poslední březnový

Před časem jsem tady psala o návštěvě Zooparku Zelčín s dětmi aneb jak jsme krmili klokánky, pštrosy i kozy a uvědomila jsem si, že článek, který z této návštěvy vzešel, jsem sem nedala, přestože jiné články o pomoci uprchlíkům tady jsou. 

O pomoci uprchlíkům jsem psala mimo jiné reportáže z centra pomoci v Mělníku, z knihovny, ze zooparku a o víkendu vyjdou silné příběhy a postřehy dobrovolnice z KACPU, Krajské centrum pomoci pro uprchlíky v Praze. A psát se o tom má. Tak dnes to napravuji. 

Dopoledne odjíždíme na Moravu a nevím, jak mi bude vycházet do soboty psaní příspěvků. No Dášu určitě nafotím, hračku jsem tentokrát nezapomněla. 

Tak poslední březnový.

Všechny fotografie si můžete prohlédnout na odkaze výše anebo v našem magazínu Zoopark Zelčín: Pomáháme těm, kteří to potřebují! (kanalem.com), tam je jich možná víc.

Mějte pohodový den.

Pro koho je svačinka? No prý pro všechny.

Zoopark Zelčín: Pomáháme těm, kteří to potřebují!

Marta Dušková

Zoopark Zelčín asi není nutné představovat a pravděpodobně většina obyvatel mělnického regionu jej navštívila s dětmi či využili nabídky kulturního vyžití i dospělí. Kontaktní zoopark se zaměřuje především na domácí hospodářská zvířata a svou rozlohou je největší svého druhu v Čechách. Letos je možné se pokochat i novými přírůstky. Narodili se dva malí klokánci a malá jehňátka.

Zoopark Zelčín spontánně reagoval hned v prvních dnech na současnou vážnou situaci spojenou s válkou na Ukrajině a zapojil se do pomoci válečným uprchlíkům. Jak začala pomoc uprchlíkům, vysvětluje Marian Rybka, správce Zooparku Zelčín: „U nás to začalo hned v prvních dnech války. Máme ve firmě zaměstnaných několik pracovníků z Ukrajiny, kteří u nás pracují už dlouhodobě. Hned na začátku jsme jim nabídli, že si mohou k sobě vzít rodiny. Pak se to rozkřiklo a začali nás oslovovat další lidé a viděli jsme, jak hrozná je situace. Vyvěsili jsme nabídku na ubytování. Máme několik druhů ubytování. Ubytovnu pro naše zaměstnance, tam jsme to museli celé přebudovat. Rychle připravit tak, aby se tam vešly všechny rodiny, někteří jsou od Oděsy nebo od Charkova, takže opravdu z nebezpečných míst, kteří sem jeli třeba 60 hodin a ještě 30 hodin čekali, než se dostali do vlaku a nevěděli ani, kam vlastně jedou. Naši zaměstnanci nevěděli, jestli je budou vyzvedávat na maďarské či polské hranice. Přijali jsme první rodiny a do toho se začali ozývat další, tak jsme se rozhodli, že dáme k dispozici i chatky. Museli jsme zrušit již objednané školy a školky na školy v přírodě, tohle má přednost. Na chatičkách je 36 ubytovacích míst. Plus máme k dispozici apartmány a již zmíněnou ubytovnu“.

V zooparku vyčlenili restauraci pro uprchlíky, kterým vaří zdarma. Zpočátku zajišťovali pro ně i snídaně a večeře, teď se povedlo sehnat umístění dětí do škol a školek, tak si snídaně vaří sami. Na chatkách mají zajištěny sporáky, varné konvice a mikrovlnky.

„Pomáháme jim i se zajištěním všech nutných záležitostí. Snažíme se pomoct s vyběháváním cizineckých víz a úřadu práce apod. Sami bychom to bez pomoci nezvládli. Pomáhají nám hasiči, záchranáři, sociálka a velké poděkování patří i okolním obcím, které nám pomáhají. Za všechny mohu jmenovat obec Lužec či Hořín. Poděkování patří všem, kteří nám pomohli“, dodává Marian Rybka. Zajišťují i odvoz lidí na potřebná místa a pro odvoz od hranic Ukrajiny zapůjčili svým ukrajinským zaměstnancům služební auta.

