posílám píseň a přání všem

Už nastal čas, abych vám popřála, i když je pravděpodobné, že někteří se zde možná setkáme i v příštích dnech.

Nejdříve přeje Justýnka. Musím ji dát prostor, páč je to člen rodiny.

Trochu jsem vzpomínala, jak jsem vlastně začala psát blog. Psala jsem hodně do šuplíku a pro své přátele a syn přišel s nápadem, mami, začni psát blog na idnes. Tam jsem nezačala, protože pravidla zveřejnit něco několikrát do měsíce mně přišla tenkrát strašně zavazující a já mám ráda svobodu. 
No paradox je, že dnes stejně píšu téměř každý den.

 Po čase mi založila koncem roku 2013 tento blog dcera a já začala psát s nadšením. Bez komentářů a s pár čtenáři, většinou to byla rodina a blízcí přátelé. Ale mě těšilo psát si blog jako deník pro sebe.

A tak to celé vzniklo v prosinci před pěti lety. Já výročí na blogu nehlídám. Jsem ráda, když si vzpomenu, kdo má kdy narozeniny 😁

Dnes si snad ani neumím bez blogu představit svůj každodenní život. Jsem tady s vámi moc ráda. Těším se na vaše komentáře, na vaše názory a ráda nahlížím k vám do vašeho světa. 
Beru vás jako své dobré přátele, kterým se svěřuji se strastmi života, se kterými se raduji či trápím, kochám se vašimi fotkami a vašimi příběhy. 

No teď, když to tak vidím, co píšu aktuálně dnes ráno, 

tohle rozjímání by se spíš hodilo na konec roku.

Poslechněte si krásnou píseň, kterou mi poslala Věruška před týdnem a mně se tak moc líbila, že ji posílám dnes vám.

Takže Vianočný zázrak:

A nakonec všem přání od mě a od mého muže.