letos ve dřevě

Nevím přesně, kdy se v naší rodině vrátila zpět tradice posílání vánočních pohledů poštou, kdy přesně nás přestali bavit sms a virtuální přání. 
Začala s tím naše dcera, která začala fotit na PF nejdříve Lolu a pak i Alana. 
A ostatní jsme se přidali.

A když pohled k vánocům, tak musí být originální a ne koupený v trafice. 
To mě napadlo už vloni. A objednala jsem pohledy na Fleru.

Letos jsem tam zabrousila znovu a objevila tyto krásné dřevěné pohlednice. 
Jsou z dýhy a mám všechny stejné, protože tyto se mi líbily nejvíc.

Musím říct, že ve skutečnosti mě okouzlily ještě víc než na fotografii. 
Každý přišel v celofánovém pytlíku i s obálkou.

V pátek už odešly, tak už to nemusím tajit.

Ještě musím napsat o jedné věci, která s tématem pohlednic jen zdánlivě nesouvisí. 
Ve statistice blogu jsem si všimla, že někdo vyhrabal loňský příspěvek z listopadu a během týdne se zvyšovala neustále čtenost a furt to pokračuje. Vždycky mě zajímá, jak někdo přijde na starý příspěvek. Někdy stačí nějaké slovo ve vyhledávači a zobrazí se můj článek. Někdy se mi povede i zjistit, co to bylo za slovo. Když pořád čtenost stejného příspěvku stoupala, podívala jsem se na něj. Název někdy stačí fakt málo mi vůbec nic neříkal.

Nebyla to náhoda. Asi jsem si ho měla přečíst. Tenkrát jsem vyslechla smutné prosby, které se mi objevily na facebooku a začátkem listopadu jsme posílali s mým mužem dva pohledy dětem nemocným rakovinou. Chlapeček v Americe umíral, a tak pro něj rodina připravila vánoce v listopadu a splnila mu jeho vánoční přání slavit vánoce s celým světem, Prostřednictvím pohledů.

Znovu mě to dojalo. 
Podívala jsem se na druhé jméno a vyhledala na facebooku Lenku. 
Lenička se sice pořád pere s tou hroznou nemocí a ještě nemá vyhráno, ale na rozdíl od loňska už má krásné vlasy.

Letos jsme jí tedy poslali pohled vánoční. 
Snad ještě pořád ráda dostává pohledy a náš jí udělá radost.

A my máme dobrý pocit.

Přeji pohodovou třetí adventní neděli.