sobota 16. října 2021

barevný podzim - výzva


Jaruščina výzva téma třetí - barevný podzim. Opět se přidávám a některé fotky, které tady uvidíte, uvidíte ještě jednou v jiných příspěvcích. Například ta druhá úvodní fotka to je dárek k narozeninám. Možná se vám zdá divné, že jsem dostala dýničku jako dárek, ale divné to není, ale moc krásné. Tohle totiž vypěstoval Alánek mimo dalších malých zázraků na svém záhonku na zahradě. Takže ještě bude v příspěvku mezi dárky k narozeninám.
Tenhle košík plný podzimu je taky k narozeninám.


Tuto jedinou podzimní výzdobu, která zatím zdobí vchod u domu, podzimní truhlíky ještě nemám, mám díky Tereze a jejím zahradním výpěstkům.





A ještě trochu podzimu ze zahrady z Hodonína. Krásná zahrada, která je dílem mojí sestry, tady ještě bude. Teď jen trochu barev podzimu, protože moc jsem toho nestihla nasbírat, i když jsem to měla v plánu.
My už jsme doma. Včera cesta neprobíhala tak hladce, do Brna jsme jeli téměř dvě hodiny, protože byla na dálnici bouračka a kolem nás projížděla sanitka a několik aut hasičů, takže jsme jeli krokem, ale pak už to šlo normálně. Doma uvítací výbor od Sárinky. 
Mějte pohodovou sobotu.




pátek 15. října 2021

můj moravský mazlíček

Dáša všechny zdraví. Uvítací ceremoniál ve středu proběhl jako vždy, na hračku jsem nezapomněla, teda můj muž. Není důležité jaké dárky přivezu lidem, na Dášu ovšem nesmím zapomenout a taky, když jsme přijeli, hned se mě brácha ptal, zda mám hračku. Můj muž mi při koupi volal a popisoval hračky a já říkám: hlavně musí pískat.
Náš vztah s Dášou vysvětlila už několikrát moje ségra slovy: ta se po..re, až tě uvidí, tě miluje... 
Jo přijedu za půl roku a láska není menší. Štěká na mě, skáče, musím ji mazlit, ale to dlouho nevydrží, Přivítáme se a už se hrabe v mé kabelce a obchází všechny zavazadla a hledá, co jsem jí přivezla... Nepřestane, dokud jí neřeknu, že pro ni něco mám. Vytáhnu hračku, tentokrát je to žirafka, vyrve mi ji z ruky a já nestačím ani odstřihnout lísteček, ten tam musí být, aby bylo jasné, že je hračka nová. 
A pak už je jí jedno, kdo jí hračku dal, vrčí úplně na každého a hračku si hlídá a já odstraním štítek až snad po půl hodině a to ještě netrpělivě kouká, jestli jí tu hračku vrátím...
No s mazlíčky je legrace, ať už je moje Sárinka či moravská Dáša.
Dnes se vracíme domů za Sárinkou, která má sice po všechny dny hlídání od naší kamarádky, kterou Sára miluje, přesto byla smutná, když viděla, že se balíme.
Tak snad proběhne i cesta zpátky, stejně jako na Moravu.
Mějte pěkný den a zítra už budu na značce, ale ještě malý raport z Moravy snad dám. Nestihla jsem stáhnout fotky.








čtvrtek 14. října 2021

milostivé léto

Poprvé jsme včera po dálnici dorazili na Moravu rychle bez zastávky, to už se nám leta nestalo. Děkuji vám za všechna včerejší přání na dobré dojetí.
Dnes nemám nic připraveno na blog, ale protože jsem psala o "milostivém létě", o kterém jsem se dozvěděla a neznala, dávám sem trochu osvěty pro dnešek.
Zítra snad stihnu dát něco málo z Moravy, aspoň snad Dášu, mého moravského mazlíčka, kterou už většina z vás zná.
Tak dnes, i když už je podzim, reportáž o milostivém létě, které teprve začíná. Slovní spojení milostivé léto má biblický původ, ale používá se přeneseně a označuje odpuštění dluhů a propuštění otroků. Vím, že většiny z nás se tady v našem společenství netýká, ale nicméně asi znalost nám neuškodí. Kdo máte chuť, čtete. Další smysluplné rozhodnutí a těch zas tolik není.
Mějte pěkný den.


