že se my blogerky známe možná ještě víc, ledacos na sebe prozradíme, možná víc než by se stalo třeba někde u kafe.
Lauru jsem měla moc ráda, ráda jsem k ní chodila, obdivovala její úžasné fotky, její vaření či její úžasnou kreativitu. A optimismus, který mi byl blízký. Setkávaly jsme se téměř denně prostřednictvím jejích příspěvků anebo jejich milých komentářů u mě.
A protože nemůžu se s ní nijak rozloučit, nemůžu jí dát kytku, nemůžu tuto etapu s Laurou nijak uzavřít, rozhodla jsem se dnes vytáhnout pár jejích komentářů, které zanechala u mě. Tyto komentáře už ožily znovu prostřednictvím mého letitého projektu "jepičí život" a dnes tedy potřetí a naposledy... 
Milovala jsem její slovenštinu a někdy jsem jí i slovensky odpovídala. Tak ať tedy ještě jednou Laura ožije prostřednictvím svých komentářů, kde nechala nahlédnout do svého života. 
Laura už mi chybí víc než rok, kdy se přestala ozývat prostřednictvím svého blogu a komentářů a já vytlačovala negativní myšlenky na to, proč už není každý den mezi námi... 
Dnes věnováno vzpomínce na Lauru. Ať ještě jednou promluví prostřednictvím svých pozitivních myšlenek, které tady zanechala.
Laury, posielam Ti tam hore posledné sbohom!

Dobre som sa pri čítaní bavila ... :) Omotali si nás tí naši miláčkovia okolo prsta ...
Tiež bez zvierat neviem žiť ... momentálne máme sučku labradora skríženého s vlčiakom ... je veľmi milá, vnímavá a hlavne empatická. A dvojročného kocúra Filipa ... Nie je kastrovaný, takže keď príroda zavolá, donmov sa chodí len najesť ... Už sme si na to zvykli ... Momentálne je už asi po ruji, stále je doma a zotavuje sa ... Na noc ale zmizne z domu ... Veľmi rád sa tulká, ale len keď chce on ... najradšej so mnou, lebo ho kŕmim ... Mám radosť, keď mi sedí na kolenách a pradie ...
Správanie tvojej Justínky neviem vysvetliť ... bude to ale asi tým, že mačky sú veľké osobnosti ... oveľa väčšie, ako psi ... A začína si uvedomovať možnosť slobody a jej výhody, a možnosť návratu domov, kde má zázemie, ktoré si oveľa viac váži ... Marti, pekný víkend s Justínou prajem ... :)

věci(ne)samozřejmé

Správny prístup ... U nás je takto vychovaný syn ... už od malička chodil "pracovať" s tatkom ... vždy sa vedel o seba postarať, dnes je z neho mladý muž, ktorý si sám zariadil byt vie navariť, upratať, oprať. S dcérou je to trochu horšie ... Od malička bola chorľavá, a ako sa hovorí, "ťažko sa chovala" To sa odrazilo aj na mojom prístupe k nej ... šetrila som ju ... Dnes sa už osamostatnila, má svoju domácnosť a stará sa. Ide to síce ťažšie, mnoho krát riešime problémy cez telefón, ale lepší sa to ... :)
Marti, prajem pekný víkend ... L-

jak jde život

Toľko múdrosti bolo už napísaných predo mnou ... Predovšetkým ti chcem poďakovať za tvoje vyznanie, či priznanie ? :)) Tiež by som ten dôchodok nebrala tragicky ... Nie je dôležitý status, ale životný pocit, stav mysle ... ochota byť činorodý, aktívny ... Teda všetko v rámci možností ... to je jasné ... Ty si mala vážny úraz, ktorý ťa posotil medzi dôchodcov. U mňa to bola zas vážna nemoc v mladom veku. Od 43.rokov mám mimokĺbovú reumu - Lupus a bola som na tom hodne zle. Nasadili liečbu, šupli ma na invalidný dôchodok ... Niesla som to hrozne ... Ale všetko sa utriaslo, liečba zabrala, Lupus uspali ... do pracovného procesu som sa už nevrátila ... na dôchodku som stále, i keď teraz už na starobnom ... Božinku ... strašne to znie ... :)))) Ale som spokojná ... môžem robiť čo chcem, čo ma baví a je toho neúrekom ... Dávam si pozor, aby sa Lupus neprebudil ... :))) A úplne sa stotožňujem s pisateľkou nado mnou , že nie je dôležité či si na dôchodku, alebo nie, stále si to ty a tvoje schopnosti využiť život vo svoj prospech. Veď vek je len číslo ... Prajem tebe aj manželovi všetko dobré ... a teším sa na ďalšie veselé príspevky ...

