čtvrtek 22. února 2018

odpolední vystřihovánky





Tentokrát jsem byla v úterý babičkou jen na pár hodin. Tedy babičkou jsem samozřejmě furt a čtyřnásobnou, ale myslím hlídací a hrající. A dědečka jsem měla jako posilu.
Já jsem malovala auta, která se pak vystřihovala a lepila a děda maloval karikatury obličejů, vystřihoval zvířátka a ubrousky z papíru. 
Trochu jsme si vyměnili úlohy, ale my genderové role moc neřešíme.
Vystřihovánky zvířátek tentokrát vymyslela Lola, která i sama krásně vystřihovala.



Musela jsem vše samozřejmě fotit, Lola upozorňovala: 
babi, ale já chci kočičku vyfotit samotnou a ne dohromady se všemi zvířátky.
Zbytky vystřihovánek medvěda jsem použila s dětmi na zábavné focení. Jen neposedného Alánka se mi moc nedařilo zachytit. Za to statečně držel vystřihovánku medvěda, abychom spolu vyfotili Lolu.



Když jsem se dcery ptala na svolení zveřejnit fotky dětí, jen mi sdělila: prosím tě ale řekni, že toho "brežněva" nemá Alan pořád. 
Namaloval se řasenkou :-)
Jo a Lola není pozadu. Má taky namalované druhé obočí.
Babi, my máme teda binec na stole! No trochu nesourodé zátiší. Vedle papíru a vystřihovánek ještě těstovinový salát, který jsem přivezla. Na poslední fotce cpe Alánek těstovinovou rejži do auta.
Ale to už jsme měli hotovo.

P.S. Když jsem vymýšlela název, chtěla jsem nějak jedním slovem opsat babička a dědeček a zjistila jsem, že to jde jen tím příšerným slovem prarodiče. To je jako pravěk. Já vím, že je to v pořádku, ale zjistila jsem, že se mi to slovo fakt nelíbí. 

