příjemné povídání

Už dlouho nebyl na blogu žádný rozhovor. Ne že bych je nepsala, vychází v našem magazínu téměř každý týden. Ale ne všechny by pro vás byly zajímavé, protože se týkají lidí z našeho regionu a hovořím s nimi většinou o práci. Všechny rozhovory jsou hodně čtené, přesto se na blog nehodí.

Před pár dny byl zveřejněn rozhovor, který by mohl mít svým tématem přesah přes náš region. 

Rozhovor sem dávám bez fotografií, na ty se můžete podívat na Kanálu eM - Marie Maříková: Nikdy jsem ve sboru nezpívala, to přišlo s Chrapotem… (kanalem.com). 

Na koncertu Chrapotu jsme byli 28. října, už jsem se zmínila a tam jsem si rozhovor dohodla a z koncertu z kostela Čtrnácti svatých pomocníků jsou i fotografie u rozhovoru. Jednu sem dávám jako úvodní. Už jsem byla na druhém koncertu tohoto pěveckého sboru a moc jsem si to užila. 

A i rozhovor.

Mějte pěkný den.

P.S. Moc děkuji za všechny vaše komentáře, které hned čtu, ale nemám čas odpovídat. Taky mám vždy malé zpoždění ve čtení vašich blogů a pár týdnů to nebude pravděpodobně jinak, do konce listopadu mám nabitý program a už musím některé akce odsouvat. Dnes jedeme do Prahy na preventivní prohlídky a zároveň navštívím chráněnou dílnu, ze které budu dělat reportáž. A s dílnou vás určitě seznámím.

Marie Maříková: Nikdy jsem ve sboru nezpívala, to přišlo s Chrapotem…

Marta Dušková

Představovat pěvecký sbor Chrapot asi není nutné a většina tyto nadšence už zpívat slyšela. Sešla jsem se na příjemné povídání se sbormistryní Marií Maříkovou a povídaly jsme si nejen o sboru, repertoáru, ale i životě.

Na úvod obligátní otázka. Proč Chrapot?
Ptá se na to každý. V době vzniku názvu jsem Chrapot neznala. Zakládala jej Hana Šmídová a od ní znám historii. Když vznikl studentský sbor gymnázia v Neratovicích, nikdo nechtěl honosný název. Latinský název nepřicházel v úvahu, nechtěli se ani tvářit, že jsou sbor gymnázia. Pořád řešili název, kdy už měli nasmlouvaný koncert. Těsně před koncertem si řekli: všichni chraptíme, tak proč ne Chrapot a plácli to jen tak z recese. A kdyby by se jim první koncert nepovedl, název bude příhodný a oni to svedou na neratovické ovzduší.

Vypadá to jako marketingový tah, ale je jasné, že to záměr nebyl.
To opravdu ne. Sbor vznikl před 28 lety a tenkrát sborů moc nebylo. Většinou to byly velké sbory, ale malé sborečky moc nebyly. Název nakonec zůstal a já bych neměnila.

Jak dlouho jste sbormistryni Chrapotu?

Už třináct let. Chrapot jsem přebírala, když jsem byla na mateřské.

Předtím jste ve sboru zpívala?

Ne, byla jsem donucena. Já jsem nikdy se sborem a sbormistrovstvím neměla nic společného. Jako dítě jsem hrála na klavír a mám vystudovanou pedagogickou školu s prohloubenou hudební výchovou, ale to jsou znalosti na povrchu pro zvládnutí učiva prvního stupně. Přestěhovala jsem se z Prahy na Mělník před mateřskou a hledala jsem nové přátele. Přes děti jsem se dostala do Kašpárku (pozn. redakce Rodinné centrum Kašpárek), kde jsem se setkala s členy sboru a hučeli do mě: umíš zpívat, pojď s námi zpívat. Než jsem se rozhoupala, tak se stalo, že se sbormistr sboru odstěhoval. Sbor byl před rozpadnutím a ve sboru bylo jen šest členů. Tak mě přemlouvali: umíš na piano, umíš to zahrát, umíš základní gesta, tak to vezmi.

