o berušce a zvláštním obraze

Pár momentek, co mě zaujalo.

Nějak nestíhám.

Takže trochu rozmazaná beruška na naší hrušce, ke které mě zavolal můj muž. 

Tento týden jsem vedla zajímavý rozhovor s erudovanou lektorkou trénování paměti a rozhovor jsme zakončili tím, že člověk má žít přítomností, páč nikdo z nás neví, jestli se budoucnosti dožije a vracet se do minulosti, která už se nedá napravit, je nesmyslné (jako bych to řekla já 😃), být všímavý a vnímavý, protože to posiluje mozek a dlouhodobou paměť, protože mozek je sval a musí se trénovat, jinak zakrní, a já jsem si tento týden několikrát doma uvědomila, že přesně tohle my děláme i bez nápovědi. Nicméně rozhovor byl hodně zajímavý.

Po dlouhé době jsme byli opět na rehabilitaci v Roudnici, už jsem o ní psala. Snažíme se jezdit dvakrát do měsíce, i když si to už platíme, ale tentokrát jsme nebyli víc než měsíc.

Poprvé jsem byla v místnosti, kde jsem ještě nebyla a tam jsem objevila zajímavý obraz. Zaujal mě, přestože velkou uměleckou hodnotu mít nebude a snažila jsem se o něm zjistit víc. 

Moc se mi toho nepovedlo, ale něco přece jen.

Jméno Ludmila Mojžíšová asi zná téměř každý byť jen tak z doslechu stejně jako já. Metody Mojžíšové, tedy její cviky dodnes pomáhají lidem, i když sama již nežije. A právě tento obraz věnovala známá terapeutka majitelce právě tohoto rehabilitačního zařízení, která je sama velmi erudovaná terapeutka. Měli tam plno, takže víc jsem se nedozvěděla, majitelka rovněž prováděla masáže na jiném konci zařízení, ale požádala jsem, zda si jej mohu vyfotit. S manželem se většinou rehabilitujeme v jedné místnosti, a tak jsme měli oba možnost zkoumat materiál obrazu. 

No, nevyzkoumali jsme zhola nic. Dřevo to není.

A na závěr opět Říp. Pokaždé, když se vracíme z rehabilitace a zastavíme u benzinky proti Řípu, téměř pokaždé musím fotit. Ale myslím, že pokaždé je trochu jiný. 

Tentokrát zalitý sluncem a ne moc kvalitní fotka.

P.S. Ještě připomínám, dnes ještě hrajeme a zítra budu losovat. Tedy můj muž. Pěkný den všem.