úterý 11. dubna 2017

chtěla bych vědět proč?!

Moje úvaha je dnes na vážnější téma, ale blog považuji za určitou svoji terapii, kde se vypíšu z toho, o čem zrovna přemýšlím.
Vím, že výchova dnes je možná o něco těžší než před 20-30 lety. 
Ale kritika je to nejsnadnější. 
Já uznávám pouze konstruktivní kritiku, tzn. kritizovat, když mám lepší řešení.
Nemám žádné řešení a kritizovat rozhodně nechci a ani neznám příběh.
Jen bych chtěla vědět proč.
K dnešní úvaze mě přivedlo sobotní neštěstí usmrcení dvou nezletilých holek na kolejích v našem okolí. Událost jsem měla z první ruky od mojí kamarádky Báry, redaktorky deníku, která o události psala.
Možná proto mi to nejde z hlavy už několik dní.
Již v neděli jsem si říkala, že to byl úmysl a ne nešťastná náhoda.
Dnes jsem si přečetla samozřejmě neověřené informace, že holky zřejmě hrály hru Modrá velryba.
Již jsem o této příšerné a zrůdné hře, která začala v Rusku, četla. Nechci rozebírat psychopata, který nutí děti plnit úkoly od těch snadných jako namalování modré velryby až po zničující jako pořezání vlastního těla. Poslední úkol je sebevražda.
Rozebírat zrůdu, která nutí děti pod pohrůžkami plnit úkoly až do toho konečného, nemá žádný smysl.
Zajímají mě ty děti. Co jim asi chybí?
Znovu opakuji, že výchova před lety byla samozřejmě jiná, nebylo tolik technologií, které sice obohacují náš život, ale zároveň do něj zasahují, a nebylo tedy tolik nástrah.
Ale přesto i dnes se domnívám, že bych od svých dětí informace měla.
Měli jsme nastavena pravidla, že ať provedou cokoliv, nejlepší je to říct, páč vše se dá vyřešit.
Aby nedošlo však k omylu. 
I my jsme měli problémy. Naše děti nebyly vzorné a hodné opičky, ale osobnosti, které jsme se snažili vychovat k sebevědomí a slušnosti. 
Bohužel zda se vám to podařilo, se dozvíte až za mnoho let.
Dvě z našich tří dětí se opily ještě jako nezletilé, jedno nabouralo auto ve stavu opilosti apod. 
Nutno podotknout, že za to auto jsem vlastně mohla já a moje důslednost. 
Pokud se někde v noci zdržíš, pošli sms. 
Pod vlivem alkoholu se neřídí, takže moje dítě si rozložilo spaní v autě s tím, že ráno bude pokračovat. Najednou, ježíš musím napsat mámě, aby věděla, že nepřijdu. 
Není tu signál, tak popojedu kousek dál a už to bylo. Měla jsem tenkrát trochu špatné svědomí, že v některých věcech jsem byla nekompromisní.
Při těchto extempore jsem přistavila kýbl k posteli, celou noc opilce kontrolovala a přála jim, ať je jim špatně co nejvíc :-) Potom jsem s nimi pár dní nemluvila a to byl nejvyšší trest.
Ale vždy se svěřily . Věděla jsem i to, o co jsem ani nestála.
Chtěla bych vědět, proč dnes tolik děti ukončí svůj život pod vlivem nějakého psychopata a že těch případů i v souvislosti s Modrou velrybou je spoustu.
Pochybuji, že mi někdo uspokojivě odpoví.
Jen si myslím, že důležitější než všechny technologie světa je mít čas si povídat. 
A s dětmi každý den aspoň chvíli před spaním. Sama vím, když jsem kvůli práci některý večer s dětmi vynechala, uteklo mi tolik událostí a problémů, které zrovna měly, že jsem to pak celý týden napravovala.
Dnes ráno důvěryhodnější zdroj zde nepotvrzuje Modrou velrybu, ale sebevraždu ano.
Znovu se ptám: proboha proč??!!

12 komentářů:

  1. Ja som bývala dakedy neďaleko koľajníc a nebol rok čo by nejaké dieťa nebolo usmrtené vlakom. Pokiaľ uvádzané dievčatá nezanechali nejaký list na rozlúčku, čo by podľa mňa zanechali, tak to kľudne mohla byť náhoda. Po koľajniciach 6 km, sme si to skracovali na kúpalisko. Mamka nám vždy vravela, nechodte po koľajniciach a išli sme aj tak. Niektorí rodičia majú málo času na svoje deti, deti sa nezdôveria doma so šikanou, že sú nešťastné, mobily, internet, je iná doba. Moja dcéra nechcela chodiť s jedným chlapcom a ten jej vypisoval že zomrieš, zabijem ťa. Až po čase sa priznala. Zavolala som dotyčnému a tak som mu vynadala a povedala som že pôjdem aj do školy, aj za jeho rodičmi. A bol kľud.
    Po takejto téme zaželať príjemné sviatky, ale čo keď nestihnem :-) Príjemné sviatky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zitko, než ti odpovím, také ti přeji hezké svátky. Život pro nás jde dál. Bohužel svědkové potvrdili, že holky šly v objetí vstříc jedoucímu vlaku. M.

