úterý 1. května 2018

případ, který hýbe světem ...

Neznám samozřejmě příběh. Nejsem lékař a ani nejsem tak sebevědomá, abych na dálku dokázala posoudit, co je správné a co ne jako David Černý z Ústavu státu a práva AV ČR tady.
Jo, taky to není lékař.
Hovořím o případu, který už několik měsíců sleduje celý svět. Rodiče bojovali za právo na život pro své dítě a neuspěli.
Někdo cizí rozhodl, že nevyléčitelné malé dítě má zemřít. Jistě rodičům dítě nepatří, ale nepatří ani soudu a ani státu, který rozhodoval o jeho životě a smrti. 
Rodiče nežádali od nikoho příspěvek na léčbu, chtěli vše hradit sami a dítě převézt do jiné země, kde jim byla nabídnuta pomoc.
Ano, prý to byl beznadějný případ, ale zázraky se občas dějí a sama jsem se s tím setkala v životě několikrát. A vlastně i v současné době. Lékaři jsou jenom lidé a mýlí se stejně jako ostatní. Nemusí být vše hned na první pohled zřejmé a v žádném případě se přece nedají všeobecné zkušenosti aplikovat na všechny lidi světa. Každý lidský organismus je přece jiný a originální. 
Tady už to bohužel nezjistíme.
Pokud nebyli lékaři schopni rodičům vysvětlit naléhavost rozhodnutí, že dítě už nemá žít, nebyli pravděpodobně ani přesvědčiví, mělo být ponecháno rozhodnutí na rodičích. Jediný důvod, který bych viděla jako nutný k odpojení dítěte od přístrojů a tím zabití dítěte, je jeho případná bolest, ano, potom ať dítě chrání někdo jiný, objektivní, což rodiče samozřejmě nejsou a ani nemohou být, ale dítě údajně bolestmi netrpělo. 
Tak o co tady šlo?
Za chlapcův život se přimlouvalo sta tisíce lidí z celého světa a dokonce i uznávaná světová autorita jako je papež. Třeba by skutečně dítě nepřežilo převoz do jiné nemocnice a umřelo cestou. Ale pro rodiče by taková smrt určitě byla přijatelnější a přirozenější než to, co se stalo. 
Znovu si říkám, pokud by dítě trpělo nesnesitelnými bolestmi a rodiče chtěli prodlužovat toto utrpení, pak tomu rozumím, že někdo objektivně rozhodne za ně ve prospěch dítěte. Ale tady údajně nic takového nebylo.
Tak proč nevydat dítě rodičům? Třeba by se stal zázrak, kdo ví.
Zas rozhodoval stát, a kde je svoboda?!
Vím, že to není dnes lehké téma, ale já v tom vidím precedens.
Navíc i to je život.

16 komentářů:

  1. Tohle rozhodnutí je děsivé. Snad ti, kteří tak rozhodli, budou dobře spát. Na jejich místě bych nespala. Vzít někomu právo na život? A co bude dál? Další rozhodnutí při vážné nemoci? Vždyť rakovina je smrtelná a přesto se z ní někteří lidé uzdravují. Naprosto s tebou souhlasim. Veliké a nekončící bolesti. Budiž. Ale takhle?? Ach jo :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Péti, díky za tvůj komentář. Je to děs, musela jsem se z toho vypsat.

      Vymazat
  2. Také nechápu, že rozhodoval někdo o takto důležité záležitosti za rodiče. To vše se pak může rozvíjet bohužel dál. Měli je určitě nechat, aby zkusili převoz jinam, žili by pak s tím, že udělali vše co bylo v jejich silách a ztrátu by snáz přijali. Tohle v nich bude po celý zbytek jejich života...
    Marti, díky za tvůj příspěvek.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  3. Také toto rozhodnutí vnímám jako velmi kontraverzní. Na druhou stranu nevím žádné podrobnosti o stavu dítěte, tak si soudit netroufám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, tady už nešlo o ten stav dítěte, důležité bylo, že nemá bolesti a že rodiče chtěli mít pocit, že udělali vše a ještě vše chtěli hradit, a nebylo jim to dovoleno.

      Vymazat
  4. Ten príbeh je naozaj desivý ... Kto mal rozhodnúť o živote vlastného diečatka, boli jeho rodičia.
    Medecínske zázraky sa dejú ... to žiaľ viem z vlastnej skúsenosti ... Syna poslali z bratislavskej nemocnice domov zomrieť ... Bolo to pred Vianocami, prekonal ťažkú plúcnu embóliu a porážku. Domov ho poslali slepého, imobilného v nesmierne bolestivých kŕčoch ... To všetko 3 mesiace po svadbe ... Podarilo sa pre neho vybaviť miesto vo vojenskej nemocnici v Ružomberku ... Tam zalomili rukami a začali konať ... Syn je síce v plnej invalidnej, ale vidí, chodí, robí v robote ktorú miluje ... Žije úplne normálne ... Dva prístupy, dva výsledky ... Marti, pekný zvyšok dňa ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Laury, přesně pro ty zázraky jsem to i psala. My máte také doma dle lékařů údajně beznadějný případ a už je prý konečná, a já už po týdnu vidím změny k lepšímu, stojí to samozřejmě velké úsilí, ale nic není nemožné, vše se má zkusit. Měj se pěkně.

      Vymazat
  5. Rozhodnutí rodičů mělo být prvořadé, oni chtěli vyzkoušet opravdu všechno a nikdo nemá právo jim v tom bránit. Je to hodně smutný příběh, určitě bych nechtěla být v roli toho, kdo takto rozhodl. Vyzkoušet by se mělo opravdu všechno, zázraky se někdy opravdu stávají.

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, vnímám to podobně. Přesně jak píšeš, kdyby se něco stalo cestou je to jiné, než když někdo odpojí hadičky. Pro rodiče to musí být hodně bolestné.
    D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, všichni, co máme děti, si umíme představit tu bolest, ten boj a po té tu beznaděj.

      Vymazat
  7. Marti, na to mohu jen říct, že děkuji tam nahoru, že jsem nikdy nic takového nemusela prožívat a řešit, děkuji, že děti byly a jsou zdravé. Mé nejbližší kamarádce dítě zemřelo, nikdy na tu hrůzu nezapomenu a co musela zažít ona...
    Rodiče nemají přežít své děti.
    I přes to vše - hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já vždycky říkám, že není horší smrt, než když matka přežije své dítě. Měj pěkný den.

      Vymazat
  8. Vím, jak strašně bolí, když rodiče ztratí dítě. O to horší je, když o jeho bytí a nebytí rozhodně někdo jiný. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, ano vím, že zrovna ty jsi to zažila, takže můžeš případ posoudit nejlépe z nás. Přeji ti hezké dny a dnes snad dám něco veselejšího.

      Vymazat