středa 21. února 2018

trochu mě to rozladilo

Tedy vlastně ne trochu, ale víc.
Dnes ve středu už se na to dívám s nadhledem a trochu jsem váhala, zda vůbec tento příspěvek ještě má smysl zveřejnit, páč v úterý jsem se z toho vypsala. Ale je to další zkušenost, tak sem asi patří.
Takže z úterý:
Myslím si o sobě, že jsem dost tolerantní, dcera mi jednou řekla, že jsem až moc hodná.
Některé věci ale prostě neskousnu, obzvlášť když se snoubí hloupost s arogancí.
Tentokrát mě ale dost překvapilo, jaká maličkost mě dokázala úplně rozhodit.
Nevím a nejsem ani schopná posoudit, zda by mě rozladila ještě před rokem či zda je to jen můj ještě trochu chorý mozek. 
A teď k tomu, co tak "hrozného", že se z toho musím vypsat, abych se uklidnila, se mi stalo.
Web Vivre mám ráda, tedy asi měla doposud, a často tam objednávám. Nikdy s nimi nebyl žádný problém a taky jsem jej tady propagovala přes výrobky, které jsem koupila.
V sobotu jsem se rozhodla uskutečnit svoje přání, o kterém přemýšlím už několik týdnů. Skleněný stůl v kuchyni by si zasloužil nějaký hezký ubrus pro každý den, nejen pro slavnostní příležitosti. Jednak je oprus, že je tam možné každý den sejmout otisky prstů či někdy tlapek anebo DNA a navíc kromě krásné zástěry a chňapek není v kuchyni žádný textil. Nemáme jej ani na oknech, tak se mi po něm zastesklo.
Po pátrání na webech v blízkém okolí jsem opět skončila tam jako vždy a objevila něco, co mě fakt zaujalo. Navíc to bylo zlevněno z 880 na 180, zřejmě poslední kusy. No nekup to. A ani nevadí, že to přijde až v někdy v březnu.
Samozřejmě, že jsem k ubrusu přidala další dvě věci a ukážu, pokud po tom extempore vůbec dorazí.
Měla jsem sto chutí zrušit objednávku. Ale ten ubrus chci.
Takže prostě v sobotu jsem provedla objednávku a v neděli zaplatila, páč platbu vyžadují do 48 hodin. 
Nikdy by mě nenapadlo, že budu vysvětlovat naprosto běžnou záležitost jako pro blbce. 
Když objednáte v sobotu večer a platíte v neděli, je to přece úplně jedno. Banky přes víkend nepracují, takže platba odejde v pondělí tak jako tak. Bylo by vlastně úplně jedno, i kdybych si platbu nechala až na to rozladěné pondělí. Zkrátka platbu neuspíším, i kdybych prováděla, nevím co. Myslela jsem si, že toto je naprosto pochopitelné. Navíc podmínku i přes objektivní příčiny splním.
V pondělí přesně v 11.50 hodin mi přijde urgence, že jsem dosud objednávku nezaplatila, a pokud nezaplatím, bude objednávka smazána! Pokud jsem zaplatila, ať laskavě pošlu potvrzení o platbě.
Jak jsem psala, ještě nikdy se mi to nestalo a objednávek na tomto webu mám spoustu.
Jen maličko mě to rozladí, páč si říkám, že to píše automat, který víkend neřeší.
Píšu tedy vysvětlení, že opravdu nemohou mít platbu na účtě, když odešla teprve v pondělí, tedy dnes, jelikož jsem objednala v sobotu a ble ble ble a potvrzení o platbě ze vzdoru laskavě neposílám.
A teď to teprve začíná.
Odpověď zní, že moje vysvětlení bude předáno finančnímu oddělení.
Aha, tak ne automat, ale člověk. Ok, třeba chudák pracoval celý víkend a nevnímá už rozdíl mezi sobotou a pracovním dnem. Odpovídám tedy, že mě trochu rozladila ta velmi brzká a naprosto nesmyslná urgence.
Čekám malou omluvu a spláchneme to, ne? Banky prostě o víkendu nepracují.
Omluvy se nedočkám. Mám prý pochopit druhou stranu, protože tím, že jsem nezaplatila, blokuji zboží pro další zákazníky. 
Co je proboha k nepochopení na tom, že zkrátka nedělní platba odešla v pondělí?!
Banky prostě o víkendu nepracují, sakra.
Teprve teď jsem opravdu rozhořčená a znovu píšu odpověď. Nevím, proč se na to fakt nevykašlu.
Ale nemůžu, idiota ze sebe nechci nechat dělat a píšu, že mě fakt odpověď neuspokojila a znovu opakuji, že se mě jejich urgence dotkla, páč byla neoprávněná.
Znovu odpověď: bude předáno finančnímu oddělení.
Myslím, že stačilo napsat, promiňte došlo k omylu. To se přece stává. Nic se neděje.
Zvažuji, že si najdu jiný web, který mě nebude v pondělí prudit. Anebo nesmím objednávat o víkendu.
Jsem divná?

úterý 20. února 2018

zátiší růžová s červenou



Pořád mi kvete růžová vánoční hvězda.
Je to s podivem při mojí nepéči a laxnosti. Bílá mi vloni tak dlouho nevydržela. No taky je to jediná z těch letošních tří, která vydržela. Letos jsem byla přímo zavalena vánočními hvězdami při hledání té pravé, ale to už jsem psala. Můj muž nepomohl najít tu pravou růžovou a nosil domů jiné barvy, než po jaké jsem toužila. 
Po růžové.
Růžová je zkrátka silný jedinec.
Hodila se mi jako dekorace k povlakům na polštáře, které jsem šila pro svoji kamarádku Báru. Tentokrát to není dárek jako jindy. Jsou to naturálie. Platím za práci na našich daních. 
Výměnný obchod.
Mám pořád velkou zásobu látek. Zásobila mě moje dcera. Mohla bych si otevřít malý krámek.
Někdy je to skvělé, když mohu vybírat, ale když je jasné zadání do červena a do hněda, zdá se mi, že jednodušší by bylo jít a koupit nové. Ale to bych tady byla úplně zahlcená.
Vlastně nevím, jestli by to byla úplně výhra. Někdy, když skládám barvy k sobě, zdá se mi, že kombinace je úžasná. Někdy ale výsledek není úplně podle mých představ. 
Původně se mi zdálo, že vznikne něco úžasnějšího.
Tady se mi to snad povedlo. 
Povlaky jsem sice ještě nepředala, ale dva polotovary jsem ve fotografii už posílala ke schválení.
Prý jsou úžasné, tak snad trochu jo.


