Miluju zelenou, ale už si říkám dost!
Vlastně nevím, jestli jsem měla někdy před tím ráda zelenou.
Před tím - myslím renovaci naší kuchyňské linky.
Výměnu pracovní desky v barvě světle zelené.
Byl tedy velký problém tento sen si splnit, páč sehnat světle zelenou byl nadlidský úkol, ale o tom už jsem někdy psala.
A od té doby jsem jako býk na červenou, tedy na zelenou.
Zelený jsem postupně koupila odšťavňovač (vybírala jsem kvalitní, ale měli ho i v zelené), misky na polévku, kafetérii, celkem drahé dózy na kafe a cukr, zelenými puntíky jsem olepila pračku, která je zabudována v lince. Dále udělala pár zelených puntíků na lednici a myčku.
Pár jich zbylo, takže proč ne na touaster, že?
Zastavte mě prosím někdo.
Včera při nákupu v Kauflandu, páč můj muž mě "vyvez´", normálně mě na velký nákup nikdy zásadně nebere, taky jsem to schytala, že jen nákup šup šup a nic nemáme, jsem objevila tyto úžasné velké hrnky.
No uznejte, přece jsem je tam nemohla nechat.
Ale už si říkám, dost.
Ale budou v lince schované, nebudu je nikam vystavovat, páč upřimně ono ani není kam, ale jsem do zelené evidentně zblázněná.
Bylo to plíživé a ani jsem si to neuvědomila.
Hrníčky měly v různých barvách.
Teda aspoň myslím.
Nejsem schopná říct, jaké barvy to byly.
Mám pocit, že vidím, tedy do kuchyně, pouze barvu zelenou.
Na ostatní barvy jsem barvoslepá.
A asi byly taky úžasné.
Navíc jsou s puntíky a ty miluju.
Myslela jsem si o sobě, že jsem dospělá a některé věci už pro mě nejsou důležité.
Omyl-
Skorodůchodkyně miluje růžový outfit a hrdě ho nosí.
Mám růžové kalhoty, top a nevím, co ještě.
To je docela pokrok.
Moje šatna je převážně laděna do černé a objeví se občas červená či hnědá.
No teď infantilní růžová.
Psala jsem Ježíškovi o růžovou kabelku.
Jukla na mě na netu.
Na jaro a léto mi přišla úžasná a krásná.
A růžovou ještě nemám.
Kabelky tedy mám ráda kvalitní, většinou značkové, takže pořízení není úplně levná záležitost.
Teď jsem nějaké vyřazovala a dávala do dalšího kola, ale přesto hromadím a nelíbí se mi to.
Nebo nelíbí, vím, že to není fér k přírodě, ale je to úchylka a nemůžu si pomoct.
Ani neznám přesný počet svojí sbírky.
Jen barvy.
Šedá, tmavě modrá, červená, zvláštní zelená (!), černá, fialovobéžová, béžová, chlupatá zimní černá ...
Panebože to je děs.
Já přece žádnou kabelku nepotřebuji.
Ale určitě každý má nějakou úchylku, že jo??
Nejsem sama, že ne?!
Ale můj muž mi řek´, že Ježíšek nosí dárky, které nepotřebujeme (pst to má ode mě...), takže prý mi možná tu růžovou kabelku nadělí.
Líbila se mu totiž taky a to je co říct.
Já ji viděla jen na fotce, ale jsem zamilovaná.
Tento týden jsem potkala kachny.
Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby byly na svém obvyklém místě "trvalého pobytu".
Bylo jich plné nádraží.
Možná chtěly odjet busem do teplých krajin. Ale spíš hledaly něco k snědku a já jsem neměla u sebe ani drobek a ani trochu času něco sehnat.
Ale bylo to kouzelné.
Všude samé kachny.
Téma je dnes příliš materialistické, tedy až na ty kachny, takže ještě trochu z jiného soudku,
nakonec je advent.
Vím, že to není Staromák, ale snaha se cení.
Náves naší vesnice.
Takže pohodovou poslední adventní neděli všem.
