jaro voní aspoň doma

 

Helenko, k dnešnímu příspěvku jsi mě inspirovala ty svým komentářem, že ti trochu dochází humor. Musím s tebou souhlasit, mně dochází hodně a každý den hledám radost, která dřív přicházela bez hledání. Na blogu se nevyjadřuju k politice, ale odjakživa ji sleduju. Jen jsem o ní dřív nepsala. Ale svět je vzhůru nohama a já o tom i píšu. Z pocitu, že se potřebuju vyjádřit, upozornit ostatní na některé nepravosti a někdy je to pro mě i terapie, že se z toho vypíšu. Chtěla bych být jiná, některé věci se naučit přehlížet, ale nejde to a ve svém věku se jen těžko změním. A vzhledem k dost vysoké čtenosti mých článků, které jsou zveřejňovány na seznamu, je nás víc, kdo potřebujeme nějaký rozbor politické situace doma i ve světě. Někdo má potřebu psát, někdo číst. A kdo nechce číst, může si články poslechnout, což je již delší dobu novinka u článků. A zní to jinak než, když si to čtu kvůli korektuře. Ptám se mého muže, co zajímavého to poslouchá. Odpovídá no tebe. Jak mě? Nepoznala jsem svůj vlastní článek hned na první dobrou a říkala jsem si, kdo tak zajímavě píše 😁

Všem přeju hezký den a tobě Helenko děkuju. Tvůj komentář mě nakopl, abych se po dlouhé době trochu otevřela a je to úlevné. Na závěr dávám jeden citát, který i po staletích je pořád aktuální a v současné době možná víc než jindy.

úsměv prosím na dobré ráno

                               

A je tady další díl mého několikaletého projektu posbíraných vtipů, který máte rádi a já pro vás ráda vtipy vybírám. Tato pravidelná sekce vznikla na začátku covidu, kdy jsme si s mojí sestrou začaly posílat přes messenger vtipy a vtipná videa zřejmě z nedostatku jiných zážitků. Po čase jsem vtipy začala dávat i na blog. Se sestrou si přeposíláme vtipy dodnes několikrát týdně, už ne tedy úplně každý den jako za covidu. A některé vtipy jsou jako z našeho života se Sárou.

Tak s úsměvem do nového dne.

             

krkovička s hlívou ústřičnou

 

Po dlouhé době jsme měli zdravou hlívu ústřičnou s nezdravou krkovičkou. I když i na tu krkovičku se začíná měnit názor a už není považována za takové nebezpečí. My ji jíme docela často. Kvalita chuti masa se hodně změnila a můj muž nakupuje maso už jen u pultu v Tescu a i když nevím, odkud maso je, poznám to. Maso je prostě jiné, chutnější, víc voní masem už při přípravě, je to opravdu dost velký rozdíl. A teď k receptu. 

Trochu oleje do wok pánve, do rozpáleného oleje jen trochu naklepané plátky krkovice, naklepala jsem jen rukou. Zprudka opečeme z obou stran, osolíme, osladíme, často používám trochu cukru pro barvu i chuť, sušený česnek z mlýnku, má jinou chuť než čerstvý a přiměřeně polít balzamikovým octem. Přiklopit pokličku a občas trochu podlít jen troškou horké vody.

Nakrájenou hlívu ústřičnou dát na samostatnou pánev s trochou oleje, osolit, opepřit a dusit do měkka. 

Na hotovou krkovičku dáme hromádku hlívy a nahoru nastrouhaný sýr. Jako přílohu jsem udělala americké brambory. 

Je to moc dobré a příprava není až tak složitá. Dobrá je i varianta se žampiony.

Kdo zkusíte, tak dobrou chuť.

Pohodový vstup do nového týdne.

únor patří masopustu

Já vím, že o masopustu jsem tady psala mockrát a taky jsem se mnoha zúčastnila. Tentokrát jsem psala na seznam něco jako pozvánku nebo shrnutí a použila jsem fotografie ze svého archivu. Tak dávám i na blog, třeba vás to zaujme.

Pohodové dny.

Únor patří tradičně maskám, průvodům a masopustnímu veselí

Marta Dušková

Název masopust je možná trochu zavádějící, protože doslovně znamená opustit maso či dokonce půst a přitom je to doba, kdy si i naši předkové dopřávali hojně masa, slavili a hodovali. Byl to čas domácích zabijaček a často i svateb. Dokonce i doslovný překlad slova karneval, který je ekvivalentem slova masopust, znamená maso odlož. Vztah slova masopust k výrazu půst je jen zdánlivý a jedná se o pouhou podobnost.

Představoval vlastně období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Masopust, kterému se v různých místech říká třeba fašank, fašanky, končiny, bláznivé dny atd., byl pro lidi v minulosti oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo nutné se dosyta najíst, protože pak následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. V dnešní době se slovem masopust označuje období od Tří králů do Popeleční středy, která vychází každý rok na jiné datum. Tak dnes malé nahlédnutí na průvod.

