neděle 10. března 2019

jen takové plácání



Přiznávám, že ještě před hodinou jsem si myslela, že dnes vůbec psát nebudu. 
Ne, že bych teď měla nějaké úžasné téma, je to jen takové plácání, ale vaše komentáře pod včerejším příspěvkem mě přinutily se zamyslet a srovnat si svoje pocity. 
Nejdříve k té úvodní fotce. Začala mi kvést aloe vera, kterou jsem koupila asi před dvěma měsíci. Jsem pyšná na to, že vydržela moji péči tak dlouho. 
A ještě mě ten květ přinutil hledat informace o kvetoucích aloe. 
Netušila jsem totiž, že kvetou. Dozvěděla jsem se, aloe pravá kvete. 
No já jsem fakt diletant naprostý, co se týká kytek. 
Kupuju bez znalosti, co mi padne do oka.
A teď k tomu, co mě ráno přinutilo se "hluboce" zamyslet.
Nevím, jestli to dokážu dobře a věrohodně vysvětlit. 
Ale vlastně je to jedno. Jen si chci svoje myšlenky tady zaznamenat.
Reaguji na věty po premiéře: "můžete být pyšní". 
Právě to slovo pyšní mě přimělo se zamyslet.
Pyšní jste na první krůčky vašeho dítěte ať ty doslovné anebo myšleno přeneseně. 
Každý malý úspěch v životě dětí se u nás velmi prožíval a oslavoval. 
Krásný výkres, krásně napsaná povídka, krásně zahraná skladba na piáno či kytaru, sportovní úspěch veřejný či neveřejný. Snažíte se vychovat všechny děti tak, aby byly šťastné v životě a uměly si poradit. Nic jiného vlastně ani nemůžete. Jsou to osobnosti od mala.
Vychováváte všechny stejně a to, že dvě tíhnou k umění a jedno je v raném věku počítačový expert, vás ani nepřekvapí. Je to přirozené, něco málo je v genech, něco po mámě a něco po tátovi. 
No, máma se trochu otřela o umění až v pozdním věku. Marketing je umění řeči, když si připravujete přednášky, trochu výtvarna, když navrhujete plakáty, či se podílíte na jejich tvorbě, a hodně kreativity při přípravě akcí, které mají bavit lidi.
Pyšní jste, když vidíte hrát svoje dítě v jeho prvním divadelním představení. To i brečíte. 
Pyšní jste, když dítě namaluje obraz tak krásný, že musíte dát souhlas, aby obraz mohl putovat na výstavě celou republikou. 
Pyšní jste, když je vaše dítě v televizi se svým prvním počítačovým programem.
Snažíte se ze všech sil, někdo potřebuje pomoct víc někdo méně. A snažíte se, protože milujete.
A když jsou vaše dospělé děti šťastné v tom, co dělají, konečně si řeknete, jo, něco je i naše zásluha.
Pak už jen sledujete, jak se jim daří. Nic jiného už nemůžete, doba, kdy jste mohli, už minula.
A když se víc než deset let pohybujete kolem divadla, už nemáte ten chvějivý pocit u žaludku a ani slzy při každé premiéře. Už i poznáte, zda výsledek práce je úžasný a závěrečný potlesk vám to potvrdí.
Vím, že možná těžko uvěříte, ale my bereme práci našich dětí všechnu stejně. 
A víme, že je za tím velké úsilí, velká práce, někdy radostná, někdy zžírající a na pokraji zoufalství, když to není podle představ, a jen malý podíl má talent.
Vzpomněla jsem si, když se dcery rozhodly pro uměleckou dráhu, sousedka mi říkala: 
panebože, ty jim dovolíš DAMU a fotografickou školu?! 
Proboha, vždyť je umění naprosto neuživí.
Tenkrát byla moje odpověď: a kdyby takto uvažovali všichni, kdo nám bude zpříjemňovat život, kdo bude dělat umění?!
Jo a tenkrát mě nejvíc vytočila věta: a ty jim to dovolíš?! Naše děti měly svobodu rozhodování od mala a někdy nás to stálo mnoho peněz, to zkoušení, co je baví, ty zaplacené kurzy malování, ze kterých se odcházelo, dřív než se vyčerpala částka, která už byla zaplacena proto, aby se tam po roce opět vracelo. Mohla bych vyprávět, ale i tenkrát jsem to kromě velké lásky považovala za jedinou smysluplnou investici. To zkoušení a hledání sama sebe. A jsem ráda, že jsme jim tu možnost mohli dát. My s mým mužem jsme to neměli a o to delší bylo hledání sama sebe. 
A možná se to většině ani v životě nepodaří.
A já vím, co to je dělat práci, kterou milujete.
Teď se život posunul a já jsem pyšná na první výstavu výkresů našich vnoučat, na první úspěšné vystoupení v pěveckém sboru, na ty proměny dětí v malé osobnosti.
Já vím, dnes je to jen plácání a ani nevím, zda se mu dá rozumět.
Končím a užijte si neděli a buďte někdy pyšní třeba sami na sebe.

