bohémská rapsodie

zdroj

Mám ráda ten pocit, kdy mě něco natolik uchvátí a pohltí, že přestanu úplně vnímat, kdo jsem a kde jsem.
V převážné většině případů to bývá divadlo. Přiznávám, že v kulturních zážitcích je právě ono na prvním místě. Do kina jsme chodili vždy minimálně, za příjemně strávený čas považujeme divadlo. A není to tím, že nyní je možné stahovat filmy, jaké nás napadnou. Měli jsme to tak vždy, i když je pravda, že dřív bylo víc filmových snímků, které nám stály za shlédnutí.
V poslední době si ani nevzpomenu, kdy jsme naposledy byli v kině. Ne, že bychom o tom nikdy neuvažovali, ale vždy, když jsme zatoužili po kině, nikde zrovna nedávali nic, jezdíme do Prahy většinou do Letňan, co by stálo za to.
Pro Bohemian Rhapsody jsme se rozhodli po zralém uvážení. Jednak máme Mercuryho rádi a toto je přesně film, na který pouhá televizní obrazovka nestačí a už nemluvě o zvuku. To je přesně film, který stojí za vidění na velkém plátně.
Životopisný, hudební a drama v jednom mě na celé dvě hodiny vtáhlo a já přestala vnímat okolní svět. Tedy až na začátek filmu. Ještě čtvrt hodiny po začátku chodili diváci, takže nebylo vidět na obrazovku. Považuji to za nevychované a bezohledné, navíc to nebyli lidé, kteří si koupili lístky na poslední chvíli. Byla to místa už dávno obsazená, když jsem si při koupi vybírali místa my. 
Zpočátku mi vadil představitel hlavní role. Nelíbila se mi vizáž a Freddieho mi moc nepřipomínal.
Ale postupně to odplulo. Buď jsem si zvykla anebo si maskéři dali větší práci.
Přiznávám, že mi ukáplo i pár slz. Já moc nebrečím, tak jsem si i ty slzy užila.
Kvůli tomu filmu jsem překousla i velké obchodní centrum Letňany. Ale opět jsem si potvrdila, že to fakt nemusím, co nemusím, já to nenávidím a už mě tam dlouho nikdo nedostane. 
Návštěvy kina jsem využila, přece tam nepůjdu znovu, i k nákupu jediné věci, kterou si přes net nekupuji a to je podprsenka. Poprvé jsem narazila na prodavačku znalou své věci. Ještě nikdo mi tak nepomohl a neporadil při výběru jako ona. A někdy bývá podprsenka to nejdražší, co na sobě mám a včera to byla fakt investice. A ještě jsem konečně proměnila poukázky k narozeninám na krémy v Yves Rocher. Prohlašovala jsem mému muži při procházce tímto "městem", že pokud ty dva krámy hned nenajdeme, kašlu na to a nic si nekoupím. Pro mě to fakt procházka byla. Ovšem na každém kroku byly pohovky, kde jsem si mohla na vteřinu sednout a pak pokračovat v chůzi chvíli bez bolesti.
Pokud někdo tato obchodní centra miluje, může tam bez problémů strávit celý den. Na pohovkách jsem zahlédla lidi, kteří si četli knihu. Na mě je tenhle svět příliš umělý. 
Jediné pozitivní bylo kino a oběd.
Jestli máte rádi charisma a nádherný zpěv Mercuryho, určitě na film běžte. Stojí to za to.
Hezkou neděli.

P.S. A včera jsme si s mým mužem večer pouštěli písničky Queen. U filmu mě celkem překvapilo, že jsem úplně všechny písně znala.