pátek 12. září 2014

nákupy šup šup

Už jsem psala, že nákupy nemám ráda, není to zkrátka vůbec moje hobby a co jde, nakupuji přes internet. Občas je však nutné něco nakoupit i v kamenném obchodě. No nutné, prostě něco musíme mít hned, jak se zrodí nápad.
Při posledním nákupu předminulý víkend jsem zjistila, že se vlastně opakuje léta stále stejný scénář. Když se vypravíme na nějaký cílený nákup, vždy koupíme něco úplně jiného, než jsme měli v úmyslu. Většinou to, že nemají naši vysněnou věc, nás přinutí přemýšlet.  Je to z lenosti, protože pro stejnou věc se prostě podruhé vracet nebudeme, ale většinou právě proto vymyslíme něco mnohem lepšího, např. pro obnovu designu našeho domu a nakonec jsme rádi, že kýženou věc neměli. Prostě vydařený nákup z nouze.
Naposledy v Ikea to nebylo až tak nic zvláštního. Vypravili jsme se koupit dvě stropní světla do kuchyně, která od našeho nastěhování do nového domu byla trochu popelkou. Vybrali jsme je na internetu, jak jinak, aby bylo rychle nakoupeno, zkrátka šup šup. Zapomněla jsem se však podívat, zda je mají na skladě. Světla jak jinak neměli, prý až zítra, ale už jsme tady a chceme něco hned. Po chvíli rozhlížení nabízí můj muž jinou variantu. Ve vozíků se ocitá šest menších světel. A konečný výsledek je mnohem lepší. Ale protože je to již tradice, ani nás to nepřekvapí. Tento nákup se tedy opět povedl.
Vzpomínám si na jiné náhodné nákupy, které se nám zdály vtipné hned, nejen s odstupem času. Rekonstruovali jsme našim dcerám již téměř zletilým pokoj a na dotažení našeho konečného díla po několika týdnech práce nám chyběla žárovka do nové lampičky :-) a na nákup této velmi postradatelné věci, ráz nového pokoje přece už změnit nemohla, jsme museli jet všichni, asi taky abychom si odpočinuli od práce. Nákup byl v podstatě neúspěšný. Přivezli jsme do nového pokoje sice nový koberec, ale vůbec si nevzpomínám, že bychom měli tu žárovku:-) .
Jiný vydařený nákup byl, když mě můj muž požádal, abych mu koupila tkaničky do bot. Přišla jsem brzy a rukama jsem se šťastným úsměvem objímala velkou krabici s novými kozačkami na zimu a dotaz mého muže: a tkaničky máš, byl myslím úplně zbytečný. Na ty jsem fakt zapomněla.
Říkám, že nakupování není moje hobby, ale před jedněmi vánocemi jsem zatoužila po poschoďovém talíři na cukroví. Měli úplně s jednoduchým designem v Ikea. Tak jsem se přesvědčila, že ten stojí za trochu mého času. U vchodu byl velký billboard na reklamu mého vytouženého zboží, který mě přesvědčil, že je to správná volba. Po rychlém nákupu jsem dorazila domů s dvěma plnými velkými papírovými taškami a začala předvádět mému muži, jaké skleničky na víno jsem koupila, jakou krásnou vázu a voňavé svíčky a ještě spoustu jiných zbytečností na vánoční stůl. A když padla otázka: kde máš ten talíř, koukala jsem nechápavě: jaký talíř proboha, těch máme dost. Nemohu to dodnes pochopit, ale koupila jsem ho až na potřetí, takže se podstatně prodražil..
Vrcholem všeho dle mého muže byl před lety vánoční nákup nového auta. Ne, že by to měl být dárek pod stromeček. Zkrátka to tak vyšlo. Několikatýdenní rozhodování vyústilo v rozhodnutí, a přestože jsem celkem imunní vůči reklamám, předvánoční nabídka nám v rozhodnutí pomohla. Nutno podotknout, že jsme poprvé kupovali nové auto, do té doby jsme měli vždy auta z druhé ruky. Můj muž autům rozumí, takže už měl vybráno předem, auto prozkoumáno naživo, všechny parametry byly známy. Dle mého soudu stačilo jen auto koupit. Přišli jsme a neměli barvu, kterou jsme původně chtěli, měli už jen stříbrnou. Ta naše by byla až za několik měsíců. Můj muž měl ještě spoustu dotazů, přestože vše věděl líp než prodejce a chtěl ještě zkusit případně získat nějaké další výhody, než jen ty, které nabízela reklama.. Znamením jsem Váhy, ale váhavá rozhodně nejsem. Rozhoduji se rychle. Povídám, to Ti tahle stačí a je to hezká barva, bereme ne?...
Můj muž i prodavač koukali s údivem na mě a posléze i s neskrývaným úsměvem a já jsem nechápala proč. Uplynulo více než deset minut a to je dostatečně dlouhá doba na nákup nového auta, nee?
Můj muž dodnes vypráví jako rádoby vtipnou historku, jak jsem dokázala auto koupit dřív než nový svetr. Nechápe, že koupit svetr je mnohem těžší a je nutné si jej vyzkoušet :-)

2 komentáře:

  1. :-D
    A taky nezapomeň, jak jsme jednou spolu na Skalce čekaly dlouho na autobus, ty sis dala kafe v kelímku a šly jsme se z nudy kouknout do obchodu s hadrama, kdes úspěšně to kafe vylila na asi šestery plavky a všechny jsme si je musely koupit :-D :-D
    Smála ses asi tejden a pak jsme dva roky každý návštěvě nabízeli plavky.

    OdpovědětVymazat
  2. hahahaha ježíši, na to jsem úplně zapomněla, panebože opět mě to rozesmálo :-)

    OdpovědětVymazat