21 komentářů:

  1. Ahoj Marti, krasny clanek! Ja mam zatim syna maleho, ale doufam, ze na nej budu v dospelosti pysna a vyroste z nej fajn clovek. Tve deti musi byt urcite uzasne a jsi na ne pysna pravem. Ja bych take zajiste nemela problem s rozhodnutim jit na DAMU a pod. Souhlasim, ze kdyby takto premyslel kazdy, nedavalo by to smysl. Rada jsem si nedelni rano pri kafcu zprijemnila clankem. Paaa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gábi, díky za tvůj milý komentář. Moc mě potěšil. Měj pěkný nový týden.

      Vymazat
  2. Ahojky, Marti, jaképak plácání, někdy se zamyslet nad životem stojí za to.
    Naprosto ti rozumím, moje dcera studovala a dnes má pěkný život, bez půjček a dluhů, holt nevymetala tolik diskoték a nepropila noci v divné společnosti, má dvě děti, samé kroužky, ang. a fr. jazyk, keramika, hudebka, sport, jo - jednou se to zúročí. Stojí to sice čas a peníze, ale - nekouřej a nepijou, cestují i s dětmi: k moři i na hory, jsem spokojená. A to jsem si vyslechla mockrát, že jsem na ni přísná.
    Jiřina z N.
    kvítek je pěkný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, já většinou píšu nejdříve nadpis příspěvku a v mojí hlavě to zpočátku jako plácání vypadalo. Ale pak už napsané to vypadalo líp :-) Měj pěkný nový týden.

      Vymazat
  3. Marti, hezké "plácání" ;-).Cítím to podobně, jen to neumím napsat :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, moc děkuji a měj pohodový vstup do nového týden.

      Vymazat
  4. Marti, mohla bych se dlouze rozepisovat, ale napíšu jen, že mi to nepřijde jako plácání. V článku si krásně shrnula (alespoň pro mě) podstatu rodičovství a mateřství.
    Přeji hezké odpoledne, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, děkuji. Já většinou vymyslím název nejdřív a v mojí hlavě to zpočátku jako plácání vypadalo. No a pak si to trochu sedlo :-) Měj pohodový nový týden.

      Vymazat
  5. Marti, moudrá slova, určitě se každý z nás občas zamyslí nad životem. Před pár dny jsme s mužem hovořili o našem synovi. Ačkoli je to kluk z města, tak si přál společně se ženou mít domek na vesnici, na jehož stavbě se podílel. Nebojí se žádné práce. Vyučil se elektrikářem, ale prošel i zaměstnání, kde mohl ukázat i organizační schopnosti a to ho baví. A to všechno zvládá i přes určité psychické problémy, které jsou i následkem onemocnění, jež prodělal v dětství a hodně ho poznamenala i ztráta bratra. I já jsem na něj pyšná a říkám si, že jsme ho snad vychovali dobře.
    Přeji hezký večer. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, myslím, že to snad tam ani nepatří. Klidně už můžeš říct, že jste syna určitě vychovali dobře. Měj krásné pondělí.

      Vymazat
  6. Moc hezký článek,rozumná slova.Často se zamýšlím nad svým životem.Mám dva už dospělé kluky,jsem na ně pyšná,vychovali jsme z nich s manželem slušné kluky.Sice teď už bydlím jen s nimi,ale potvdilo se mi,že jsou to opravdu slušní kluci,podrželi mě v těžké životní situaci.Takže moc hezké"plácání"přesně vím,o čem píšete.Hezký večer. Marťa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marťo, moc děkuji za milý komentář a přeji jen dobré.

      Vymazat
  7. Marti, napsala jsi krásný ,plácání".My jsme také spokojeni s dětma a vnoučátkama.A ten kvítek aloe vera vidím poprvé a ani jsem netušila,že kvete.Přeji dobrou noc.Martina

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, veľmi pekne napísané ... rada som si tvoje zamyslenie prečítala. Maj pekné dni ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Laury, moc děkuji za milý komentář a měj pěkný nový týden.

      Vymazat
  9. Marti, to není plácání. Moc hezky jsi to napsala.....
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
  10. Tak ti asi zkazím radost, to co ti kvete a máš není aloe pravá, ale aloe aristata. Jinak teď už se nedivím, že tvoje dcera tak krásně fotí, neb je vystudovaná fotografka, chtěla jsem se na to zeptat hned poprvé, když jsem viděla její fotky z Izraele, jestli není profík. I když my už sice nemůžeme dětem nic nařizovat, oni stále za námi ale chotí se radit, tedy u nás spíš jen dcera, syn je takovej svojskej samorost. Ten ani nekváknul o tom, že se zas rozešel s přítelkyní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, já jsem to o aloe našla i s fotkou tady https://cs.wikipedia.org/wiki/Aloe_prav%C3%A1?fbclid=IwAR14R2cKokBXvSIKlcapABNvA7q_hQpybeEjwreyOoLapAcaiMoa0pLv0aM a přiznám se, jak už jsem psala, je mi jedno, jestli je pravá nebo ne. Jo, Tereza studovala fotografii asi půl roku a utekla, protože jí bylo řečeno, že takhle se nefotí, takže to není vzděláváním. Vlastně je, vzdělával ji táta od mala, když s ním fotila a ještě i ty fotky vyvolávala. Měj pěkný večer.

      Vymazat
    2. Tak je vidět, že má talent a hlavně fotografické oko! bez toho by to prostě neuměla tak parádně i kdyby měla sto škol.

      Vymazat