sběr hub a pravidla

Dnes aktuální téma, protože prý rostou. Fotka je staršího data a houby nasbírané mým mužem. Letos ještě na houbách nebyl. 

Mějte pohodový den.

Sběr hub v zahraničí má jasně daná pravidla. Teď právě houby rostou

Marta Dušková

Houby v Česku je možné sbírat bez omezení, pokud se nejedná o chráněná území. Houbaření v zahraničí má jasná pravidla a v případě porušení hrozí velká pokuta. 

Pokud tedy chcete sbírat houby v zahraničí, je lépe se s pravidly seznámit. V Německu je povolený limit půl kilogramu až dva na osobu. Právo v Německu vychází z tzv. pravidla „na kytici“, lidé si tedy smějí odnést z lesa malé množství hub pro vlastní potřebu. Sběr většího množství je bez povolení zakázán a je vykládán jako pokus o komerční využití a každý spolkový stát má svá konkrétní pravidla. Dále není dovoleno chodit do lesa v noci, protože by to rušilo noční život zvěře, a tak je možné houby sbírat jen přes den. Vydělávat na prodeji hub bez povolení znamená nejen pokutu, ale i trestní stíhání.

V Rakousku a ve Slovinsku je to podobné a každý člověk smí nasbírat maximálně dva kilogramy denně. Ve Švýcarsku jsou v některých oblastech vymezené dny, kdy se nesmí houby sbírat vůbec.

Omezené množství má chránit lesní ekosystémy, houby nejsou jen oblíbená potravina, ale hrají důležitou roli v přírodě. Pomáhají rozkládat organický materiál, zadržují vlhkost v půdě a vytvářejí symbiózu s kořeny stromů. Systém může nadměrný sběr narušit, a navíc mohou houby končit ve výkupech či restauracích, a to už Rakušané považují za nelegální těžbu přírodního zdroje. Proto Rakousko posiluje hraniční kontroly a namátkové kontroly přímo v lese.

Před sběrem hub je lepší se seznámit s pravidly sběru konkrétní země a vyhnout se velké pokutě. Informace vám poskytnou místní lesní správy nebo úřední vyhlášky.

V Čechách je houbaření především národní sport. Já houby miluju, i když v dětství mi po otravě hub pumpovali v nemocnici žaludek, ale po několika velmi neúspěšných pokusech s houbami už na ně do lesa nechodím. Záměrně se vyhýbám slovu, že je nesbírám, protože já je ani nenajdu. Respektive já je nevidím. Můj muž se vždycky smál, že při sběru hub v lese stačí jít za mnou a jen sbírat. Protože já houby najdu a v docela velkém množství, ale prostě je nevidím a můj muž mi je musí ukazovat. Přestalo mě to bavit, takže do lesa jen tak bez cíle. Můj muž sbírá houby sám, ovšem jednou před lety mi volal, že asi zabloudil a nemůže najít auto. Byla jsem v šoku, protože můj muž má neuvěřitelný orientační smysl a vím, že s ním se nikdy neztratím. A on se ztratí sám. Musela jsem mlčet, protože mě stačí se v lese otočit a už nevím, odkud jsem přišla. Vlastně stačí i velká budova.

Český hydrometeorologický ústav zveřejnil v posledních dnech i mapu, kde pravděpodobně rostou houby. Houbařská sezóna je v plném proudu, ale lidé by neměli přeceňovat svoje znalosti a ověřit si třeba v atlasu či zavolat známému, jestli je nalezená houba v pořádku, jak doporučují odborníci.

povídání se Sárou

Všechno je v článku, takže dnes úvod zkrátím. U článku je zajímavý komentář, pokud si jej budete chtít přečíst, tak je tady Mluvit se svým mazlíčkem jako s člověkem je normální - Médium.cz. Dnes něžné téma. Mějte se pěkně. 

Mluvit se svým mazlíčkem jako s člověkem je normální

Marta Dušková

My jsme doma s každým mazlíčkem vždy mluvili, ale teď jsme to dovedli k naprosté dokonalosti. Náš poslední mazlíček je kočička Sára, kterou máme od jejich dvou měsíců a objevila se u nás právě v covidu. Měli jsme tedy na ni dost času a dosáhli jsme toho, že Sára nejen všemu rozumí, chápe, co se jí říká, ale je schopná i odpovídat. Samozřejmě že ne naší lidskou řečí, ale není to ani úplně kočičí, s kočkami mluví úplně jinak než s námi.

