úterý 10. září 2019

nejsem závislá

na sociálních sítích ani na lajkování, i když je využívám. Je to pro mě propojení s rodinou, přáteli, urychlení komunikace související s prací, ale v podstatě se na facebooku o mně nic nedozvíte. Ani věk, nikdy povolání, v podstatě nic osobního. Pokud tedy ovšem nekliknete na vyzobanou, ale to už jste samozřejmě na úplně jiném poli, v úplně jiném prostoru. Blog moc lidí prostřednictvím facebooku nečte, i když pár čtenářů tam je. Je to na dnešní dobu příliš dlouhé a toto médium má rádo krátké příspěvky či jen fotografie.
Když jsem si přečetla článek Konec závodů v lajkování na facebooku, zamyslela jsem se nad tím, jak důležitý vlastně pro mě osobně like je. Podle komentářů pod článkem se někomu zhroutí svět, protože pro lajkování žije a potřebuje co největší počet.
Jistě, nebudu předstírat, že mě snad like nepotěší, ale netrápí mě, když u nějakého příspěvku like nemám. Je mi tedy jedno, zda budou viditelné či nikoliv. Já si v restauraci nefotím jídlo, které mi přinesou, aby mi zatím vychladlo jen proto, že mi fotka zvedne sledovanost. Je mi to úplně jedno.
Jediné lajky, které mi fakt přináší radost, protože to je pro mě jediná zpětná vazba čtenosti, jsou lajky u mých článků psaných pro deník. Ty mě vždycky hodně potěší, protože vím, že článek je čtený a dokonce se líbí. A u všech mých článků z poslední doby, dál si nevzpomínám, se nějaké to se mi líbí objeví.
Prý pro některé aktéry je malý počet lajků důvodem k smutku, depresi či dokonce mazání příspěvku. Je ale otázka, zda si takoví lidé nenajdou jiný důvod k smutku, pokud jim facebook vezme toto. 
Je nutné měnit zaběhlé, když většina lidí pravděpodobně problém nemá a nehroutí se?
Pomůže tento zásah skupině, která má problém závislosti? Nenajde si jinou podobnou závislost?
Domnívám se, že ano.
Je mi teda vcelku jedno, jak toto dopadne. Jediné, co mě napadá, že pravděpodobně neuvidím příspěvky, kterým moji přátelé dali like. Jedině totiž tímto způsobem se dostanu někdy k zajímavým tématům, protože se mi po přidání like příspěvky samy zobrazují. A sama bych je možná neobjevila, protože nebrouzdám po facebooku.  Najedu na hlavní stránku a příspěvky se mi samy ukazují a já si vybírám ten, který mě zajímá.
Ale sám facebook povýšil lajkování na něco velmi důležitého. Už tím, že vám několikrát ročně ukáže, jaký váš příspěvek získal nejvíc lajků a ještě vám zatleská.
Každý máme malé i velké závislosti. To patří k životu. 
Jde jen o to, aby to nepřerostlo v závislost chorobnou. A pokud už máme nějaký problém, nemyslím, že pomůže odstranění nástrah. Jedna zmizí, bude nějaká jiná.
Tak já si jdu dopít svoji ranní kávu. 
To je moje závislost.
A nevím, jestli už náhodou není chorobná.

8 komentářů:

  1. Marti, je pravda, že na FB trávím hodně času, ale počet lajků u mých příspěvků nijak neprožívám. Samozřejmě mě potěší, když se příspěvek líbí, ale nehroutím se, když jich je málo.
    Připomnělo mi to úsměvnou historku. Když u nás jednou byly děti, tak jsem si na chvíli pustila počítač a prohlížela si novinky na Instagramu. Vnučka mi koukala přes rameno a u každého příspěvku říkala "dáme srdíčko".
    Měj krásný den. Růža

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, já FB používám málo - na komunikaci se sběrateli čajových přebalů, občas kouknu, co je nového u kamarádek a teď občas využívám swapové skupiny, abych se smysluplně zbavila věcí, které nevyužiju, ať už jde o knížky, kosmetiku nebo oblečení. Poslední úlovek je kniha V lese visí anděl (za knihu Skládačka) a balení čajových svíček za balení sáčků do vysavače (který už asi 3 roky nemáme). A nic z toho nejsou příspěvky, kde by mne zajímaly lajky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, já ho používám, jak jsem psala ke zprávám apod. Měj hezký den.

      Vymazat
  3. Moc tě, Marti, zdravím s mou velkou závislostí - mám tu svou první ranní kávu a bude jich dnes ještě pár...
    Sociální sítě - dobrý sluha, zlý pán. Nedám na ně dopustit, spojení s dětmi, které jsou třeba přes půl světa nebo jen 100 km, to je pro mě k nezaplacení!
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, dnes se pod tvůj komentář podepisuju se vším všudy. Jako by byl o mně :-) Měj hezký den.

      Vymazat
  4. FB jsem vymazala. Zjistila jsem, že nemám potřebu brouzdat se na této vlně. Ke štěstí mi stačí svět blogů :-).
    Měj se a těším se na výhru od Tebe (přišel mi dnes mail)
    Hanka

    OdpovědětVymazat