To jsou bubliny. Se včerejší bublinovou show to bylo obráceně.
Nejdříve jsme si ji s mužem vybrali osobně pro svoje potěšení, a pak teprve jsem se ptala v redakci, zda ji mám pojmout i pracovně, zda bude v novinách prostor, páč v plánu jsem to neměla.
Nebyla to ledajaká show, ale přímo představení mima a bublinkáře, který je považován za jednoho z nejlepších, ale to si přečtete v článku, který sem opět zkopíruju.
Něco málo osobního o akci ale dnes napíšu.
Něco, co do novin nemůžu, i když bych hodně chtěla.
Něco, co do novin nemůžu, i když bych hodně chtěla.
Mistrovo představení trvalo dvacet minut, a pak pro děti následoval workshop s bublinami a všichni na to byli upozorněni předem.
Organizace se ale vymkla a rodiče svoje děti vůbec neřešili.
Organizace se ale vymkla a rodiče svoje děti vůbec neřešili.
Děti běhaly do prostoru, kde být neměly a ničily sotva začínající dílo a praskaly bubliny.
Byli několikrát všichni upozorněni, tedy děti i rodiče, že děti tam nesmějí, že ničí umění.
Ale pokud jim to neřeknou rodiče, je to k ničemu.
Hrozně nás to rozčilovalo oba s mým mužem a jeden pán to nevydržel duševně a začal řvát na rodiče, ať si ty děti hlídají.
Hrozně nás to rozčilovalo oba s mým mužem a jeden pán to nevydržel duševně a začal řvát na rodiče, ať si ty děti hlídají.
Mně se chtělo řvát teda taky!
Považovala jsem to za velkou neúctu k umělci, protože jeho představení bezesporu uměním je.
Považovala jsem to za velkou neúctu k umělci, protože jeho představení bezesporu uměním je.
Bylo mi mima líto, bylo vidět, jak ho to štve, ale byl to tak skromný a milý člověk a navíc vypadal jak z pohádky, takže žádnou autoritu u dětí neměl.
Že byl milý a skromný vím, protože jsem s ním mluvila.
Byl to první člověk, kterého vůbec nezajímalo, kde že článek vyjde a odpovídal mi s milým úsměvem.
Fotek jsem nafotila hodně moc, ale na blog jsem musela vybírat.
Jen ještě poznámka pod čarou.
Našim čtyřem vnoučatům by stačilo říct pouze jednou, že za čáru se nesmí.
Je to věc výchovy.
Našim čtyřem vnoučatům by stačilo říct pouze jednou, že za čáru se nesmí.
Je to věc výchovy.
Bubliny jsou uměním a krásou okamžiku
Marta Dušková
Sady u Masarykova kulturního domu v Mělníku se v úterý zaplnily nejen desítkami návštěvníků, ale i krásnými bublinami. Velká unikátní show Václava Strassera byla k vidění v odpoledních hodinách a patřila do programu Mělnického kulturního léta.
Bublinový mág během svého unikátního vystoupení s názvem Duhové bubliny předvedl, co vše je možné s bublinami podniknout. Diváci mohli obdivovat křehký svět bublin ve všech možných barvách, v nejrůznějších velikostech, obměnách a tvarech. V parku létaly bubliny kouřové, obří, duhové a součástí bublinové show byl i workshop pro děti.
Václav Strasser je profesionální mim a bublinkář, autor několika celovečerních představení a filmových scénářů beze slov. Se svým krásným pomíjivým uměním sklízí úspěchy i v zahraničí. Po využití Duhových bublin v některých hrách začalo představení žít svým vlastním životem a hraje se stále ve všech státech Evropy. Bubliny byly využity mimo jiné i ve známém filmu z roku 2005 Příběhy obyčejného šílenství. Václav Strasser prezentoval Českou republiku na festivalech celé Evropy.
Na otázku, kdy se setkal poprvé profesionálně s bublinami, Václav Strasser odpovídá: „Téměř 42 let hraji pantomimu a po 10 letech jsem poprvé použil bubliny ve svém představení. Zjistil jsem, že je v tom velký potenciál, baví to děti i dospělé. Takže jsem vystupoval pět let v nočním klubu Alhambra každý den a měl jsem tam osmiminutový výstup s bublinami a postupně se mi to rozrostlo na celé divadelní představení“. Na bubliny si mim vyrábí svoje vlastní směsi, v úterý měl připraveny čtyři a jak sám říká, vaří si je sám.