V mělnickém regionu se pořádají masopustní průvody v maskách již tradičně několik let a hodně jsem jich zažila. V galerii najdete fotografie z minulých let, protože akce teprve začínají. V Mělníku se uskuteční Mělnický masopust 15. února od 10.00 do 17.00 hodin, v Nelahozevsi 14.února od 11.00 hodin, ve Veltrusích 14. února od 9.00 hodin, v Lobči rovněž v sobotu 14. února od 13.00 hodin, v Cítově 7. února od 13.00 a to je jen vybraná část z mělnického regionu, kde bývají průvody nejzajímavější. Podrobné informace na odkazech pod článkem. V Mělníku, v Nelahozevsi a Veltrusích je možné navštívit také zámek.

Masopust v mělnickém regionu není jen o průvodu v maskách, ale o kulturním programu, různých scénkách s předáváním žezla, obžalováním viníka za všechno zlé, co se odehrálo v minulém roce, nechybí živá hudba. Na většině místech jsou tradičně zabijačkové hody a další občerstvení. V některých obcích se letos uskuteční desátý ročník, není to tedy žádná novinka. Jen se znovu oživily dávné tradice.

Masopust je znám už od druhé poloviny 9. století a mezi tradiční masky, které mají zajistit anonymitu při nevázaném veselí, patří medvěd, bába s nůší, cikánka, šašek, ras, někde se objevuje smrt, hastrman a další pohádkové postavy například z Mrazíka.

Masopust – Wikipedie

Mělnický masopust 2026 - Oficiální stránky Regionálního muzea Mělník

Nelahozeveský masopust na Dynamu! - Oficiální stránky Infocentrum Nelahozeves

Obec Lobeč

POZVÁNKA NA VELTRUSKÝ MASOPUST | Město Veltrusy

MASOPUST 2026 - Oficiální stránky obce Cítov

a dál už teda nejdu, na to zapomeň!

 

Už jsem psala, že Sára nesnáší zimu. V pátek udělala pár krůčků a zůstala stát. Rozhlédla se a zjistila, že to pro ni není a vrátila se na čistý chodník. Říkám, tak se běž proběhnout. Podívala se na mě, jako že jsem se zbláznila. Občas se ve sněhu projde a dovádí mě k smíchu, když zvedne jednu zadní pacičku, oklepe ji od sněhu, aby ji zas do sněhu vrátila a tak to dělá opakovaně. Obě si už svorně říkáme, kde je to jaro. Je pravda, že dnes už tolik sněhu není. V pátek přišel můj muž z venku a poznamenal: tam je teda krásná zimní pohádka. Kdy už to panebože skončí?! Zasmála jsem se. 

Mějte pěkný nový týden.

pandy jako diplomatický nástroj

zdroj Pixabay

Píšu na seznam.cz články každý den, ale většinou se zabývám politikou. Tak jednou sem dávám zajímavou informaci, aspoň mě se tedy zdála zajímavá. Vlastně je to taky trochu politické téma. Věděli jste, že Čína půjčuje pandy do světa? Já ne a člověk se pořád dozvídá něco jiného.

Tak dnes v hlavní roli roztomilí velcí medvídci.

Mějte pěkný den.

Čína využívá pandy v zahraniční politice jako politický nástroj

Marta Dušková

Pandy velké - roztomilí medvídci jsou ohrožený druh a žijí na několika místech v Číně. A ať se narodí kdekoliv na světě, patří Pekingu.

Čína tato vzácná zvířata půjčuje do zemí, které s ní mají dobré vztahy. O víkendu se lidé loučili v Japonsku s pandami v tokijské zoo a Japonsko bude bez pand po více než 50 letech. Důvodem vracení pand do Číny jsou napjaté vztahy mezi zeměmi a důvodem je Tchaj-wan. Japonsko se vyjádřilo, že pokud Čína zakročí proti Tchaj-wanu, japonská armáda by mohla zasáhnout.

Pandy velké půjčuje Peking od roku 1949 do ciziny jako znamení dobré vůle. Pandy jim však pořád patří, a to i nově narozená mláďata. Půjčování není samozřejmě zdarma a země za pár pand platí Číně jeden milion dolarů ročně. Smlouva o výpůjčce je uzavírána na 10 let a běžně je prodlužována. Japonsku však vzhledem ke zhoršení vztahů nebyla smlouva prodloužena ani po žádosti.

Přiznám se, že poprvé jsem tuto informaci zaznamenala teprve před týdnem v rádiu v autě a nechtělo se mi tomu věřit. Bláhově jsem si myslela, že volně žijící zvířata nemůžeme vlastnit. No je vidět, jak moc jsem se mýlila a zvířata jsou půjčována za peníze, a ještě mají pandy roli „diplomatů“.