V zooparku je ubytováno okolo padesáti uprchlíků. Není to na stálé bydlení na dlouhou dobu, je to rychlá první pomoc, když přijedou, aby si v klidu odpočinuli po té hrůze a aklimatizovali se. Mají zajištěnou stravu zdarma, vstup do parku volný. Marian Rybka vysvětluje: „Časem, až budou mít naši ubytovaní sociální dávky, tak se dohodneme na nějakém příspěvku na stravu, nějaký denní paušál, který nebude povinný. Buď si budou stravu hradit anebo si budou vařit sami. Není v našich finančních možnostech zajišťovat delší dobu stravu zdarma, není to jen o surovinách, ale i energiích a kapacitách. A jsme zoopark, nejsme schopní nabídnout trvale kvalitní práci pro vzdělané lidi. V materiálním zajištění nám pomáhá i červený kříž především s oblečením a obutím. Přijela k nám rodina, máma 50 let, kluk 15 let a babička 80 let s cukrovkou, které jsme zajišťovali lékaře, od Sumy a měli jedny boty, jednu igelitku a přes červený kříž jsme je mohli obléknout. A to chceme zajistit. Aby rodiny, které přijedou z takto rozbité oblasti, se tady mohli dát do pořádku a do klidu“. Ludmila Mazur, koordinátorka pomoci Ukrajině v zooparku dodává: „Někteří už se nemají v podstatě kam vrátit jako právě tato rodina, ale stejně chtějí, až skončí válka, zpátky domů“.

V zooparku je ubytovaná paní, která má těžce postižené a nemocné dítě, které potřebuje stálou péči. Ubytování v chatkách pro ni není úplně vhodné, v pokojích jsou po šesti, tak se zaměstnanci pokouší sehnat lepší bydlení.

Samozřejmě jejich hlavní činností je zajištění provozu parku. Teď dali přednost pomoci, takže nesplní slib daný návštěvníkům, že letos na jaře se v parku ubytují surikaty. Zatím museli tento slib odsunout na neurčito a návštěvníci to jistě pochopí.

Zaměstnanci si zaslouží velký potlesk, nad rámec své práce se nyní věnují uprchlíkům a pomáhají jim v jejich nelehkém životě v cizí zemi.

Do ubytovacích prostor zooparku se povedlo ubytovat 55 žen a dětí z nejvíce postižených oblastí Ukrajiny, mezi něž patří město Charkov, Kyjev, Kramatorska či Sumy. Ubytovací kapacita je naplněna, ale zoopark s pomocí nekončí. Zajišťují nejen ubytování, ale i materiální pomoc v této nelehké době.

všimla jsem si

aneb jen tak. Můj muž nám nakoupil trochu jara na zahradu, které se zatím vůbec nevěnujeme. Ne, že bychom se jí vůbec jindy nějak extra věnovali. Růže, pivoňky a tulipány nám stačí. Teď říkáme, že máme zahradu na odpočinek, grilování a pití kávy. Doba, kdy jsme pěstovali kvůli dětem ovoce a zeleninu, je pryč, je to naše několikátá zahrada, pokud dobře počítám v pořadí pátá. 

Tak než nám něco pokvete, tedy kvete zlatý déšť, tak je zapotřebí trochu jara donést.

Jo vlastně jsme nově zasadili dvě nové růže, dárek od dcery a ostříhala jsem naši malou hrušku, takže něco se u nás na zahradě přece jen děje.

A čeho jsem si všimla? 

Výtrž tulipánů ve váze asi závisí na jejich barvě. Nevím, jestli mám pravdu, nedokážu si to vysvětlit, nicméně teď se mi často měnila barva, tak jsem měla možnost vypozorovat, jak dlouho tulipány vydrží. Bílé máme týden, před tím jsem měla červené. Byly krásné, ale vůbec se nerozvinuly a do tří dnů začaly vadnou. Fialové vydržely téměř dva týdny. Starám se o ně furt stejně, dávám málo vody, protože tulipány nechtějí moc vody ve váze. Takže to fakt vypadá, že je záhada v té barvě. 

Ovšem teď si je nechám dovážet téměř každý týden od Tesca a tam si barvu nevyberu, dostanu tu, které je. Netrápí mě to, jen jsem se nad tím zamyslela. Občas potřebuji přemýšlet o naprostých zbytečnostech.

Tak dnes trochu barev. Foceno včera.

Mějte pohodové dny.

trochu jiné kulturní centrum...

