nikdy není pozdě...

Dnes mám pro vás rozhovor, o kterém jsem hovořila v souvislosti s andělem, který mi stojí na zahradě. Fotografie nejsou moje, takže je najdete u článku tady 

Mějte pohodový vstup do nového týdne.

Když zasadíte anděla, bude žít dál…

Marta Dušková

Dnes bych vás ráda pozvala do Řemeslné dílny Marty Doležalové z Libiše. Martu jistě není nutné nějak zvlášť představovat, protože její nesčetné aktivity jsou známé. Je průvodkyní v kostele sv. Jakuba Většího, o který se také stará, zajišťuje rekonstrukci kostela, zajišťuje akce a spoustu dalšího. Od září letošního roku se začala věnovat košíkářství, a právě hlavně o něm jsme si povídaly při našem rozhovoru.

Marti, už jsme si spolu říkaly několikrát, že na změnu není nikdy pozdě. Začít něco nového. Ty jsi vlastně nedávno začala něco nového, ale pro mě je to docela složitá věc. Košíkářství mi přijde na hranici řemesla a umění.

Co byl tvůj prvotní impuls věnovat se košíkářství?

Ten prvotní impuls byl, že vlastním pozemky, které jsme zrestituovali a já jsem si říkala, aby nezůstaly ležet ladem. Vždycky se na nich hospodařilo. Já ale nemám traktor a ani žádnou techniku, ale dostala jsem nápad. Bylo to asi před čtyřmi pěti lety. Objevila jsem košíkáře Krále z Mělníka a přišel nápad, že bychom ten pozemek mohli využít na pěstování plodin pro košíkáře, ale třeba i pro včelaře. Mezi včelaři mám kamarády a ti mi říkali, že jim vymírají plodiny, které by ty včeličky na jaře opylovaly a přinesly by první med. Vybudovali jsme tady prutník a tehdy jsem začala sledovat řemeslo. Jsem už odmala umělecky založený člověk, moji prarodiče, babička a maminka tvořily, tak jsem si řekla, že to zkusím. Už jsem tvořila s dětmi i seniory a moc mě to bavilo, že můžeme něco dávat. A to samé jsem vnímala teď. V září jsem si založila řemeslnou dílnu, ale rozhodla jsem se, že to musí být dílna pro všechny. Nejdříve jsem začala tvořit anděly. Přišlo to nějak přes noc, inspirací je všude plno na internetu, spoustu technologií a nikdo se s tím netají, a tak je možné to šířit dál. U mě to začalo právě těmi anděly. A pro mě je velká radost, když zákazníci posílají fotky ozdobených andílků, které jim stoji před domy.

Z jakého materiálu vytváříš andílky?

Ze živého proutí si vytvořím konstrukci, udělám tvar anděla a ten opletu a předávám dál. Lidé si na anděla dávají světýlka a zdobí jej. Různě je barví, přidají chvojí a vypadá to úžasně. A nejvzdálenější je zatím ve Vysokém mýtě a majitelka toho anděla mi napsala krásný dopis, že se na něj každé ráno dívá z okna. V Neratovicích u náměstí stojí anděl vysoký 1 metr, další stojí v Mlékojedech a teď jej vlastní ženský spolek Jezinky. Mají ho v centru a je na objednávku vysoký 2,5 metru. Také ho nazdobily a anděl přináší radost nejen mně při tvorbě, ale i dalším lidem.

Předpokládám, že anděly nejen rozdáváš, je za tím hodně práce.

Ne, nerozdávám, ale dávám lidové ceny. Ten malý anděl vysoký 120 cm stojí 300 a ten velký 170 cm za 500 korun.

Jak dlouho ti trvá vytvoření jednoho anděla?

Trvá mi to dvě hodiny a dlouhá je příprava materiálu. Je nutné vybírat, některé proutí je okousáno od srnek, to je zapotřebí vytřídit, vyřadit. Ráno si jdu proutí nastříhat a doma pak vybírám nejsilnější na základ a musí být dlouhé, abych mohla vytvořit křídla. A pak na dotvoření používám ty kratší proutky. Není to vůbec jednoduché.

