královská obora

Je to jako v životě. Náhodou změníte směr a vydáte se jinou cestou a možná objevíte něco nového.

Stromovku, jak se lidově říká Královské oboře, znám vlastně dobře jen od Holešovic. 

Dlouhá léta jsem tam pracovala a podílela se na spoustu marketingových akcí 

pořádaných právě ve Stromovce.

Od Bubenče, kde nyní bydlí dcera, ji vlastně vůbec neznám.

Včera po hlídání vnoučat jsem změnila směr návratu z naprosto prozaických důvodů. 

Klasická cesta na Letnou na tramvaj je totiž hodně do kopce a pořád nejsem v dobré kondici. 

Cesta přes Stromovku je pohodlnější.

Díky této změně jsem viděla něco nového a Stromovku z jiného úhlu a jiné strany.

Ne vždy s sebou tahám foťák, páč je dost těžký.

Byla jsem ráda, že jsem jej včera měla. 

Neplánovala jsem změnu cesty předem, tak to nebyl záměr.

Cestou jsem potkala dvě policistky na koních, což vzhledem k tomu, že na Císařském ostrově má sídlo Jízdní policie Prahy, není vůbec náhoda. 

Mnoho let jsem právě s Jízdní polici na některých marketingových akcích pořádaných nejen ve Stromovce spolupracovala a zavzpomínala jsem si, jak si pro mě jezdili na jednání policejním autem před pobočku, kde jsem pracovala a odváželi si mě na Císařský ostrov k údivu klientů, kteří právě vyřizovali svoje záležitosti v přízemí na klientském centru.

Změna směru mi přinesla nejen nové pohledy na Stromovku, ale i vzpomínky.

A tady je pár střípků z mojí včerejší "nové" cesty.

andílci, kokosky a jiné

Už dávno jsem si zakázala kupovat nové vánoční ozdoby. 
Můj muž tvrdí, že žádné barvy, které bychom neměli doma, už ani v nabídce nejsou. 
Máme doma  nejen klasiku zlaté, stříbrné, fialové, červené, středně modré, tmavě modré sametové, ale i bílé, černé, zelené, tyrkysové, růžové, vínové, tmavě hnědé, slaměné, bílé s modrým malováním, oranžové a vlastně už si na další nevzpomenu. Mám je ve skříni v krabicích s označenými barvami. Nové jsem naposledy koupila tak před pěti lety.

Mohla bych si otevřít malý jarmark. 

Je pravda, že nic zvláštního, co by mě upoutalo, jsem ani neviděla a už je ani nehledám. 
Letos se mi potom asi zastesklo nebo co, říkala jsem si, že pár andílků by nebylo marných. 

Ty jsme ještě nikdy neměli. 

Včera dorazila celá krásná rota. Dvanáct krásných bílých andílků. 

Nakoupila jsem na Fleru. Hledala jsem i jinde, ale bylo to dost tristní a zoufalé a za nekřesťanské peníze. Tady v tomto obchůdku se mi ale líbilo. 
A andílci ještě přišly krásně vánočně zabalení.

Poprvé andílci.

Pořád se chystám, že se opět vrátím k posílání vánočních pohlednic jako dřív
a nenechám to na telefonátech či emailech. 
Konečně letos jsem se pustila do přípravy včas a začala jsem hledat něco originálního, jak jinak. Hledání mě baví a nakonec je to dvojitá radost. 
Krásné ručně vyráběné autorské pohlednice jsem objevila opět na Fleru. 
Ještě tedy nedorazily, ale třeba někoho z vás inspiruji, tak je sem dávám hned, abyste případně stihli nakoupit. 
Fotografie pohledů jsou tedy z archivu autorky nikoliv moje.

Nejsou krásné?

Takže poprvé andílci, po dlouhé době poprvé pohlednice, tak ještě do třetice.

Poprvé v životě jsem pekla kokosky. 
Objevila jsem recept, který mě zaujal, ale nakonec jsem si ho trochu přizpůsobila. 
Měla jsem chuť to zkusit, byla to trochu výzva.
Vím, že na pohled to není nic moc, tvary nejsou úplně krásné, trochu paskvil, 
ale přesto jsem na ně pyšná. 
Chutnají totiž skvěle. Zařadím je určitě do vánočního repertoáru na furt.

