středa 27. března 2019

(ne)vážně

Od včera přemýšlím, zda se na blogu věnovat kapku odbornému tématu či nikoliv. Ale jelikož se o mě toto téma s železnou pravidelností otírá, už jsem často zvažovala, že něco k tomuto napíšu, dokud si ještě to pamatuju ze svého minulého života. Dnes ráno jsem se rozhodla.
Vlastně jsem to nechtěla psát z důvodu, aby někdo neměl pocit, že jej poučuji.
Před možná deseti lety jsem psala pro veřejnost odborný článek na téma Kolik stojí zdravotní péče. Dnes už nemám samozřejmě relevantní data, tenkrát jsem si nechala udělat analýzy, dnes už se k takovým datům nedostanu. Ale i bez přesných finančních položek jde trochu nastínit, jak to vlastně je s veřejným zdravotním pojištěním. Všichni sypeme do systému a někteří hodně, a pak svorně nadáváme, že na něco nejsou peníze. Samozřejmě je i toto pravda, ale jen částečná. 
V České republice existuje solidární systém, přestože už se před lety jednalo o změně. Vize byla, že část prostředků, které sypeme do zdravotního systému (sociální je něco jiného), bude společná, tedy solidární a část půjde na osobní účet každého z nás, kde bude možnost si šetřit a přispívat si i víc, než je stanoveno zákonem a posléze použít tento účet na nadstandardní péči, která není ve zdravotní vyhlášce. Jak víte, změna systému neprošla.
A teď aspoň náznak, kolik stojí zdravotní péče. Před těmi deseti, možná i více lety stála ročně běžná základní zdravotní péče muže deset tisíc, ženy dvanáct. Zahrnovala ovšem jen preventivní péči na stomatologii, gynekologii, praktický lékař a 1x běžnou nemoc, jako je třeba chřipka. Pojištění státem hrazené, neznám přesnou částku v současné době, tedy pro děti, ženy na mateřské, důchodce, studenty, invalidní důchodce atd. však nepokryje ani tuto naprosto základní péči a my všichni ostatní, kteří jsme sypali či sypeme do systému, přispíváme na ten zbytek. 
Jsou pacienti, jejichž péče ovšem stojí měsíčně tisíce i sta tisíce a ti by si těžko i v případě osobních účtů na tuto péči našetřili. 
Já jsem vydělávala docela dost peněz, takže můj příspěvek do veřejného zdravotního pojištění byl vysoký a někdy i k pláči, kolik mi to odebere peněz, když já vůbec nečerpám téměř žádné prostředky!
To samozřejmě v této chvíli a minimálně dva roky už dávno není pravda a já čerpám se svými zdravotními problémy nemalé částky ze společných peněz. A to nehovořím o lécích, i když některé si hradím sama. V podstatě si hradím bez řečí i injekce, které mi pomáhají a rehabilitaci si hradím pořád. 
I já jsem pojištěnec, kterému zdravotní pojištění hradí stát, i když tam ještě nějaké malé částky odvádím.
S těmito znalostmi občas, když mohu, přispěju někomu i na nějaké nadstandardní léčení, které není zahrnuto do základního pojištění. 
Ten nadstandard závisí hlavně na tom, jak dokáže ošetřující lékař pro pojišťovny zdůvodnit nutnost tohoto nadstandardu. Pokud nic jiného běžného nepomáhá, je možné i předepsat tento standard. Mám ovšem zkušenost z minula, že většina lékařů se do tohoto nechce pouštět a ani nepouští a pacienti nevědí, že o to mohou požádat. Znám mnoho případů, kdy byla nadstandardní a tedy mnohem dražší léčba odsouhlasena.
Ale končím. Ještě toho mám v hlavě hodně, ale to by bylo asi na seriál. Mohla bych na blogu otevřít okénko zdravotnictví.
Já jsem byla zodpovědná za styk s veřejností a odpovídala na spoustu otázek týkající se zdravotní péče, takže vím.
A závěr? 
Já nevím. Rozhoupal mě možná Věruščin projekt, o kterém jsem psala, protože někdo jej mylně zařazuje právě do sféry zdravotnictví. Ale tenhle úžasný projekt nespadá ani do sociální a ani zdravotní sféry a je jen a jen na nás, jestli nám přijde natolik smysluplný, abychom jej podpořili.
Pokud jste někdo dočetli až sem, jsem ráda. 
Pokud ne, napsala jsem si to jen pro sebe, ale to nevadí. Je pro mě vždy očistné napsat o něčem, o čem přemýšlím.
Mějte krásný den. 


