téma mi není vlastní...

O tenhle rozhovor jsem byla požádána, což se mi nestává, většinou si témata vybírám sama. A sport to nebývá, protože mu nerozumím, i když nějaký rozhovor z této oblasti už jsem dělala. Vlastně se tomuto tématu cíleně vyhýbám vždy, ale...

A tak vám dnes může představit zajímavou studentku, která žije sportem a je velmi úspěšná. Rozhovor už vyšel, tak se na fotografie z archivu Elišky Javanské můžete podívat u článku Eliška Javanská: Můj život je plný sportu, a to mě baví (kanalem.com). 

Snad vás rozhovor zaujme.

Mějte pohodový pátek.

Eliška Javanská: Můj život je plný sportu, a to mě baví

Marta Dušková

Eliška Javanská je mělnická rodačka. Od dětství se věnuje sportu a nyní studuje třetí ročník sportovního gymnázia v Praze. Je v české basketbalové reprezentaci. Hraje za USK Praha extraligu v basketbale, předtím hrála tenis a dělala karate, kde dosáhla výrazné úspěchy. Nyní se věnuje především basketbalu a žije hlavně sportem. Hraje extra ligu U19 a ženskou ligu.

Eliško, jakým jiným sportům jste se dříve věnovala, než jste začala s basketbalem?

Než jsem začala hrát basket, dělala tenis a karate. Tenis jsem hrála rekreačně na různých turnajích, kde jsem většinou byla třetí a bylo to jen pro radost. Karate jsem začala kvůli taťkovi, protože on dělá bojové umění. Trénovala jsem společně s bráchou (pozn. redaktorky bratr je dvojče) a začalo mě to hodně bavit, takže jsem měla čtyřikrát týdně tréninky a vypracovala jsem se na mistryni České republiky, pak jsem pokračovala na mistrovství Evropy, kde jsem byla asi třikrát. A první Evropa byl pro mě neuvěřitelný zážitek, v Srbsku jsem získala 4 bronzové medaile. Na druhé mistrovství Evropy jsem taky jela do Srbska, kde jsem soutěžila ve dvou disciplínách a byla jsem druhá a třetí. Když jsem skončila druhá, tak jsem se rozbrečela, protože jsem prohrála o jednu desetinu. Pak následovalo mistrovství světa, to bylo v Irsku, to už bylo o hodně těžší. Závodila jsem v kata a kumite, to jsou dvě disciplíny karate. V kata jsem skončila osmá a dost mě to mrzelo, protože jsem to mohla udělat líp. V kumite jsem prohrála proti Japonce, kde mi neuznali jeden kop, ale Japonci většinou všechno vyhrávají a obsadili první čtyři místa.

V karate ještě pokračujete dál?

Jen rekreačně. Protože jsem začala dělat vrcholový basketbal a už mi nezbývá moc času.

Jaké úspěchy máte za sebou v basketu? Vím, že je to kolektivní sport, ale i tam jste vynikla.

Vloni jsem se dostala do reprezentace. V 16 letech jsem byla vybrána na mistrovství Evropy a odletěla do Portugalska.

V kolika letech jste začala hrát basketbal?

V deseti, v jedenácti letech. Strejda hrál basketbal a nejdřív to šel zkusit brácha a já jsem se přidala. Zpočátku jsem hrála za Mělník s kluky, pak to už nešlo, tak jsem přestoupila s kamarádkou do Kralup. Kluci a holky mohou hrát spolu jen do určité doby. Tam už to bylo složitější, mamka nás tam musela vozit. O víkendu se hrály zápasy a taky nás všude doprovázela. Můj bratr přestoupil později do Prahy a já s ním a vybrali jsme klub USK Praha, kam jsem nastoupila a moc se mi tam líbilo a jsem tam až do teď.

A baví vás to, předpokládám.

Ano baví, já právě i studuju na sportovním gymnáziu v Přípotoční v Praze.

Gymnázium je zaměřeno na všechny sporty?

Je tam zařazen basketbal, volejbal, plavání a atletika. A je to samozřejmě zároveň i normální gymnázium.

Na jakou základní školu jste chodila v Mělníku?

Na základní školu Jaroslava Seiferta i s bratrem, který je dvojče. Vycházeli nám tam hodně vstříc. Nechodili jsme na hodiny tělocviku a místo toho jsme trénovali tenis. 

