středa 19. prosince 2018

ještě jednou svícny a storka z čekárny


Ze včerejška mám malou storku, ze které se potřebuji vypovídat, ale k adventu se moc nehodí, a tak jsem ráda, že se ohlásila opožděně Kateřina a přidala se k adventní výzvě. Nejdříve tedy jedna opožděná přehlídka svícnů a světýlek. 

Myslím, že její přehlídka zajímavých svícnů a světýlek stojí za vidění. 
Navíc opět další blog, který jsem objevila díky výzvě. 
Dnes jsou svícny něco jako přeskokan před hlavním "představením". 
Už jste po svícnech naladěni adventně?
Ok. Tak můžeme jít do toho.

A teď ta včerejší storka z čekárny u lékaře. Ani nemůžu napsat příběh, jednak dva takové a pozitivní s názvem příběh z čekárny už tady byly a druhak to není příběh a už vůbec ne pozitivní.
Ale i tyhle věci na blog píšu, protože je to život. Včerejší jedna věta mě tak dostala, že jsme to ještě cestou domů v autě rozbírali s mým mužem a přemýšleli, jak sobečtí a zlí dokáží být někdy lidé.
Sedím v čekárně u naší téměř rodinné lékařky v Praze a čekám na pravidelnou kontrolu. 
Ne prevenci, páč teď chodím po nehodě na kontroly každého čtvrt roku. 
V ordinaci mají nečekaný závažný případ a čekají na rychlou. Jsem moc ráda, že jsem si s sebou vzala knihu. Ano, čtete dobře, vypadá to, že už snad opravdu budu regulérně číst. Koupili jsme si od Věrušky další knihu, jak už jsem tady psala, čtu od posledního dílu, takže teď díl druhý Velká máma. Vlastně čteme oba. 
Čisté jiskření už si přečetl i můj muž.



V čekárně tedy strávím místo obvyklých pár minut hodinu a půl a čtu a čtu a jsem pohlcena závažným tématem, o kterém Věrka píše tak lehce, že dokážu číst bez přestávky, i když místy je mi smutno. Neposlouchám, o čem si povídají lidé v čekárně. Tedy do té doby, než přijde paní o dvou holích a pustí se do debaty s druhou paní, která má jen jednu hůl a začnou si povídat a za chvíli to vypadá jako soutěž, kdo hůř chodí a koho to víc bolí. Nechce se mi říkat seniorky, protože to už jsem prý i já a nesnáším to. Nicméně obě paní budou od dost starší než já, možná o patnáct let. 
Kdyby obě věděly, že chodí líp než já a bez doprovodu, i když nemám žádnou hůl. Nechci je poslouchat, ruší mě ve čtení, nicméně nejde mi to. Paní, která přišla později a sedí proti mě, je najednou plná lítosti, co všechno ji bolí a čímpak to asi je. Paní sedící na mé straně jí celkem logicky odpovídá, že se nedá hledat přece důvod, že je to samozřejmě věkem.
Odpověď mě už na celý zbytek času odpoutá od knížky a na celé odpoledne i večer možná i od mého života. Nejdříve jsem myslela, že je to jen nepovedený vtip a přijde pointa. 
Vytřeštěně vzhlédnu od knihy a čekám něco jako smích.
 Ale zarytě mlčí i moje sousedka, tak pochopím, že to je míněno naprosto vážně. 
Po chvíli se pro jistotu paní zeptá: co jste říkala?!
A paní v klidu a chladnokrevně zopakuje:
"No, já nechci být zlá, ale nemocní by měli být mladí!!! Ne my staří. 
Oni to snášejí líp."
V kontextu s knihou o rakovině je ta věta ještě děsivější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Můj muž v autě po tom, co mu vše odvyprávím, jen konstatuje: měla ses jí zeptat, zda byla nemocná, když byla mladá a živila a vychovávala děti.
Ano, to jsem měla. Ale byla jsem tak konsternovaná, že mě vůbec nenapadlo reagovat. 
Nemocní jsou i mladí, kteří mají malé děti, kteří se bez nich přece neobejdou. 
To je rozhodně větší drama.
A to, že jsem četla zrovna o Věrce, je mladá, mi v této chvíli nepřipadá jako náhoda.
Po chvíli se otevřou dveře protilehlé ordinace, než je ta moje a mladá sestřička zavolá moje jméno.
Sedím a v duchu si říkám, proč, já k vám nejdu.
V tom si všimnu, že se zvedá protagonistka hlavní role dnešního odpoledne.
Ježíš, ona se jmenuje stejně jako já!
Díky, pokud jste dočetli až sem. Už jsem od sebe to včerejší odpoledne odhodila.
Mějte pěkný pátek. Já jsem si tradičně zase něco v adventu vymyslela, takže jdu s radostí natírat.

