krabička na zuby?!

Dnes nemám žádné zvláštní téma. Vlastně nemám žádné téma.
Ale vzpomněla jsem si na jednu záležitost z Božího hodu vánočního. Tak píšu jen tak, co mě napadne. Občas na blog zaznamenávám vtipné výroky vnoučat, protože stojí za to. Myslím, že nejvíc asi dokáží pobavit děti. Docela mi je líto, že jsem nezaznamenávala výroky našich dětí.
Ten z vánoc mě hodně rozněžnil. 
A jsem dojatá i teď, když si na to vzpomenu.
Zavedla jsem takovou malou tradici. Když začnou vnoučatům vypadávat první zoubky, dostanou ode mě krásnou malou krabičku, kam si ty poklady mohou dávat. Už má svoji Lucinka i Lolinka. Vzpomněla jsem si, když Tereza našla coby dospělá svoji krabičku, otřásla se hnusem😁 se slovy: ježíš, jak jsem tohle mohla sbírat.
Od mého muže jsem pod stromeček dostala zlatý prstýnek. Lolinka si ho prohlíží, a pak si prohlíží krásnou černobílou krabičku s puntíky a pak prosebně povídá:
"Babičko, nemohla by si dát Alánkovi taky tuhle krabičku na zuby, jako jsi dala mně?"
"Lolinko, já mu koupím novou, neboj, až ji bude potřebovat."
Alánek mi sedí na klíně a otočí ke mně hlavu s jedinou otázkou: "Koupíš?"
Tak tohle mě dojalo. Jak ségra myslí na bráchu.
Alánek je moc chytrý chlapeček, ale rozmluvil se teprve až v poslední době. A padají z něj perly.
Při štědrovečerní slavnostní chvíli pronesl: "pardon, já jsem si prdnul. To se k vánocům moc nehodí."
Obě děti dostaly nová kola od Ježíška a i maminka. Vyrazí na kolech do Stromovky, Lola sedne a jede, protože už to dávno umí. Alánkovi to zatím moc nejde.
Po hodině se Lolinka podívá k nebi a povídá: "Ježíšku, děkuji moc za nové kolo."
Alan následuje: "Ježíšku, já jsem dostal blbý kolo."
"Alánku, kdo oďobal to cukroví?"
"Lola?"
"Ježíšek?"
Teď jsem si vzpomněla, že ta krabička s prstýnkem má taky vlastně vánoční příběh. Vlastně se to opakuje často, ale já zapomenu a můj muž mě vždycky dostane.
Dostala jsem pod stromečkem novou kabelku. Tmavě modrou, kterou jsem si vybrala na netu, ale viděla jsem ji naživo až na Ježíška. Kabelky miluju a letos už některé bylo nutné vyřadit, některé jsem rozdala. Kabelku od Davida Jonese jsem už měla, tak jsem věděla, do čeho jdu.
Rozbalím si všechny dárky, a že jich bylo dost a krásných, ale o tom tady nechci psát, a prohlížím si krásnou kabelku. Můj muž si hraje s téměř profesionálním hvězdářským dalekohledem, který od nás dostal, a najednou poodejde a jako mimochodem říká: "jo, když jsem přebíral tu kabelku, prý tam něco máš, nějaký kupón na slevu, nebo co?"
Já se směju a dím: "jako že při nákupu nad dva tisíce dostanu slevu 10 procent hahahaha?"
Linda ovšem pochopí hned a říká mi: "tam máš od táty určitě nějaký dárek. Víš, že to tak dělá vždycky."
No jo, to je pravda. Vždycky počká půl hodiny a pak, když člověk nic nečeká, tak s tím přijde.
Prohlížím tedy kabelku a hlásím, já tam nic nenašla. 
Podívej se pořádně. 
Jo já jsem nezajela do té malé kapsičky, kam si dávám platební kartu.
A je tam. Malá černobílá krabička s puntíky. 
Ta ale na zuby fakt nebude.
Mějte hezký víkend.