každodenní nezbytnosti

Aneb co má společného lis na citrony a zámek...

Před lety jsem se rozhodla, že si budu kupovat i věci denní potřeby krásné, třeba i designové, na které bude krásný pohled a nebudou tedy jen užitkové.

Dodržuji to, a když je něco nutné vyměnit, tak hledám.

No minutka už byla zralá na výměnu dávno. Zvonila o pár minut dřív anebo vůbec. Už jsem hledala novou, ale žádná mě neoslnila, tak jsem to zase odložila.

Stejné to bylo i s lisem na citrony. Umělohmotný mě fakt neoslnil, nerez se mi nelíbil vůbec a skleněný, který jsem měla léta, mi utekl o jeden den. 
Než jsem se dostala do Eva na Mělníku, už je vyprodali.

Asi to znáte. Pokud to není zžírající touha, odložíte to a nehledáte.

Minulý týden jsem u dcery na lednici objevila úžasnou minutku na lednici. 
Měla původně stejnou jako já, ostatně ona mi ji vlastně kdysi koupila, ale stávkovala stejně jako moje. 

Přišla jsem domů a na svém oblíbeném Bonami jsem si ji objednala taky. A když už jsem tam byla, koukla jsem na lisy na citrony. 
Dělám si citronovou šťávu pořád. 
Prošla jsem ty umělohmotné, které sice designově nevypadaly špatně, ale plast jsem prostě nechtěla. 
Nakonec jsem objevila tento porcelánový, který mi fakt udělal radost.

Tady měl původně asi můj příspěvek končit, ale musím se ještě vrátit k sobotnímu zámku Hořín. 
Dost jsem se nad ním zamýšlela, debatovali jsme o něm s mým mužem a včerejší telefonát s mamkou mě k tomu vrátil. A chci si tady poznamenat pár myšlenek. 
Mamka se mě ptala, jaká byla sobotní akce a jaký je zámek. A já jsem se zdravě rozčílila, mamka potom taky, jak návštěvníci, kteří seděli poblíž nás na festivalu, velmi kritizovali Lobkowicze za chátrání zámku. 

Debil a kretén si prý užívá, utrácí peníze a kašle na opravy.

Já toho údajného "debila" párkrát viděla na živo, ale neznám ho vůbec. 
Přesto jsem měla potřebu se jej zastat. 
Ne tedy na tom festivalu. 
Potřebu přesvědčovat přesvědčené jsem fakt neměla.

Až při telefonátu s mamkou, která má stejný názor, jsem si některé věci ujasnila.

Tak šlechtě vzali krásné zámky a vrátili naprosto zdevastované. Používaly se jako internáty, školy a podobně a ve většině a ani v Hoříně se nic z původního vybavení nedochovalo. 
Mělnické větvi patří vícero zámku. 
Zámek v Mělníku, kde Jiří Lobkowicz bydlí a zrekonstruoval jej. 
Zrekonstruovaný krásně a používaný je i zámek Nelahozeves, zámek Hořín a Dolní Beřkovice, oba jsem vám tady už ukazovala, na rekonstrukci teprve čekají.

Šlechta je sice bohatá majetkem, ale domnívám se, že vše zdevastované zrekonstruovat není tak snadné. A nejedná se jen o peníze na rekonstrukci. Domnívat se, že prohlídky zámku či nějaké náhodné akce mohou vydělat na velmi drahý provoz, je trochu scestné. A říkat, tak neměli restituce přijímat, mi taky přijde trochu mimo. Proč bych neměla přijmout majetek, který mi vzali? Navíc je spojený i s pozemky, které jediné snad mohou vydělávat. A není vůbec jisté, že stát jako majitel by snad rychlou rekonstrukci a přístupnost zámku dokázal rychle zajistit.

A vyčítat Lobkowiczovi, že si jen užívá místo rekonstruování... 
Proč by proboha neměl?! Taky má jen jeden život. 
Já si taky užívám v mezích svých možností a pro radost utrácím víc, než bych musela. 

Lis jsem si mohla koupit obyčejný z plastu a minutku bych určitě našla o dost levnější. 
Ale za ušetřené peníze bych barák nepostavila. 
Stejně jako šlechta při šetření stejně nebude mít jen tak na další rekonstrukce. 
Jo a koukám, že tady se mi vlastně můj nesourodý příspěvek spojil v jedno. 

Porovnala jsem jen zdánlivě neporovnatelné.

No, nic končím. Moje dnešní úvaha rekonstrukci hořínského zámku nepomůže. 
Jen nemám ráda ta rychlá odsouzení bez znalosti skutečností a bez hlubšího zamyšlení.
Mějte pěkné úterý.