16 komentářů:

  1. Marti, předně děkuji za odkaz na další příspěvek o světýlkách. I já jsem ráda poznala nový blog.
    Teď marně hledám slova k tomu, co řekla ta paní. Musela jsem si to přečíst 2X. Asi v životě málo zažila, jinak by tohle nemohla říct. Bohužel nemoci se nevyhýbají ani dětem a mladým lidem a někdy jsou to hodně vážné diagnozy.
    Copak budeš natírat? Ať se ti daří. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, ono na to nejde ani nic říct. Prosím tě natírám poličky a sestavuji z toho knihovnu do ložnice pro hosty :-) No prostě blbnu. Měj se krásně.

      Vymazat
  2. Bože!!! Vůbec nevím, co na to mám říct... Já i můj muž jsme jako hodně malé děti málem umřeli, moje nejbližší kamarádka přišla o syna v 5 letech... Fakt nevím, jak bych takové řeči ustála. Patrně bych byla tak konsternovaná, že bych se nezmohla vůbec na nic. Bude to chtít sluchátka...
    Katka svítí moc hezky a tobě, Marti, přeji jistou ruku!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, nic se říct nedá a já jsem to v této čekárně zažila poprvé. Minule tam zpíval Honza Nedvěd, ale to už jsem tady psala :-) Díky a měj se krásně.

      Vymazat
  3. Milá Marti, tak zase slova klasika - Se stářím přichází moudrost, někdy však stáří přichází samo. V čekárnách trávím docela dost času, a opravdu děsně nerada. Před 20 lety jsem dostala radu od lékařky, ať v čekárně hlavně neposlouchám nic, co se tam přemele, bylo to na onkologii. A já jako mladý pacient jsem to fakt nedávala. A tak se snažím tu radu dodržet a raději moc nereaguji. Včera jsem dokonce uvažovala o sluchátkách do uší, jinak to jistí sudoku v telefonu. Měj se hezky Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, mně se toto stalo poprvé. Vždy si čtu, ale nikdy tam nebývám dlouho a většinou tam bývá ticho. Měj se krásně.

      Vymazat
  4. Marti, hezké svícinky od Kateřinky a od Věrušky mám taky knížku a objednám poslední. Ten zážitek z čekárny humus.Jak takhle může někdo uvažovat.Já teda praktickou využívám jen na recepty na stitnou žlázy a preventivní prohlídky.Jinak nepotřebují.Nerada vysedávám v čekárně. Jde tam televize a samé reklamy na léky.Pak nápis na dveřích, vstup pouze po přezutí ,návleky žádné a hlavně neklepat.To mě vždy vytočí a beru si igelitové pytlíky, protože tam nemíním chodit bosa.Když přijde dealerka na léky nezouvá se.Doktorka přijde na devátou a už v půl desáté mají půl hodiny na svačinu.Lidí sedí a čekají jak ovce.Já jsem si šla vyzvednout objednaný recept a když jsem čekala půl hodiny tak jsem šla zaklepat a starý pán mě seřval co je otravuju , že mají pauzu.Měj se hezky.Justýnce pohlazení.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, já praktického nemám a ani se nemusím zouvat. Je to moje internistka a známe se ještě dřív z profesního života, než mě léčila, takže ji mám ráda. Měj se krásně.

      Vymazat
  5. Sobeckost některých lidí mě nepřestává udivovat. Paní nejspíš neví, co roupama vymýšlet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rijo, i mě a to jsem si myslela, že už mě máloco překvapí. Měj pěkný den.

      Vymazat
  6. No napadlo mne jediné - blbost je věčná ;-).
    Díky za odkaz na další svícnový příspěvek, našla jsem zas nový blog :-)
    Pěkný den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, tohle ani snad není blbost, to je projev naprosto sobeckého člověka, protože normálně by to nikoho nenapadlo. Měj hezký den.

      Vymazat
  7. Prohlédla jsem si další svícnový příspěvek. Občas na tento blog nakouknu, takže není pro mne zcela nově objevený.
    Co napsat k Tvému zážitku v čekárně- byla to velmi neuvážená větě. Hloupá věta.
    Klidný den !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  8. Tak nyní zjišťuji, že se můj komentář nezobrazil :o)) a tolik jsem toho napsala. Ale spěchala jsem na autobus a je klidně možné, že jsem ho opominula publikovat. Blbnu již pořádně!
    Někteří lidi jsou prostě sobci a vypustí z huby takové věty, o kterých evidentně nepřemýšlejí co znamenají...
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, to znám, to je otrava, páč nikdy už to nenapíšu stejně. Mně to přišlo, že naopak paní vypustila větu, o které evidentně přemýšlí. Měj hezkou sobotu.

      Vymazat