Marti, četla jsem příběh malých vlaštovčích holátek se zatajeným dechem. Doufám, že dvě zbývající mláďátka přežijí. Tvůj muž má můj obdiv, že se o ně staral.
Dovolím si připojit vzpomínku. Před lety měly pod střechou našeho domu hnízdo jiřičky. Každý rok se vracely a vyváděly mladé. Pak jeden rok zůstalo hnízdo prázdné. Jednoho z páru nebo oba asi ulovil nějaký dravec, viděla jsem, že je pronásledoval. Od té doby už se jiřičky u nás neobjevily.
Přeji pěknou sobotu.
Marti, jsem napnutá jak kšandy, jak to dopadne, když jsem bydlela na severu, mívali jsme vlaštovky ve stáji a nechávali jim otevřené okénko a když bylo chladno a pršelo, báli jsme se o ně. Jiřina z N.
Marti, jste zlatíčka. Já už jsem zachraňovala takových ptáčků, který naletěli v átriu do okna nebo dveří.Taky si udělali na dveřích v hlavním vchodu ve věnečku hnízdo a my jsme chodili sklepem do garáže, abychom je nerušili,když jsme někam chťěli jet.Letos nic, ale letos si udělali hnízdečka ve věncích co mám zavěšené po domku a vyvedli všude dvakrát mladý.Mám hroznou radost a pozorovali jsme jak vylétla.Užijte si dny na moravě a hlavně si odpočiňte.Věřím,že ty prďolky to zvládnou.Martina
Nelze zachránit všechny tvory i kdyby jsme moc chtěli. Už jsem si na tohle chtě nechtě zvykla. Taky někdy rovnou řeknu co si myslím, ale většinou to řeknu až když už je něčeho opravdu hodně a navíc to je čistě z plezíru osoby kterou nesmírně baví ubližovat ostatním. Teď jsem to udělala v práci a čekám jaké následky budou. Ale už to opravdu bylo přes čáru a ozvat jsem se musela i když si tím vysloužím pověst kverulanta.
Marti, je dobře, že jsi článek napsala dnes a na chvíli zapomněla na smutné chvíle. Včera jsem na Tebe myslela a říkala si, jestli se něco nestalo. Je mi malých vlaštovek moc líto, Tvůj muž se o ně obětavě staral.
Děkuji za zajímavý a poučný příspěvek a krásné fotografie. Růža
Ne každý příběh má dobrý konec. Ale jak říká Jack Nicholson v Přeletu nad kukaččím hnízdem: alespoň jsem to zkusil...
Přeji hezký den, Helena
Někdy trochu ,,lhaní" neublíží. Někdy pravda dovede být krutá a spíš ublíží než prospěje. Je to o zvážení co v dané chvíli použít.
Pěknou neděli, Marti!
Článek jsem si přečetla a myslím si, že občas takhle lžeme dětem všichni.
S těmi vložkami jsi mi připomněla jednu historku. Jistě si i Ty pamatuješ na dobu, kdy byly nedostatkovým zbožím. Takže jsem je měla nakoupené do zásoby a uložené v lavici v kuchyni. Měla jsem tam i jiné věci a starší syn se mě jednou ptal na co vložky máme, na co jich tolik potřebujeme. Tak jsem to oběma klukům vysvětlila.
Měj krásnou neděli. Růža
Marti, souhlasím, že jsou lži, které jsou přijatelné (o úžasnosti prvních obrázků), ale musí se vědět, kdy a kolik jí použít. A některé lži nejsou lži, ale jen výlet do říše fantazie - pamatuju si, jak nám táta vykládal na výletech o pamětihodnosti některých věcí, co jsme viděli cestou (stromy, skály, drobné stavby...), vybájené od začátku až do konce. Bylo to fajn, cesta rychle utíkala a újmu to na mne nezanechalo, jen hezké vzpomínky. ;-)
Marti, krásně jsi to napsala. Mám to s dětmi stejně, také jsme k nim byli s Mírou hodně otevření a hodně věcí věděli popravdě. Ale co se Vánoc týká, tak to jsem byla hotový "Andersen". Dodnes na to vzpomínají, jak třeba Katka slyšela večer na sídlišti cinkat rolničky, to když si Ježíškovo pomocníčci přišli pro dopis, který visel na šňůře na balkóně aj. Dodnes jsem za tyto lži šťastná, díky nim měly děti pohádkové dětství.(Vím to od nich). A teď jsi jdu přečíst ten příběh.
Pa D.
