neděle 30. června 2024

rozhovor o knize


Na blogu jsem o této osobnosti psala několikrát a vždycky si s ním moc ráda povídám. Tentokrát jsme si povídali o nové knize. Všechny fotografie sem nedávám, i když úvodní fotografii pana Lojky jsem fotila já, můžete se na ně podívat tady. Rozhovor se podle reakcí čtenářů hodně líbí, tak snad se bude líbit i vám. 
Dnes začínají prázdniny i u nás, přijedou na týden vnoučata, už se těšíme všichni, oni i my. 
Mějte pohodovou neděli.

Velký Mělník autorů Karla Lojky a Martina Klihavce vychází v červenci
Marta Dušková 

Kniha Velký Mělník autorů Karla Lojky a Martina Klihavce vychází k datu 80. narozenin Karla Lojky, ke 100. výročí vzniku Velkého Mělníka a k výročí 750 let od první písemné zmínky o Mělníku jako městě. Tato kniha je třetím společným dílem obou autorů o Mělníku a celkově je pátou knihou Karla Lojky na téma Mělník.
Tato nová kniha vznikla trochu na přání. A to je moje první otázka, kterou pokládám Karlu Lojkovi při našem povídání.

Pane Lojko, tahle kniha vznikla z trochu jiného důvodu než ty ostatní. Vlastně to byla kniha na přání.
Ano, to je pravda. Já jsem zveřejňoval články o historii Mělníka devět let na facebookové skupině Mělník-historie a současnost a můj kamarád Martin Klihavec přišel s nápadem vydat ty články v knize. Ono na facebooku jen těžko starší článek vyhledáte. Ale nemohlo se do knihy dát všechno, muselo se vybírat. A Martina napadlo, že by se kniha mohla vydat k mým narozeninám, tomu jsem se teda chtěl vyhnout, protože nevím, co bych ještě v 80. letech ještě oslavoval. Jedině, že žiju… Martin Klihavec se toho chopil a začali jsme knihu dávat dohromady. Většina práce jde za Martinem, protože vybíral články a fotografie, všechno editoval, dělal korekturu, a tak jsme to dali dohromady. Já mu poslal texty, které jsem měl uložené a on dával vše dohromady. Já jsem byl tentokrát pasivní.

Žiju na Mělníku 11 let a přiznávám, že mi nějak uniklo, co je Velký Mělník.
Velký Mělník vznikl v roce 1923, kdy byly připojeny, protože Mělník nebyl moc velký, obce Pšovka, Mlazice a Rousovice. V Rousovicích byl tenkrát velice prosperující cukrovar, a protože odváděl nemalé daně, tak to byl pro Mělník zisk, a to samé na Pšovce byla průmyslová zóna, tak tehdejší starosta Tykal přesvědčil starosty těch tří obcí, aby se připojily k Mělníku. To se povedlo a vznikl Velký Mělník. Chtěli tenkrát připojit ještě Velký Borek, ale tam na to nepřistoupili.

Na obale nové knížky je uvedena jednička. To je tedy, předpokládám, myšleno jako první díl.
Záleží na tom, jestli se to vůbec bude prodávat. Dnes jsou knihy dost drahé a tady je navíc specifické téma jen pro Mělník a okolí. Já jsem těch článků napsal asi 250 a tahle kniha bude mít 200 stran, tak se tam samozřejmě všechno nevešlo. S vydavatelem jsme se tedy dohodli, že jestli se to podaří a bude se kniha prodávat, bude to mít nějaký úspěch, tak se vydá příští rok či za dva roky další díl. Já stejně píšu dál a dál, tak uvidíme.

A tahle kniha se týká jen Velkého Mělníka?
No většinou ano. Já jsem se soustředil jen na Mělník a někdy i blízké okolí, jinak by to se pořád rozšiřovalo a byl by to nekonečný příběh.

A je zatím spoustu práce, sesbírat historické informace, sestavit je, napsat, sehnat dobové fotografie, je to úžasná práce.
Já píšu většinou po nocích, televize mě moc neoslovuje. Po večerech mám klid, tak píšu na počítači články. Pak to nechám několik dní odpočinout a znova to přečtu a s hrůzou zjistím, co tam mám chyb.

Tohle moc dobře znám.
V poslední době to posílám Petru Pokornému z knihkupectví Želví doupě a on je tak laskavý, že dělá korekturu. A nejsem v češtině tak spisovatelsky zběhlý, abych tam neudělal spoustu chyb.