spát či nespát

Marti, tvoj dnešný príspevok čítam s úsmevom na perách ... a súhlasím s ním na 100% ... Pripomenula si mi naše deti ... Syna sme dali do svojej izbičky keď mal dva roky a narodila sa nám dcéra. Išiel tam s ním aj manžel, aby sa mohol vyspať ... to vieš ... novorodenec ... :) Neskôr, keď sa situácia s nočným plačom skončila, ostal synko sám, ale kedykoľvek mohol prísť. Ani to veľmi nevyužíval. On bol od útleho detstva samostatný ... dcéra ale pravý opak. Išla spať k nemu ako trojročná, ona k nám chodila pravidelne ... :)) A nedeľnú rannú rozprávku sme počúvali všetci svorne v našich posteliach ešte aj po ich puberte ... Marti ... prajem krásny deň pod rozkvitnutou čerešňou ... L.

hledám včerejší den

Marti, veď ty píšeš o nás !!!! ... Tiež v kuse čosi hľadáme, a podobne, najmä mužove veci. Ja sa snažím, aby všetko malo svoje miesto, no môj muž nikdy nemá čas vec na miesto uložiť, tak ho položí hoci kde, založí niečim iným a .... nabudúce hľadáme ... Ale ak mne sa stane, že niečo odložím a po čase neviem kde ... najhoršie je, keď sú to vianočné darčeky ... aaaale, veď to poznáme všetci ... Takže, aj ja sa hlásim do klubu ... :) Maj sa dobre ... pa L.

no a co???

Marti, dobre si vybrala ... tá zlatá k Vianociam patrí ... Tiež ma rodičia viedli k dobrému vkusu, gýč u nás nenájdeš ... nepáči sa mi to, nemám to rada. Druhá vec je osobný pohľad a meniaca sa doba ... Ak dnes niekto za gýč považuje brúsené sklo, tak toho mám doma veľa ... Vydávala som sa v dobe, kedy sa krištáľ dával ako svadobný dar. Páči sa mi dodnes a stále ho aj používame ... vázy i poháre ...
Maj príjemný víkend ... L.

prý pohádky jsou švindl...

Ako deti sme vyrastali na rozprávkach Pavla Dobšinského ... máme doma všetky tri hrubé knihy jeho diela. Viem, že sa mne aj sestre veľmi páčili a čítavali sme si ich pred spaním. Nedávno som sa kdesi dočítala, že v rozprávkach Dobšinského sú hororové scény, ktoré v žiadnom prípade nepatria do detských uší ... Ano, uznávam že autor vedel zlo opísať veľmi farbisto, ale myslím si, že je to všetko o výchove, čo si dieťa z takejto rozprávky zoberie. Skrátka rozprávka je preto rozprávkou, lebo na jej konci vždy víťazí dobro nad zlom.
Mne to pripadá, že sú jedinci, ktorí sa chcú silou mocou zviditeľniť a vypúšťajú z úst svoje myšlienky, ktoré sú mnoho krát bludom, kravinou. A snažia sa svoje názory vtĺkať do hláv ľudí ... Ako dobre, že máme svoj názor a skúsenosti ... L.

pobavilo

Predstava náhradných zubov pred bránkou ma celkom desí a obdivujem pani, ktorá si ich ešte vystavila pri parfémoch ... ale asi je to dobrá duša ...
Marti, pozdravujem s úsmevom na perách ... L.

sobota 25. září 2021

ještě se vracím k tématu...

