sobota 15. prosince 2018

k neuvěření!

Kdyby to člověk nežil, ani snad nemůže uvěřit. Moloch jménem sociální správa není schopná správně dotáhnout do konce ani to, co si sama odsouhlasí a o čem rozhodne. No, už by mě nemělo nic překvapit.
Abych nemusela dopodrobna vysvětlovat, příběh mého muže začal koncem května, tak jen zkráceně. 
V polovině června mu končila placená nemocenská a ze sociálky přišlo, že může požádat o prodloužení. No tak teda žádal. Žádost smíte poslat až těsně před koncem dané události. Dodal všechny doklady začátkem června. Koncem června přišlo upozornění, že něco chybí. Bylo dodáno a nastalo nervózní čekání bez peněz. Můj muž nemohl jít na pracák, čekal na rozhodnutí a neustále urgoval po telefonu. V polovině srpna přišlo zamítnutí jeho žádosti, protože prý nedodal všechny podklady. Podklady byly dodány všechny v červnu, ale jelikož se vše přeposílá do Prahy, nedorazily.
Napsali jsme rozhořčené odvolání. Koncem srpna přišlo najednou rychlé pozvání k reviznímu lékaři. Lékař sdělil mému muži, že prodloužení nepřichází v úvahu, protože při jeho zdravotním stavu nelze očekávat zlepšení a že mu okamžitě odsouhlasí zpětně od polovina června invalidní důchod a ať si jde hned vyřídit žádost, aby nebyl dál bez peněz.
Konečně nějaká informace, můj muž mohl dát výpověď v práci, protože pracovat už nemůže, Začátkem září nastupuje na pracák. Pořád jsme bez druhého příjmu.
V září zároveň přichází dopis, že mu prodloužení nemocenské bylo zamítnuto z důvodu, že mu byl přidělen invalidní důchod zpětně od polovina června.
Po týdnu na pracáku mého nemocného muže, který na doporučení lékařů jen oddaluje operaci zad, začínají posílat na výběrová řízení na řidiče náklaďáku!!! 
Další úřad k uzoufání. Takové práce je všude plno a nemusí ji pracák hledat a navíc vědí, že můj muž musel odejít z místa řidiče autobusu ze zdravotních důvodů. To ale nestačí. 
Navíc pořád nemá rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a poznámka v dopisech, které přicházejí, už ani nevím proč, není dostačující. 
Je říjen a v polovině října máme poprvé druhý příjem od poloviny června. Z pracáku.
Rozhodnutí o důchodu pořád není. Po pár telefonátech můj muž zjistí, že rozhodnutí není pořád hotovo a navíc se bude posílat do Prahy a vypočítávat důchod.
A máme konec listopadu a pořád nic. Na spořáku nám podstatně ubyla rezerva. A my myslíme na nějakého chudáka, který žije sám, úspory už padly na život a pravděpodobně se zadlužil.
Děsná představa. To je na román Jak se stát bezdomovcem.
Začátkem prosince opět přichází něco s pruhem. Už jsme zvyklí. Opět to ještě není rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu.
Je to zpráva o tom, že přijde složenkou záloha na invalidní důchod. Je tam sice nahlášeno číslo účtu, ale poprvé to musí jít prostě složenkou, jak jinak. Vidíte v tom tu logiku? 
K této zprávě je ještě připojena informace, které slabším jedincům může způsobit infarkt.
Pokud prý nebude důchod odsouhlasen, je povinnost zálohu okamžitě vrátit.
Jak nebude odsouhlasen???!!!
Doma máme už hromadu dopisů, kde je tato informace dávno potvrzena, důchod odsouhlasen a navíc je prý důvodem, proč nebyla prodloužena nemocenská.
No my se nestresujeme. Jen moje dušička by už byla šťastná, kdybychom mohli vrátit vyčerpané peníze do našich rezerv.
A nadchází den D. Je to na Mikuláše. Jak symbolické. 
Za téměř půl roku dorazilo rozhodnutí o důchodu, 
Hurá, nemusíme vracet zálohu, která dorazila včera.
A teď pochopíte tu první větu, kterou začíná moje dnešní dlouhé psaní.
Důchod je naprosto nesmyslně přiznám od 1.9., kdy skončila nemocenská a nikoliv od poloviny června, kdy přestaly docházet nemocenské dávky. Můj muž se nechce vzdát, jedná se o více než patnáct tisíc, a já se nechci vzdát z principu. 
Tohle jim nesmí procházet!!!
Můj muž volá, po kolikáté už?, do Prahy a místo omluvy se dozvídá, že se má odvolat. 
Žádné odvolávání, je to chyba správy, kterou by měli sami okamžitě napravit.
Můj muž vyráží na správu do Mělníka, kde sami sepíší upozornění a kroutí hlavou, protože oni poslali správně návrh na důchod od 22. června a můj muž na to má nárok. Navíc prý nemocenská přece nesouvisí s přiznáním důchodu. Taky si myslím. Opět se to posílá do Prahy a opět na to mají tři měsíce.
Proboha na takovou čučku??!! Už nám o nic nejde, ale vytáčí mě to z principu.
Omlouvám se za dnešní dlouhý příspěvek. Nešlo to napsat krátce. Vlastně jsem o tom ani nechtěla psát, ale vím, že je vás hodně, co kauzu sledujete a cítila jsem povinnost napsat závěr.
Vlastně je to vůbec závěr?