No to já si určitě nemyslím, že je to jednoduché.

Ale přináší mi to potěšení, že něco tvořím a předávám dál radost.

Jak dlouho vydrží ten anděl venku? Může být venku, že jo?

Samozřejmě může být vevnitř i venku. Je to živý materiál, čerstvý, je možné anděla zapíchnout například na zahradě do země a na jaře obroste a může z něj být velikonoční anděl. Takže to proutí bude zase dál žít.

Tak to se mi tedy moc líbí, že anděl žije dál.

Teď mě oslovila základní škola a budu dělat pro děti workshopy, košíkářství je vhodné na zlepšení motoriky. Je to Základní škola Hovorčovice a začneme košíčky. Od ledna, pokud všechno klapne, budou dílničky pro děti a učit se budou i učitelky. Nebudeme tvořit z tvrdého proutí, ale musí to být pásky, aby to nebylo náročné na ruce. A je tam 120 dětí.

Marti, co pleteš nejraději? Co tě nejvíc baví?

Asi ty anděly. A spolupracuji v Praze s klukem, který mi dělá podtácky a mám hodně ráda historii, tak ji chci i v té práci. Takže na tom dnu tácku bude kostel sv. Jakuba, který bude vytvořen laserem. Mám pocit, že tím rozšiřuju povědomí o historii. Už byl vyroben tác s kaplí sv. Vojtěcha jako dar pro arcibiskupa, tác s Mělníkem, s Vysokou, tam, kde se octnu v regionu, tam je i tác, který se k té obci vztahuje.

Ty teď hodně chodíš na trhy. Jak velký zájem je o košíkářské výrobky?

Vzhledem k tomu, že mám rozmanité zboží, protože mám řemeslnou dílnu, tak vyrábíme i šperky a ceny mám mírné, tak zájem je velký. Jeden z nejlepších trhů byla Vysoká a teď Svatobarborský jarmark v Neratovicích. A srdcová záležitost pro mě byla, když mě Charita Neratovice požádala o košíčky pro tři krále. A ještě jsem vytvořila pro Domov seniorů v Libiši jako překvapení anděla, kterého právě charita v domově předala. Mám radost, že si jej společně ozdobí a prosvítí jim to prostory. To má pro mě velkou hodnotu.

Kdy se budou tvořit pro řemeslnou dílnu webové stránky?

Ano, stránky měly už být hotovy, v plánu to bylo. Od 1. září je řemeslná dílna a pak přišla povodeň. V tu dobu se právě měly tvořit webové stránky, byla povodeň a já jsem byla v krizovém štábu, takže ten čas se přesunul úplně jinam, na povodňovou komisi a aktuální situaci kolem povodně. Čas nebyl a budeme to dohánět teď v prosinci a po novém roce už by měl být web a e-shop. Zatím má moje řemeslná dílna facebookový profil Facebook.

Jinak spolupracuju, protože jsem na půl Polka, s polskými košíkáři, především kamarádka Ewa mě zásobuje radami a suchým proutím, protože to bych já tady nedala. Mají obrovskou několikahektarovou farmu, kde to proutí zpracovávají a jsou známí nejen v Polsku, ale po celé Evropě.

Co připravuješ v novém roce?

Chtěla bych po novém roce dělat workshopy pro širokou veřejnost. Nejen ve školách, ale hlavně workshopy v přírodě. Tedy u nás doma na dvoře, kde bude vidět, jak se materiál pěstuje, jak se prutník ošetřuje, že to vůbec není jednoduchá práce košíkáře. A chtěla bych od začátku, aby to lidé viděli. A samozřejmě se budeme učit anděly, plést košíky, naučím je, co budu umět já. Já sama se pořád učím, jsem v tom nově. Taky sbírám zkušenosti a chtěla bych je předávat dál.

Mně nezbývá než poděkovat za zajímavé povídání a popřát hodně úspěchů v tvorbě.