Trápí vás dluhy? Právě přichází „milostivé léto“.
Marta Dušková

I když je podzim, blíží se milostivé léto. Milostivé léto startuje ve čtvrtek 28. října a během něj mohou lidé snadněji ukončit stovky tisíc exekucí, které vznikly v minulosti z veřejnoprávních dluhů.

Milostivé léto je předpis, který začátkem prázdnin schválila Poslanecká sněmovna. Předpis má lidem pomoci smazat nezvladatelné dluhy z minulosti – z doby, kdy byznys s dluhy v Česku se rozjel ve velkém. Pravděpodobně reálně může milostivé léto pomoci až čtvrt milionu lidí.

Pokud dlužník v období od 28. 10. 2021 do 28. 1. 2022 zaplatí jistinu a 908 korun exekutorovi za uzavření exekuce, budou mu odpuštěny veškeré úroky, poplatky advokátům či penále. Milostivé léto tak představuje šanci pro lidi vymanit se ze svých dluhů a začít znovu normální život.
Lidé s dluhy u veřejnoprávních institucí, jako například na sociálním a zdravotním pojištění či u obcí za nájem, budou moci od 28. 10. 2021 do 28. 1. 2022 využít jednorázovou možnost zaplatit svůj dluh výrazně levněji. Pokud dlužník v uvedeném termínu uhradí jistinu, tedy základní finanční částku, na jejímž základě závazek vznikl, a k tomu pevnou částku 908 korun jako náklady, tak zbylé penále, úroky a takzvané příslušenství mu bude odpuštěno. Dojde k zastavení exekuce a dlužník bude od zbytku dluhu osvobozen. Podmínkou je, aby dluh vymáhal soudní exekutor. Na závazky, které si instituce vymáhají samy pomocí daňových nebo správních exekucí, se toto osvobození nevztahuje! Pro tento postup se vžil název milostivé léto. „Je to unikátní příležitost. Za poslední roky si nepamatuji podobnou příležitost pro lidi, kteří se rozhodnou a chtějí vyřešit svůj dluh,“ uvedl dluhový expert Člověka v tísni Daniel Hůle.

Na jaké dluhy se vztahuje milostivé léto?
Na dluhy u veřejně právních subjektů:
· u zdravotní pojišťovny,
· u české správy sociálního zabezpečení,
· u obce (např. dluhy na nájemném v obecním nebo městském bytě),
· u dopravních podniků (pokuty v MHD),
· u ČEZ (nedoplatky za elektřinu),
· u Českého rozhlasu anebo České televize (neplacení koncesionářských poplatků nebo pokuty),
· u nemocnice,
· u technických služeb obcí,
· a dalších.

Milostivé léto se nevztahuje na dluhy vůči soukromým věřitelům, ale výhradně na dluh vůči státu. Je však nutné podotknout, že se milostivé léto nevztahuje na daňové exekuce u finančních, celních úřadů nebo obecních úřadů, které nevyužívají k vymáhání dlužných částek soukromé exekutory, resp. na ty exekuce, který si řeší daný úřad sám. Podrobné informace jsou k dispozici na Milostivé léto se blíží. Návod, jak se zbavit exekucí | Peníze.cz (penize.cz) či na webových stránkách Milostivé léto a splacení dluhu - podmínky, věřitelé, jistina | Finance.cz.

středa 13. října 2021

povídání o nezvyklém povolání

Už dlouho jsem nedávala žádný rozhovor na blog. 
Některé rozhovory se týkají jen našeho regionu a pro ostatní by nebyly zajímavé. 
Tento rozhovor je sice samozřejmě také regionální, nicméně je o zajímavém a ne běžném povolání, které není ještě tak staré, tak vás třeba bude také zajímat.
Navíc se týká mělnického muzea, které už považuji trochu za svoje detašované pracoviště, a píšu tady o výstavách a akcích pořád. 
Tak dnes můžete nahlédnout trochu do zákulisí. Povídala jsem si s muzejní pedagožkou Jitkou Královou. Na fotografie se můžete podívat na Kanál eM u článku.
Mějte pěkný den, my vyrážíme na Moravu po údajně "nové" dálnici.