P.S. Ještě že mám od léta zálibu v malování. Je to pro mě únik z reality. Ty růže nahoře tedy už nejsou moje, včera odešly k jinému majiteli jako dárek k vánocům. Mám radost, že si obdarovaný vybral sám a že se mu můj neumělý výtvor líbí.
Hezký a pohodový víkend všem.


pátek 14. prosince 2018

přehlídka svícnů - poslední díl


Jsem ráda opravdu moc, že se vám moje Adventní výzva líbila a že jsme si všichni přehlídky svícnů užili. 
Tady jsou poslední přehlídky.



Helenka mě žádala, abych její odkaz jen "přifařila" k nějakému příspěvku. 
Ale to už bychom znovu její svícny asi nikdy neobjevili. Takhle budou všechny přehlídky pod stejným názvem, a když se budeme chtít znovu někdy v budoucnu pokochat, snadno se to najde. 
A nakonec se včera ještě přidala Jiřinka.
Tak ještě jednou děkuji všem a doufám, že jste si to užili stejně jako já. 
A další bonus je, že jsem musela otřít některé svícny od prachu 😁
Přiznávám, že na některých, které jsem nevzala do ruky dlouhou dobu, ten prach fakt byl. 
U nás by se tedy kontrola z hygieny v bílých rukavičkách teda vyřádila. 😂
Pěkný pátek všem.

Na závěr po dlouhé době pár moudrých slov. Nejsou moje, opět kradu.

             Keď je zima, chceme, aby prišlo teplo. 

Po pár dňoch tepla chceme, aby sa ochladilo. 
Ak prší, chceme, aby prestalo pršať.
Ak neprší, tak sa nevieme dočkať, kedy už zaprší. 
Chýba nám niekto, keď tu už nie je. 
Chceme to, čo nemáme. 
Želáme si rovné vlasy, keď sme brčkaví.
Ignorujeme toho, kto nás miluje. 
Milujeme tých, ktorí nás ignorujú.
Brunetky chcú byť blondínkami.
Vysokí túžia byť nízkymi. 
Usmievame sa, keď plačeme vo vnútri. 
Ženatí a vydaté chcú žiť single.
Spomíname si na tých, na koho by sme mali zabudnúť. 
Priťahuje nás to, čo nás bolí. 
Hovoríme „ je koniec " keď chceme, aby to pokračovalo ďalej.
Myslíme si, že tí, ktorí nás urobia šťastnými, sú tí istí, ktorí nám často vháňajú slzy do očí.
Bozkávame žaby, mysliac si, že sa z nich stanú princovia. 
Myslíme veľa a cítime málo.
Sme blázni .... Odin

Niektoré fakty o živote ...

1. Krása nie je zárukou dobrého srdca.
2. Ak vás postihne choroba, neznamená to, že musíte zomrieť.
3. Bohatstvo nie vždy znamená prosperitu.
4 Stavba pekného domu, nemusí znamenať luxus.
5. Spanie v drahej posteli vám nezaručí zdravý spánok.
6. Jazda v novom aute nie je zárukou, že sa dostanete tam, kam chcete ísť.
7. Nosenie drahého oblečenia nezaručí dobrý pocit.
8. Mať lekára v rodine, neznamená mať aj trvalé zdravie.
9. Vysoká úroveň vzdelania nemusí byť znakom múdrosti.
10. Oženiť sa s bohatým partnerom, nezaručí šťastné manželstvo.
11. Ak aj vaše argumenty vyhrajú, neznamená to, že váš postoj bol správny .... Cit.web

čtvrtek 13. prosince 2018

naposledy ...?


