něco tomu chybí...?

Včera jsem dokončovala výzdobu a aranžovala poslední světýlka. Pořádně ozdobené je vlastně jen přízemí. Kdo by proboha ta světýlka zapínal a vypínal ještě v patře a navíc, tam jsou jen ložnice.

Nějak nemám v sobě nic, nevím proč, přiznávám, žádnou slavnostní náladu, ale světýlka prostě miluju a svíčky se u nás zapalují od podzimu do jara skoro každý den.

Od nehody mám za sebou první úžasnou změnu, pokrok dopředu. První přečtenou knihu. Nevím, zda bych takhle přečetla jakoukoliv knihu. Je symbolické, že je to právě kniha Věrky. Možná bych jinou ani nedokázala přečíst pro mě v rekordním čase dvou týdnů. Pro někoho dlouhé, pro mě rekord.

Při čtení jsem musela odpočívat. Ve dnech, kdy jsem musela namáhat mozek více pracovně, jsem fakt číst nemohla. Takže občas dva až tři dny přestávka. 
Při čtení jsem prožívala naplno radost, strach i ponížení, páč kniha je napsána velmi sugestivně člověkem, který vše prožil a vy nepochybujete o jednom jediném slově.

Věruško, ještě jednou děkuji.

Já vím, že většina z vás přečetla trilogii pravděpodobně celou a ve správném pořadí. Já čtu od konce. Objednala jsem si Velkou mámu, páč první díl je vyprodaný. Tak pojedu naprosto obráceně. 
Od třetího dílu.

Včera jsem si koupila krásné dózy na vánoční cukroví, protože mě naprosto irituje, jak jsou krabice koncem vánočních svátků promaštěné. No já vím, udělala jsem si hlavně radost, ani je pravděpodobně nenaplním.

A něco tomu chybí. Právě to cukroví.

Ještě jsem neměla čas si pečení ani naplánovat.

Nestíháme nějak nic, protože furt jsme pryč. Dům už potřebuje pravidelný běžný úklid, a protože dům je velký, chce to hodně času.

Konečně máme volný víkend, Tedy já jsem si ho tak naplánovala, protože v týdnu jsem si nabrala hodně práce a někdy to taky musím napsat, ne?

Takže víkend úklidu, nemusím mít "naklizeno", ale uklizeno, víkend pečení, doufám, abych zaplnila ty dózy, a samozřejmě ještě psaní článků.

Je to vlastně vůbec volný víkend???!!!!

Ovšem když to zredukuji, jediné nutné je psaní. Vše ostatní počká.

Už jsem v krásném věku, kdy ještě hodně můžu, ale už nic nemusím.