Když ráno vstáváme, vždy se pozdravíme, když odcházím, vždy jí sdělím, že přijdu brzo a ona na mě začne chápavě mrkat v odpověď. Normálně totiž nemrká, ale kulí na mě oči. Někde jsem četla, že mrkání je projev lásky. Hlavně je to takové smířlivé a říká mi, no jo tak běž, co mám dělat, ale fakt přijď brzy. Mluvím na ni neustále, a hlavně jí pokládám otázky, na které ale odpověď nedostávám. To umí jen na otázky typu chceš papat, chceš bonbónek, na to odpoví hned tím svým zvláštním kniknutím, což znamená ano. Pokud jíst nechce, tak mlčí. Když se vrátí po delší době ze zahrady, ptám se, kdes tak dlouho byla? Naučila jsem ji i částečně znakovat, což sama neumím. Od malinka, když chtěla jít ven, říkala jsem, že je tam zima, prší a zatřásla jsem přitom hlavou. Po čase jsem si uvědomila, že když se vrací zvenku hned domů, začne potřásat hlavou a dívat se mi do očí, abych pochopila. A já chápu a říkám, je tam zima jo? A odpovědí je mi zase potřesení hlavou.

Večer jen řeknu, že jdeme spinkat a Sára už stojí připravená u schodů do patra. Můj muž s ní také hovoří jako s člověkem, takže když jsem od nich dál, mám úplně pocit, že přišla návštěva. Na můj dotaz můj muž volá: to mluvím se Sárou. A tak bych mohla ještě dlouze vyprávět.

Teď jsem narazila na informaci, že mluvení s mazlíčky nejen není bláznivé a divné, ale podle psychologů je to prý známka vyšší inteligence a emoční vyspělosti, známkou kreativního a empatického myšlení. Ne že by tedy toto zjištění u mě něco změnilo. Nikdy jsem se za mluvení se zvířaty nestyděla a přistihla jsem se, že mluvím venku i s cizími pejsky a majitelé se na mě usmívají. Nikdy je nehladím, ale povídám jim. Například ty jsi moc hezký pejsek a on se mi odvděčí tím, že ke mně popojde blíž a od paničky se dozvím, že je to holčička.

Vědci z Chicagské univerzity a Harvardu zjistili, že lidé, kteří přisuzují zvířatům lidské myšlenky, emoce a záměry, často vykazují vyšší míru empatie, představivosti a kognitivní flexibility. Tito lidé se lépe orientují v mezilidských vztazích a mají tendenci k hlubšímu porozumění nejen ostatním lidem, ale i zvířatům.

Takže povídat si s mazlíčky není nic výstředního ani trapného, i když já jsem si to nemyslela ani před informacemi o výzkumu. Naopak, přijde mi to hezké povídat si s kočkou, se psem, s křečkem a funguje to i s morčaty a králíky, to jsem viděla u vnučky, která má spoustu zvířátek. A když jsem kdysi morčátka hlídala delší dobu, jedno se na mě hodně upnulo, vítalo mě a slyšelo na jméno.

Sára právě přišla před chvílí zvenku a bylo vidět, že už je unavená. Nechceš jít už spinkat? A odpovědí mi bylo vyběhnutí do patra, potom co se na mě podívala a pohled mi dával za pravdu. Až sejde dolů, budu se jí ptát jako pokaždé: Ahoj Sárinko, už jsi se vyspinkala?

pavoučí sítě

Fotit pavučiny není vůbec jednoduché, párkrát jsem je už fotila. Ovšem pavoučka při práci se mi nepovedlo vyfotit ještě nikdy. Dnešní fotky tedy nejsou moje, ale mého muže. Povedlo se mu pavoučka pozorovat při práci. Na pavučinu svítilo slunce, což se fotí špatně, přesto se mu některé fotky moc povedly. Dnešní příspěvek tedy patří jemu.

Mějte pohodový nový týden.

ještě pár letních barev

Pár barev léta, než převezme vládu podzim. Kvete poslední keř růží, který každý rok dominuje naší zahradě ještě na podzim.

Mějte pohodový víkend.

