sobota 23. března 2019

u jezu










Odjakživa miluju pohled na řeku. Je to pro mě uklidňující a krásný pohled, i když přiznávám, že do té vody by mě nikdo jen tak nedostal.
Morava byla místem mého dětství, mého randění s mým budoucím mužem a místem procházek s našimi malými dětmi.
Ale léta jsem tam nebyla. Už před odjezdem jsem si naplánovala, že se chci zase k naší Moravě podívat. Dřív ovšem pěšky, ve čtvrtek autem, páč bych to nedošla.
Byl zrovna první jarní den, slunce a teplo a my jsme si to s mužem užili. Kochali jsme se. 
Teprve pak doma, myslím ještě v Hodoníně, jsem se dozvěděla, že je řeka Morava rozdělena přesně na polovinu, část je česká a část slovenská.
Takže já jsem fotila ze slovenské strany český břeh.
Třeba se pokocháte se mnou. 
Nafotila jsem moc fotek, takže některé jsem dala do koláže, páč by to byl dlouhý příspěvek.
Už jsem sice dnes doma, ale ještě se pokochám Moravou s vámi prostřednictvím fotek.

P.S. A ještě něco pro mě do deníčku. Morava byl pro mě asi určitý milník. Zřejmě mi pomohla injekce z pondělí, o tom jsem už psala, a něco se stalo. Konečně mě bude někdo léčit, nejen moji hlavu po nehodě. Já jsem u té Moravy dokázala ujít na mě velký kus cesty, sice pomalu, ale ujít tolik, kolik jsem neušla před injekcí ani dohromady za týden. A když jsme se vraceli a můj muž říkal, počkej tady, já ti předjedu autem, řekla jsem: ne já jdu dál, já ještě trochu můžu. 
Je to pro mě velká naděje. Možná zase začnu chodit normálně, možná ještě budu skákat přes švihadlo jako před dvěma lety. Už to vypadá, že to není placebo, což jsem si v úterý při nepatrném zlepšení myslela. 
Jako by se mi tělo uvolnilo. Možná tedy neskončím na vozíčku, což už tak vypadalo. 
Možná zase budu svobodná a nezávislá.













24 komentářů:

  1. Marti,děkuji za krásnou procházku kolem řeky Moravy. A držím pěsti, aby Ti léčba pomohla a tys mohla zase chodit na procházky nebo skákat přes švihadlo.
    Měj krásnou sobotu. Růža

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, prosím, napiš mi na mailovou adresu, potřebuji ti něco napsat, ale ne tady. Jiřina z N.
    zakova48@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Marti, to musela být nádherná procházka. Také miluji pohled na vodu a když k tomu ještě můžeš jít zase podél břehu... tak to musí být senza pocit. Přeji Ti, ať nohy začnou pomalu zase běhat.
    Hezkou sobotu. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, nechci se na to upínat, ale naději mám. Měj krásnou neděli.

      Vymazat
  4. Marti, taky mám ráda pohled na vodu, takže jsem se na Moravu ráda koukla (ty první dvě mi přišly jako pohled na moře - říkala jsem si, kam ses to přesunula :-)). A držím palce, ať zlepšení postupuje dál, i třeba malými krůčky, ale postupuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, napsala jsi to moc hezky. V mém případě slovo přesunutí vystihuje vše :-) Ono to i na živo vypadá jako moře. Fascinovalo mě to, to dělá ten jez. A moc ti děkuji.

      Vymazat
  5. Krásne zábery česko-slovenskej hranice. Poznám to miesto len z fotografií, ale rada by som ho raz chcela vidieť aj naživo.

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, musela to být parádní procházka...nejen na krásném místě, ale i za nádherného počasí, viď. A to, že se ti začíná dařit lépe i zdravotně, tak to ti moc přeju. Ať tak postupuje i dál :)
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Péti, děkuji, tuhle procházku si budu pamatovat asi ještě dlouho. Měj se krásně.

      Vymazat
  7. Marti, díky za nádherné fotky! Ze zdravotního pokroku mám velikou radost s tebou! Jen tak dál!!!!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
  8. I já jsem se narodila u řeky Moravy a dodnes slyším, jak krásně umí tento mluvit s člověkem, který se v něm smočí. Je to láska na celý život.
    Voda je můj živel, vzrušuje mne, zároveň uklidňuje.
    Tvůj poslední odstaveček je nesmírně povzbuzující, s jarem přišel progres, změna a já moc držím palce. Ze srdce, od srdce, upřímně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, díky. Nechci se na to moc upínat, ale vypadá to, že maličký pokrok tady je. V úterý jdu za panem primářem, tak uvidíme. Měj pohodovou neděli.

      Vymazat
  9. Marti držím ti palce, ať chodíš, ať to dáš. Každých 100 m je výborných. To si říkám i já sobě, a to dáš, to musíš! Já vím, někdy je moc těžko, ale nevzdávat. Žij z těch obrázků od řeky. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
  10. Marti, taky mám ráda pohled na tekoucí řeky a jezy.Co jsme jich sjeli na kanoích za mlada,stál při mě snad bůh,že jsme se v těch peřejích necvakli.Já mám z vody respekt a bojím se hloubky.Jsem ráda, že se ti zdraví pomaličku navrací a bude to určitě lepší a lepší.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, já bych nesjela ani náhodou. Já se bojím hloubky a jsem ráda, že překonám strach při plavání. Děkuji a měj pěkné pondělí.

      Vymazat
  11. Voda fascinuje aj mňa ... vydržím na brehu sedieť aj hodiny a tíško sa pozerať do jej vĺn. Či sú to potoky, rieky alebo jazerá, vždy sa dobre cítim a oddýchnem si ... Nafotila si pekné fotky ...
    Teším sa s tebou z nádejných výsledkov liečby ... Marti, pozdravujem ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Laury, já si teď bez problémů na zem nesednu, až bych těžko vstala, jinak bych tam seděla ještě dnes :-) Děkuji a měj se krásně.

      Vymazat
  12. Tak zvrchu od zámku je nádherný pohled na soutok Labe a Hořínskýho kanálu, potažmo Vltavy. To se ti nedivím že se na řeku ráda díváš. Já po ní jeden čas jezdila.....

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.