sobota 15. prosince 2018

k neuvěření!

Kdyby to člověk nežil, ani snad nemůže uvěřit. Moloch jménem sociální správa není schopná správně dotáhnout do konce ani to, co si sama odsouhlasí a o čem rozhodne. No, už by mě nemělo nic překvapit.
Abych nemusela dopodrobna vysvětlovat, příběh mého muže začal koncem května, tak jen zkráceně. 
V polovině června mu končila placená nemocenská a ze sociálky přišlo, že může požádat o prodloužení. No tak teda žádal. Žádost smíte poslat až těsně před koncem dané události. Dodal všechny doklady začátkem června. Koncem června přišlo upozornění, že něco chybí. Bylo dodáno a nastalo nervózní čekání bez peněz. Můj muž nemohl jít na pracák, čekal na rozhodnutí a neustále urgoval po telefonu. V polovině srpna přišlo zamítnutí jeho žádosti, protože prý nedodal všechny podklady. Podklady byly dodány všechny v červnu, ale jelikož se vše přeposílá do Prahy, nedorazily.
Napsali jsme rozhořčené odvolání. Koncem srpna přišlo najednou rychlé pozvání k reviznímu lékaři. Lékař sdělil mému muži, že prodloužení nepřichází v úvahu, protože při jeho zdravotním stavu nelze očekávat zlepšení a že mu okamžitě odsouhlasí zpětně od polovina června invalidní důchod a ať si jde hned vyřídit žádost, aby nebyl dál bez peněz.
Konečně nějaká informace, můj muž mohl dát výpověď v práci, protože pracovat už nemůže, Začátkem září nastupuje na pracák. Pořád jsme bez druhého příjmu.
V září zároveň přichází dopis, že mu prodloužení nemocenské bylo zamítnuto z důvodu, že mu byl přidělen invalidní důchod zpětně od polovina června.
Po týdnu na pracáku mého nemocného muže, který na doporučení lékařů jen oddaluje operaci zad, začínají posílat na výběrová řízení na řidiče náklaďáku!!! 
Další úřad k uzoufání. Takové práce je všude plno a nemusí ji pracák hledat a navíc vědí, že můj muž musel odejít z místa řidiče autobusu ze zdravotních důvodů. To ale nestačí. 
Navíc pořád nemá rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a poznámka v dopisech, které přicházejí, už ani nevím proč, není dostačující. 
Je říjen a v polovině října máme poprvé druhý příjem od poloviny června. Z pracáku.
Rozhodnutí o důchodu pořád není. Po pár telefonátech můj muž zjistí, že rozhodnutí není pořád hotovo a navíc se bude posílat do Prahy a vypočítávat důchod.
A máme konec listopadu a pořád nic. Na spořáku nám podstatně ubyla rezerva. A my myslíme na nějakého chudáka, který žije sám, úspory už padly na život a pravděpodobně se zadlužil.
Děsná představa. To je na román Jak se stát bezdomovcem.
Začátkem prosince opět přichází něco s pruhem. Už jsme zvyklí. Opět to ještě není rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu.
Je to zpráva o tom, že přijde složenkou záloha na invalidní důchod. Je tam sice nahlášeno číslo účtu, ale poprvé to musí jít prostě složenkou, jak jinak. Vidíte v tom tu logiku? 
K této zprávě je ještě připojena informace, které slabším jedincům může způsobit infarkt.
Pokud prý nebude důchod odsouhlasen, je povinnost zálohu okamžitě vrátit.
Jak nebude odsouhlasen???!!!
Doma máme už hromadu dopisů, kde je tato informace dávno potvrzena, důchod odsouhlasen a navíc je prý důvodem, proč nebyla prodloužena nemocenská.
No my se nestresujeme. Jen moje dušička by už byla šťastná, kdybychom mohli vrátit vyčerpané peníze do našich rezerv.
A nadchází den D. Je to na Mikuláše. Jak symbolické. 
Za téměř půl roku dorazilo rozhodnutí o důchodu, 
Hurá, nemusíme vracet zálohu, která dorazila včera.
A teď pochopíte tu první větu, kterou začíná moje dnešní dlouhé psaní.
Důchod je naprosto nesmyslně přiznám od 1.9., kdy skončila nemocenská a nikoliv od poloviny června, kdy přestaly docházet nemocenské dávky. Můj muž se nechce vzdát, jedná se o více než patnáct tisíc, a já se nechci vzdát z principu. 
Tohle jim nesmí procházet!!!
Můj muž volá, po kolikáté už?, do Prahy a místo omluvy se dozvídá, že se má odvolat. 
Žádné odvolávání, je to chyba správy, kterou by měli sami okamžitě napravit.
Můj muž vyráží na správu do Mělníka, kde sami sepíší upozornění a kroutí hlavou, protože oni poslali správně návrh na důchod od 22. června a můj muž na to má nárok. Navíc prý nemocenská přece nesouvisí s přiznáním důchodu. Taky si myslím. Opět se to posílá do Prahy a opět na to mají tři měsíce.
Proboha na takovou čučku??!! Už nám o nic nejde, ale vytáčí mě to z principu.
Omlouvám se za dnešní dlouhý příspěvek. Nešlo to napsat krátce. Vlastně jsem o tom ani nechtěla psát, ale vím, že je vás hodně, co kauzu sledujete a cítila jsem povinnost napsat závěr.
Vlastně je to vůbec závěr?