AI nemám fakt ráda

zdroj Pixabay

Já vůbec nevěřím umělé inteligenci a vůbec mě tedy nepřekvapují různé výzkumy hovořící v její neprospěch. Většinu věcí jsem si sama myslela i bez výzkumu. Tak dnes dávám článek právě o umělé inteligenci. 

Mějte se pohodově ve skutečném světě.

Věříte AI? Umělá inteligence opisuje od umělé inteligence

Marta Dušková

Na úvod musím říct, že umělé inteligenci nevěřím a nevyužívám ji. Zdá se mi, že při používání hloupneme, nespoléháme na svůj vlastní rozum.

Pokud něco hledáte ve vyhledávačích, první odpověď vám dá AI. Už jsem se setkala s tím, že některým lidem stačí tahle odpověď a dál už nic nehledají a nic si neověřují. Minulý týden hledal můj muž odpověď, protože jsem se chtěla ujistit, jak dlouho mám po operaci nosit stahovací punčochy, jestli je to opravdu šest týdnů od operace. No mělo to být jen takové ujištění. Okamžitě naskočila odpověď AI: punčochy musíte nosit 24 hodin denně, ale na noc je musíte sundávat. No s mužem jsme se pobavili. Přiznám se, že při vyhledávání nějakých informací, odpověď umělé inteligence vůbec nečtu, tohle byla výjimka, odpověď byla skutečně na pobavení. Jen pro upřesnění, odpověď od AI naskakuje nejen na Googlu, ale i na Seznamu, domnívám se, že stejné to bude i u ostatních vyhledávačů.

Ani mě tedy nepřekvapilo, že v nedávném průzkumu společnosti Originality.ai bylo zjištěno, že umělá inteligence velmi často cituje to, co již dříve napsala jiná umělá inteligence. Ve výzkumu bylo analyzováno 30 tisíc vyhledávacích dotazů, které byly zaměřeny na citlivá témata z oblasti zdraví, finance nebo právo, výsledkem je zjištění, že každý desátá citace je použita z textu předtím vytvořeného jinou uměleckou inteligencí.

Nelze pochybovat o tom, že tohle kopírování není dobré a kvalita výstupů se bude postupně zhoršovat. Horší je, že zdroj může být skrytý a my ani nepoznáme, že citace není z důvěryhodných odborných zdrojů. Ubývá tedy lidského obsahu a lidé méně klikají na odkazy, když mají odpověď přímo ve vyhledávání.

Podle vědců časté využívání AI evidentně snižuje u lidí schopnost kritického myšlení. Výzkumem bylo zjištěno, že nástroje umělé inteligence mohou vést k tomu, že se lidé méně zabývají analýzou informací a jejich hodnocením. Samostatné myšlení prostě přehazují na AI. Horších výsledků kritického myšlení dosahovali mladší účastníci ve věku 17 až 25 let, kteří nástroje umělé inteligence využívali častěji. Silnější schopnosti kritického myšlení vykazovali účastníci ve věku 46 a více, protože byli na AI méně závislí. Roli podle výzkumu hraje i vyšší vzdělání, které naznačuje, že může jednotlivcům pomoci kriticky posuzovat informace generované umělou inteligencí, a nejen je bezvýhradně přijímat.

Vědci upozorňují na negativní vliv AI. Kritické myšlení je schopnost objektivně analyzovat informace, hodnotit argumenty, vytvářet nezávislé úsudky. Je základem lidské inteligence. Zjištění vědců lze shrnout do jedné informace: z umělé inteligence se blbne. Postupem času se stáváme na ní závislejší a ztrácíme řadu dovedností a schopností.

Jako příklad uvádí další studie GPS, která otupila náš orientační smysl a přetvořila naše mozky. Londýnští taxikáři, kteří si musí zapamatovat všechny možné trasy po desítkách tisíc silnic, aby získali řidičský průkaz, mají větší a rozvinutější zadní hipokampus (evolučně stará část mozku, která je důležitým centrem učení a paměti) ve srovnání s řidiči londýnských autobusů, kteří se jednoduše řídí přednastavenými trasami.

Jak se bránit proti hloupnutí, je jasné. Vyhledávat si informace opět sami a nespoléhat na umělou inteligenci, i když je to pro někoho pohodlnější a rychlejší. Jen se tomu nedá bezvýhradně věřit.

jen malá úvaha

Včera mi vyšel článek, třeba se vám bude líbit. Je to jen takové zamyšlení.