Dáši, připomněla jsi mi jeden příběh, kdy Pavel dělal Mikuláše do okna v prvním patře s vyrobenou hlavou na dlouhé tyči a cinkal řetězy, a protože jsem o tom nevěděla, bála jsem se s dětmi taky :-) Dodnes se tomu smějeme. Měj pěkný nový týden.
Marti, přesně! Tohle moje hlava také nebere. Nechápu, co ty lidi k tomu vede. Naučila jsem se pomáhat konkrétním lidem i konkrétním projektům, věcem. Např. spolužákovi mé nejlepší kamarádky, který má ALS (vím, že mu 100%peníze předá), psímu útulku, kde majitelka pro nic jiného nežije, má prostě velké srdce... Přeji krásné dny.
Marti, o tomto novém fenoménu jsem taky někde četla, už ani nevím kde. Přijde mi to hodně zvláštní - oboustranně. Když o tom přemýšlím - líbilo by se mi, kdybych mohla začít jen jezdit po výletech ... (a nemusela řešit práci) Ale představa, že mi někdo dává peníze za nic mi přijde prostě divná právě kvůli pocitu závislosti. No, ale myslím, že řešení toho, jestli bych to překousla nebo ne, mi nehrozí :-D
Hezký den
ježíši, ono to snad nikdy neskončí!
Marti, myslela jsem si, že už máte po starostech a vidím, že problémy pokračují. Obdivuji Tvého muže, že má přehled a umí si všechno spočítat. Přiznám se,že v tomhle jsem důvěřovala sociálce. U nás ti den odchodu do důchodu spočítají. V našem státě musí občan vyřídit všechno hned, jinak se mu vyhrožováno paragrafy, ale úřady mají na vyřízení čas. Držím palce, ať odvolání brzy vyřídí a manžel konečně dostane zasloužený důchod.
Měj klidný den. Růža
Co k tomu dodat,už dávno vím jaké jsou problémy s důchodem(bohužel nejste první),výplatou v PN....smutné.Argument,máte mít našetřeno je smutný.Někdo opravdu nemá z čeho.Ať vše dobře dopadne.Hezký den JP
Marti, taky jsem si užila s úřednicí co my vypočítávala důchod bezva chvilky.Byla to baba před důchodem a tak jednala jak byla zvyklá za minulého režimu.Ale u mne narazila.Já jsem vždycky vše každému řekla na rovinu a měla jsem potíže.Vypočítala mi důchod, oznámila částku a pak se mne zeptala jestli vím jaký je minimální důchod co bere většina lidí.Tak jsem se musela hodně krotit abych nebyla sprostá. Ať už to má manžel vyřešený a užívá si s tebou krásné poklidné dny.Hezký večer všem třem přeji.Martina
Marti, je pravda, že na FB trávím hodně času, ale počet lajků u mých příspěvků nijak neprožívám. Samozřejmě mě potěší, když se příspěvek líbí, ale nehroutím se, když jich je málo.
Připomnělo mi to úsměvnou historku. Když u nás jednou byly děti, tak jsem si na chvíli pustila počítač a prohlížela si novinky na Instagramu. Vnučka mi koukala přes rameno a u každého příspěvku říkala "dáme srdíčko".
Měj krásný den. Růža
Marti, já FB používám málo - na komunikaci se sběrateli čajových přebalů, občas kouknu, co je nového u kamarádek a teď občas využívám swapové skupiny, abych se smysluplně zbavila věcí, které nevyužiju, ať už jde o knížky, kosmetiku nebo oblečení. Poslední úlovek je kniha V lese visí anděl (za knihu Skládačka) a balení čajových svíček za balení sáčků do vysavače (který už asi 3 roky nemáme). A nic z toho nejsou příspěvky, kde by mne zajímaly lajky
Marti, se vším, co jsi napsala souhlasím. Jak může Barnevernet odebrat malého kojence? Spíš by měli mladé mamince s péčí o miminko poradit a pomoci, když mají pocit, že na péči nestačí. Je mi moc líto paní Michalákové. Zatímco se vlečou soudní jednání, vyrůstají chlapci v pěstounských rodinách a maminku už nebudou znát. Myslím, že je to poznamená na celý život. Takové instituce, které si nárokují právo na dítě, by vůbec neměly existovat.
Marti, postup norských úřadů mi takyv řadě případů přišel naprosto nepochopitelný. A medializovaných už jich bylo tolik, že se podle mne už jedná spíš o systémovou chybu než jednotlivé excesy
Marti, naprosto souhlasím a raději o tom moc nepřemýšlím, protože, jak píšeš, je to naprosto nepředstavitelné! Jsou to škody, které nejdou vrátit zpět, zničené životy...