U nás v zoologických zahradách pandy nenajdeme a nejblíž jsou asi ve vídeňské zahradě. Praha o pronájmu pand kdysi uvažovala, ale vzhledem k porušování lidských práv v Číně k tomu nedošlo. Navíc je drahá nejen výpůjčka, ale i péče o tato roztomilá zvířata. Je smutné, že důvodem ochrany pand není ekologie či vědecké důvody, ale jejich roztomilý obličej, který je využíván politicky. Tradice zapůjčování pand cizím zemím je známa už od sedmého století. Pro diplomacii a upevňování mezinárodních vztahů začaly být využívány plně až v sedmdesátých letech minulého století za vlády Mao Ce-tunga. Čína je využívá jako odměnu nebo trest a půjčuje jen těm zemím, které jsou pro ni důležité.

Podle deníku The Financial Times příkazy k přesunutí pand podepisuje jen čínský prezident a žádost o půjčku musí přijít od nejvyššího představitele státu. Dohody o výpůjčkách vždy souvisí s obchodními dohodami a pandy jsou v zemích, kde Čína smlouvy uzavřela. Austrálie, Francie a Kanada získaly pandí páry za souhlas, že Číně prodají nukleární technologie a uran. Pandí diplomacie funguje i obráceně. Za setkání prezidenta Obamy v roce 2010 s Dalajlámou musela být poslána dvě pandí mláďata zpět do Číny.

Podle nařízení soudu z roku 1998 by měla jít více než polovina peněz, které Čína z půjček získá, na ochranu pand ve volné přírodě. Počet pand ve volné přírodě moc neroste a podle informací nejsou v rezervacích dodržována všechna pravidla, chybí tam ochranáři a není tam žádné vybavení. O využití peněz za výpůjčky jsou tedy pochybnosti.

V pražské zoologické jsem už dlouho nebyla, i když jsme tam s našimi třemi dětmi jezdili každý rok. Nevěděla jsem, zda jsou tam pandy. Nevzdělanou babičku poučila chytrá a scestovalá tříletá vnučka. „Babi, tady v zoo pandy nejsou. Ale já jsem je viděla. Jely jsme s maminkou za nimi daleko.“ A tak vím, že pandy jsou ve vídeňské zoo. Člověk se pořád učí a pořád platí Sokratovo „vím, že nic nevím“. Ale pořád jsem tuto informaci o půjčování pand jako hračky či zboží nestrávila.

Zdroje

Japonsko už nemá pandy, vrátilo je Číně - iDNES.cz

FOTO: Japonci se loučí s pandami. Vraťte nám je, rozhodli Číňané po zhoršení vztahů - Novinky

Zvířecí diplomacie. Čína pandami odměňuje i trestá, péče o medvědy stojí miliony - Aktuálně.cz

focení s chlupatou překážkou

 

Z naší úžasné a hodné Sáry se stala ufňukaná a unuděná kočka. A za všechno může zima. Jen strčí hlavu do dveří, okamžitě jí začne potřásat, až se jí třesou i uši. Už jsem tady říkala, že to je oznámení, že je venku zima, které jsem ji naučila ještě jako kotě. Pořád mi to přijde roztomilé a úsměvné a vtipné je, že to dělá, i když se zvenku vracím jen já, protože ona tam zásadně nechtěla. Jenom strčím hlavu do dveří a už mi kouká do oči a třese hlavou. Když se vrátí za pár minut z venku a já se zeptám, jestli je tam zima, okamžitě odpovídá. A tak teď máme jediné téma a už se mi zdá, že mě z toho viní. Není vylítaná, tak i míň spí a já si s ní musím během dne pořád hrát, protože jinak fňuká jako malé dítě. Navečer má službu můj muž a hraje si on. Jinak se drží furt u nás a teď si zvykla na deku, kterou si dám u počítače přes nohy a ona si na ni vleze na zemi a spí. Jsem tak každou chvíli v zajetí, ale je klid i hodinu. 

To je také důvod mého komplikovaného focení krásného západu před pár dny. Okno mám kousek od stolu, ale díky Sáře jsem se nemohla ani nadzvednout a fotila jsem vše od stolu, protože jsem si to nechtěla nechat ujít. No, kdo má mazlíčka, tak to moc dobře zná. Teď jsme na tom tak, že když ten unuděnec během dne usne, šeptáme a navzájem se vyzíváme k tichu. No prostě jako s malým dítětem. Jakmile se stane, že tolik nemrzne, zůstane venku dýl, jde se podívat i k sousedovi a na chvíli je po nudě. Jenže pro Sáru je zima skoro pořád. Těším se na jaro.

Mějte pohodový víkend.