P.S. Ještě že mám od léta zálibu v malování. Je to pro mě únik z reality. Ty růže nahoře tedy už nejsou moje, včera odešly k jinému majiteli jako dárek k vánocům. Mám radost, že si obdarovaný vybral sám a že se mu můj neumělý výtvor líbí.
Hezký a pohodový víkend všem.


16 komentářů:

  1. Marti, nemusíš se omlouvat, člověk si někdy potřebuje popovídat o tom, co ho tíží. Vidíš, já myslela, že už je vše uzavřeno a máte klid. V době počítačů by si jedem myslel, že všechno bude včas vyřízeno a hlavně správně. Bohužel je to i o lidech. Pokud správa v Mělníce poslala včas správné podklady do Prahy, jak je možné, že byl manželovi důchod přiznám až od září. Všude chtějí, aby si lidé dodali podklady včas a sami mají na vyřízení 3 měsíce. Zase budete čekat. Také vždycky myslím na ty, kteří nemají finanční rezervy a díky takovéhle situaci se dostanou do existenční krize. A to už pak nikoho nezajímá.
    Pamatuji si, jakou dobu trvalo převedení zahrádky manželových rodičů na synovce. Muselo to jít soudní cestou, protože manželova maminka má Alzhaimera a není způsobilá k právním úkonům. Manžel jí dělá opatrovníka. Napřed také chyběly nějaké podklady, pak se manžel dozvěděl, že v tomhle případě jí nemůže zastupovat a musel být určen nový opatrovník. No celé se to táhlo asi 3/4 roku.
    Dobře, že máš koníčka, který Ti pomáhá odreagovat se. Tvoje obrázky se mi moc líbí. Přeji hezkou sobotu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, já jsem se tentokrát ani vypovídat myslím nechtěla. K napsání jsem se odhodlávala týden. Měla jsem pocit, že bych zkušenosti měla sdělit ostatním. Měj hezkou neděli.

      Vymazat
  2. Při mé povaze bych nenašla zálibu v malování, ale v chlastu ...smutno je mi, že slušný člověk musí žebrat o to, co mu náleží!

    OdpovědětVymazat
  3. Ty růže jsou nádherné. A co se týče vašeho dnešního článku, tak já už se nedivím ničemu.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, je to smutné, ale já už taky ne. Hezkou neděli.

      Vymazat
  4. Teda Marti, já jsem myslela, že už to máte vyřešené a ono se to táhne dál.Neskutečný bordel, co se děje .Já když potkám bezdomovce, tak neodsuzuju ,ale říkám si proč asi tak dopadl.Obrázky se Ti povedly.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, přesně tak. Hranice, jak se dostat na dno, je velmi tenká, když je člověk závislý na někom jiném. Děkuji a měj se krásně.

      Vymazat
  5. Marti, je supr, že jsi to tady tak sepsala a že nám dáváš vědět, jak se věci dějí a jak náš sociální systém funguje. Už jsem Ti k tomu psala, že mám úplně stejnou zkušenost. Jsem sice jiný případ, ale zdržování a prodlevy jsou stejné. A opravdu si myslím, že kdo nemá rezervu, tak se zcela jistě dostane do pasti. Zdraví Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, já vím, že takových případů je hodně. A mnohem horších viz Věruška. Nakonec nám se nic tak hrozného nestalo. Jen jsme vyčerpali veškeré rezervy a půl roku jsme se bezmocně rozčilovali. Ale člověk se musí ozývat a nebýt ovce, i když se mu to někdy chce už vzdát. Měj se krásně.

      Vymazat
  6. Ahoj Marti, člověk kolikrát musí vydržet víc, než si myslí, ale představa toho, jak si s námi úřady zahrávají, je tak strašná, že sama nevím, co bych dělala. Asi bych vyplakala všechny slzy a potom, se dala, stejně jako blondýna, na chlast. Malování je úžasné, umím to učit, ale sama kreslit neumím. a to víno v našem kraji je přece tak trošku po ruce. :) Mějte se hezky a přeji vám rychlý a šťastný konec dožadování. Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, neboj, já piju a víno, vždyť jsem Moravák. Navíc mám víno doporučeno neuroložkou, protože mi prý pomůže víc než léky a pomáhá. Teď už o nic nejde, teď je to jejich záležitost. Peníze už přišly, nasypaly se do rezerv a já jsem se uklidnila. Tahle situace mě ještě víc přesvědčila, že rezervy pro život prostě musíme mít. Já jsem typ, který nepláče, já se vztekám. Měj hezkou neděli.

      Vymazat
  7. Marti, tak ať do tentokrát už konečně dopadne a pokud možno na to nečekáte ty tři měsíce. A souhlasím s tebou, že smutné na tom je to, že kdyby se to stalo někomu, kdo je sám a nemá rezervy, tak to může být jízdenka do insolvence, ze které už se člověk taky nemusí vyhrabat a fakt skončí někde na ubytovně nebo pod mostem :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, věř tomu, že to bude trvat ty tři měsíce. Ale teď už o nic nejde, nějaké peníze přišly a teď už budou chodit pravidelně, takže už to není drama. A přesně člověk myslí na ty lidi, které tahle situace naprosto zničí a hodí na ulici.

      Vymazat
  8. No, myslím, že měl začít malovat i tvůj muž. V rámci zachování alespoň duševního zdraví!
    Marti, mějte hezkou adventní neděli. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, on se odreagovává hrami na tabletu :-) Navíc sekretářka u nás doma jsem já, takže můj muž telefonáty a já odvolání. Jsem ráda, že tohle období už skončilo. Nechci se rouhat, ale letos nebyl pro nás rok výstavní :-) Měj hezkou neděli.

      Vymazat