pátek 20. prosince 2013

repríza Štědrého dne

(ochutnávka z Příběhů mého života na aktuální téma)

Ano, už se to v naší rodině stává tradicí. Porušujeme veškeré „nebeské“ zákony a slavíme narození Ježíše dvakrát za sebou.
Poprvé se to stalo před několika lety, kdy naše starší dcera pobývala delší dobu v Paříži jako au pair ve šlechtické rodině. Byla zde velmi nešťastná, děti se rodily jako na běžícím pásu, ihned po porodu byly odstaveny a starala se o ně moje dcera. Děti byly plozeny z naprosto prozaického důvodu a to za účelem rozšíření šlechtického rodu. Štědrý den měla trávit moje dcera v Čechách s námi, ale nepovedlo se. Miminko ji potřebovalo. Trávila tedy Štědrý večer sama s francouzskou bagetou v ruce a jediné spojení s rodinou byl Skype. Byly jsme nešťastné obě a já, abych ji nějak potěšila, slíbila jsem jí, že až se vrátí, udělám pro ni Štědrý den se vším všudy a sejde se celá rodina, ostatně jako každé svátky. Netušila jsem, jakou radost jí tento slib udělá. „Opravdu ho mami uděláš? zasvítily dceři na monitoru počítače oči. Samozřejmě, proč bych neudělala v únoru Štědrý den??!!
Blížil se inkriminovaný den a ukázalo se, že v podstatě nic není problém a já svůj velmi zbrklý slib splním. Dárky byly připraveny, cukroví znovu napečeno, připravit rybu a bramborový salát také není problém. Ale proboha co stromeček?! Jsme spořádaná rodina, takže krást stromek v lese se nesluší. Můj muž si ví vždy rady. „Projedu Prahu a to by bylo, aby se nenašel jeden odložený u popelnic“, sdělil můj muž velmi rozhodně. Při pohledu na mého celkem ještě přitažlivého muže se mi představa vybírání popelnic zdála na hony vzdálená našemu životnímu standardu, ale když nejde o život …….
Našel a vypadal ještě velmi zachovale, tedy ten stromeček, i když byl z „druhé ruky“.
Dcera dorazila z Paříže o den dříve a trvala na dodržení tradic, které naše rodina ctí v souvislosti s těmito svátky. Když byly děti malé, zdobila jsem stromeček vždy v noci před Štědrým dnem a „ježíšek“ každý rok překvapoval novou barvou a laděním stromečku. V této tradici se pokračovalo, i když děti odrostly, ale bylo vždy pro mě těžší a těžší „lézt“ na náš vysoký stromeček teprve, až děti usnuly. Tentokrát jsem dala povel: ve 22.00 do postele. Naše dospělá dcera šla tedy poslušně – pusinku, pomodlit, vyčurat a spát a můj muž přinesl potají stromeček z úkrytu na zahradě. Už když jej pronášel naším velkým bytem, něco se mi na něm nezdálo, ale chtěla jsem mít „nadělení“ stromečku co nejdříve za sebou, to bylo teď nejdůležitější. Tyto naše vánoce byly ve znamení černé a bílé a premiéra dopadla krásně, takže hurá na reprízu.
Děti mi po letech prozradily, že vždy nad ránem na Štědrý den se navzájem budily a chodily se ve tmě pátrat, jaký letos ježíšek nadělil stromeček a v duchu této tradice, tak učinila i moje dcera, tentokrát sama, ostatní měli přijet před obědem, ale ve tmě stejně jako jindy nic neviděla.
Ráno jsem začala chápat, že opravdu není něco v pořádku. Byt totiž nevoněl jehličím. On vlastně nevoněl vůbec. Hledali jsme po bytě, zda nám někde potají neoznačkoval nějaké místo Robin, sousedův kocour, který se k nám rád občas potají proplížil. Odněkud se totiž linula velmi nelibá vůně. Prošli jsme všechny prostory bytu a nic.
Panebože, to bude ten stromek!!, napadlo mě. Můj muž tvrdil, že to není možné. Očichávali jsme strom ze všech stran. Nezdálo se, že by tento „parfém“ byl z něj, ale přesto jsme se vypravili koupit nějakou vůni a stromek nastříkali. Po té ještě několikrát a pak znovu a ještě…. Dosáhli jsme toho, že se všechny pachy propojily a nelibá vůně byla ještě intenzivnější.
No nic, přežili jsme to i s tímto nezvaným hostem a Štědrý den dopadl dobře. Moje dcera o něm vypráví svým známým dodnes. Na příšerný smrad ze stromku od popelnic si naštěstí nepamatuje.
Pro velký úspěch si chceme zopakovat tento dvojí Štědrý den přes 2 letopočty znovu. Vánoce roku 2011 jsme slavili tentokrát bez našeho nejmladšího dítěte, další naše dcera trávila vánoce v Paříži a užila si s námi Štědrý večer již tradičně pouze přes Skype, i když musím říct, že to byl i díky této technické vymoženosti velmi vydařený Štědrý večer. Už ani nevím, co vše jsme si všichni navzájem sdělili v průběhu hodinové debaty, my s mužem a dcerou na jedné straně a naše druhá dcera a její pařížský přítel na straně druhé, ale už dlouho jsem se tak nenasmála. Možná to bylo malou kamerou, před kterou bylo nutné pózovat za použití vybraných akrobatických prvků, aby dcera v Paříži viděla, co nám „ježíšek“ nadělil. Je pochopitelné, že je tedy nezbytně nutné Štědrý den reprízovat.
Vzhledem k tomu, že tentokrát se odehrává naše repríza Štědrého dne v době, kdy ještě sami vlastníme krásně nazdobený stromeček, odpadá akce „popelnice“ a nehrozí, že si domů přineseme stromek, který už si někdo před námi „zamluvil“ a dal na něj „voňavé značení“ – prodáno. Tak hezké svátky!

Žádné komentáře:

Okomentovat