pondělí 4. června 2018

zámek Liblice





Na tomto zámku, tedy spíše kolem zámku, jsme byli poprvé. Jen tak soukromě se tam totiž nevypravíte. Zámek patří Akademii věd a prohlídky se tam nekonají. 
Je to hotel, tak se tam případně můžete ubytovat.
Nebýt to na tomhle zámku možná si ani pracovně akci v parném nedělním vedru vůbec nevyberu. Akce Cesta kolem světa pro děti. Obrovská zámecká zahrada, kde byla stanoviště pro děti od sebe někde i pět set metrů. Ale zase jsem tím pádem měla čas fotit pro sebe a to mě tam hlavně nalákalo. Dosud jsem zámek viděla jen z dálky.
Tak pojďte se mnou. Snad se vám bude moje reportáž líbit.










A na zámecké zahradě je krásná kaple a hrobka.







A zavíráme bránu. 


A na závěr koníček na parkovišti.

neděle 3. června 2018

vernisáž


Včera jsme navštívili krásnou výstavu s vernisáží. 
Sportovní hala v sobotu patřila výkresům dětí z Ateliéru kreativního malování byla to tedy výstava našich malířů Lolinky a Alánka. 
Byla to jejich první výstava, ale určitě ne poslední.
Tady je malá reportáž z vernisáže.
Předem musím předeslat, že v tomto ateliéru malují děti vše samy bez cizí pomoci. Lektorka se v hodině s nimi dohodne na tématu, a pak si o tom povídají a po té děti malují dle vlastní fantazie bez zásahů dospělých. Je to až neuvěřitelné, co dokáží samy namalovat. Starší děti k namalovanému obrazu ještě dělají prezentaci a vysvětlí, co je na obrázku. Krásné prezentace Loly si také máte možnost přečíst. Musím říct, že jsem se u nich zasmála. 
Alánek má u obrázků uvedeno 3 roky, ale to mu bude teprve za 14 dní.
Dětem jsme s mým mužem přinesli k jejich úspěšnému dni každému jednu růži ze zahrádky. Lolinka hned testovala, zda nemá trny. Neboj, děda je odstranil.



Tady je nazdobená sportovní hala. Nakoukla jsem před zahájením.


Občerstvení ve znamení malování. Štětce a palety.


A tady malá procházka výstavou.















Jeden výtvor Loly jsem bůhví proč zapomněla vyfotit, tak přidávám fota z alba dcery.






Na závěr první výtvory Loly, když začala chodit do ateliéru. Výstavku má doma v herně. 
 Alánek chodí do ateliéru teprve chvíli, ale už první malování nás překvapilo.


sobota 2. června 2018

zahradní pelmel


Letošní jaro podobné létu zdá se mi poněkud podivným... 
Růže kvetou, jak nikdy nekvetly. 
Tolik růží jsme snad na zahradě ještě neměly a rozkvétají další keře.


Tohle nejsou žádné efekty. Je to chyba fotografa. Dostalo se mi do objektivu ranní slunce. Jsem líná čekat a fotit znovu. Tenhle keř měl vloni tak pět růží. Ten světle růžový před ním dvě mrňavé. 



Třešňový maraton se letos nekoná. Nejen proto, že je třešní normálně, ale uzrály tak rychle, že jsme je nestačili vůbec sklidit a padají na zem. Špačci nemusí na strom, cupkají po zemi bez velké námahy a zobkají si. Už se mě vůbec nebojí. Když tlesknu, podívá se mým směrem výmluvným pohledem: 
co je jako? proč tleskáš? nejsem přece na stromě. 
Takže mám pár džemů, asi čtyři pečené čaje, dnes vezeme bedýnku třešní vnoučatům, a pokud mi to špačci nesežerou, posbírám si ještě snad pár třešní a něco málo vyrobím. Je pravda, že jsem jich hodně odjedla, ale letos bylo uzrávání takový fofr, že bychom to nestihli, i kdybychom nebyli vytíženi. Musím přiznat, že jsem vlastně ráda. Být to šílenství jako vloni, bylo by mi líto, že nic nestíhám. Ostatně vloni jsme nestíhali taky, protože třešní z jednoho stromu, jak spočítal můj muž, bylo víc než metrák. 
Hezkou sobotu všem. 
My dnes jedeme na malou vernisáž, reportáž snad přinesu zítra.


pátek 1. června 2018

z jiného úhlu


Opět muzeum a kavárna. Tentokrát ne pracovně, ale setkání s dcerou, která přiletěla z Paříže na týden pracovně do Čech a dnes zase odlétá. 
Fotila jsem muzeum ze strany, kterou sama neznám do detailu. Když dělám venku rozhovor, nemám čas se kochat okolím. A kavárna a muzeum má kouzlo ze všech stran. 
Tohle je poslední světová strana. Už se mě můj muž neptá, proč si beru foťák.
Už ví, že já najednou objevím maličkosti, které už jsem viděla mnohokrát z jiného úhlu.
Pro tohle fotím. Pro kouzlo okamžiku.






V kavárně jsem ještě nafotila malou výstavu fotografií Léto na zahradě.


A v průchodu výstavu dětí s názvem Ano, pane doktore.


Tady jsem si jen vyplnila čas čekáním na mého muže, který odvážel dceru na vlak. Možná moje letmé pohledy zaujmou i vás.