Jitka Králová: Proč nemáme v muzeu dinosaury...
Marta Dušková

Dnes bych vám ráda představila Jitku Královou, muzejní pedagožku a zástupkyni ředitelky Regionálního muzea Mělník, kterou pravděpodobně znáte jako kocoura Švarce, tetičku Mínu, vodníka či čerta. Žije ve Lhotce u Mělníka, kde je i expozice muzea Skalní obydlí Lhotka.

Paní Králová, na úvod se zeptám, zda jste někdy učila ve škole?
Já jsem vystudovala sociální pedagogiku v Hradci Králové a učila jsem 7 let na druhém stupni základní školy. Jako muzejní pedagožka pracuji od roku 2008.

Jak jsem celkem opožděně a náhodou zjistila, jste i zástupkyně ředitelky muzea.
Ano, jsem zástupkyní od března loňského roku a asi tato informace splynula ve spleti informací kolem covidu.

Lidé Vás znají v roli kocoura Švarce, tetičky Míny, vodníka, čerta... 
Aktuálně mám novou roli k výstavě Jedu v jedu. Představuji bábu z mokřin, aby to bylo pro děti přitažlivější a trochu tajemné a mám krásně ušitý autentický kostým.

Kterou roli z výše jmenovaných máte nejraději?
Nejlíp se mi ztvárňují postavy zvířátek. Většinou jsou to fiškuntálové na oko naivní a pomáhají dětem přijít na význam různých věcí. Rozměr té role umožňuje neustálé fyzické výkony, dramatické vstupy. Například takový kocourek je postava, která si může dovolit během poledne se klidně natáhnout na náměstí a nikdo se nad tím nepozastaví. Jsou to postavy, které jsou dětem blízké, dávají možnost různě měnit hlasy a dají se do role promítnout různé rozměry postavy.
A nemám ráda masky, takže je na obličej nepoužívám, mám ráda, když se dá používat mimika a jsou vidět oči, ústa, jazyk. Stává se mi, že mě občas někdo pozdraví a řekne mi: já vás poznám podle těch očí.
Stal se mi i vtipný příběh, když jsem jako kocour Švarc řídila dopravu na přechodu, řidič z velkého auta nevěřícně kouká: já jsem to včera asi přehnal, já vidím kocoura. Neměl bych pít.
Jak se převléknu za nějakou postavu, tak do mě vjede tisíc čertů a já si to užívám.

Já si Vás pamatuji na módní přehlídce, kde jste s každým převlekem zároveň interpretovala jinou ženskou a mně to přišlo úžasné. Máte určitě herecký talent. Hrála jste někdy třeba v dětství divadlo?
Divadlo v dětství jsem nehrála. Ale z obou rodových linií mám předky, kteří divadlo ochotnicky hráli. Takže i ze strany maminky i tatínka, babička hrávala v ochotnickém spolku v době První republiky a mám schované i plakáty z té doby.

Co vůbec dělá muzejní pedagožka?
Muzejní pedagožka, nově muzejní edukátor už v průběhu prázdnin připravuje ve spolupráci s ostatními kolegy návrh toho, co chceme dětem ukázat, připravujeme scénář edukačních programů, využité techniky, metody, jak bude postavená určitá výstava. Dnes má edukátor důležitou roli už při stavbě výstavy, aby byl prostor dobře využit pro návštěvnickou skupinu dětí, která je u nás největší. Aby byl prostor připraven pro skupinovou aktivitu, aby bylo možné si zahrát hru nebo si sednout do kruhu k závěrečné reflexi. Vymýšlíme interaktivní prvky, plánujeme kostýmy, dialogy, je toho opravdu hodně a každý rok se snažím být v úzkém kontaktu s pedagogy. Z mého pohledu se muzejní pedagogika nedá dělat od stolu, je o přímé komunikaci se školami, jestli téma je přínosné a mnohdy reagujeme na potřebu škol. Teď mě napadá, že jsme na přání připravili program na téma Národní obrození, jehož výklad je dost složitý. S kolegou historikem jsme vytvořili projekt, který formou dramatických hříček přibližoval období Národního obrození. V roli Terezie Fajtové Neubauerové jsem se musela oprostit od roztomilého zvířátka a hrála jsem úctyhodnou dámu, která hraje na klavír, píše dopisy své přítelkyni, kde vysvětluje základní principy obrody společnosti. Jinak ráda chodím přímo do škol a setkávám se osobně s pedagogy a ptám se, jak vidí naše muzeum, co od nás očekávají, co je pro ně přínosné. Mám radost za každou zpětnou vazbu. Před chvílí při cestě z muzea jsem potkala malého chlapce a ten se mě hned ptal, co bude nového v muzeu. Takže si spojí výstavu a postavu a to je to, co má význam, trošku vedeme novou generaci k tomu, že může být hrdá na muzeum, které se jim snaží dát nejen vědomosti, ale i zážitky. Chvilku je to o přírodě, chvilku o zvycích, o archeologii a jednou se to třeba zúročí. A třeba si pak vzpomenou, že jim muzeum spolu s pedagogy pomáhalo hledat cestu v životě a třeba i k profesi.

