natěračem z vlastní vůle

Štětec já miluju, ať už na natírání a obnovu něčeho, co třeba potřebuje nový kabát, jako malíř pokojů či na malování obrázků. 

Vše mi přináší radost a v podstatě jsem ráda, když je důvod štětec vzít do ruky.

Dva červené stolky mám už hodně dlouho. 
Jsou to originály od návrhářů a původně byly použity do výlohy v Praze. 
Když je potřeba změnit instalaci výlohy, tyto rekvizity se vyhazují. 
Je to škoda, ne?

Když jsem si jeden ze stolků vytahovala ven, abych mu změnila barvu, můj muž volal: 
proč jsi mě nezavolala?!

Měla jsem s jeho váhou celkem problém, je to těžké dřevo. 

Vzpomněla jsem si, jak je kdysi naše Tereza táhla oba najednou metrem. Pro mě. 

Nechápu, jak to zvládla a že je neprodala už v metru, kde byl o ně velký zájem. 

No, myslela na svoji maminku, o které věděla, že se jí to bude líbit.

Takže stolky jsou s námi už víc než deset let. 
Pravděpodobně bych si je nikdy nekoupila, i když se mi líbí. 
Normálně bych nevěděla, na co by mi byly.  
Už se snažím nehromadit, pro udržitelnost světa.
V poslední době o tom víc přemýšlím, i když stolku pod telefon jsem neodolala. 
Ale tyto stolky jsem nekoupila a skončily by pravděpodobně jinak na smetišti anebo v jiné domácnosti.
V průběhu let mi zatím nevadila jejich červená barva, i když mě párkrát napadlo, že bych jim mohla změnit kabát. 
Ale v minulém i současném domě jim to slušelo tak, jak jsou.

Ale nejsou pořád nijak zdevastované a vlastně jsem měla i úctu k návrhářům a nechtěla jsem jejich práci ničit.

S nákupem starožitného telefonního stolku, už jste jej na blogu viděli, nastala opět situace, kdy bylo zapotřebí obracet celý barák na jih. 
Červený stolek v přízemí jsem dala do patra. 
Barevně tam ladí, i když tam nemá žádné valné opodstatnění a ani žádné využití. 
Stojí u šatny a uvidím.

A znáte to, změníte i věci, které jste nemuseli měnit. 
Změna je inspirace a vy vidíte vše najednou jinak.

Stačilo druhý červený stolek v kuchyni přesunout na jiné místo, vůbec to ale nesouviselo s nákupem telefonního stolku, jen mi jeho funkce na jiném místě přišla najednou více opodstatněná. 

A šup... červená barva působila naprosto nepatřičně. 

Do té doby to bylo bez problémů. Ale už to znám. Barák obracím na jih s každou malou vázičkou.

Několik týdnů jsem uvažovala, že už tu barvu změním, i když můj respekt se nijak nezmenšil. 

K práci jiných mám někdy až přehnaný respekt, obzvlášť k něčemu, co je vlastně originál. 

V pátek minulý týden jsem se rozhodla. 

A když se rozhodnu, musím to udělat hned. 

Jdu se podívat, jaké máme zbytky barev. Hurá, je tam zelená a snad vystačí. 

Stejně jsem o zelené uvažovala. V kuchyni je pracovní deska a i doplňky ve světle zelené.

Tak jsem se na chvíli stala natěračem a výsledek můžete vidět na fotkách.

Při natírání se objevilo téměř neviditelné alibi pro moje počínání. 

Na některých místech byly malé milimetrové odřeniny😁