Pa, Helena
Marti, kritizovat určitě můžeš a já se k Tobě připojím. Sice mě předčasné připomínání Vánoc nestresuje, ale také se mi nelíbí, když téměř od léta na nás vykukuje Santa Klaus. U nás jsou v listopadu troje narozeniny, tak musím vymyslet, co koupím manželovi a synovi. Tvůj dárek pro maminku je krásný. Já se zdokonalila v háčkování až na "stará kolena" a učila jsem se právě na dečkách. Dnes háčkuji a pletu většinou na panenky a občas něco pro vnoučata. Jo, synovi ponožky, aby mi v zimě, v noci nezmrzl.;-)
Naprostý souhlas...zbytečně ztrácí své kouzlo.Jsem též špatný vzorek.Hezký den.JP
Marti, taky mě to každý rok udivuje.Vánoce jsou moje nejkrásnější svátky i když pohostit, oběd atd .Schází se u nás 12 človíčků.Jsem neskutečně vždy unavená, ale stojí to zato.Ale připomínat svátky tak do předu je pro mě nepochopitelný a taky přehlížím.Mějte krásný sobotní večer.Martina
Marti, ani já nemusím vánoční reklamu v září, stačila by až před adventem. Dárek pro maminku jsi vybrala úžasný, podobné dečky tvořila moje babička. Já tuto práci obdivuji, nevěděla bych, kam s háčkem píchnout. :o)
I já se připojím, vše je zrychlené a bez kouzla...
Dečka je krásná, dobře vím, jaká práce to je.
Rok co rok dřív, není ta iritace záměr, opačná a přesto účinná.
Včera jsem sázela skalničky, svítilo slunce a přikusovala jsem meloun, je tohle čas na kupování dárků ?
Nikoliv, zůstáváme normálními i po reklamní masáži, co víc si v září přát.
Krásné dny.
Marti, tyhle dečky pletla moje máma za hodně mlada. Ještě máme jednu myslím na chalupě (složenou ve skříni, protože ji nemáme kam dát). Vždycky jsem takové dílo obdivovala,
A pokud jde o reklamu na Vánoce, souhlasím s tebou v podstatě bez zbytku. Je fajn, když si někdo umí vymýšlet a opatřovat vánoční dárky v průběhu roku (já ne, protože bych je nevydržela mít v utajení tak dlouho), protože si ušetří nervy v předvánočních dnech. Ale to nemá nic společného s reklamní masírkou, kdy venku ještě pomalu chodíme s kraťasech a v obchodech na nás začínají jukat sobi, Santa Clausové a sněhové vločky...
Popravdě, když jsem tu navíc debilní reklamu viděla, říkala jsem si To si snad děláte kozy! Začínat s tímhle blázincem už v září, tak to je gól. To budou v prosinci už reklamy na velikonoce, pokud to půjde tímhle tempem.... pro mne jsou vánoce věc, která se mi za posledních pár let mediálních masáží reklamou natolik zhnusila, že se jen velice těžce a jen kvůli Bobuli s nimi smiřuji. Jinak je doma nedržíme od doby kdy se děti osamostatnily a rozlítly po všech čertech....
Fakt je to zajímavé znovu si to pročítat.
OdpovědětVymazatKlidný den, Marti! Dnes u nás vykukuje slunce, bude i přes další zpřísnění přeci jenom veseleji!
Hanka
Marti, díky za připomenutí. Určitě bychom teď raději řešili reklamy na Vánoce než covid.
OdpovědětVymazatU nás je zatím mlha, ale snad se ukáže i to slibované sluníčko.
Přeji klidné chvíle.
Marti, to je hezké vzpomínání a připomínky komentářů. Ráda jsem si je přečetla. Přeji Ti nádherné podzimní dny.
OdpovědětVymazatMartino, pěkně jsi nás přiměla ke vzpomínání. Já jsem si například uvědomila, že když v prosinci 1977 zemřel manžel, tak dcera dostala první sirotčí důchod až v květnu následujícího roku. To byl fofr!
OdpovědětVymazatNa úřadu se dává rychle jen některým vyvoleným.A platí to pořád.
Pac Jiřina z N.
Marti, taky mne návrat v čase baví :)
OdpovědětVymazatHezké dny
Díky za komentáře a jsem ráda, že vás baví tenhle už letitý projekt. Mějte klidnou sobotu.
OdpovědětVymazat