Já myslím, že to není jenom o znalosti češtiny, když člověk čte po sobě několikrát ten samý článek, chyby už prostě nevidí. A udělá je každý, soustřeďujete se na obsah a píšete automaticky. Když si to čtete furt dokola, tak tu chybu prostě už neobjevíte.
Prý se tomu říká autorská slepota. Jak vidím tu stránku, tak to čtu už jen tak obrysově a už potom nevnímám detaily. Snažím se psát tak, aby tomu porozuměli všichni. Někteří historici mně vyčítají, že vše píšu populární formou, mělo by to být psáno s větší erudicí, více odborně. A já jsem říkal, ale to nikdo nebude číst.

To je pravda, takový text člověka spíše odradí.
Když už si bude potom někdo chtít zjistit další informace, tak si najde další třeba vědecké články, pokud vůbec existují. Většinou, když píšu o lidech, osobnostech, tak o nich nenapsal ještě nikdo nic. My jsme se snažili, aby kniha byla rozmanitá, aby to nebylo jednostranné, takže je tam historie budov, historie zaniklých budov či podniků, které už neexistují a potom jsem se snažil psát o osobnostech, které tady žili a měli význam ve své době a ovlivňovali dění v regionu ať už politici, umělci nebo literáti. Bohužel ta doba je tak uspěchaná a je tolik informací, že všichni jsou zahlceni a na některé věci se už zapomíná. Já se snažím připomenout, že tady tihle lidé žili a jaký význam měli pro město.

Ještě bychom se měli zmínit, kdy kniha vyjde.
Měla by vyjít 27. července a uvedení knihy se uskuteční v Radničním dvoře. Nerad používám slovo křest, protože to má pro mě význam pouze církevní. Původně měla uvedení knihy uvádět moje kamarádka Jitka Čvančarová, ale v té době bude zrovna v zahraničí. Tak jsem poprosil mého kamaráda Zdeňka Trošku a on mi účast přislíbil.

Kde se bude kniha prodávat?
Knihu vydává vydavatelství Baron a k dispozici bude ve všech knihkupectvích. Na Mělníku se bude prodávat u pana Kubeše v knihkupectví, v Želvě apod.

Bude kniha i v Informačním centru Mělník?
Ano, samozřejmě a bude i k dispozici na zámku. Pan Lobkowicz mi nabídl, že by se mohla kniha prodávat i u nich.

Jak dlouho trvala příprava knihy?
Já myslím, že Martin Klihavec to sestavoval tak tři měsíce.

Opravdu? Tak to klobouk dolů. Já myslela tak rok.
Martin se tomu věnoval velmi intenzivně. Je pravda, že jsme o té knize už dlouho mluvili.

Děkuji za příjemný rozhovor a přeji oběma autorům, ať se kniha kniha líbí a dobře se prodává, aby brzy mohl vyjít další díl Velkého Mělníka.

Martin Klihavec napsal ke knize předmluvu, kde jsou zajímavé informace nejen ke vzniku knihy, ale i ke spolupráci mezi ním a Karlem Lojkou.
Jen malá citace z předmluvy:
„Tato kniha vychází symbolicky přesně v den, kdy se Karel Lojka dožívá významného kulatého životního jubilea. Je to tak náš dárek k jeho 80. narozeninám! Použil jsem množné číslo, protože mluvím nejen za sebe, ale i za Petra Prášila, majitele vydavatelství BARON z Hostivic, díky němuž byl tento můj nápad, vydat knižně články, které Karel Lojka za posledních 9 let napsal a zveřejňoval je právě na internetu ve své facebookové skupině „Mělník – historie a současnost“, realizovaný. Karel píše své články poutavým a srozumitelným způsobem, takže zaujmou širokou veřejnost“.

Doslov, z jehož úvodu cituji, napsal Karel Lojka:
„Vážení čtenáři, vyhověl jsem naléhání přátel, známých a řady členů skupiny s názvem „Mělník – historie a současnost“ na sociální síti Facebook, abychom spolu s mým přítelem Martinem Klihavcem, kronikářem města Mělníka, knižně vydali vybrané články, které jsem během devíti let od roku 2015 do letošního roku 2024 zveřejňoval na sociální síti a někdy v měsíčníku Mělnická radnice. Je jich více než dvě stě…“

čtvrtek 27. června 2024

přání s bonusem


Hledala jsem nějaké zvláštní přání k narozeninám, výběr je tedy spíš zoufalý, a na Albi jsem narazila na roztomilá přání s bonusem. Je k němu přiložena malá brož, která se dá připnout kamkoliv, na kabelku, na batoh apod., je to taková malá drobnost a mně se přání moc líbilo. Měla jsem však velký problém, protože přání je 16 druhů a mně se samozřejmě líbila víc než třetina. Líbilo se mi kolo, teniska, lama, plameňák a další a nedokázala jsem se rozhodnout. Dalším kritériem výběru byl text, tak nakonec zvítězil jezevčík.
Přání mi přijde velmi neobvyklé, proto jsem se rozhodla dát tip i na blog. Třeba se někomu bude hodit a já uvažuji, že tam koupím ještě další přání pro vnoučata. 
Mějte pohodový den.