No, nevím. Myslím teda letos naposledy, ale nevím, jestli to dodržím. 
Včera jsem jela koupit celofán, do kterého chci zabalit některé dárky.
Celofán teda nemám...
V Pepču měli spoustu jiných zajímavých věcí. Doufám, že příště koupím ten celofán a toto bylo naposledy. Už letos nic nakupovat nebudu, 
Kromě jídla ovšem.
Koupila jsem krásnou vonnou obrovskou svíčku, voní krásně po celém velkém obýváku až do chodby. Až se vypálí celá, bude z toho možná pěkná váza nebo co. Líbí se mi, že je to tři v jednom.


Dostala jsem výtku za koupi dalších ozdob. Já vím, máme celou sbírku. Ale čtyři průhledné koule se třpytkami, které jsou v kouli volně, se mi moc líbily. A ještě ty malé kouličky s nádechem růžové. 
Už vím, jak bude stromeček letos vyladěn.
Chtěla bych říct mému muži, že nové ozdoby byly naposledy, ale fakt nevím, jestli to mohu slíbit.


Můj muž mi koupil jmelí. Máme ho každý rok, ale tak krásné jsme snad ještě nikdy nevěšeli.
Já jsem nám koupila nový vánoční kaktus, který kvete světle růžově. Doma už je jen jeden tmavě růžový. Druhý odešel. No odešel, nevydržel moji péči.






A teplu z krbu se nic nevyrovná. Pro tohle mám tohle období ráda. 
Zapálené svíčky, úžasný černý čaj a praskání v krbu.

středa 12. prosince 2018

přehlídka svícnů - Martina

     

Martina z Českého ráje je moje virtuální přítelkyně, už ani nevím jak dlouho, a pravidelná čtenářka mého blogu a myslím i čtenářka většiny z vás.
Jo, a vaří podle mých receptů 😂
Martina mi napsala, že je jí líto, že se nemůže přidat k Adventní výzvě svícny. Nemá totiž blog. 
Ale nic přece není problém. Zapomněla jsem do výzvy napsat, že se mohou zúčastnit všichni.
Včera večer mi Martinka poslala svoje fotky přes email a dnes máte možnost shlédnout její sbírku, protože sbírka to rozhodně je.
Tady jsou zhruba dvě třetiny jejích svícnů. 
Fotila mobilem, tak některé fotky nejsou úplně kvalitní, ale myslím, že dostačující.
Přehlídka začíná.
Martino, dnes je to jen tvoje:












úterý 11. prosince 2018

přehlídka svícnů


Nejdříve bych chtěla všem moc poděkovat za účast v Adventní výzvě
kterou jsem vyhlásila v sobotu 1. prosince. 
Děkuji, že jste si našli čas, na chvíli se zastavili, vyhrabali svoje zásoby svícnů, otřeli od prachu (já jsem teda některé musela) a nafotili, případně napsali malý příběh, aby se s vašimi poklady mohli pokochat i jiní. Já jsem se tedy u všech z vás kochala a z každé "sbírky" bych si vybrala. 
A znovu jsem cítila, co u všech výzev, které už byly vyhlášeny. 
Pospolitost, to spojení nad společným tématem.
Ještě jednou všem díky.
A byl vás, tedy nás krásný počet.
Deset. Se mnou tedy jedenáct. 
Helenka mi psala, že se přidá také, ale nemám na ni čekat. 
Tak bude později v samostatném příspěvku.
A tady jsou všechny odkazy na příspěvky vždy s úvodní fotografií. 
Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla. 
Tak pěkný další adventní den a svícny se k adventu hodí.

Laura s příspěvkem Svietielka




Růža - Budiž světlo

Růži, je mi to moc líto, ale už druhý den se mi u tvých dvou posledních příspěvků nezobrazují fotografie, u dalších pak ano. Zobrazuje se pouze reklama. Nevidím tedy tvoje krásné svícny a dokonce si ten první skleněný na čajové svíčky i pamatuji, je krásný. Zkouším to od rána pořád.
Snad se to spraví a všichni budou moci vidět tvoji přehlídku. 





