neděle 9. listopadu 2014

pošli to dál ...

"Pošli to dál" fakt nesnáším a na tento druh pošty přes různé výhrůžky, že budu mít neštěstí, nebudu mít peníze atd., fakt nereaguji a nechává mě chladnou i to, že se možná nedožiju dalších dnů. Zkrátka to nesnáším a nezahlcuji tedy další emailové schránky těmihle nesmysly.
Tentokrát jsem však obdržela email, který mě přinutil porušit všechny mé zásady a přiznávám, že jsem jej poslala dál a činím tak i nyní, páč se mi zdá, že stojí za to.A není to proto, že bych se snad tentokrát bála výhrůžky, že mi prdne guma u spoďár, jelikož takové nenosím a ani ve zmíněném roce 1998 jsem je pravděpodobně neměla. Email najdete na konci mých výlev. Jen jsem se chtěla vyjádřit, než začnete číst, k některým bodům, které mě přinutily k zamyšlení. Je to ta zvýrazněná  pasáž, kde, jaký jsem člověk, napovídají tři věci. S dvěma z nich nemám fakt žádný problém a to způsob, jak se chovám v deštivém počasí - s tím problém nemám, a pokud není slejvák, chodím bez deštníku, další - ztracená zavazadla - už se mi to stalo aspoň hypoteticky, kolegové mi schovali zavazadlo na dvoudenní poradu, kde jsem měla nezbytné propriety včetně drahého parfému, myslela jsem, že jsem to nechala v tramvaji a celkem jsem to tenkrát ustála. Okamžitě jsem začala hledat číslo na depo, abych tramvaj zastavila:-)
Třetí bod však vůbec nedávám. Nepřála bych si vidět ani sama sebe, natož aby mě viděl někdo jiný, když rozmotávám zacuchané žárovičky na vánoční stromeček. Nevím, co to o mně vypovídá. Jsem příšerný cholerik? Mám nějakou duševní chorobu? Je zřejmě dědičná. Vždy si vzpomenu na svého tátu, kterého jsem tenkrát nechápala a při své činnosti si vždy na něj vzpomenu, i když už není mezi námi. Mám to zřejmě po něm. Většinou rozmotává žárovičky můj muž, který má větší trpělivost, ale když tento úděl spadne na mě, nechtěla bych být svoje vlastní kamarádka. To fakt nedávám, a přestože ani za normálních okolností nejdu pro ostřejší slova daleko, když rozmotávám žárovičky, mohla bych vyučovat sprostá slova i dlaždiče:-) Tento úkon fakt nezvládám. Jsem šílená, házím zuřivě celým tím udělátkem se žárovičkami, strašně sprostě nadávám a v té chvíli zmizí veškerá slavnostní atmosféra, což trochu popírá můj předchozí příspěvek, kde popisuji, jak ráda dělám Ježíška a zdobím stromeček. Letos jsem se rozhodla, že musím koupit nové žárovičky, páč se chci se sebou kamarádit.
Takže pošli to dál:

(v původním znění bez gramatických úprav)
Všem moudrým ženám (ať guma neprdne :) )
V dubnu 1998 udělala Oprah Winfrey (=americká televizní komentátorka),
rozhovor s Mayou Angelou (= internet ji označuje za americkou renesanční
ženu. Narodila se v r. 1928, je to spisovatelka, dramatička, tanečnice a
zpěvačka).U příležitosti jejich 70. narozenin. Oprah se jí zeptala, co si myslí o
stárnutí. 
Maya řekla, že to bylo "vzrušující".
"Třeba tělesných změn," pokračovala Maya, "těch byla každý den spousta.
Například ňadra. Zdálo se, že závodí, které dřív dostihne pasu."
Maya Angelou prohlásila:
"Naučila jsem se, že ať se stane cokoliv, ať se to zdá dnes sebehorší, život
jde dál a zítra bude všechno vypadat líp.
Naučila jsem se, že o člověku ti hodně napoví tři věci:
1. způsob, jak se chová v deštivém počasí,
2. když se mu ztratí zavazadla
3. a když rozmotává zacuckané žárovičky na vánoční stromek.

Naučila jsem se, že bez ohledu na to, jaký vztah jsi měl k rodičům, budou ti
chybět, když zmizí z tvého života.
Naučila jsem se, že žít není totéž jako prožívat život.
Naučila jsem se, že ti život někdy dá druhou šanci.
Naučila jsem se, že bych neměla procházet životem s rukavicemi zadáka
(určenými na chytaní míčů) na obou rukou, musíš být schopná některé věci
nechat padnout na zem.
Naučila jsem se, že když jsem něco rozhodla se srdcem na dlani, obvykle to
bylo správné rozhodnutí.
Naučila jsem se, že i když mám trápení, nemusím na to být sama.
Naučila jsem se, že každý den můžeš natáhnout ruku a někoho se dotknout.
Lidé milují vroucí objetí nebo třeba jen poplácání po rameni.
Naučila jsem se, že se stále mám co učit.
Naučila jsem se, že lidi zapomenou, co jsi říkala, lidi zapomenou, co jsi
dělala, ale nikdy nezapomenou, jak se s tebou cítili.
Pošli tohle ještě dnes pěti fenomenálním ženám. Třeba posílíš jejich
sebeúctu.
Když to neuděláš prdne ti guma ve spoďárách a spadnou ti až ke kotníkům.
Věř mi, já jsem mé gumě ve spoďárách nedala sebemenší možnost, aby
praskla. Poslala jsem to spoustě mimořádných žen, na kterých mi záleží.

4 komentáře:

  1. Milá Slunečnice:o))..úžasný článek! Taky nesnáším pošli to dál..a neposílám.Tohle však opravdu nemá chybu.Právě přemýšlím, které prso bude dříve u pasu a jak si v dešti schovávám vlasy, abych nebyla jak zmoklá slepice. Zavazadla se mi ztratila několikrát( nedošla na letiště), ale vždy se následně našla a na žárovičky já nervy nemám taky..Před 3 lety jsme prostě nesvítili, protože manžel je na tom podobně a vzteky je na chalupě rozšlapal...našli jsme úchytky na svíčky a to teprve byla romantika a toho hlídání, jestli nebo kdy vyhoříme:o))..rady jsou úžasné nebo alespoň já to tak cítím. Nevím, jak bych na ně koukala ve dvaceti,ale cítím se blíž důchodu a tak už spíš hodnotím co bylo a přemýšlím, co bude..díky za pobavení ..a přeji krásné dny..Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. Jsem ráda, že to máte se žárovičkami podobně :-). Mně se odpovědi také moc líbily, byly opravdu ze života. Mějte se moc hezky a ještě jednou děkuji za milý komentář. Martina

      Vymazat
  2. Marti, já tyhle meily mažu a ani nečtu. A s těma žárovkama...To jsem asi taky duševně nemocná:-)))) Taky házím, zuřím a sprostě nadávám:-)))))))). Vlastně si vždy říkám, že tohle asi vymyslel debil a já jsem ten druhý, který se s tím každoročně moří!! Super čtení a pěkný den Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, já jsem ten email četla pouze z důvodu, protože mi přišel od známé, která rovněž nerozposílá. Jsem ráda, že je nás víc, kteří každý rok opět se pokoušejí o něco naprosto marného :-) Proto letos na to kašlu a kupuju nové. Hezký den. Martina

      Vymazat