Upravený recept: 

Na spodní korpus 100 g hladké mouky, 30 g moučkového cukru, špetka soli, 50 g másla, 1 žloutek

Na kokosky: 80 g bílků, 80 g cukru krupice, 80 g moučkového cukru, 80 g strouhaného kokosu. 
Těsto jsem nechala odležet víc než hodinu a pak klasicky vykrajovala kolečka a upekla sušenky. Kokosky jsem zpracovávala v horké lázni nejdříve bílky s krupicovým cukrem šlehala v páře do teploty asi 60 stupňů, v receptu psali tedy, že stačí míchat, já jsem na sporáku šlehala šlehačem. 
Po té jsem vmíchala moučkový cukr a kokos. Lžičkou dávala na plech na pečící papír a pak pekla. Nejdřív při 200 stupních asi deset minut, a pak jsem ubrala a pekla ještě chvíli až zhnědly. 

Spodní korpusy jsem zalila čokoládou, nechala ztuhnout, na to jsem dala třešňovou marmeládu, domácí a slepila k sobě. Musím je někam schovat sama před sebou. 
Dělala jsem z dvojité dávky a můj muž tvrdí, že jich je moc. Jen aby...
Jsou fakt skvostné.

Ježíšek versus Santa Klaus

Nevím, jestli se mi to jen nezdá, ale jako kdyby se k nám vrátil zase Ježíšek, symbolika českých vánoc. Jako kdyby ubylo Santa Klausů. Ta invaze těchto divných mužíků po revoluci mě docela iritovala. Samozřejmě každý podle svého, jen mi přišlo, že náš Ježíšek byl úplně zapomenut a všude se to 
o svátcích jen červenalo. 

Jako jej kdysi vytlačil Děda Mráz. Ten taky převzal vládu nad vánoci.

Ovšem tenkrát to mělo objektivní příčiny, které jsme jen těžko mohli ovlivnit.

Pro Santa Klause jsme se rozhodli svobodně.

A někdy čeho je moc, toho je příliš.
A objektivně vzato, Ježíšek má oproti Santovi nesporné výhody. Je především tajemný, nikde ho nevidíte šplhat s pytlem na zádech do prvního patra, nejede na svítících sobech na střeše domů a nevítá vás v každém krámu. Zachovává tajemství a kouzlo vánoc. 
A to tajemno podle mého k vánocům patří. 
Naleznete jej jen v podobě miminka v betlémech a každý si jej může představovat podle své fantazie. Betlémy mám moc ráda.

Dokonce jsme měli několik i doma, co se dalo tenkrát sehnat. 

Papírový, ten jsme myslím s dětmi vystřihávali sami, 

pak adventní svícen ze dřeva vyřezávaný jako betlém, jen byl hodně barevný, hodně červený.

A naše starší dcera nám kdysi dávno vyrobila, možná k vánocům, to už nevím, 
malinký kachel keramický betlém. 
Furt ho celoročně mám někde vystavený a přemýšlím, že ho možná zavěsím letos na stromeček.

A včera jsem jeden velký a krásný betlém potkala.

Vlastně, kam až moje paměť sahá, chodili jsme s dětmi o adventu na trhy na Staroměstské náměstí. 

Patřilo to k tomu čekání na Ježíška, k tomu tajemnu a kouzlu vánoc.

Později jsme chodili i jen sami dva s mým mužem, ale ne již tak pravidelně.

V Praze už nepracujeme a ani nebydlíme, takže již několikátý rok občas nakoukneme na adventní trhy v Mělníku. V sobotu právě začínaly a poběží až do Štědrého dne.

Můj muž protestoval, že přece v té chumelenici nepůjdeme na trh.

No chumelenice, smála jsem se, že padá asi tak pět malej prťavejch vloček za minutu a ani to nezůstalo na zemi. Vypravili jsme se tedy v neděli.

Trhy nás trochu zklamaly. Vzhledem k tomu, že tam bylo málo návštěvníků, tak polovina stánků byla zavřena. Prodejci to vzdali.

Nicméně mě uchvátil krásný vyřezávaný velký betlém a to bylo pro mě víc než otevřené stánky.

A vlastně jsem byla ráda, že je tam celkem prázdno a já ho můžu nerušeně obdivovat.

Replika historického kolotoče byla na trzích naprosto osamocená 

a vypadala jaksi nepatřičně bez dětí.

Pár stánků mě zaujalo, ale ne natolik, abych si něco koupila. 

Chyběly mi tam koledy a jedinou hudební kulisu zajišťoval flašinetář.

No snad to bude příště živější. Letos jsme přišli asi moc brzy. 

Ale Santa Klause jsem nepotkala ani jediného.

adventní

První svíčka již byla zapálena.

První adventní neděle končí.

Výzdoba je podle naší tradice ukončena a od rána jsem některé kompozice změnila. 

Někdy napoprvé nemusí být to nejlepší. 

A nevím, jestli ještě nebudu s něčím šoupat. 

Do toho jsem pekla vánoční cukroví a zdobila, a taky jsme byli na adventním trhu.

Celkem nabitá neděle.