Co konkrétně vás baví na basketbalu?

Baví mě ta akční a dynamická hra. Pořád se něco děje a musíte se snažit a dát ten koš nebo bránit.

Kolikrát týdně trénujete?

Odpolední tréninky mám čtyřikrát do týdne a ranní třikrát do týdne, jelikož jsem na sportovním gymnáziu. A o víkendu jsou ještě vždycky zápasy.

To je hodně časově náročné. Zbývá vám čas ještě na něco jiného?

Vůbec ne. Dřív jsem měla čas i na jiné věci než jen sport. Na základní škole chtěl hrát brácha na housle, ale tam nebylo místo, tak šel na kytaru a co dělá brácha, to dělám i já. Takže jsem hrála na kytaru a byla jsem ve sboru a zpívala. Chodila jsem i na tanec. To mě hodně bavilo, ale nakonec jsem s tím musela skončit, abych se věnovala jenom sportu.

Který ročník gymnázia studujete?

Jsem právě ve třetím ročníku.

Co plánujete dál do budoucna? Chcete se dál věnovat sportu?

Chtěla bych se mu věnovat profesionálně, ale je to hodně náročné.

Takže asi byste pokračovala na vysoké škole se zaměřením na sport?

Ano, uvažuji o tom.

Narodila jste se na Mělníku, jste tedy mělnická rodačka. Jezdíte každý den ze školy z Prahy domů?

Ne, já jsem na internátě, to by nešlo časově zvládnout. Teď to mám jednu zastávku od školy. Já si navíc ráda přispím. Moc času mi právě nezbývá. Když mám čas, tak se ráda kouknu na nějaký film a mám domácího mazlíčka kočičku.

Hrajete extraligu, což je nejvyšší soutěž v basketbalu pro mládež. Jakých mistrovství jste se zatím zúčastnila?

V srpnu 2022 jsem byla na Mistrovství Evropy v Portugalsku (Mathosinhos) s reprezentací České republiky za kategorii U16, kde jsme obsadily 12. místo. Cílem na mistrovství bylo nesestoupit hlavně do nižší ligy, a to se nám podařilo. Bylo to neskutečné hrát proti Francii, kde je jeden z nejlepších basketbalů. Mě to hodně bavilo, čím je to těžší soupeř, tím je to pro mě zajímavější. Je to větší výzva. Nakonec jsme skončili na dvanáctém místě za kategorii U16 a udrželi se v nejvyšší kategorii.

Jaký byl další zajímavý turnaj?

To bylo letos v květnu na Mistrovství České republiky a tady jsme šli o postup do semifinále a mně se hodně dařilo. V prvním zápase proti Ostravě jsem nastřílela 19 bodů, koš je za dva body, a tím jsem pomohla týmu v postupu do semifinále. Obsadili jsme krásné třetí místo.

Vím, že letos jste získala ocenění jako nejužitečnější hráčka celého turnaje. Kde to bylo?

Letos v červnu se uskutečnilo Mistrovství Evropy středních škol (U18). Konalo se v Makedonii (Skopje) a bylo pro náš tým hodně úspěšné. Staly jsme se mistryněmi Evropy a já jsem napomohla k vítězství ve finálovém zápase, protože jsem nastřílela 33 bodů. Byla jsem vyhlášena nejužitečnější hráčkou celého turnaje a dostala jsem ocenění MVP v podobě krásného poháru. Ještě bych chtěla zmínit, že velké poděkování patří našemu panu řediteli Vlčkovi, díky kterému jsme se mohli mistrovství zúčastnit.

Měli bychom i zmínit, že sport je nejen o radosti, ale i bolesti, tomu se člověk nevyhne. Jak jste na tom se zraněními?

Zranění se nikdo nevyhne. Už několikrát jsem měla podvrtnutý kotník, zlomený nos na basketu, to mi kamarádka dala loktem a zlomila mi nos. Na karate jsem měla dvakrát vyražený dech a otřes mozku. Táta je chyropraktik, takže mám pomoc při úrazech přímo doma.

Eliško, máte veškerý komfort na dosah ruky. Podpora obou rodičů, maminka je na všech turnajích a tatínek léčí.

Na závěr mi nezbývá než poděkovat za příjemné povídání a popřát hodně dalších úspěchů ve sportu i životě. A co nejmíň úrazů.

Použité foto archiv Eliška Javanská