úterý 25. června 2024

přerostla mi přes hlavu...


Teď jsem tedy myslela naši obrovskou růži, kterou vám představím, ale vlastně to skoro platí o celém měsíci. Nemoc mě opravdu vykolejila. Nakonec to vypadá, i když jsem byla negativní, že to asi byl covid, následky mám pořád. Moje sestra měla to samé, byla negativní, a když jí po nemoci odebírali krev, zjistili, že covid prodělala. Samotesty prostě nejsou úplně spolehlivé. Odpusťte mi tento nestandardní úvod, to jen na vysvětlení, proč nestíhám blog.
Teď k té růži. Každý rok vyroste k plotu. Ostříhala jsem ji letos stejně jako jindy, ale měla jsem asi víc. Je vyšší tak o metr a půl než jiné roky, musí být podepřená, což tedy vůbec nevypadá dobře a má tolik květů, že to neměla za poslední roky snad ani dohromady. Je z ní strom, který vidím i od souseda z cesty, když jedeme domů. No jo, už jsem tady psala několikrát, že na mě platí, čím blbější sedlák...
Mějte pohodový a zdravý den.





Ještě přidávám další keře růží. Naši proměnlivou růži, kdy byla na keři barva od žluté do tmavě růžové, jsem nestihla vyfotit včas.

P.S. Jo ten zničený rákosový plot je dílem naší umělkyně Sáry, jak skáče k sousedovi, protože zatím se tam opravuje, ale nebydlí, takže má pocit, že jí to tam patří. Soused nám vyprávěl, čeho byl svědkem. Má tam sám asi čtyři kočky, ale když tam dorazila nějaká cizí, Sára ji prý vyhnala velkou rychlostí z pozemku, domácí kočky akceptuje, to je v pořádku, ty tam patří. Soused se smál, že ten pozemek hlídá. Ale i když jej Sára zná, má před ním respektem. Když tam soused pracuje, sedí na zídce na naší zahradě a sleduje ho klidně hodinu a čeká, až odjede. A šup už je tam.



pátek 21. června 2024

úsměv prosím...

             

Já vím, tento měsíc moc nepíšu, ale dnes jsem se pustila do mé pravidelné rubriky humoru. Tak doufám, že vás pobaví jako jindy a doufám, že se mi tam nevloudilo něco, co už bylo.
Mějte pohodové dny.




















úterý 18. června 2024

za rohem je kůň...


Minulý týden byla odhalena slavnostně socha v životní velikosti. Krásné dílo proutěný kůň je dílem Petra Krále, košíkářského mistra, který tohle řemeslo na Mělníku udržuje doposud. Na vernisáži jsem nebyla kvůli nemoci, ale v neděli jsme se jeli na něj podívat a nafotit jej. Byla jsem poprvé po dvou týdnech venku, teď pracuju jen z domova kvůli nemoci a focení na akcích obstarává za mě můj muž. Fotil letos i Mělnický Vrkoč, kde jsem nemohla být. Fotografie se mu povedly a já napsala text. Pokud se chcete podívat na fotky, tak tady u článku Třídenní oslava tance, zpěvu, hudby, krásných krojů dnes končí (kanalem.com).
K proutěnému koni jsem napsala na facebook magazínu krátký text, kde je vlastně vše:
Za rohem je kůň.
Stojí majestátně v plné kráse na Radničním dvoře.
Krásné dílo ze všech stran.
Proutěný kůň Petra Krále.

Tak dnes představím koně i vám a snad už se dostanu na vaše blogy, abych se podívala, co se u vás děje nového.
Moc děkuji za všechny vaše komentáře s přáním brzkého uzdravení. Jde to ale pomalu.
Mějte pohodový den.








neděle 16. června 2024

lilie


Tak se pomalu vracím do normálního života, přiznám se, že si nepamatuju, že by mě někdy takhle zasáhla chřipka. Dnes malé nahlédnutí na rozkvetlé lilie než odkvetou. A ještě pár dalších nahlédnutí, celou zahradu jsem neobešla.
Mějte pohodové a zdravé dny.