Odpovídala jsem, že to vůbec neumím. Odpověď byla, že to nevadí, že mě to naučí a pomůžou mi, zkrátka že potřebují někoho, kdo jim to zahraje a mávne. Tak jsem začala před třinácti lety a říkala jsem si, že vlastně není co ztratit. Buď se ten sbor rozpadne, protože odejde sbormistr, nebo se rozpadne, protože to nezvládnu anebo to nějak dám.

A Vy jste to dala!

Nějak jsem se to naučila. Pořád mám moc rezerv a se sbormistry, kteří to studovali, se nemohu srovnávat. Dotahuju to citem a energií.

Myslím, že s některým talentem se člověk rodí. Hlavně v umělecké sféře není škola vždy důležitá. Jako malíři, i bez studia mohou dobře malovat. Vy to máte v sobě přirozeně. Chrapot byl vždy smíšený sbor?

Od začátku byl smíšený, ale byl problém, že těch chlapů je málo. Když jsem přebírala sbor, tam byl jeden. Teď mám čtyři stálé muže a jeden se nám rýsuje.

Takže pořád nabíráte nové členy?

Muže bereme hned, ale nemáme žádná omezení, ani ženy neodmítáme.

Kolik vás je celkem?

Teď je aktivních členů asi 24. Postupně z těch 6 se mi to rozrostlo. Ale točí se to. Každý rok třeba 2 odejdou, 2 přijdou.

Váš repertoár je hodně široký, variabilní, hodně žánrů, takže to zasáhne skoro každého. Tenhle repertoár přišel s Vámi anebo byl vždy?

Tak je to od začátku a spoustu aranží písní dělala Hanka Šmídová. Ta tomu dala ducha a já jdu cíleně po tom co největším rozsahu. Strčit do jednoho koncertu klasiku, folk, lidovku, pop, jazz, prostě všechno, to se mi líbí, ta různorodost. Najde se v tom posluchač i člen sboru.

Jak často pořádáte koncerty? Jste zvaní anebo si akce vyhledáváte?

Už to máme postavené tak, že jsme zvaní a většinou jako teď na Vánoce už odmítám. Máme před sebou tolik adventních i vánočních koncertů, že už bychom se udřeli, každý máme své civilní povolání. Já to dělám pro radost, dělám to bez finanční odměny, a samozřejmě celý sbor. Peníze, které jdou do sboru, jsou na provozní záležitosti. Platíme si z toho například autobus, nebo soustředění, ubytování, obědy, ale za účast na koncertu nemáme žádný honorář a ani já jako sbormistryně. Zpíváme pro radost a já nesmím mít těch koncertů tolik, abych lidi neotrávila. Myslím zpěváky.

Rozumím. Aby nezmizelo to nadšení.

Já ani nedělám nějaké zkoušky na zpěv. Vůbec nemám chuť jít na pěvecké soutěže, děláme to pro radost, sami pro sebe, samozřejmě i pro diváky, ale cílem je se každý týden sejít, zazpívat, a to je nádherná atmosféra, nádherná energie. Ty koncerty jsou jenom důvod, proč to děláme. To je motivace, hnací motor, ale hlavní gró je radost při zkouškách. Tím, že nedělám přijímačky, tak mám sboristy, kteří neumí noty a musí si to naposlouchat, sboristy, kteří se občas stydí zpívat sami a musí být v tom davu a trochu se tam ztratit. Mám pár lidí, kteří přišli, protože měli deprese a problémy v rodině a ve sboru se mi vyléčili. Úplně se rozzářili, takže je to spíš takový psychologický sbor.

Kde jste zpívali nejdál?

Asi to byl Nový Bydžov, město Mělník nás vyslalo na přehlídku sborů královských měst. Nebyla to soutěž, ale přehlídka, tak jsme se rádi zúčastnili. Jednou jsme přijali pozvánku na přehlídku v České Lípě, jeli jsme si zazpívat do Humprechtu a taky jsme byli na Staroměstském náměstí několikrát na trzích vánočních i velikonočních. Když se řekne Staroměstské náměstí, tak každý si hned představí, kolik jsme za to dostali. Dostali jsme plakát s razítkem a poděkováním za účast. Ale zní to krásně a byla to radost. Letos jsem už odmítla, protože těch vánočních akcí máme moc.

Se sborem jsou spojena i jména profesionálů.

