co mě zaujalo aneb neberte dětem tablety

Úžasný článek s názvem Neberte dětem tablety. 
Téma víc než aktuální a velmi skloňované mezi rodiči i odborníky.
Po dlouhé době článek, který mě fakt bavil.
Odkaz na něj mi poslala moje dcera, která má zrovna tohle myslím srovnané, páč se řídí selským rozumem - všeho s mírou. 
Tablet zakázán není, ale ani není povolen bez omezení.
Článek stojí za přečtení, ale vyberu jen dva argumenty z článku, které opodstatňují shovívavost v této záležitosti.
V celé historii lidstva byla vždy obava z nových technologií. Sokrates se obával, že s nástupem psaného písma lidé zhloupnou, protože nebudou muset nosit informace v hlavě, a tak nebudou nuceni si nic pamatovat. 
S vynálezem Guttenbergova knihtisku přišly obavy, že snadná dostupnost knih povede k intelektuální lenosti, protože budou mít lidé instantní vzdělání na dosah.
Jistě nikdo z nás nepochybuje, že lidstvo s těmito vynálezy nezakrnělo, ba právě naopak. 
Posunulo se ve vývoji dál a dle mého to byl základní kámen, respektive základní kameny pro další rozvoj lidstva.
Stejné je to s novými technologiemi současnosti a tedy i tablety. Počítačové technologie a spojení se světem je součástí našeho života a vyřazovat z toho děti by se dalo přirovnat s určitou nadsázkou 
k pálení knih ve středověku. Pokrok nelze zastavit, a pokud dětem bráníme, ztěžujeme jim vstup a život ve společnosti, a pokud nás poslechnou, budou pravděpodobně částečně vyčleněni. 
Bez technologií, ať už se nám to líbí nebo ne, dnes nemůžeme žít a orientovat se v dnešním světě. 
Museli bychom se vzdát našeho současného života v té podobě, jaké je.
I to je samozřejmě možnost či volba každého z nás.
Dovolím si citovat jednu větu z článku, která myslím odpovídá na vše:
"Přestaňme vnímat naše dětství, v němž jsme stavěli bunkry, koulovali se, bobovali a kdoví co ještě, jako jediný správný způsob, jak žít."
Myslím, že dnešní děti nejsou o nic méně šťastné, než byly naše děti či my samotní. Jen je život někde jinde a vyhýbat se mu takovému, jaký je dnes, se vším, co přináší, je scestné. Navíc zákazy stejně nefungují. Děti se ke všemu většinou dostanou i přes zákazy a dopad může být bez našeho ovlivnění či dozoru zpovzdálí teprve skutečně negativní. 
A totéž platí o televizi. Je to úplně stejné. Také se dříve myslelo, že televizní generace dětí zdegeneruje a naučí se násilí. Já si zdegenerovaná tedy nepřipadám a násilí nemám ráda.
Děti dnes nejsou ani lepší ani horší. Jsou jiné, ale to je v každé nové době.
Jen mi přijde, že s nástupem nových technologií, sociálních sítí jako by se někde vytratil selský rozum. Různé amatérské skupiny se domnívají, že mají patent na to, jak má vypadat náš život, ať už se to týká jakékoliv oblasti.
A většina se nechá hodně ovlivnit, aspoň dle mého pozorování, a jde z extrému do extrému.
Ale já věřím tomu, že na svůj vlastní život nejsem odborník ani já, natož někdo cizí, koho ani neznám a kdo nezná můj příběh. 
Každý jsme originál a rady nelze přijímat bezvýhradně. 
Je nutné je aplikovat na náš vlastní život.
V době dětství našich dětí právě počítače začínaly a byla to vzácnost. Našemu synovi jsme nechali přivézt první "atárko" ze západního Německa a začínal na něm s hrami a postupně si začal stavět vlastní počítače.
Zdálo se nám, že tráví s počítačem spoustu času, ale nikdy jsme mu to nějak důrazně nezakazovali.
Mimo to sportoval, měl kamarády ...
Nemyslím, že ho vysedávání u počítače nějak poznamenalo a že je snad jiný než ostatní z jeho generace. 
Vlastně možná ano...
Stavěl počítače, nechal si posílat knihy z Ameriky o počítačových technologiích, páč tady tenkrát počítače nikdo neuměl, sám se vzdělával a dnes je z něj úspěšný programátor, který pracoval a pracuje pro velké společnosti.
A možná to začalo tím Atari :-)
Kdo dnes ví...