Pohodový advent všem.

lovcem každé ráno

Tak si připadám.

Jen nelovím nic živého. Lovím obrázky. 

Všichni ptáčci v okolí si řekli, že u nás je každý den jídlo, 
dosypává se i přes den, nejen ráno, 

takže se sem slétají sýkorky a vrabci, občas i kos z celého okolí a jsou jich desítky.

A já každé ráno lovím. Fotím z dálky, takže fotky nejsou nic moc. 

Přiblížím se potichu a stejně je vyplaším a oni odletí.

Dnes jsem si na chvíli sedla a vysloveně číhala.

Baví mě každé ráno pozorovat to divadlo.

Když nemám foťák, tak se představení koná.

Zjistila jsem, že nejdřív chodí na snídani sýkorky a spořádaně čekají, až se jedna z nich nají. 

V krmítku se nesnesou dvě vedle sebe.

Tak se střídají v obou krmítkách postupně a potvory vyberou jen slunečnici a zbytek vyhazují na zem.

Pro vyhozená zrníčka si chodí vrabci anebo kosi.

Po snídani sýkorek nastupují vrabci. 

Ty jsou méně nároční, takže jsou klidně vedle sebe v krmítku dva až tři.

Nevím, jestli se mi podaří zachytit někdy celé představení. 

Nejspíš ne, tak jen malá ukázka z posledního dějství.

Jo, dnes u nás trochu sněží. Vločky jsou vidět na fotografiích. Je to letos poprvé a už to mohlo vydržet. Teď se vystřílí bílá munice a na vánoce zas nic nebude.

Teď jsem byla venku. Ovšem bez foťáku a samozřejmě se všichni předváděli. Sýkorky i vrabci.

Fakt mě štvou. Asi jsem je měla požádat o dovolení fotit. To by bylo krásných záběrů.

Hezký adventní čas všem.

tak to mě pobavilo

Vím, že před vánoci to nemají eshopy a ani dovozci vůbec jednoduché, ale u některých se mi zdá, že jim to přerostlo přes hlavu.
Některé storky moje i okolí mě fakt pobavily a myslím, že za zaznamenání stojí.
Na novém eshopu Lidlu nakupujeme od začátku spuštění. V podstatě jsem nakoupila poprvé, když ještě nebyl oficiálně odstartován.
Zboží chodí včas a v pořádku a pěkné, kvalitní. 
Stalo se ovšem, naší vinou, že se jsem objednala mámě mého muže kabát, kde jsem netrefila velikost a bundu pro mého muže, kde se mi stalo totéž.
Není to žádný problém, Lidl má pro tyto případy v každém městě sběrny, kde zboží odevzdáte, podepíšete a peníze vám přijdou zpět.
Způsobila jsem asi vrácením zboží trochu chaos, páč bylo ve dvou objednávkách, ale chápu to, mají teď napilno. Trochu jsem se divila, že spustili eshop tak brzy před vánoci, myslím, že start měl být v méně náročném období.
Ale abych se vrátila zpět k tématu. Vrácené zboží odešlo, já jsem mezitím objednala jiné ve správných velikostech, které již dávno dorazilo a bylo po problému. Emailem se odehrálo vše ostatní, jako dobropis vráceného zboží a před pár dny se objevily peníze na účtě.
Žádná objednávka na cestě.
Jaké bylo moje překvapení, když mi v úterý přistál v poště email s předmětem Skvělá zpráva! Vaše objednávka číslo to a to již byla odeslána!?
Panebože, co jsem proboha ještě objednala. Trošku mě jímá hrůza, protože mám ještě spoustu objednávek od různých eshopů na cestě a už se v tom trochu ztrácím. Já si to budu muset psát snad ještě na papír. Emailová pošta evidentně nestačí.
Rozbalím tedy zprávu, abych si proboha přečetla, co že jsem objednala a vidím, že je to bunda v té nesprávné velikosti, pro mě nízké kozačky, které už několik týdnů nosím. Podívám se na číslo objednávky a je to to samé, co jsem obdržela už před víc než měsícem, od té doby byly další dvě objednávky. A číslo bylo stejné i jako na dobropisu, který jsem obdržela k vrácenému zboží.
No to je teda pěkný bordel, tak to jim nezávidím.
Piši tedy, že už zboží dávno mám, dokonce dávno vyměněné a že jsem si už nic neobjednala a nic nechci.
Odpověď kopíruji celou, protože mě pobavila:

Vážený zákazníku, vážená zákaznice,

v minulých dnech jste obdržel/a Potvrzení o odeslání zboží, které se týká jedné nebo více Vašich minulých objednávek. Chceme Vás ubezpečit, že se jedná pouze o formální poslání dokumentů a interní uzavření procesu objednávky. Neposíláme znovu zboží z Vaši původní objednávky ani nepožadujeme žádnou součinnost.