Mějte pohodový vstup do nového týdne.

Pozdrav je zdvořilost. Proč někdo na pozdrav neodpovídá?

Marta Dušková

Mám pocit, jako by pozdrav v poslední době ztrácel na důležitosti. Pozdrav nás moc nestojí a pořád si myslím, že je to základ zdvořilosti a úcty. 

Na pozdrav, ať už mě pozdraví kdokoliv, odpovídám vždy, a ještě přidávám úsměv. Ale v poslední době se setkávám s tím, že odpovědět na pozdrav už není samozřejmost. Stalo se mi, že mi několikrát neodpověděl vzdálenější soused či sousedka a v jednom případě jsem vlastně porušila i etiketu a pozdravila první mladšího. Když jsem už několikrát nedostala odpověď, přestala jsem dotyčného zdravit, přestalo mě to bavit.

Úlevné pro mě bylo, když jsem teď trávila po operaci čas v rehabilitačním zařízení, kde jsme se zdravili naprosto všichni i několikrát za den bez ohledu na nějakou hierarchii. Moc se mi to líbilo. Dřív se lidé víc zdravili a posledních pár let, co žijeme na vesnici, zjišťuju, že už to není taková samozřejmost. Přitom stačí tak málo a můžeme si zlepšit den. Pozdrav ovlivňuje základní vztahy, a i podle odborníků je pozdrav zdvořilost a odpovědět povinnost. Ignorování pozdravu jako by říkalo, že člověk není pro nás důležitý a někdo se tím může třeba i trápit. Přiznám se, že už jsem ve fázi, kdy o tom vůbec nepřemýšlím. Nechci, aby zůstaly špatné myšlenky u mě, to má být u toho, kdo na pozdrav neodpovídá.

Ladislav Špaček, který etiketu učí na přednáškách, vysvětluje: „Zdravíme nahlas a zřetelně, aby bylo jasné, co říkáme, a to tak nahlas, aby to náš protějšek zaznamenal. Trapné je jakési zamumlání, u kterého není jisté, co tím dotyčný myslí. Pozdrav je projev zájmu o druhého, je to milá pozornost vůči němu, proto ho doprovází úsměv a pohled do očí.“

Přednášku Ladislava Špačka jsem zažila před lety osobně při nějakém manažerském školení. Po několika měsících jsme se náhodou setkali při nákupu nějaké kosmetiky a hned jsem dostala pozdrav i s úsměvem, i když v první chvíli nevěděl, kam mě zařadit. I tak bylo s podivem, že si mě pamatoval.

Podle psychologů může ignorování pozdravu mít několik příčin a nemusí to vždy být úmysl ignorace, ale třeba jen obyčejná lidská slabost:

• Introvert – má mnoho pozitivních vlastností, ale někdy může mít pocit, že už vyčerpal zásobu slov na daný den.
• Člověk se sociální úzkostí – dotyčný by vás rád pozdravil, ale radši uteče s hlavou skloněnou k zemi.
• Roztržitý typ – známý, který vás minul a nepozdravil, vás možná neslyšel, protože měl v uších sluchátka a v hlavě myšlenky na oběd.
• Někdo, kdo má prostě špatný den – možná jste jen potkali někoho, kdo byl unavený nebo měl v hlavě samé starosti.
• Lidé s nízkým sebevědomím – někdo se možná bojí, že pozdrav nebude opětován, a raději se vyhne kontaktu.

Tak ahoj všem.

humor na sobotu

Po týdnu "turné" po známých i neznámých zdravotnických zařízení jsem opět tady. Dnes moje pravidelná rubrika posbíraných vtipů pro úsměv na sobotu.

Hezkou sobotu všem.

podzim začíná na plotě

Červené listy jsou krásné, jen se mi zdá, že přišly brzo. Ani jsem si nevšimla, jak rychle léto uteklo. No možná, že je to i tím, že jsem si ho zkrátila operací a pobytem v nemocnici. Fotografie jsou si hodně podobné vzhledem k mému omezení s berlemi. V případě, že na chvíli odložím berle, potřebuji mít volné ruce, což při fotografování nelze dodržet.

Pohodovou neděli všem.