14 komentářů:

  1. Marti, v podstatě s tebou souhlasím. Zdravotní pojištění je systém solidární a my, co máme štěstí, že ho tolik nepotřebujeme, tak prostě přispíváme na léčbu těch, co to štěstí nemají. Zdravotní péče, její systém i kvalita nepochybně má své chyby, ale nikdy nebude mít víc peněz, než tam my "nasypeme" (a ikdyý tam přidává stát, tak to zase jsou jen naše peníze, co vybral na daních)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, přesně tohle, co jsi napsala, jsem říkala neustále kdysi klientům, kteří měli pocit, že mají nárok na vše. Přesně víc peněz v systému nebude, než to co tam nasypeme. Měj se krásně.

      Vymazat
  2. Bohužel, mám chronické zdravotní problémy a tak z tohoto systému čerpám. Ovšem přesnou roční částku neznám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, pokud bys to chtěla vědět, já jsem to zkoumala profesně, jinak ne, máš nárok ze zákona si jednou ročně vyžádat u své pojišťovny výpis čerpané zdravotní péče. Je to i určitá kontrola lékařů, protože někteří bohužel účtují dvakrát anebo věci, které provedeny nikdy nebyly. Věř, že vím, o čem mluvím. Mnohokrát jsem to řešila.

      Vymazat
  3. Marti, začetla jsem se a četla bych ještě dál. Moc tomu nerozumím, ale vadí mi, přispívat na léčbu alkoholiků a feťáků a na některé nemocné dětí se musí pořádat sbírky. To nechápu, alkoholik se do toho dostal sám.... Ale radši to nebudu rozebírat.
    Měj fajn večer. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý večer...podotýkám nejsem alkoholik ani fetak...nicméně ani toto není černobílé.Když ten daný člověk šanci na vyléčení využije je to pro společnost určitě přínosné.Kdybychom takhle uvažovali..tak s kuřáky,obézními lidmi atd...Hezký večer všem.JP

      Vymazat
    2. Dáši, souhlasím naprosto s Jiřinou. My jsme měli v rodině, z každé strany jednoho, dva celoživotní alkoholiky a náruživé kuřáky. Oba umřeli v 70 letech, aniž vůbec nějakou péči kdy čerpali. Stihli čerpat pouze 14 dní před smrtí. Nejde nic paušalizovat. Na víc, kdo by to posuzoval. Já bych teda spíš péči naúčtovala maminám, které vyžraly svoje pětileté dítě do takové obezity, že chodily do pojišťovny s žádostí o ozdravovnu. A když o tom přemýšlím, téměř každá nemoc, vyjma nehod, se dá svést na to, že se člověk o sebe vůbec nestaral. Nakonec i psychické problémy. Záleží na úhlu pohledu. Holky oběma přeji hezký den.

      Vymazat
    3. Mám známou, která pracuje v léčebně pro alkoholiky a říká, že je to většinou marný boj. Většina lidí se tam opakovaně vrací a vše začíná znovu a stále dokola. Určitě to nechci paušalizovat a vím, že není vše černobílé a že i k alkoholismu je pro někoho krůček, ale pokud není snaha se napravit, přijde mi to marné. A pak některé nemocné děti a nejen děti si léčbu musí hradit sami. To mne spíš mrzí a štve. Nešlo mi o standardní léčbu lidí, kteří pijí, kouří, nebo jsou obézní, ale o tu v léčebnách a tu mají prý plně hrazenou.
      Ale určitě je to těžké téma, takže už to nerozpitvávám.
      Také vás moc zdravím. D.

      Vymazat
  4. Marti, a mne štve, že lékaři sami neví, co mohou pacientovi předepsat. Zažila jsem to na své vlastní kůži, ještě že rehabilitační zdravotnice byla v obraze, a řekla požádejte, ať vám předepíše.... Lékařka jen zakroutila hlavou, napsala a řekla, že to nevěděla. Nic není zadarmo, jen si to musíme uvědomit. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, ano, to jsme samozřejmě úplně někde jinde. Lékaři jsou lidé jako my, odborníci i diletanti. Proto já za svými lékaři, které jsem si vybrala, jezdím nakonec světa a neměnila bych. Já jsem lékaře několikrát měnila, než jsem si vybrala ty správné. Měj se krásně.

      Vymazat
  5. Marti, piš na svém blogu co tě zajímá a o čem sama chceš.Já si to ráda přečtu.Nikoho za nic nesoudím a člověk se může dostat do všelijakých životních situací.Věruščin projekt nesouvisí se zdravotnictvím a ráda jsem ho podpořila.Měj krásný zbytek večera.Martina

    OdpovědětVymazat
  6. Další velmi zajímavé téma. Naprosto spravedlivý systém asi neexistuje, je jasné, že do očí víc bijí ty nespravedlnosti... Je pravda, že mě občas děsí, až budeme muset řešit vážnější zdravotní problémy.
    Marti, měj hezký den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, myslím, že absolutní spravedlnost neexistuje naprosto v ničem. Měj se krásně.

      Vymazat