Wendy - Svícny  (tento blog jsem objevila díky této výzvě)




Jana - Svícny


Rija - Svícny


Hanka - Výzva

pondělí 10. prosince 2018

druhá adventní



Včera jsem málem zapomněla na druhou adventní. 
Měla jsem dost práce s psaním článků a zároveň jsem do toho pekla a zdobila. Můj muž dodělával úklid domu, ne vánoční ten neděláme, ale běžný, páč náš dům už byl tři týdny zanedbaný. 
Běžný úklid normálně děláme jednou za 14 dní, ale tentokrát jsme ve skluzu, protože jsme furt někde pryč. 
Ne že bychom snad courali po obchodech, to ani náhodou, všechny dárky máme nakoupeny už dávno a přes net. Teď by mě nikdo nedostal na žádné nákupy, stačí mi nákup jídla a už jsem ve stresu. Nerozumím tomu adventnímu shonu. Už to mě děsí, že musím koupit ještě celofán a stuhy. A i když byly děti malé, nepamatuji si na žádný extra shon, jen ty dárky daly víc práce je sehnat.
My couráme po adventních trzích, vernisážích výstav, hlídáme vnoučata a tak podobně.
Včerejší druhou zapálenou svíčku jsem fotila v rychlosti a kolem binec. 
Příští neděli se pokusím nafotit líp. 
Cukroví mám skoro hotovo, zbývá nazdobit a slepit dva druhy a končím. Jak tak koukám, moje cukroví není zrovna výstavní. No není to úplně moje hobby a na fotkách je to vidět. 
Ale krásně voní a prý ho mívám výborné. Tak snad bude.


Ještě k výzvě. Čekám ještě na Riju a už udělám prezentaci vašich svícnů na blogu. 
Pokud se náhodou chce ještě někdo přidat, dejte mi prosím vědět do komentáře.
Přeji hezký nový týden bez shonu a stresu.

neděle 9. prosince 2018

hejno vran a nechtěná adventní dekorace


Vraní sněm jsem fotila v úterní ráno a dávala na facebook. A zapomněla dát na blog anebo jsem prostě měla jiná témata. Dnes jsem si na ně vzpomněla. 
Venku prší a strom je prázdný. Žádný vraní sněm se dnes nekoná. A najednou jsem si v duchu začala zpívat dávno zapomenutou píseň "nad hlavou zakrouží ti hejno vran, hejno vran, hejno vran..."
No nevím, kdyby mi tenhle sněm zakroužil nad hlavou, zda bych byla úplně šťastná. 
Trochu mi to připomnělo Hitchcocka a to, proč zrovna tento film už nemohu nikdy vidět. 
Někdy tady o tom možná napíšu. 
Každý máme v životě příběhy, o kterých se mluví nelehko, i když se staly třeba před čtvrt stoletím. 



K včerejšímu příspěvku jsem zapomněla napsat ještě o jedné adventní výzdobě. 
Asi si vzpomenete, jak jsem koncem listopadu psala o renovaci schodů u nás doma a Justýna začala okupovat v chodbě na zemi odloženou mikinu mého muže. Tak musím říct, že tahle "výzdoba" je u nás pořád. Před týdnem jsem se snažila opuštěnou mikinu už vyhodit do prádla. Ale neumíte si představit ty smutné oči našeho mazlíčka, když to zjistila. Tak jsem zase poslušně šla a mikinu vrátila na místo. No to bylo radosti!!! 
No už bydlela různě v odloženém kufru, tašce, krabici, ale vždy ji to po týdnu přestalo bavit. Tady to už vypadá na furt a já musím vysvětlovat návštěvám, proč se válí mikina u nás na zemi.



Jo včera jsme si doma rozdělili úkoly. Můj muž uklízel poctivě celé horní patro sám, já jsem psala články a v přestávkách si připravila všechna těsta na vánoční cukroví. 
Upekla jsem vanilkové rohlíčky a zaplnila první novou dózu. 
Dnes v práci pokračujeme a zapálíme si druhou svíčku na našem novém adventním svícnu. 
Hezkou druhou adventní neděli všem.

P.S. Ještě jsem chtěla poděkovat, že se postupně přidáváte k mojí adventní výzvě. Až budete mít hotovo, dám prezentaci výzvy na blog. Prosím napište mi, jestli se ještě někdo přidáte k těm, o kterých vím, abych pak na někoho nezapomněla.