Vlastně toto je možná jen pro mě, prostě si to sem odkládám. Tady na blogu mám šanci to znovu najít. Na facebooku je to složitější. Vzhledem k současné situaci, kterou jsem popsala i na blogu tady, se bojím kvůli nesmyslným výtkám facebooku věci správně pojmenovat. A pozor, je to velmi silné téma.
O projektu naší Lindy jsem tady psala už několikrát, naposledy v příspěvku další tabu..., ale ve čtvrtek byla vlastně premiéra tohoto projektu, tak si sem dovolím odložit článek s názvem Zabít se může i zdravý člověk. Projekt ukazuje, co se děje s lidmi před sebevraždou, který vyšel na Aktuálně.cz. 
Kdo máte chuť si to přečíst, najdete tam informace o projektu od naší Lindy, režisérky projektu. Možná už někdo z vás četl na facebooku, kde jsem sdílela. 
Jo a čtvrtek byl celý vyprodaný, takže je o projekt zájem a dostává tedy smysl a to byl cíl. 
V článku najdete i zajímavé video. A ještě na závěr přidávám text z audio procházek podle skutečných příběhů, jak většinou lidé reagují ať už hlavní aktéři nebo pozůstalí... 
O projektu byla i malá zmínka v České televizi. Kdo máte chuť, podívejte se na odkaz, je nastaven přímo na dané téma.
Mějte pěkný den.

P.S. Dnes je tady dost odkazů, které jsem si na blog odložila, protože už bych je nenašla.

Citace z článku:  
"Život si může vzít i člověk, který byl celý život v uvozovkách zdravý. Mohou se mu stát situace, které jsou v tu chvíli neúnosné, jedinec nevidí cestu ven a v poměrně krátkém čase se pokusí o sebevraždu," vysvětluje autorka. Na druhou stranu ani závažné duševní onemocnění nemusí automaticky znamenat, že má člověk sebevražedné sklony.
Projekt se objeví i v regionech.
Dušková doufá, že svým projektem přispěje k prevenci sebevražd tím, že podpoří společenskou debatu. "Pokud si o tom každý divák promluví s jedním nebo se dvěma lidmi, tak to bude skvělé," myslí si. Zmiňuje, že ji během tvorby obohatili i sami respondenti. "Říkali, co by jim tehdy pomohlo a nepomohlo. Například že by jim prospělo, kdyby věděli, že tyto pocity může mít kdokoliv nebo že je jejich problém dostatečně velký na to, aby šli za psychologem," popisuje.

Malé nahlédnutí do audio procházek:
„Jo tak vešku, jo. To si něco vymejšlíš. To není doopravdy. To není žádná depka. To je deBka. Debilní nálada. Žádná deprese. Moc přemejšlíš. Žádná veška. Bzučí ti v hlavě čmelák. Radši se napij. Ať ho utopíš. Máš přece ještě kamarády. Přece… když člověku něco je, nemusí rovnou k psychiatrovi. Jéžiš. Radši se ještě napij. Kdo o tom mluví, nikdy to neudělá. Tak se z toho vykecej. No povídej, co tě trápí. Poslouchám. Uši mám našponovaný. Hele, od toho tady jsme. .... Hele. To stačí. Jako… postěžovat si je jedna věc. Ale nemusíš kazit náladu. Tak, my jsme si tě poslechli. Chápeme, že to je na hovno. Ale víc se s tím dělat nedá. Každej máme nějaký hyeny. Nějaký sračky vražený do podrážky.“

„Je to přece příjemný, když se někdo zeptá, co si přejete. Mně se na to dlouho nikdo nezeptal. Jakoby se lidi tý otázky báli. Nebo toho, co by se mohli dozvědět. Spíš asi toho. Já si přeju... tady s váma chvíli sedět. Mezi lidma, co neuhejbaj pohledem. U nás v baráku se zavřou všechny dveře, jen co otevřu ty svoje. Zavíraj se od tý doby co jsem pověsila to parte. Já vím. To se neposlouchá lehce. Ale je třeba o tom mluvit. Jenomže oni prostě jen zavřou dveře a i za nima raději šeptaj. Jak se mám, na to se mě už dlouho nikdo nezeptal.“

