chameleon mezi slepicemi

Moc mi líbil chlapec. Hned bych si ho vzala domů. 
Akorát mazlit se s ním asi nedá. 

Ale za to se po mě ohlížel. Aspoň někdo...

I to se počítá.

Chameleon byl na včerejší chovatelské výstavě mezi drůbeží, králíky a holuby.

Tento program na sobotní odpoledne jsme si nevybrali s mým mužem náhodou.

Vlastně my vpravdě městští lidé, žijící sice na venkově, bychom na tu výstavu asi nešli vůbec. 
Chov domácího zvířectva nám vůbec nic neříká.

Ale opět pracovní focení pro deník.

Stačila jsem si nafotit ale i pár fotek pro sebe, už jsem psala, že do novin jdou pouze lidé, tak já jsem si nafotila jen exponáty, které mě zaujaly a do novin jít nemohou.

Tedy ten poslední "exponát" do novin asi půjde. Můj muž mi postál modelem. Fotky se celkem povedly, tak by bylo škoda, abych jej nezvěčnila na blogu. 

Bránil se, ale stejně už v novinách byl.

Děláme to takto všichni, kdo se nějakým způsobem novin dotýkáme. 

Když je nedostatek vhodných objektů na nějaké akci a místo obličejů zadky, 
"zneužíváme" rodinné příslušníky.

Tady jsem fotila strašilky a přiznám se, že návštěvníci napočítali šest až sedm. Já jsem napoprvé neviděla ani jednu. Všechno mi to přišlo jako větvičky.

Zaujal mě i krásný páv a kupodivu papoušci a andulky. 
Kupodivu, protože jsem s cizokrajným ptactvem žila celé svoje dětství, skoro dvacet let.
 Můj táta byl posuzovatel cizokrajného ptactva na výstavách dokonce i v zahraničí, tak to pro mě pořád není nic zvláštního. 
Doma jsme měli klece a voliéry s velkým množstvím papoušků a já jsem začala znovu slyšet zpěv ptactva v lese až někdy pozdě v dospělosti. 
U nás se ozýval zpěv a řev celé dny, takže jsem jej už pak nedokázala vůbec vnímat. 
Na výletě jsem se bála přiznat, když paní (vlastně soudružka) učitelka vyzvala, ať si poslechneme krásný zpěv ptactva, že já slyším jen ticho v lese. 
Byla jsem zmatená a důvod mého hluchu jsem si uvědomila vlastně až v dospělosti.
 Měli jsme i papouška žako, který nejen mluvil, ale napodoboval přesně naše hlasy. Takže jsem věčně volala ze svého pokoje: co je mami? 
A máma volala nahoru do patra, to jsem nebyla já, já tě nevolám. 

Tady ty králíky jsem si fotila jen z důvodu jejich velikosti. 
Na fotkách bohužel není vidět, jak jsou nepřirozeně obrovští. Vážili víc než naše Justýna. Osm kilo. Tohle potkat v noci, tak se možná začnu počůrávat :-) Fakt to bylo až strašidelné.

Nejlepší "exponát" nakonec :-)

pluje loďka po vodě aneb dárek od moříčka

 Naše Lolinka říká moři moříčko.

Už jsem z blogu posílala pozdrav k moříčku od morčátek, která jsme hlídali, 

když byla dcera s rodinou v Barceloně.

Včera jsme dostali krásný dárek z Katalánska.

I když to prý není typický suvenýr této země, ty jsou trochu kýčovité a nechtěla bych je, mně tato "papírová" loďka jako zástupce této země připadá.

Není samozřejmě z papíru, nevím, přesně, co je to za materiál, ale je dost těžká, ale vypadá úchvatně.

Ovšem opět kvůli ní budeme otáčet "barák na jih". 

Už jsem ji naaranžovala na dvě místa, sluší oběma, tak uvidím.
S tou dýní v předsíni nebude, jen tam byla fotogenická.

Někdy přijde prozření za dlouhou dobu. Stačí občas něco nadzvednout a uvidím vše z jiného úhlu a nechápu, jak to že jsem to neviděla dřív.

Mám ráda jednoduché věci.

A loďka se mi líbí. 

Tedy nám s mužem se líbí.
Hezký víkend.

poslední...

Poslední listy na stromech, poslední růže na keřích, 
poslední kvetoucí truhlíky na studni.

Ovšem na zemi pořád první spadané listí.

Nejdřív se dělal nový chodník.

Potom nebyli lidi.

Následoval velký vítr a vichřice.

Dnes by to šlo.

Je ticho jako po pěšině. 

Zas to neudělám, ale nikam to neuteče.

Čekáme dceru s rodinou na pozdní oběd.

Tak aspoň malá reportáž z naší neuklizené zahrady s nádechem podzimu.

odškrtávám si ...