Často tady píšu o muzeu, tak dnes o knihovně. Po přestěhování mělnické knihovny do větších a krásných prostor sice zmizel genius loci, který byl ve vile Karole, ale knihovna mohla rozšířit své činnosti, protože prostory k tomu vybízí. Nevím, jestli vás bude tento článek zajímat, ale myslím, že by mohl být inspirací, co všechno se může dít v knihovně. Tento článek si můžete přečíst tady Knihovna 21. století aneb kam zmizel Žlutý ostrov (kanalem.com) 

Už to dávno není prostor jen na půjčování a vracení knížek, ale pomalu se stává kulturním centrem. 

O knihovně teď píšu často a psala jsem i článek, když se knihovna stala i centrem setkávání uprchlíků. A tento článek sem i dávám. Od té doby, co jsem článek psala, mám informace, že knihovnu navštěvuje najednou při setkávání zhruba okolo patnácti ukrajinských dětí a já slyším pořád díky za velký kufr puzzle a her, které jsme s dětmi knihovně předali, protože se dostane na všechny. 

Je skvělé, že tahle možnost setkávání je. Fotky knihovny tady už, myslím, několikrát byly.

Mějte pohodové dny.

P.S. Často navštěvujeme knihovnu i s Lolou a Alanem a psala jsem nedávno, jak jsme tam strávili hodinu na výstavě a hodně se zapotili u soutěže. A vyplatilo se to. Z 65 správných odpovědí bylo vylosováno 5 výherců a Lola je mezi nimi. Takže jsme všichni tři vyhráli knihu. Převezmu ji až příští týden. Slavnostní předávání je ve čtvrtek a to odjíždíme na Moravu.

Když knihovna pomáhá…

Marta Dušková

Městská knihovna Mělník na náměstí Karla IV. není jen o knihách, o půjčování a povídání si. Mělnická knihovna to jsou přednášky, kurzy, výstavy, soutěže a spoustu dalších aktivit.

V neposlední řadě knihovna pomáhá a v současné nelehké době spustila projekt Knihovna pomáhá. Od pondělí 14. března nabízí pomoc ukrajinským uprchlíkům, dospělým a dětem z Ukrajiny formou pravidelného setkávání vždy v pondělí od 14 do 16 hodin a ve čtvrtek od 16 do 17 hodin. Pro děti jsou připraveny volnočasové aktivity, které mimo jiné podpoří integraci dětí v novém prostředí. Přítomen je vždy překladatel či tlumočník, k dispozici je setkávací místnost, kterou pracovníci knihovny nazývají učebnou, spolu s kuchyňkou, kde je možnost přípravy drobného občerstvení. Učebna je nově zařízena, vypadá jako menší konferenční místnost, která působí útulně a příjemně. Velké okno nabízí výhled na náměstí.

Koordinátorkou projektu Knihovna pomáhá je Jana Volková, která má na starosti v běžném provozu knihovny vzdělávací a doprovodné programy pro školy a veřejnost.

Jana Volková k projektu Knihovna pomáhá říká: „Zatím máme za sebou první zkušenost setkání, které se uskutečnilo v pondělí. Rodinám s dětmi je k dispozici žena, která je původem z Ukrajiny a v Čechách žije dvacet let, takže ovládá oba jazyky, jak ukrajinštinu, tak češtinu. Tentokrát nám pomáhali i dva dobrovolníci. Třináctiletý chlapec z Čech a druhý od miminka žije v Čechách, ale původem je Ukrajinec, takže zvládá oba jazyky, což je velkou výhodou. Navíc děti se mezi sebou snadněji seznamují než my dospělí, takže byli pro nás vítanou pomocí. V pondělí přišla maminka s dětmi a kluci si šli s dětmi hrát deskovou hrou a maminka si mezitím s paní Annou, tlumočnicí, popovídala, získala odpovědi na otázky a dozvěděla se vše, co potřebovala vědět“.

Je velký zájem o dobrovolnictví v projektu knihovny. Zájem projevili i studenti z gymnázia v Mělníku a knihovna má v současnosti nasmlouváno deset dobrovolníků, kteří by se rádi seznámili a byli užiteční v seznamování, setkávání a vůbec v integraci. Pomohou děti rozptýlit a zabavit v nelehké situaci.

Knihovna má pro volnočasové aktivity k dispozici pohádky v češtině a ukrajinštině, různé skládačky, vystřihovánky pro ukrajinské děti, spíše časopisový formát, který pomáhá děti zabavit.