Aranže k písním kromě Hanky Šmídové občas splácám já, ale máme tam i slavné aranžéry jako Vadima Petrova. Často zazní dotazy, jak jsme na Vadima Petrova přišli. Jeden z našich členů byl primář v nemocnici a Vadim Petrov si ho našel jako lékaře a stali se přáteli. Pak jsem přišla já nepolíbená a aranže jsem neuměla. Potřebovali jsme nutně aranže písniček Tomáše G. Masaryka k nějaké akci. Ruda Kubát oslovil Vadima se žádostí o nějaké úpravy a vznikly aranže lidových písní zadarmo z přátelství. Když jsme je Vadimovi odzpívali, měl takovou radost, že se byl osobně dvakrát na Chrapot podívat. Byl nadšený energií a radostí lidí, takže nám sám od sebe ještě věnoval pár aranží. Když vloni zemřel, nešlo se zúčastnit osobně pohřbu, tak jsme poslali za Chrapot krásnou kytici s textem pěvecký sbor Chrapot a oni nám tu kytici dali přímo před fotografii Vadima. To nás hodně potěšilo. Byli jsme taková radost na stáří pro Vadima. Měli jsme ho rádi a on nám fandil. Dali jsme mu i naše CD, které jsme natočili.

Vy jste vydali i CD?

Nahráli jsme v roce 2018 CD a vešli se nám tam jen letní věci. Pořád se chystáme, že bude ještě čistě vánoční. Tak snad to letos vyjde, máme to v plánu. A ještě musím zmínit spolupráci s Jiřím Knottem. S ním nás propojila paní Žáčková ze sdružení Liběchov sobě, která jej zná jako klavíristu a nás jako energický sbor a spojila nás v Liběchově na koncertě. Pan Knotte oceňuje energii sboru a ví, že toho moc neumím, ale vůbec mu to nevadí. Jednou do roka jde s námi na koncert jako klavírní doprovod. Já s ním občas i zpívám.

Chtěla bych poděkovat za zázemí v mělnickém kulturním domě, kde zkoušíme a bez toho by nebyl úspěch.

Kde budete mít v nejbližší době koncerty?

Musím se podívat do diáře. Tak 20.11. jsme v Liblicích v kostele, tam bude směsice písní a už malinko Vánoce, 7.12. v Horních Beřkovicích v multicentru, 10.12. Hošťce spolu s klavíristou Jiřím Knottem, 14.12. zpíváme v kulturáku Na schodech a druhý koncert 17.12 v Husově domě, 19.12. jsme v Mělnickém Vtelnu a v chrámu sv. Petra a Pavla novoroční koncert 2. ledna 2022.

Letos bude slavit MEKUC 10 let vernisáží výstavy 9.11. a my k tomu máme vernisážový vstup a budou tam i informace o Chrapotu na panelu.

Jak přežil sbor nouzový stav?

My jsme nadšenci a měli jsme i online zkoušky. Jsme pod Unií pěveckých sborů, kde je 80 sborů a Unie si dělala průzkum. Zhruba jen 14 sborů mělo pravidelné online setkávání a opravdu pravidelné zkoušky online měly jen tři sbory a my jsme jeden z nich. Členové mě do toho dokopali. Oni se prostě chtěli vidět a zpívat, a tak to hodili na mě: Majko, nějak to vymysli.

Já jsem se s tím poprala a zkoušky jsme měli každý týden. Sice nemohou zpívat všichni najednou, ale já jsem doma nazpívala všechny hlasy, dala jsem do zvukařského programu a složila, aby to do sebe pasovalo. Takže každý seděl doma sám, měl puštěnou tu nahrávku, a zpíval si svůj hlas. Fakt trénovali a zpívali a každé úterý jsme měli online zkoušku hodinu a půl jako normálně. Ale je pravda, že někdy je málem zabíjely jejich rodiny. Ono, když slyšíte melodii, tak je to dobrý, ale když hodinu a půl slyšíte jen dum dum dum, tak je to na zabití.

Ale ta soudržnost se neztratila, nebyla přerušena.

Ano, mohli se vidět, viděli jsme si obličeje, slyšeli i různé průpovídky, například jedna paní učitelka při online výuce zapomněla, že je v šatně, aby ji rodina nerušila, a za ní visí podprsenka. Tím jsme se bavili.

Děkuji za velmi příjemné povídání a přeji hodně úspěchů a pořád tu radost a nadšení.