Ne nadarmo máte titul Muzeum roku několik let za sebou. U vás se pořád něco děje. Já mám pocit, že tahle práce je pro Vás stvořená, že jste se v ní našla.
Dá se to tak říct a vlastně, když jsem sem nastupovala, tak to místo zrovna v té době bylo jako na míru, začaly se v muzejích teprve objevovat tyto profese. Dostala jsem nabídku práce v muzeu a tady se právě spojí pedagogika s volnočasovou pedagogikou. Musíte nahlédnout do všech muzejních oborů, studujete etnografii, za chvilku sledujete zajímavé osobnosti města nebo se aspoň po dobu projektu musíte pohroužit do světa archeologie a prolne se tady spoustu věcí. Naše muzejní třída je veliká, zahrnuje několik tisíc dětí od nejranějšího věku školkových dětí až po středoškoláky.

Co vás na té práci nejvíc baví? Setkávání s dětmi nebo příprava?
Vlastně všechno do sebe zapadá, je to jako skládanka a i příprava je zajímavá. Na některých projektech pracujeme s kolegy z muzea, ale jsme známí v republice i sociálně preventivními programy. Do programů u nás vstupují lektoři ze Záchranného integrovaného systému, takže se rázem kolegy stávají policisté, strážníci, preventisté a to je hodně neobvyklé.
Často o tom vyprávím mezi kolegy z oboru na setkáních či pedagogických konferencích a odpovídám na dotazy, jak pracujeme s palčivými tématy například otázka rizik kyberprostoru, téma návykových látek, první pomoci. Hledáme společně cesty, jak se dětem věnovat, jaké techniky využijeme, jak postavíme scénu. A je úžasné, když vám děti dávají zpětnou vazbu, jestli je setkání bavilo.
Občas mi třeba zavolají z pokladny, že tam mám balíček a v balíčku obrázky od dětí. Což mi vžene slzy do očí, a i když se občas mezi dětmi objeví skupinka, která je náročnější, tohle vám vleje energii do žil, stejně jako to, když mě děti jako postavičku objímají. Minulý týden tady byla školka, malé děti odcházejí z muzea a drží se za ruku a já slyším: to je ale zajímavý muzeum, je to tady pořád jiný, to si asi dají práci, furt musí něco stavět, asi to dělají pro nás, viď?
Je to i o odvaze předstoupit s maskou před teenagery, nevíte, jak vás vezmou. Někdy už v sobě mají životní nadsázku a dokáží v tom vtipu s vámi pokračovat. Nedávno jsme měli výročí 130 let a vyhlásili jsme výtvarnou soutěž a děti malovaly, co během svého školního života zažily v muzeu. Mám i velkou radost, že se někdy přijdou rozloučit deváťáci se mnou stejně jako se svými učiteli.

Na výstavu si pamatuju.
Ano, je zajímavé z toho těžit. Občas se tam objevuje názor, že bychom tady mohli mít konečně ty dinosaury. To tedy nevím, jestli splníme... Jistě ve správném muzeu mají být i ti dinosauři.

