čtvrtek 7. září 2017

letmé dotyky





Včera mě trochu přepadl a zaskočil smutek či lítost, nebo co to bylo. 
Nečekala jsem to. 
Svoji oblíbenou čtvrt Holešovice, kde jsem pracovně strávila dvanáct let každý den a po té dalších pět let jsem se zde pohybovala několikrát měsíčně, přece úplně neopouštím a kdykoliv se v ní mohu projít. Ale už to budou jen letmé dotyky, už to nebude úplně součást mého života. 
Z tramvaje najednou vypadaly Holešovice nějak jinak. Vidím čínskou restauraci, kam jsem chodila občas na oběd, tady na rohu bývalo KFC, kde jsem si jednou za čas koupila twistera, dnes je tam nějaká kavárna. 
Tamhle byly levné boty a já jsem zde před hodně lety objevila krásné kožené světle hnědé kozačky značky Sanches, které jsem milovala a které mě provázely spoustu let. 
Panebože, já vůbec nejsem vzpomínací typ, moc fakt nevzpomínám. 
Nevím, proč tedy včera z tramvaje?!
Neznám Prahu dokonale, ale jsem v ní více či méně od roku 1978. Pracovně jsem se v ní pohybovala více než dvacet let. Moje zaměstnání nebylo sedavé, takže jsem měla možnost poznat spoustu pražských čtvrtí díky různým jednáním celkem dobře. Pracovní jednání se konala na různých místech nejen v sídlech obchodních partnerů, ale někdy i v kavárnách. Miluju kavárnu Imperial v ulici Na poříčí, která má pořád atmosféru začátku 20. století a je to architektonický skvost. Oblíbeným místem jednání se stala i kavárna Louvre na Národní třídě, Retro kavárna ve Francouzské ulici či bohémská kavárna Slávie. Moje první návštěva Slávie se odehrála již v roce 1977, kde jsem měla možnost se osobně setkat se spisovatelem Ladislavem Fuksem (Spalovač mrtvol atd.). Vidím ho jako dnes v černém bohémském saku s bílou šálou, na tehdejší dobu trochu šokující outfit v doprovodu hezkého mladíka. I tenkrát jsem pochopila, že nejde o ledajaký doprovod, ale že se jedná o partnera. V té době "temna" byla homosexualita velké tabu a důvod k perzekucím, ale pro mě to nikdy nebylo důležité. 
Měla jsem pocit, že několika hodinové povídání s námi se studenty gymnázia před maturitou mě otevřelo větší svět, než jsem dosud znala. Dodnes jsem vděčná za tuhle příležitost setkání. Po té jsem se vícekrát díky svému povolání setkávala se známými a populárními osobnostmi ze všech možných sfér, nejen z umění, ale toto byl asi pro mě takový křest za hranice života z malého města a možná začátek mojí pražské historie.
Od Prahy 1 zhruba po Prahu 5 znám některé čtvrti opravdu dobře a jsem schopná se v nich pohybovat bez bloudění. A samozřejmě už zmíněnou Prahu 7. Ostatních čtvrtí jsem se jen dotkla a některých velmi letmo.
Moje dcera s rodinou se tento víkend odstěhovala z Holešovic do čtvrti Bubeneč. 
Tuto velvyslaneckou čtvrt znám jen z auta. Včera jsem při čtvrthodinové pěší cestě za dcerou měla možnost trochu si projít okraje dvou čtvrtí, které tady spolu hraničí Břevnov a Bubeneč a nadechnout se všední historie. Vstup do Stromovky přímo kousek od domu mě fakt fascinoval. 
Z terasy bytu máte pocit, že nejste v Praze, tolik zeleně okolo.





Pojďte se se mnou projít kousek včerejší všední Prahou, jak jsem ji viděla já.
Poznávám další části "mého" města.










14 komentářů:

  1. Marti z tvojho príspevku cítiť nostalgiu. Nemáš niekedy pocit že dobre už bolo? Ja stále viac a viac. Krásny deň prajem

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zitko, ve vzpomínání je vždycky trochu nostalgie, myslím. Člověk zapomene zlé a pamatuje si jen to dobré. Ale život vždy přináší obojí, někdy víc dobrého, někdy toho zlého. Ano, asi jsem byla včera trochu nostalgická, ale já opravdu moc nevzpomínám, takže přiznávám, že mě to i trochu bavilo :-). Přeji ti samé krásné dny, ve kterých budeš cítit, že dobře je teď.