„Ráno, když jsem vstala a měli jsme jet na výlet, tak jsem slyšela v rádiu, že našli někoho utopenýho, ženu drobné postavy… A mně skočilo na mysl: ‚doufám, že to nebyla moje máma‘… Ale úplně jsem to jako zapudila, řekla jsem si: ‚to je nesmysl‘. Tak jsme jeli do těch skal... to je neuvěřitelný, jak můžete potlačit ve vteřině myšlenku, ale vim, že tam byla, protože jsem to slyšela v tom rádiu, to si pamatuju… A pak jsme po tom vejletě šli někam nakoupit... a najednou mi volá známá mojí mámy. Že k ní přišla domů a že má odemčený dveře a přitom ona nikde… a že se o ní bojí.“

„Cesta na krizák a pak zase zpátky. Vystoupíš na tý zastávce. Ale z tý zastávky se nepohneš. Necháváš si ujet jeden autobus za druhym. Občas se podíváš na jízdní řád - aby si kolemjdoucí mysleli, že tu čekáš na autobus. Ale ty čekáš na ně. Na ty co jdou kolem. Co směřujou ke stejnýmu cíli. Pozoruješ je. Rytmus jejich chůze. A hlavně směr. Porovnáváš se s nima. S těma co jdou tim směrem. Ty ses vlastně přišel jenom podívat. Podívat se, jestli jsou na tom hůř než ty.“

pátek 24. září 2021

vůně Francie...


Tedy potažmo. Ve Francii jsem už nebyla několik let, možná 6-7 let, tak si ji připomínám dárky ostatním. Pro mamku k narozeninám jsem koupila tento balíček francouzských terin. Vloni jsem koupila dceři pod stromeček, takže to není pro mě úplně novinka. Pro mamku je už dost těžké nakupovat dárky, oblečení nepotřebuje a nechce, kosmetiku neocení a tak se mi možnosti dost zúžily. Předplatné časopisu jí kupuju už spoustu let k Vánocům, tak padla volba na jídlo, které by si sama nekoupila. Ještě k tomu koupím spoustu časopisů, které má ráda a kupuju jí je i v průběhu roku a posílám.
Tuto krásně zabalenou dárkovou sadu jsem nakoupila na eshopu Gastroklub a jediné, co se dá vytknout, musela jsem jim předem psát kvůli datu spotřeby, protože jsem ho nikde nenašla. Jak jsem si myslela, má trvanlivost dostatečně dlouhou, víc než bude potřeba.



A aby to nebylo jen o jídle, o prázdninách jsem si koupila novou židli k psacímu stolu. Protože je stůl starožitný a je k němu i starožitná židle, nechtěla jsem to měnit, ale moje záda říkala něco jiného, tak jsem si musela koupit něco zdravějšího a pohodlnějšího. Nakoupila jsem tady, ale nemohu už najít tuto konkrétní, nebo spíš se mi ji už nechce hledat. Ale líbí se mi moc a je pohodlná. Nelze ji srovnat s tou starožitnou, která je jen krásná.



Na závěr krásná velká svíčka. Tu jsme dostali od kamarádky jako dárek. Je moc hezká a krásně voní, a protože vím, že hodně z vás nakupuje v Pepco, tak ji tady dávám.
Mějte pěkný den.

P.S. Možná bych měla za některé své příspěvky pobírat procenta z prodeje😂😂😂 Včera viděla kamarádka paštiky na živo, a pak mi z domu psala, že objednala tři dárkové sady příbuzným pod stromeček... Třeba se tento tip na dárek bude hodit i vám. Mám ráda originální dárky a tento originální rozhodně je.


čtvrtek 23. září 2021

růžová záplava







Venku je sice už celkem chladno, ale na zahradě nám kvetou pořád dva keře růží a nakvétají i poupata, takže má člověk pocit, že podzim jen tak nebude. 
Nicméně astronomický podzim nastal už včera 22. září ve 21 hodin a 21 minut. Takže nastoupila podzimní rovnodennost a den bude stejně dlouhý jako noc.
Na keřích růží už sice listy žloutnou, ale poupata pořád nakvétají. 
Je čím se kochat. 
Tak dnes pár fotek ke kochání i pro vás. 
A přidávám i dva krásné hosty, kteří nás navštívili, tedy náš plot.
Mějte pokud možno růžový den.