sobota 7. června 2014

smích prý prodlužuje život...

Tak to se musím dožít nejmíň sta let :-)
Dnes jsem se zasmála několikrát. Naposledy teď, před několika hodinami, kdy mi dcera volala ze ZOO, kde byli s vnučkou se podívat na nový pavilon mloků. Prý mloci jak od Karla Čapka...Taky je chci vidět! Mloci zřejmě ještě nejsou uvyklí novému prostředí, takže je nikdo nespatřil. Všichni však věděli, že existují.
Přesto tento den splnil svůj účel. Lola, tedy moje vnučka, si měla vybrat z velkého množství věrných kopií zvířat nového plyšáka. Přestože byla přemlouvána několikrát, byly jí nabízeny desítky věrohodných zvířátek, tady máš hezkého papouška, od začátku držela pandu a nechtěla ji pustit. Nutno podotknout, že byla vybízena k výběru jiného zvířete slovy: Lolinko, Pandu už máš, vyber si něco jiného.
Pandu, co má doma, moc miluje. Vybrala si tedy znovu Pandu, možná právě proto, a nepustila ji celou cestu. Dcera mi se smíchem sdělila, že ji zřejmě už nikdy v životě nepustí. Fakt jsem se zasmála.
Zasmála jsem se dnes několikrát. Moje máma jezdí pravidelně k nám, jak říká moje sestra, respektive si přeje, aby to tak bylo, do "polepšovny" každé prázdniny, tedy jednou ročně, víc jí zdravotní stav nedovolí a zbytek roku jezdím já za ní..
Tedy prázdniny jsou její, ne moje :-) Polepšovna nefunguje, protože už ji nenapravím. a jezdí na týden, protože víc ji nepřemluvím. Moje sestra, která žije v bytě nad ní, by si přála, ať odjede klidně na měsíc:-). Bydlí totiž v našem rodném domě s ní,. jen v bytě o patro výš.. Nemyslíme to ve zlém a za máminými zády, protože naše máma to ví. My jí to nezapomeneme sdělit se smíchem vždy ještě za tepla.
Vloni poprvé přijela na 14 dní. Letos jsem ji začala přemlouvat už někdy v zimě, protože ji znám, že potřebuje delší čas na změnu, ať opět přijede na delší dobu než týden.  Máme početnou rodinu, tři děti, nejmladší  v Paříži, a pokud tedy chce všechny vidět, jinak to možné není.
Pravidelně si voláme každou sobotu a tentokrát jsem se už snažila dohodnout termín, kdy přijede, aby termín souzněl s příletem naší dcery z Paříže.
Ne, dvacátého prvního nemůžu přijet, odporuje moje máma. Říkám: mami, a proč? Protože mám důchod až čtyřiadvacátého. No a co? dím já. Poplatíme tady všechno z mého, žádné peníze nepotřebuješ. Já peníze mám, na to moje máma.... No tak proč?! Protože nerada nechávám důchod nevybraný. A já zase, proč proboha? Moje vtipná máma, opravdu je někdy neskutečně vtipná, dí: kdybych umřela, oni by vám ten důchod nedali... hahaha.
A mami, když umřeš, na co ho budeme potřebovat? No přece na můj pohřeb. Mami, důchod stejně nebude stačit :-) Slyším na druhé straně smích, tak já teda přijedu toho dvacátého prvního! No to bych prosila, mám ji ráda přes všechny její chyby a tomuhle se budu smát ještě dlouho. Hlavně proto, že to chvíli myslela naprosto vážně..
A směju se s ní téměř každou sobotu. Naposledy si vzpomínám, jak mě rozesmála, když měla naše režisérka, nejmladší dcera, premiéru v Paříži. Volala jsem netrpělivé mámě až druhý den, nechtěla jsem volat v noci, že to byl velký úspěch, aplaus, zkrátka, že se to povedlo, poprvé v Paříži a že měla úspěch jako dosud zatím  vždy v Čechách. Odpověď zněla: panebože modlila jsem se celou noc, (jen připomínám, celá noc byla zbytečná, premiéra končila v 22.00 hod.), a řekni jí!, že jsem pro ni udělala, co jsem mohla! Směju se ještě teď a je to už tři týdny.
Fakt se směju  každý den. A přes čtyři generace, protože sobě se směju nejvíc.

2 komentáře:

  1. No jo, to mám po tobě. Linda mi vždycky říká, že jsem jedinej člověk, kterej dokáže sám sebe rozesmát až do breku :)
    Jinak s pandou to mělo dohru. Měla jsi vidět tu hysterickou radost, když si doma uvědomila, že má pandy dvě! Kdyby to uměla, určitě by si mnula nevěřícně očička.
    Takže teď se pandy kamarádí, pusinkují, jsou pořád spolu a Lolinka se tomu strašně směje.

    Už teď se děsím, až zase někde potkáme nějakou pandu...

    OdpovědětVymazat
  2. To je škoda, že jsem to neviděla, ale umím si to představit a jak jinak, směju se :-)

    OdpovědětVymazat