v barvách duhy

To je naše zahrada v barvách duhy a nejen ona. 

Nafotila jsem v úterý večer sotva znatelnou duhu a zapomněla jsem ji dát na blog. Na facebooku ji někteří z vás už viděli. Odpusťte nekvalitní foto, jakmile fotím na čistou plochu, třeba nebe, okamžitě vím a už dávno, že si musit nechat foťák odborně vyčistit vevnitř, to není zvenku, ale teď ho pořád potřebuji a ve většině podnicích je to čištění minimálně na tři dny a ještě v Praze.

Já vím, že většina z vás zpracovává každý rok bez. Já jsem produkty kdysi ochutnala a nějak mě nenadchly. Tahle fotografie asi někoho z vás rozčílí, páč mě bez leze bez ohlášení k nám domů, nevítán, nezván a nikam za ním nemusím. Letos jsem si říkala, že z něho něco vyrobím, ale při těch nenadálých povinnostech, které teď doma máme, nic nestíháme.

Nějak s mým mužem nestíháme ani úklid domu, který jinak provádíme společně jednou za 14 dní. 

No snad se to časem ustálí. V poslední době mám i nějak víc pracovních akcí, rozhovory, články, focení, což je samozřejmě moje rozhodnutí, takže ani není komu nadávat, ale akcí teď samozřejmě s teplem přibylo. A to mám rozpracovanou studnu, které dávám nový kabát, ale vypadá to, že to nebude na dny, jak jsem si původně plánovala, ale na týdny. 

Neobvyklá životní situace nepřinesla ani zlepšení mého zdravotního stavu po úraze, jak mi sdělila v úterý moje neuroložka, takže snížení prášků se nekoná a mohu být ráda, že nedošlo k přidání. 
Takže, když mám trochu volněji, odpočívám, páč mozek i tělo je unavené a bolavé.

Ježíš, nevím, proč se najednou tak svěřuji. Asi jsem si zvykla, že v naší pospolitosti, aspoň já to tak cítím, se částečně svěřujeme se svými životy a pomáhá mi to, i vaše podpora, kterou mi projevujete. Navíc to má být moje alibi dopředu, protože občas někomu popřeju hezký víkend uprostřed týdne😊. 

Takže to je vysvětlení k mojí zmatenosti. Mějte pěkný den.