Můžete prozradit, co ještě letos čeká na děti?
Měli jsme samozřejmě strach, jak se ta situace bude vyvíjet. Zatím dobře, školy jsou nadšené, možná je to i absencí osobního kontaktu, který dlouho nebyl možný, pryč z toho online prostoru, my hodně pracujeme s dotykem s historií, všechno si vyzkoušet, tak návrat byl velkolepý. Dnes a denně máme nějaký program, letos jsme na houby vzali i malé školáčky. Běží i stálé projekty jako Poznej své město, programy k výstavě Jedu v jedu, tento projekt běží až do konce října a posléze začne velká příprava na vánoční výstavu Advent v proměnách času a bude to průřez, jak se slavil advent od počátku minulého století přes 50. léta až do těch 80.- 90. let, a děti se setkají s nejrůznější adventními postavami, se zvyklostmi. Počátkem nového roku budeme mít výtvarné výstavy, a snad už taky několikrát odložené Velikonoční dávnohrátky a samozřejmě nebudou chybět ani naše stálé projekty. No uvidíme, co nám ještě příští rok přinese.
V září jsme měli setkání, které děláme pravidelně s ostatními edukátory z muzeí napříč republikou a pozvali jsme si profesionální lektory, kteří mají zkušenosti s nevidomými a neslyšícími, abychom se seznámili, jak pracovat s případným nevidomým či neslyšícím návštěvníkem. Abychom aspoň uměli toho člověka přivítat, jak se ho dotýkat, abychom jim aspoň trochu porozuměli, i když tito návštěvníci navštěvují spíše větší muzea. Ale abychom i my v malým muzeích dokázali správně zareagovat.

Já si umím představit v muzeu neslyšícího, ale neumím si představit toho nevidomého. Jak se dá expozice jemu přiblížit? Nemůže si všechno ohmatat.
V některých muzeích jsou hmatové exponáty, ale nedá se ohmatat všechno. Za svojí existence jsem se setkala s jednou nevidomou studentkou, která byla ve speciální škole a tam jsme to vyřešili tak, že tenkrát byla výstava Drobné šlechtické rody na Mělnicku a my jsme hráli s kolegy šlechtickou rodinu, tak měla aspoň možnost se nás dotýkat, dotýkat se oblečení, aby si to uměla představit k tomu vyprávění.

Závěrečná otázka: co všechno musí umět muzejní pedagožka? Musí umět malovat?
Myslím si, že by měla mít vztah k výtvarnému umění, třeba k výstavě o broucích jsem dělala interaktivní koutek, tak jsem si ho i pomalovala barevnými broučky. Když zrovna není k dispozici žádný výtvarník, a v našem týmu se nenachází, tak popadnu štětec a maluju.

A zpívat?
No snažím se, ale zpěv mi teda moc nejde, ale pokud to postava vyžaduje, tak dětem i zpívám. A pohyb je dobrý, nějaká tělesná zdatnost se předpokládá. No a ty naše vysoké schody v muzeu, já jsem si jednou naměřila při přípravě nějaké expozice za jeden den, a to je můj rekord, že jsem naběhala 15 km. No a jednoznačně musí milovat děti, to je prostě základ.

Děkuji za zajímavé povídání a přeji i nadále skvělé nápady a hodně kreativity.

Foto z programů pro školy z archivu muzea.

úterý 12. října 2021

třikrát o Čuníkovi


Dnes ráno nejsou moc pozitivní zprávy po velmi pozitivním víkendu, který není nutné rozebírat. Pořád se hledá osmiletá Julie, což je i vzhledem k venkovním teplotám dost děsivé a jako máma to prožívám hodně a umím si představit ten příšerný strach rodičů. 
Tak dnes aspoň pozitivní, nenáročný příspěvek.
Nákup těchto tří knih o Čuníkovi má dva důvody. První je tradiční, už trochu omšelý, opět měli a mají na Knihy Dobrovský mega slevy, nevím, jestli bych si je neměla na facebooku odstranit z oblíbených, takže jsem tam prostě jako vždy musela nahlédnout a vybrala hned nějaké knihy pro dospělé, které sem ovšem dát nemůžu, ale líbil se mi Čuník pro děti pod stromeček, ale nejdřív jsem hledala nějaké recenze. A našla i na nějakém blogu, takže jsem nakonec koupila Čuníky tři. Knihy jsou psány velkým písmem, takže jsou pro malé čtenáře a každá stránka je doprovázena několika obrázky. Čuník je psán jazykem, který je dětem blízký, takže je bude určitě bavit jej číst. Nakonec jsem četla i pěkný komentář od osmileté čtenářky.
Nevím, zda ještě seženete, pokud budete mít zájem, všechny knihy za cenu 19 Kč místo 239, ale Čuníkův supertajný deník jsem ještě ve slevě našla.