Konečně jsem splnila slib.
Sedáky na dětské židličky jsou hotovy. Není to pořád stoprocentní, někde mi to opět ujelo a vzory úplně "nelajnujou". 
Sice jsem už využila téměř profesionální soupravu na patchwork - dárek k narozeninám, takže jsem měla podložku, pravítko i řezák a nepoužívala jsem nůžky, ale furt to není ono a kdo ví, jestli na to mám talent a někdy to stoprocentní vůbec bude.
Kamarádka Bára ovšem zdvořile chyby neviděla a odnesla si s radostí polštářek pro ni na míru a objednala si další.
Ovšem k vánocům si po včerejším kreativním odpoledni a večeru přeji slovník sprostých slov.
Včera se mi jich nedostávalo.
Moje máma mi při dnešním ranním telefonátu poradila, tak si měla opakovat. Mami, ale já jsem právě opakovala tisíckrát těch pár sprostých slov, které v češtině znám a těch opravdu šťavnatých, aby si člověk ulevil, moc není. A v angličtině to na mě nefunguje.
Vymyslet vzor pro ten zvláštní tvar sedáku nebyl až takový problém. Doběla mě rozpálilo až tvoření tkaniček na upevnění k židličce.
Šila jsem po rubu a pak hledala cokoliv vhodného po celém domě, přes co bych to mohla přetáhnout na líc. Vařečka se nevešla. Takže nejdřív brčko, to šlo kousek, ale ohýbalo se. Pak jsem našla vhodný háček na háčkování a s doprovodem několika, či tuctu sprostých slov to nakonec šlo.
Vtipná otázka mého muže a proč to nešiješ po líci rovnou? Nezahneš atd. 
No protože by to nebylo, sakra, profesionální.
Nakonec dnes budu trochu párat. Při focení jsem zjistila, že pro Alánka mi na sedáku nesedí ty tkaničky, nejsou v rovině. 
No hlavně, že nemám infarkt, jsem trošku cholerik, takže včera možná byl náběh :-) 
Ještě, že znám ta sprostá slova...
Jéé, to mi připomnělo jednu storku z mého minulého profesionálního života.
Volá obchodní partnerka, jak jde život. Vztahy byly už celkem osobní, takže moje odpověď tomu tenkrát odpovídala: mám nedostatek sprostých slov.
Na druhé straně člověk, pro kterého slovo vole je sprosté, odpoví: a co anglicky?
Panebože, na to zapomeňte, to mě fakt neuvolní.
No můj muž používá jedno velmi sprosté slovo, ale já ho nemůžu vyslovit.
Ježíš, já ho potřebuju, tak ho proboha řekněte!!!
Několika minutové přemlouvání velmi slušného člověka nedotknutého jadrnými slovy českého jazyka fakt nestojí za to.
Tak co teda říká váš muž?
Sotva slyšitelné: kun.. rybí ... . 
No to mě teda fakt nenadchne.
Proboha, to není sprosté slovo, vždyť ta ryba ani ku...u nemá!!!
Nemáte tam něco jiného?
Teď z jiného soudku.
Více než před měsícem jsem renovovali můj tvůrčí koutek. Původní nemám nafocen, ale malý stůl na jiné stěně a vůbec ne kreativní prostředí. A hlavně ani to koutek v technické místnosti vůbec nebyl.
Nyní větší stolní deska, lepší osvětlení, nové a celkově pro mě příjemné prostředí. Zkrátka můj koutek.
Desku jsem natřela na červeno, páč to povzbuzuje k aktivitě.

A víte, na co se těším?
Vytvořím něco bez objednávky. Něco jen svého. Možná černobílošedé. Ještě nevím.
Co vím bezpečně, nebude to mít žádné tkaničky :-)

sladké umění aneb pozvánka na výstavu

Vrchol mého umění zdobení dortů je ovocný želatinový dort a ještě vláček z nalepených lentilek. Lentilky jsou samozřejmě na korpusu s čokoládovou polevou, ne na stole.
Sice prý byly moje dorty vždy velmi chutné, ale zdobení nic moc.
Krásně nazdobené dorty plné máslového krému naše rodina nemá ráda. Možná bych to zdobení i v tomto případě zvládla, jsou napohled hezké, ale jíst se nedají.
No přiznávám, že mi chybí nejen talent, ale i patřičná chuť na tento druh tvoření.
Zvu vás tedy na virtuální výstavu dortů někoho, kdo umí vytvořit nejen zajímavé, ale i chutné laskominy.
Moje kamarádka tvoří nádherné dorty. Podle mě je to už umění a stojí tedy za prezentaci.
Fotografie jsou z archivu "sladké sochařky", nejsem moc povedené, protože jsou určeny k dokumentaci a ne prezentaci, ale trochu jsem je upravila, ořezala kuchyň okolo a plechy, tak si myslím, že to ke koukání je.
Moje kamarádka Bára vytváří dorty přímo na přání. Já jsem si nyní objednala narozeninový dort pro vnuka ve tvaru robota, jsem zvědavá, jak se s tím popere. Už jsme měli od ní dort na zakázku vloni pro mého muže. To je to letadlo a autobus, ale to už zde na blogu bylo.
Tak už konečně pojďme na tu výstavu.

Doufám, že jste se kochali se mnou. 
Na ozdobu dortu je použit marcipán či fondan a krém je pudinkovomáslový, je lehký a dort chutná skvostně.
Pokud jste na tom se zdobením jako já a máte zvláštní přání a chtěli byste sladké umění, napište, pošlu vám kontakt. 
Samozřejmě dosah je omezen na Mělník a Prahu a okolí.
A já se těším na robota :-)