něco mi to připomíná

Sice nepořádám turné po domě jako autor článku, který sem přikládám, ale mám rovněž nemoc, kterou popisuje. Obzvlášť po ránu. 

Ranní kávu mám už skoro vypitou, tak vstanu od psaní článků a jdu si udělat snídani a zapnout naplněnou pračku. Najednou na mě houkne Sára, že by ještě papala, že to předtím byla fakt málo, tak jdu pro kapsičku a nakrmím ji. 

Všimnu si, že chybí něco v myčce, tak doplním nádobí a myčku zapnu. Vrátím se k psaní a po chvíli pocítím hlad, ježíš já jsem si neudělala nic k snídani a musím si v mikrovlnce přihřát už studené kafe, to nesnáším. Jsem v kuchyni, dám hrnek s kávou do mikrovlnky, zapnu a udělám si snídani. Už se ohlašuje Sára, která přišla z ranního courání a ukazuje mi potřásající hlavičkou, že je tam zima. Sedne si k lince na zem v místě, kde jsou bonbónky a kouká mi do očí tak vyzývavě, že se jí naprosto nesmyslně zeptám: ty chceš bonbónky?

Opět se vracím k psaní a snídám. 

Dopoledne uvařím oběd, trochu uklidím a pohybuju se většinu času v kuchyni, kde máme v lince i pračku a nachodím toho dost. Jediné, co dodržuju, brýle sundávám a nechávám u počítače. Nechci je hodinu hledat po celém domě jako už párkrát. 

S telefonem je to lepší, po prozvonění mým mužem řve, takže jej lehce najdu.

Do toho se opět musím věnovat Sáře, třeba jen pohladit, která neustále courá sem tam a hlásí mi, že je zase na chvíli doma. Tohle ranní courání, kdy se větrá dveřmi, svými dvířky ještě neumí, trvá někdy i dvě hodiny, pokud se nerozhodne jít na delší túru, to přichází až po dvou hodinách a už zůstává doma.

V poledne se mě muž ptá, jestli je ta pračka vypraná, že by pověsil prádlo ven. Ježíši není, já jsem zapomněla. V mikrovlnce na mě čeká ranní opět studené kafe, kytky jsem nezalila, i když jsem několikrát prošla kolem a ony se hlásily o trochu vody a já jsem šla několikrát pro tu vodu a místo toho zamíchala připravovaný oběd, aby se nepřipálil. Do toho zazvonil několikrát telefon, který je samozřejmě na psacím stole v obýváku. Letím ho zvednout, po několika telefonátech zapomenu, že jsem vlastně chtěla zalít kytky. Když už jsem u počítače, vidím, že přišlo několik emailů. Začnu se jim tedy věnovat a po chvíli si s hrůzou uvědomím, že vlastně vařím. Naštěstí se tentokrát nic nestalo. 

No jednou jsem si vzpomněla pozdě a notně připálené maso letělo za stálého míchání do haj..u. 

No bilance mého ranního turné je velmi tristní. V podstatě mi vychází, že jsem byla schopná dotáhnout do konce jen péči o Sáru. Ale ta se umí vehementně připomenout. 

Kdyby řvala pračka, kytky a to kafe v mikrovlnce, bylo by vypráno, zalité kytky a to ranní kafe bych dopila ráno...

Ale teď už zmíněný článek. Už jsem jej před pár lety četla od nějaké ženy, teď je to od muže. Na počátku jsem měla problém, že kradu bez svolení, ale mám pocit, že už ukradený je.

Nicméně nasmála jsem se u něj, je dlouhý, ale pokud máte chuť, čtěte, rozhodně stojí za to.

Ta úvodní fotka je z místa, které prozradím až v reportáži ze soboty v nejbližších dnech a ukážu vám místo, které je nádherné, dýchá historií a já ho neznala. Není přístupné veřejnosti.

Mějte pěkný den.

Nejspíše mám následující nemoc: VPDSP (Věkem Podmíněný Deficit Soustředění Pozornosti.)

Projevuje se například takto:

Přijedu z práce domů. Jdu vyčistit kočkám toalety. Procházejíc kolem jejich misek si všimnu, že nemají mokré krmení. Tak jdu pro něj. Cestou vidím, že již doprala pračka, kterou jsem nastavil na pozdější start, ať je prádlo připravené k pověšení až přijedu z práce. Otevřu tedy pračku, dám prádlo do koše. Slunce svítí, jdu prádlo pověsit.

Dojdu na balkón a vidím, že květy mají žízeň. Odložím koš s prádlem na zem. Vezmu si konvici na zalévání a odcházím pro odstátou vodu do koupelny.

Podívám se do zrcadla a napadne mně, že bych se mohl oholit. Hledám gel na holení. Spatřím, že jedna kytka se rozhodla spáchat harakiri, myslím si, že jí možná pomohla i některá z koček. Jdu ji i s rozbitým květináčem vyhodit ven. Venku ke mně smutně promlouvají suché kytky. Rozhodnu se je tedy zalít.

Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout.

Jdu si pro klíče od auta, abych ho vyčistil i uvnitř, když už ho budu umývat z venku.

Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu. Asi bude rozumné se podívat, jestli tam není nějaká důležitá pošta, nebo složenky k zaplacení.

Položím klíče od auta a začnu se probírat poštou. Přitom vidím řadu reklamních letáků, prolistuji je a jdu je vyhodit do krabice na odpadní papír.

Vidím, že krabice je plná, takže letáky položím na stolek v obýváku a jdu vyhodit krabici s papírem do tříděného odpadu do kontejneru na ulici.

Přitom si uvědomím, že blízko kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem včera večer psal.

Jdu si tedy pro něj do pokoje.

Zvoní telefon, volá manželka, Sednu si, chvilku si povídáme, pak přijde kocour a uvelebí se mi v klíně. Domluvili jsme, hladím kocoura, krásně vrní, dívám se kolem sebe. Spatřím, že na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem si po příchodu z práce domů udělal.

Vezmu hrníček do ruky a cítím, že káva už vychladla. Nevadí, uvařím si nový hrnek čerstvé kávy. Vezmu tedy hrnek a jdu do kuchyně.

Cestou vidím, že kytka ve váze, na stole, začíná uvadat. Tak vynesu a položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu.

Přitom uvidím na balkoně, na stolku své brýle, které jsem hledal ráno, než jsem odešel do práce.

Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl a opět je nehledal.

Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy. Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize.

Proboha, zase ho budu večer hledat.

Musím ovladač položit k televizi v obýváku.

No, ale to chvíli počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy.

Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu.

Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel.

Pak se vracím do předsíně, kde právě odpočívají kočky, tak se s nima trochu pomazlím, a přitom přemítám, co jsem to chtěl vlastně udělat.

K večeru: kočičí toalety nejsou vyčištěné, v miskách je pouze suché krmivo, prádlo schne v koši na balkoně, zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na balkoně, na parapetu okna leží hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musím ovládat ručně, ovladač je bůhví kde.

Divím se, že nic není hotovo, když jsem se půl dne nezastavil a jsem docela utahaný.

No nic, jdu zkontrolovat došlé e-maily a podívat se na Facebook.

Jo, a nesmějte se mi, jestliže tyhle stavy neznáte! Váš den se blíží!!!

Anebo už nastal? Pochlubte se....