pondělí 19. února 2018

vyléčený abstinent - pokračování






Včera jsem vás virtuálně provedla výstavou Petra Pěnkavy a slíbila pokračování. 
Nejdříve ještě pár obrazů, které se včera vešly jen do koláže. 
Turistická trasa pro trpaslíky.
Jak obr perníkovou chaloupku ježibabě pozvracel.
Zde žil nejstarší mladík na světě.
Sběr roztroušené sklerózy.
A pojďme dál na menší výstavy, které jsme ještě v sobotu shlédli.
Ve vstupních prostorách muzea je instalována malá výstava výstupů projektové výuky studentů České zahradnické akademie Mělník a je zde vidění pár návrhů zahrad.


V malém sále muzea je výstava mělnického rodáka Petra Soukupa, který strávil několik let v Kanadě. Přiznávám, že jeho obrazy, které zachycují kanadskou i českou přírodu, nás nezaujali a samostatně bychom se na výstavu nevydali. Vlastně sál se odemykal jen kvůli nám, protože jsem fotila výstavy do deníku. Jinak o ni neměl v sobotu nikdo zájem. Na fotografii je "muzejní" paní, která mi několikrát zapózovala. Jako bývalá novinářka ČTK měla obzvlášť pochopení. Ví, že v novinách musí být lidé.


Nakonec jsme šli do muzejní kavárny na kafe. Mělo to vlastně jediný důvod. 
Ani ne tak to kafe, ale je tam instalována výstava obrázků mandal Jany Heidenreichové. 
Jaká náhoda. Minule jsem psala, jak mě mandaly míjejí.
Některé mandaly se mi líbily, ale ani na tuhle výstavu bych se pravděpodobně samostatně nevydala a můj muž už vůbec ne, i když některé obrázky jej zaujaly a rozšířili jsme si obzory.
Kafe mají ale moc dobré a kavárna je úžasná, už jsem ji sem na blog dávala.







A na závěr pohled, který mě vždy dostane. Podloubí miluju.
Pohodový nový týden všem.

P.S. Kdo máte chuť, můžete se podívat na moji malou reportáž v deníku. Fotky do novin nesmím upravovat, upravuje je program sám.

neděle 18. února 2018

vyléčený abstinent








Ti, co nekradli.
Ti, co kradli.
Jak obr perníkovou chaloupku ježibabě pozvracel.
Turistická cesta pro trpaslíky.
Vyléčený abstinent.
Čajový servis pro leváky a univerzální cukřenka.
To je jen výběr vtipných názvů obrazů, které nejen rozesmějí, ale i pohladí po duši.
Včera jsme byli v muzeu na výstavě Petra Pěnkavy s názvem Ohlédnutí, malíře a místopředsedy Unie karikaturistů. Výstava dnes končí a po shlédnutí jsme rádi, že jsme to stihli.
Dnes vás zahltím fotografiemi, protože se nám líbilo spoustu obrazů a umíme si s mým mužem představit, že s některými z nich bychom dokázali žít. 
Výstava lahodila oku a i bránici.
Tak pojďte nakouknout.













Regionální muzeum Mělník není jen o stálých expozicích, je také centrem kulturního dění. 
Výstavy se často mění a včera jsme měli možnost shlédnout ještě další tři menší. 
Malou reportáž přinesu zítra. 
Pěnkava stojí za samostatný příspěvek.

sobota 17. února 2018

páteční střídání ročních období


Takový byl pátek.
Během včerejšího dne jsem zažila rychlé vystřídání dvou ročních období.
Ráno na zahradě byla zima, poprvé letos fakt hodně nasněžilo. psala jsem včera, skoro kalamita :-), pět centimetrů sněhu a za pár hodin bylo jaro.
Nepamatuji si, že bych tak velkou proměnu zažila během jednoho dne.
Zatím bylo u nás jen pocukrováno, takže bylo jasné, že to rychle roztaje.
Včera jsem myslela, že to chvíli vydrží. Pro jistotu jsem ale rychle fotila ještě téměř za tmy a stihla jsem to. 
Za hodinu začal sníh tát a bylo jaro.