A ještě jeden nákup. Při objednávce vyškrabávacích notesů, které už jste viděli, jsem si objednala na Eva.cz i novou máslenku z porcelánu a bambusu. Mám ráda jednoduché a čisté linie. A tahle byla jediná, která se mi skutečně líbila. Všude mají hlavně plastové, přezdobené skleněné či kovové.



Ve středu jedeme na Moravu popřát mamce k narozeninám, opět předčasně. Dárky jsem už tady představovala, ale protože mamce dávám už několik let za sebou předplatné časopisu, vyrábím každý rok jen takovou připomínku, aby nezapomněla, že má zaplacený další rok. Takže jsem kapku tvořila neoriginální voucher. 
Ještě tam chybí naše podpisy.


To je dnes vše. Mějte pěkný den.

P.S. Růži, hračku pro Dášenu mám, Pavel nezapomněl a koupil krásnou a příšerně pískací žirafku.

pondělí 11. října 2021

čekám na "taxi"


V pátek jsem v historickém centru Mělníku dělala rozhovor, a když jsem vyšla a čekala na odvoz, okouzlily mě detaily chrámu sv. Petra a Pavla a věže. 
Zámek Mělník vedle tedy moc vidět není. Ovšem nebyl to plán.
Už dlouho jsem tady nebyla a z této strany ani myslím nikdy nefotila. 
Většinou fotím od řeky. 
Tak dnes jen tak, na čem spočinulo moje oko a co mě zaujalo. A čerstvé, ne jako minule, kdy jsem vytáhla, co bylo zapomenuto.
Pár neobvyklých pohledů. Víc jsem nestihla, už přijel můj muž.
Mějte klidný nový týden.




neděle 10. října 2021

pár včerejších momentek


Tak včera jsme se konečně zase sešli v plném počtu k předčasné oslavě dvou narozenin. No, vzhledem k tomu, že já mám narozeniny až za deset dní a Tereza za čtrnáct, bylo to předčasné, ale jinak bychom se těžko sešli. Tereza si uvědomila, že slavíme 36 a 63, mně to ani nedošlo, jak jsme se krásně sešly. Téměř jsem nefotila, tak jen pár momentek. Scházeli jsme se postupně během dne, ale nakonec jsme spolu společný čas strávili. Ovšem zapomnělo se i na přípitek a byl trošku chaos, ale to už stejně při těchto sešlostech bývá. Sára utekla ven už při první várce návštěv, protože čtyři děti a tolik dospělých bylo na ni moc. Opět se mi nepovedlo ji seznámit s Bedřiškou, se štěnětem, minule před ní utekla do domu do patra a tentokrát se ani nepotkaly. Sára se vrátila radostně, až byli všichni pryč a ještě se doma neustále rozhlížela a my jsme ji museli uklidňovat, že už jsme sami. Neustále ovšem všude čichala a snažila se přeznačkovat čumáčkem pach Bedřišky. Lindina Bedřiška tedy už nevypadá jako malé štěňátko, hodně vyrostla, ale brouček malej je to furt. Na focení mi tedy nechtěla postát, furt se držela paničky. 



Dostala jsem samozřejmě dárky a některé vám představím někdy příště, protože jsem nestihla nafotit.
Dětem jsme koupili vyškrabovací notesy, které jsou tedy úžasné a děti vyškrabaly nádherné obrázky. Možná si ten notes koupím taky. Kdyby se vám líbil, tak jsme koupili na Eva.cz, dá se i přes net, já jsem přes net objednala a vyzvedli jsme osobně, protože je v Mělníku prodejna, kde často nakupujeme.
Níže jsou krásná dílka dětí, většina tady ten notes samozřejmě zapomněla, ale já jsem aspoň mohla ráno nafotit, na koho jsem v tom příjemném chaosu a zmatku zapomněla.
Takže dnes ze soboty opravdu pár střípků.
Mějte pěknou neděli.




Doufám, že to nepopletu. Myslím, že první dva namaloval Tomášek, jako jediný dva obrázky. Další je od už naší velké Lucinky, pak následuje Lolinka a poslední je Alánek, to je ten obrázek, který jsem fotila až ráno při  jiném světle. Všechna dílka mi přijdou úžasná.