neděle 18. srpna 2019

také lžete dětem?

Když jsem si přečetla tento název příspěvku na blogu idnes, aniž jsem si přečetla článek celý, začala jsem vehementně nesouhlasně kroutit hlavou. 
Udělala jsem si rychlý úsudek bez znalosti věci a přesně tohle nesnáším.
Ne, nelhala jsem našim dětem a ani vnoučatům. 
Vždycky jsem se snažila říct vše podle pravdy úměrně jejich věku. Nikdy jsem netvrdila, že očkování vůbec nebolí, vždy jsem děti připravila na to, že to trochu bolet bude, ale dá se to vydržet.
Dosáhla jsem toho, že mi děti věřily. 
Když jsem řekla, že dnes to bolet nebude, tak to nebolelo. Vždycky věděly, zda je čeká něco nepříjemného či nikoliv.
I na jejich všetečné otázky jsem odpovídala po pravdě. Odpověď na otázku, jak se rodí děti, jsem  měla už v malíčku. Všechno jsem měla třikrát.
Vzpomínám si bohužel jen na jeden příklad, který se mi vryl do paměti a dodnes mě dokáže rozesmát.
Po revoluci začala reklama v televizi do té doby nevídaná. Neustále i před večerníčkem létaly po obrazovce vložky s křidýlky. Naší Tereze bylo pět-šest let a byla samozřejmě zvídavá. Když se ptala furt, na co to je, vysvětlila jsem jí podle pravdy, k čemu se vložky používají. 
Ale Lindě, které byly dva-tři roky, tohle ještě říkat nebudeme, jo?
Tereza to sice Lindě neřekla, ale hodinu chodila a naparovala se před ní, aniž já jsem tušila, že ona má s mámou tajemství, které Lindě nemůže říct.
Když po hodině za mnou přišla plačící Linda, že jsem Tereze něco řekla a ona to neví, co myslíte, že jsem udělala?
Linda byla na svůj věk velmi vnímavá a inteligentní, tak jsem jí ta křidýlka prostě vysvětlila taky a dušička byla spokojená.
Večer se obě spolu koupaly ve vaně a já jsem uklízela. Z pootevřené koupelny slyším, jak se holky hádají, která dřív a já potají poslouchám, v čem spolu soupeří.
Spor je velmi důležitý a týká se toho, která z nich bude mít dřív menstruaci. Žádné trauma po mojí přednášce, kde byla krev v hlavní roli, neměly a v budoucnu byly připravené.
Ne, dětem se lhát nemá.
Když jsem se nad tímhle tématem zamyslela po přečtení celého článku, uvědomila jsem si, že já vlastně dětem taky lhala a lžu i vnoučatům.
Upravuju někdy pohádky O červené Karkulce či O perníkové chaloupce do přijatelné podoby, aby nikdo ani vlk a ani ježibaba nepřišli k újmě, natož o život. Nad prvními výtvarnými dílky jsem se rozplývala, jak jsou nádherná a jak se mi to podobá, i když jsem jedno oko měla někde na noze. 
Lhala jsem a lžu o Ježíškovi, aby Vánoce neztratily svoje dětské kouzlo. Lhala jsem a lžu, že už došly bonbóny a to je jen malý zlomek milosrdných lží.
Takže ano, dětem lžu a lhala jsem :-)
A přiznávám se k tomu veřejně. A ten příběh, který mě inspiroval k dnešnímu psaní, si přečtěte.
Taky bych v tomhle případě lhala jako ten děda. 
Pro klid dětské duše.

12 komentářů:

  1. Někdy trochu ,,lhaní" neublíží. Někdy pravda dovede být krutá a spíš ublíží než prospěje. Je to o zvážení co v dané chvíli použít.
    Pěknou neděli, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Článek jsem si přečetla a myslím si, že občas takhle lžeme dětem všichni.
    S těmi vložkami jsi mi připomněla jednu historku. Jistě si i Ty pamatuješ na dobu, kdy byly nedostatkovým zbožím. Takže jsem je měla nakoupené do zásoby a uložené v lavici v kuchyni. Měla jsem tam i jiné věci a starší syn se mě jednou ptal na co vložky máme, na co jich tolik potřebujeme. Tak jsem to oběma klukům vysvětlila.
    Měj krásnou neděli. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, já jsem to po holkách musela vysvětlit i synovi:-) Ano, pamatuju si tu dobu a taky jsem dělala zásoby. Měj pěkné pondělí.

      Vymazat
  3. Marti, souhlasím, že jsou lži, které jsou přijatelné (o úžasnosti prvních obrázků), ale musí se vědět, kdy a kolik jí použít. A některé lži nejsou lži, ale jen výlet do říše fantazie - pamatuju si, jak nám táta vykládal na výletech o pamětihodnosti některých věcí, co jsme viděli cestou (stromy, skály, drobné stavby...), vybájené od začátku až do konce. Bylo to fajn, cesta rychle utíkala a újmu to na mne nezanechalo, jen hezké vzpomínky. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, ano báje a pověsti jsem dětem vyprávěla taky a děláme to s mým mužem i dnes s vnoučaty, ale to já nepovažuji ani za milosrdnou lež. Měj pěkný nový týden.

      Vymazat
  4. Marti, krásně jsi to napsala. Mám to s dětmi stejně, také jsme k nim byli s Mírou hodně otevření a hodně věcí věděli popravdě. Ale co se Vánoc týká, tak to jsem byla hotový "Andersen". Dodnes na to vzpomínají, jak třeba Katka slyšela večer na sídlišti cinkat rolničky, to když si Ježíškovo pomocníčci přišli pro dopis, který visel na šňůře na balkóně aj. Dodnes jsem za tyto lži šťastná, díky nim měly děti pohádkové dětství.(Vím to od nich). A teď jsi jdu přečíst ten příběh.
    Pa D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, připomněla jsi mi jeden příběh, kdy Pavel dělal Mikuláše do okna v prvním patře s vyrobenou hlavou na dlouhé tyči a cinkal řetězy, a protože jsem o tom nevěděla, bála jsem se s dětmi taky :-) Dodnes se tomu smějeme. Měj pěkný nový týden.

      Vymazat
  5. Ty milosrdné a malé lži, co neublíží (naopak), používá určitě každý z nás.

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, lhala jsem dětem v naprosto stejných věcech, jak ty. Jsem pro pravdu!!!
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, ani jsem od tebe nic jiného nečekala. Mám pocit, že se už dost známe. Měj pěkný den.

      Vymazat