zástup "bláznů" se mnou v čele

Naše rodina přitahuje trapasy. 
Tedy hlavně já. 
Už jsem na blogu některé svoje vtipné storky proflákla. Některé byly ovšem pro mě vtipné až po...
Budu jmenovat jen zástupce, na které si vzpomínám: jakože neumím se sbalit na poradu, ztrácím kabát v zimě a příběh s kabelkou mě rozesmává ještě dnes. A vím, že nejen mě.
Nejsem blázen sama, naše cesty do Paříže s mým mužem jsou taky výživné. Je na tom stejně jako já, na nic žádná příprava, žádné plány. No a co, že do Paříže jedeme poprvé autem...
A za vše si můžeme sami :-) Ovšem čemu by se člověk v životě smál, ne?
Malá něžná storka, kterou vám chci dnes povědět pro zasmání po dvou těžkých tématech posledních dnů na blogu mě přinutila se nad sebou zamyslet.
Proč to tak je, že jsem někdy jako roztržitý profesor.
Vzpomněla jsem si na větu, kterou mi řekl můj bývalý kolega analytik, která mnohé vysvětluje.
"Víš, já tě nestíhám. Ty máš strašně rychlé myšlení. 
Ukážeš směr a já jdu za tebou a najednou zjistím, že jsi dávno zahnula vpravo."
V tom je asi zakopaný pes. Vždy mi říkali, že po krk jsem chlap. Dál bych to nerozbírala :-) 
Stíhám pořádně tedy jen jednu věc, jeden problém.
Vždy jsem po svých podřízených chtěla, řekni mi jen střeva, celou zabijačku nepotřebuju. Ale ta omáčka někdy byla důležitá. Jela jsem si jen po meritu věci, práce v "živém" marketingu je někdy strašně rychlá, rychlá rozhodnutí za pár minut, tak někdy ani nic jiného nezbývalo, žádné zdržování.
Ale potom mi unikají samozřejmě detaily a já si ani nevšimnu, že už jsem odbočila doprava či doleva.
Promiňte ten úvod, byl nutný, abych mohla vyprávět, co jsem chtěla. 
Příběh pro tentokrát není o mně, ale souvisí se mnou velmi úzce.
Protože budu vyprávět na přání anonymně, tak jméno hlavní hrdinky bude smyšlené a případná podobnost čistě náhodná.
V úterý dopoledne mi přišla sms od Adély Patočkové z města N. Pohybuje se v mém životním prostoru už odjakživa a mám ji ráda.
Zpráva mě však dostala na kolena.
Začínala:
"Tak můj nový přítel si mě chce připoutat tím, že mě vezme na Maledivy. Nevím, jestli to příjmu, páč je to přece jen závazek."
Zblednu a zprávu nedočtu.
Proboha a už toho mám dost!!! Pořád se kolem nás něco děje. Panebože, proč občas nezažívám normální nudný život?!
Se zbláznila dáma v letech! Je blbá nebo co?! No řekla jsem si to trochu drsněji. 
Ani nevím, proboha, že má nějakého přítele. Ježíši, známost pár dnů a ona si ho snad bude brát, nebo co?!
Připravím si rychlou odpověď, ale předtím si znovu přečtu sms. To dělám vždy, než na něco odpovím.
Začínám se řehtat a zpříjemní mi to dopoledne.
Zpráva totiž končí takto, a budu citovat přesně i se sprostým slovem, páč jinak by to nemělo ten efekt:
"No a taky si po probuzení nepamatuju KDO TO KURVA BYL!!!!"
No Patočková mi zase prodloužila život.
A možná nejen mě.
Zprávu poslala brzy ráno, a když se ani po několika hodinách ke svému úžasu, přece byla tak vtipná, nedočkala odpovědi, začala zjišťovat proč.
První zpráva odešla na můj bývalý služební telefon.
Ale to není konec příběhu.
Ve středu ráno další zpráva. Co se zas děje, že se tak rozepsala? Sedím v autobuse na Prahu a po přečtení dusím v sobě smích, abych nerušila spolucestující.
"No a abych zase nebyla taková frajerka, které muži leží u nohou a hned ji tahají na Maledivy - dnes jsem dala na sebe sako, sukýnku, kočka jak bič a v práci jsem zjistila, že mi "elegantně" trčí ze saka sáček na Aminčina hovna! No krasavice inteligentní."
Nejlepší přítel Patočkové, tedy přítelkyně fenka má taky pseudonym., takže pokud se vám zdá, že je obě znáte, podobnost je opravdu jen náhodná.
V první chvíli mě napadlo, že ten svítící pytlík, který ani na dálku nelze oddiskutovat či zaměnit za něco jiného, s bílou hlavou psa na černém pozadí byl plný :-) 
A roztržitost dosáhla vrcholu :-)
Byla jsem velmi zklamaná, byl prázdný.
Vždyť říkám, samí blázni kolem!
No, nuda u nás nikdy nebývá.
Ale už jsem prosila: už žádná sms aspoň týden. Bolí mě od včerejška hlava jak střep. Šrotovalo mi v ní celý včerejší den,  jak tento úsměvný malý příběh pojmout, abych neprozradila pachatele :-) 
A dle mého za napsání stál. Já jsem se fakt nasmála.

P.S. Jako ilustrační foto k příspěvku nebudu dávat fota milých bláznů a svoje už vůbec ne. 
Požádala jsem tedy svého muže o nějakou ilustrační malůvku. Nakonec jich bylo víc a líbily se mi všechny.
Tak všem přeji, ať se máte čemu smát každý den. 
Je to osvobozující.