co jsem si nadělila...

Aneb co se včera nevešlo.

Minulou středu jsem se u příspěvku zmínila, že jsem si zas něco vymyslela a jdu natírat. Růženka se mě v komentáři zeptala, co natírám. O tom můj dnešní příspěvek nebude. Ale s tím souvisí včerejší vtipná scénka s dětmi, takže trochu popsat musím.

V obýváku jsme se po výměně konferenčního stolku rozhodli vyměnit i skládačku z růžových polic, které jsme tady měli asi tři roky. Prý dočasně. 

Ale za prvé se nám to líbilo a za druhé jsme ani neměli nějak chuť to řešit.

Před vánoci se nám zachtělo změny a nevadilo, že nebude do svátků. 

Stolek dorazil v pondělí 17. prosince a my přemýšleli, kam s tou sestavou dřevěných polic ve tvaru krabice od dcery z doby, kdy pracovala jako manažerka HM. 
Byla to práce návrhářů jako dekorace do výloh. 
Ještě se nám to nechtělo vyhazovat. 
Vymyslela jsem knihovničku do ložnice pro hosty, kde spávají děti.

Vnitřek polic jsem nechala v původní barvě a zvenku natřela černou tabulovou barvou. Okamžitě jsem objednala nové knihy tři díly Devatero pohádek Karla Čapka a ještě další pohádkovou knížku. Musím pochválit Levné knihy. Nepotřebovala jsem knížky hned, to byl dárek pro mě. Objednala jsem v úterý a v pátek 21. prosince dorazily.
 Děti u nás mají hračky ve skříni v patře, ale protože si je vždy uklízejí sami, je v tom pěkný binec. Trochu jsem je probrala a pár hraček přemístila do nového prostoru.

"Babičko, podívej, co jsme našly v té nové knihovně?"

Jako nové. Ale pro ně bylo, protože v tom hračkovém binci to už dávno neviděly. Tak jsem dostala dárek dvakrát. Měla jsem už radost, když jsem to natírala.

Připomnělo mi to, když byly naše děti ještě miminka, záměrně jsem schovávala hračky, které je přestaly bavit a po pár týdnech jsem je znovu vytáhla. 
To bylo radosti.

Tak si všichni užijte dnešní sváteční den. My jsme s mým mužem sami a svátek nesvátek naordinovali jsme si celý den lenošení a dojídání zbytků, kterých je plná lednice. 

Jo a taky trochu úklidu pozůstatků ze včerejšího rodinného setkání, myčka nestíhala. 
Nevadí, pořád je tady duch našeho krásného setkání. Duch vánoc.