      Vymazat
  2. Prahu moc neznám, to se přiznám a někdy je mi to docela i líto. Stále jenom plánujeme, kam všude bychom se zajeli podívat :o)). V týdnu muž nemá čas a o víkendu nás odrazují davy turistů. Ale já pevně věřím, že vše má svůj čas a Prahu si procouráme jak si dávno přejeme.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, určitě to stojí za to. V Praze je spoustu krásných míst, kam se člověk i chce vracet.

      Vymazat
  3. Marti, máš krásné fotky a nejvíc se mi líbí ta první. Mám ráda vyfocené cesty a cestičky. Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, taky jsem z té první nadšená :-) Další fotky jsou foceny na frekventované Korunovační, takže těžko jsem hledala hezký pohled, ale domy se mi moc líbily.

      Vymazat
  4. Marti, Prahu miluji a znám i její krásná zákoutí. Čas studií, ale i pravidelné cesty k zubaři...krásné uličky...moc hezké fotky...měj se moc krásně Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, děkuji. Já mám taky všechny lékaře v Praze :-) Měj hezký večer.

      Vymazat
  5. Marti, krásné fotky. Prahu moc neznám, byla jsem jen na pár školeních a pár výletech. Ale oblíbená místa mám.
    Přeji krásný večer. D.




    OdpovědětVymazat
  6. Trocha nostalgie někdy neškodí. A Praha má spoustu krásných míst. Já mám to štěstí, že už spoustu let pracuju na Malé Straně, takže je pořád na co koukat (odvrácenou stranou jsou turisté, pro které třeba Mosteckou ulicí se kličkuje i ve všední den, o víkendu vlastně netuším - to tam nechodím). A vyvolala jsi ve mně taky trochu nostalgie a vzpomínek na to, co už není - mlíčňák, kino, galanterie, kniha a pekárna v Mostecké, Malostranská kavárna a železářství na Malostranském náměstí ...
    A rozhraní Břevnova a Bubenče bude taky pěkné a zajímavé (i když tam to moc neznám)
    A nejen v historickém centru jsou hezká místa ;-) I u nás na sídlišti máme obnovenou tvrz (kdo nevěří, může běžet na můj blog - http://werka13.blog.cz/1704/k-chodovske-tvrzi).
    Hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, Malá Strana je krásná. Já jsem pracovně vystřídala ty Holešovice, Chodov a Vršovice, ale každá ta čtvrť má svoje kouzlo. No Chodov už teda pro mě moc ne, tam se to hodně změnilo, myslím kolem obchodního centra. Zbourali mi moji banku, kde jsem pracovala 5 let. Ale s tím, co už není, jsi mi bůhví proč dnes ráno připomněla, že jsem syna v 80. roce rodila v porodnici na Štvanici. To už ani nikdo neví, že tam někdy nějaká porodnice byla :-) O Chodovské tvrzi jsem četla, ale ještě jsem tam nebyla. Hezké ráno.

      Vymazat
  7. Prahu znám velmi málo. Jako malou mne Prahou provedl otec- to byly především památky. Sem tam jsem musela služebně do Karlína, kde sídlil a sídlí nadřízený orgán mého bývalého pracoviště tj. Český statistický úřad, občas- spíš málo zajedu za nějakou kulturou. Jelikož jsem vyrostla a i žiju na malém městě je Praha pro mne příliš rušná. Obdivuji památky-jsou skvostné a i to nové, ale žít bych tam nechtěla.
    Hezký víkend, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, já jsem přímo v Praze na Spořilově bydlela asi 7 měsíců. Od té doby, já městský člověk, vlastně vždy na vesnici, i když někdy jsme se téměř cedule Praha dotýkali. Jako mladá a bláznivá jsem toužila žít někde v centru. Dnes jsem ráda, že se to nikdy nepovedlo. Stejně jsem v Praze i tak strávila většinu svého života, ale po práci jsem se ráda vracela do klidu vesnice. Hezký víkend i tobě.

      Vymazat