zakázané věty

Při čtení článku jsem zpytovala svoje svědomí. 
Uznávám, trochu pozdě. Už nic nenapravím.
Ale nakonec jsem si říkala, že moje skóre není, tedy nebylo tak špatné.

"Zakázané věty: Tohle svým dětem nikdy neříkejte, ubližujete jim."

1. věta Mně se taky nechce vstávat

Já jsem většinou při buzení dětí do školy zpívala: vstávej semínko holala, bude z tebe fiala.... Věta z Křemílka a Vochomůrky. Tím jsem je rozesmála. Nevím, jestli jsem někdy použila i něco nevhodného. Možné to je. Záleží, v jakém rozpoložení je sám člověk.

2. věta V tomhle chceš jít do školy?

Tak tady jsem si jistá, tohle jsem nepoužila nikdy. 
Nechávala jsem to na našich třech dětech. Jen jsem řekla, je tam zima, měly byste si vzít bundu. 
Odpor jsem odpálkovala tím, že jsem zodpovědnost hodila na ně. 
No mně je to jedno, je to vaše zdraví a zima bude vám. 

Jak myslíte, že šly do školy? V oblečení měly naprostou svobodu. Obzvlášť s holkami v pubertě to byl někdy děs, jak se oblékly, ale v tomhle má být svoboda už od mala. Ovšem to nic nemění na tom, že někdy jsem byla ráda, že s nimi přes den nebudu. Nijak to naše tři děti nepoznamenalo, ba právě naopak. Oblékají se s vkusem, který jim někdy i závidím.

3. věta To já jsem měla samé jedničky

Tak to vím bezpečně. Tuto větu jsem nikdy nevypustila. Jednak známky nejsou všechno, přežila jsem i čtyřku z matematiky, kterou holky přinesly z gymplu a druhak by to ani nebyla pravda :-)

4.věta Jak bylo ve škole? A co známky?

No, tady moje skóre není dobré. Sama jsem to nesnášela a sama jsem se takto úplně stupidně ptala. Snažím se dávat si pozor, ale občas mi tato věta vylítne i u vnučky. Sice se hned za to zastydím, ale už to zpátky nevezmu. Ale snažím se. Vlastně to občas použiju na úvod naší konverzace, kdy jsme se delší dobu neviděly, ale vím, že je to špatně.

5. věta Vezmi si příklad ze sestry

Tak toto jsem nepoužila nikdy. Nikdy jsem svým dětem nedávala za vzor jejich sourozence a ani nikoho jiného. Brala jsem a beru je jako osobnosti a srovnávat je s někým jiným považuji za nesmysl. Každý jsme originál a každý má svůj příběh.

6. věta Z tebe nikdy nic nebude

Tak tuto hrůzu nikdy. Dokonce jsem si to nikdy ani nepomyslela, ba právě naopak. Každý i malý úspěch jsem vyzdvihovala a tvrdila jim, že v životě mohou dělat vše, co chtějí a že je v tom budu podporovat. Dnes vím, že jsem nelhala. Každý z nich dělá, co ho baví a naplňuje a ještě s úspěchem.

Takže vlastně celkem dobrý, ne?
Je pravda, že se nevracím a nelituji ničeho, co se stalo v minulosti, ale toto mě těší. Ale nebyla bych tak přísná až tedy na ty dvě poslední příšerné věty. Každý občas ulítne. Jsme omylní.