„Snažíme se využít toho, co umíme, co známe, umíme volnočasové aktivity, umíme nabídnout prostory, je to na delší dobu, takže je zapotřebí zapojit válečné uprchlíky do normálního života. Mysleli jsme i na větší děti, které jsou teď v problematickém věku puberty a nestojí o to být pořád s rodiči, potřebují kontakt se svými vrstevníky, aby si vytvořili standardní vazby, o které přišli. Tímto směrem chceme pomoc zaměřovat“, vysvětluje koordinátorka projektu Knihovna pomáhá a na závěr děkuje touto cestou všem, kteří reagovali na výzvu knihovny a zapojili se do sbírky společenských her, puzzle apod. a věnovali je knihovně, potažmo dětem z Ukrajiny.

Sára

aneb meju se ráno, v poledne i večer. 

Včera se mi povedlo po dlouhé době Sáru nafotit při odpolední očistě. Ovšem nesměla jsem odejít pro foťák, tam šel můj muž. Sára je moje stíhačka a jak bych se pohnula ze zahrady, okamžitě by šla za mnou. Žádná z našich kočičích mazlíčků nebyla na mě tak závislá jako Sára. Chodí všude za mnou a neustále sleduje, co dělám. Mého muže také, ale o něco míň. 

Není ani možné ji nechat doma jednu noc samotnou, při odjezdu na Moravu nám dělá chůvu moje kamarádka. Nevím, jestli je to povahou anebo vinou lockdownu, kdy toto miminko získalo dojem, že jsme na světě jen my tři. Teprve nyní se seznamuje a velmi obezřetně s celou rodinou a dětmi.

Mohla bych toho o ní napsat hodně, ale až někdy příště.

Jen jedna čerstvá storka na závěr. Včera jsem se fakt pobavila. Když byla Sára malinká, neustále si hrála s houbičkami, skákala na kuchyňskou linku a kradla je nacucané vodou přímo ze dřezu. Vyhazovala je do vzduchu, házela s nimi okolo. 

Teď už ji to nebaví, nicméně houbičky se mi ztrácejí z obou koupelen. Včera jsme dělali s mužem větší úklid, převlékání postelí a tak a já už vím, kam se houbičky, které nechávám schnout na topení v koupelnách, ztrácí. Uklízím koupelnu a můj muž přinese tři nebo čtyři houbičky za mnou.

Ježíš, kde jsi je našel?!

Byly všechny zaházeny pod postelí.

Včera jsem jen rychle cvakala a pak vyhodila některé stejné fotky. Tohle se mi už dlouho nepodaří, protože Sára nepostojí v klidu.

Tak dnes Sára v hlavní roli.

Mějte pohodový vstup do nového týdne.

zlato za oknem

V týdnu jsem si nabrala hodně materiálu na články, a tak jsou moje rána teď téměř totožná. Přepisuju z diktafonu a přiznávám, že tuhle část práce nemám fakt ráda. Povídání miluju, ale samozřejmě, že jak zpovídaný tak já děláme zbytečné metry, protože pokaždé někdy uhnete z tématu a bavíte se o něčem osobním. To k té práci patří a já to miluju. 

Pak miluju tvořit článek z toho přepisu z diktafonu, ale tu mezifázi, kdy čekáte, až z diktafonu vypadne něco zajímavého, protože zbytečné metry přeskočit nemůžete, nevíte, kde končí, tu fakt nesnáším. 

A s čekáním mě vlastně smiřuje zlato v okně, které začíná zářit spolu se svítáním a já ten pohled od počítače mám fakt ráda. Obývák je hodně velký, víc než 30 metrů čtverečních a já sedím na druhém konci u druhého okna, takže vidím celé zlaté okno.

První dvě fotky se sluncem, další brzo ráno.

Sedím u okna, na kterém je naistalována achátová zvonkohra a psala jsem o ní tady. Každou chvíli slyším její jemné cinkání, které je uklidňující a občas se na námi vytvořenou dekoraci podívám. 

Od minule přibyla další tilandsie, dárek od dcery z jejích zásob. 

Tuhle jsem měla zákaz koupit: mami, je drahá, já ti dám od sebe. 

Tilandsie jsou tak nenáročné, měla bych je mít po celém domě. Jen se kropí jednou za dva týdny. Takže nemusím myslet na zalévání.

Dnes detaily z dnešního rána.

Mějte pohodovou neděli.