první adventní aneb můj vánoční příběh?

Zapaluji první adventní svíčku a přemýšlím o výzvě, kterou vyhlásila Blondýnka a na kterou jsem zapomněla. 

Vlastně přemýšlím o všech výzvách, které letos byly a jak dobrý nápad to byl. 

Přivedl mě na blogy, které jsem do té doby neznala, přivedl mi nové virtuální přátele, mnoho podnětů k zamyšlení a společné téma nás vždy semklo dohromady. 

A znovu po delší době je tady krásný nápad Sejdeme se u první svíčky. 

Koukám na adventní svícen a moje vzpomínka letí k vám všem. 

Ten adventní svícen je zatím jediná adventní výzdoba.
Zdobit budu teprve dnes.

Vlastně není jediná. Ještě tři blikající světýlka v oknech, která včera můj muž zavěsil. Včera jsme nějak nestíhali. No nestíhali, jen chtít... 
Ta světýlka se věšela nejen proto, že okna jsou vysoko a já bych měla problém, ale taky: 
Já už vidím, jak bych se v pondělí vrátil a ta zašmodrchaná světýlka by si vzteky rozstříhala a já bych je musel montovat dohromady 😀 No evidentně jsme spolu už dlouho, příští rok to bude čtyřicet let.

A chci adventní výzdobu udělat v klidu a dnes budu sama doma. A poprvé v tomto našem velkém domě i přes noc. No sama ... S Justýnkou. 

Můj muž jede do Prahy na mistrovství ve florbale, kam jej pozval náš syn. Já jsem tedy taky byla zvána, ale byla by to ode mě vlastně skoro oběť 😇 

Takže první adventní neděli máme dámskou jízdu s adventním dekorováním.

A přidávám se k výzvě, i když nevím, jestli se tomuhle dá regulérně říkat 
Můj vánoční příběh. 

Nejsem připravená, tak jen vánoční či adventní atmosféra na fotografiích ze včerejších adventních trhů, na kterých se sešly desítky, možná stovky lidí a které zahájily celý cyklus adventních setkání s vánočním programem.

P.S. Pohodovou první adventní neděli všem. Já jdu psát reportáž ze včerejška, dokud mám ještě tu atmosféru v sobě. Blondýnko, díky.