      Vymazat
  2. I vážná témata si myslím na blogy také patří. Občas zvažuji zda o nich psát či ne, ale myslím, že život kolem nás také není jenom prozářený. Naprosto s tebou souhlasím. Máme tři syny a vím o čem píšeš, prožili jsme si s manželem také nelehké chvilky při jejich výchově. Já jsem taková rozebírací, takže jsem vysvětlovala, upozorňovala, vyhrožovala, nemluvila, občas i plakala :o). Do dneška jim říkám, že problémy jsou od toho, aby se řešily a neuzavíraly v nitru. Dnešní doba je daleko tvrdší, stresující, a právě proto by se v rodinách měl klást mnohem větší důraz na zájem o děti. V mnoha to tak funguje, ale jsou děti na vedlejší koleji. Ono to však bylo asi vždycky. Jen dnes má ten rodinný nesoulad daleko tragičtější následky právě tím, že se pak osamocené a znuděné děti nechají lehce ovlivnit obludnými psychopaty, kteří jenom kladou nástrahy na různých stránkách. Když je u nás vnuk, stále se snažím si s ním hodně povídat, protože je silně uzavřený a má problémy se sžít s kolektivem. V neděli mi řekl - babííí za prvé jsi výborná kuchařka, mohla by si vařit v restauraci a za druhé jsi stále tak milá. No, není to na mokro v očích...?
    Dívenek je mi líto a neumím si představit, co běhá v hlavách jejich rodičů.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nedopsala jsem správně větu : V mnoha to tak funguje, ale v některých rodinách jsou děti na vedlejší koleji.
      ---------

      A ještě přeji pohodové svátky velikonoční.

      Vymazat
    2. Alenko, děkuji za tvůj krásný komentář. Četla jsem jedním dechem a souhlasím se vším. Také ti přeji hezké dny.

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, jak jsem již psala, ano je těžší teď vychovávat děti, ale myslím si, že je důležité si uvědomit, co děti potřebují a to je pozornost, protože jejich problémy jsou pro ně stejně velké jako problémy nás dospělých. Krásné dny.

      Vymazat
    2. Přesně tak,souhlasím

      Vymazat
  4. Víte, dneska je to jiné. Některé rodiče (70%) zajímá všechno ostatní, jen ne jejich děti. Tráví s nimi málo svého času, protože je tolik lákadel - počátač, mobil, telka.... A když už dítě něco řekne, tak ho okřiknou, ať mlčí a neruší je. Základem je, že žijeme jejich život, povídáme si s nimi, trávíme s nimi volný čas atp. Ale dneska se to jaksi nenosí. Úspěšní nemají na děti časm tak si je kupují penězi. Sama mám 3 dospělé děti a vím co to dalo práce. Je mi líto rodičů a prarodičů dívenek. Přeji vám hezké svátky. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, díky za názor. Já mám kolem sebe dost mladých lidí a nemyslím jen moje děti, kteří se velmi svým dětem věnuji a řídí svůj život podle nich, takže myslím, že to nebude tak špatné. Rovněž přeji i já vám hezké svátky.

      Vymazat
  5. Smutné, Marti, a hodno k zamyšlení. Neznala jsem Modrou velrybu a díky tobě jsem si o ní něco přečetla. Z mého pohledu je zvláštní, že někdo může vtlouct do hlavy tak hrůzné myšlenky, ale asi může. Lituji rodiče těch dětí a nechci je vinit, že by si dětí nevšímali. Vidíme chování dětí, ale o jejich prožívání, které se jim honí hlavou, často nevíme. Také si myslím, že svým dětem mohu věřit a spolehnout se na ně, často mi to dokázaly a často také něco provedly, jako každý... Ale co nechtějí, stejně si nechají pro sebe. A co se honilo hlavou těch dvou děvčat, to nezjistíme. Škoda mladých životů. Zbytečná ztráta.
    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, přesně tak. Psala jsem, že neznám příběh. Jen mi přijde těch sebevražd nějak moc a třeba pomůže o tom mluvit. Měj se hezky. M.

      Vymazat