Děkujeme za pochopení a omlouváme se za případně způsobené problémy.

Váš tým Lidl

Nevíte si s něčím rady? Podívejte se na nejčastější dotazy našich zákazníků:

• Proč zasíláte objednávku ve více zásilkách?
• Jak mohu sledovat stav své objednávky?
• Mohu změnit nebo stornovat objednávku?
• Mohu změnit termín nebo adresu dodání?
• Proč mám ve výpisu z účtu blokovanou částku, když mi bylo zboží již odesláno?
• Jaké jsou možnosti platby?
• Jaké jsou možnosti dodání zboží?
• Kolik zaplatím za přepravu zboží?
• Jakým způsobem mohu zakoupené zboží vrátit?
• Jak mohu kontaktovat zákaznický servis?

Další často kladené otázky najdete zde.

Chaos s Lidlem nezažívám jen já. Kamarádka mojí dcery si něco objednala přes eshop, a protože se bála, že zboží nedorazí pod stromeček, pro jistotu se vypravila osobně a povedlo se jí zboží koupit přímo v kamenném obchodě. 
Píše tedy poníženou supliku, že objednávku ruší, a protože zboží nebylo zaplaceno, tak konec, finito.
Za dva dny přijde email. Prosím napište nám své číslo účtu, abychom vám mohli zaslat za zrušenou objednávku peníze.
Znovu odpověď: zboží bylo na dobírku, nebylo zaplaceno, takže mi nemusíte nic posílat.
Za dva další dny: dosud jsme neobdrželi číslo vašeho bankovního účtu ......
Je mi jich trochu líto, ale směju se. 
Akorát, že kamarádka mojí dcery je na tom o něco líp než já. 
Má možnost získat peníze, které nevydala. 
Já ale opět obdržím bundu, ve které se můj muž trochu ztrácí a boty, které už mám.
Je pravda, že se mi povedlo při sobotní akci na zámku Veltrusy při deštivém počasí boty pěkně zdevastovat. 
Že bych je místo čištění vyhodila a obula nové?
Bohužel s Lidlem je nyní spojen i chaos v PPL. Lidl totiž má v nabídce jediného přepravce a to je právě PPL. Takže dopravce je zahlcen. Po mém extempore s PPL, což většina z vás zná, jsem naprosto spokojená s jejich službami. Jezdí sem furt ten samý řidič, už si i pamatuji jeho jméno a jeho první dotaz po pozdravu je: Budete platit kartou, že jo? 
V pondělí mi můj řidič volá, že za chviličku je před domem. Můj muž tedy vychází a čeká. Za chvíli opět telefonát, já jsem před domem. 
No my taky. 
Panebože jaké máte číslo domu? 
Jo já vás znám, já si vás pamatuji (no bodejť), ale stojím jinde a váš balík nemůžu najít. 
Je to zase Lidl?! 
Ne není, je to venkovní lampa a docela velký balík.
Po půlhodině se dočkáme.
Takže vítej předvánoční chaose. 
Chudák řidič neví, kolik balíků je ještě na cestě! 
Ostatně já už pořádně taky ne :-)
Ale Lidl žádnej.

salát z těstovinové rýže

Na těstovinové saláty se nejvíc dle mého hodí těstovinová rýže.

Má sama o sobě zvláštní chuť a vlastně nevím, na co jiného by šla ještě použít. Někdo ji používá i jako přílohu k masům, já si ji umím představit pouze vmíchanou do nějakého pokrmu.

Tohle vím už dávno, přesto na těstovinové saláty většinou použiju, 

co dům dá, i když vím, že to není ono.

Je to z toho důvodu, že v nabídce většiny marketů, kam chodíme nakupovat, bývá těstovinová rýže  jen občas, a pokud na mě nejukne z regálu, tak si na ni zkrátka nevzpomenu. 
A když ji cíleně hledám, tak zrovna není. 

Znovu jsem si připomněla, že nejlahodnější těstovinový salát je právě s těmito těstovinami.

Recept asi není zapotřebí. V podstatě lze použít cokoliv.

Já jsem do salátu dala sladkou nakládanou kukuřici, rajče, červenou papriku, černé olivy, ale jen trochu, můj muž je moc nemusí, tak jen aby salát dochutily a aby jejich chuť nepřevažovala. Vmíchala jsem majolku a maličko kečupu kvůli barvě, sůl, pepř, nasekaná petrželka a je hotovo.

Vychlazený z lednice je tak lahodný a ta rýže mu dodává lehkost, kterou jiný druh těstovin nezajistí.
A dá se jíst v kteroukoliv denní dobu.