pondělí 13. července 2015

holá hlava, žirafa se šnorchlem aneb liberální výchova

důkaz o úplně holé hlavě jsem nenašla, tak jenom tento s porostem

všechny tři naše děti s mojí mámou - z našeho archivu
O liberální výchově jsem už psala v několika příspěvcích, poprvé tady ještě k liberální výchově, ale dnes mě přinutila žirafa se šnorchlem pokračovat.
Slovo liberální výchova se skloňuje ve všech pádech, ale mám dojem, že se jedná spíše o "nevýchovu". Každé dítě se potřebuje vyznat ve složitém světě a k tomu potřebuje nějaké mantinely a liberální výchova dle mého soudu neznamená, že necháme dítě dělat si, co chce. Četla jsem o studii, která se zabývá či rozebírá příliš liberální výchovu a závěr je, že děti, které byly vychovány či spíše nevychovávány v tomto duchu, mají jako dospělí velké problémy plnohodnotně prožít život. Bez mantinelů totiž není ani dospělý život, a pokud si myslíme, že ano, anebo jsme na ně nebyli zvyklí z dětství, těžko se budeme přizpůsobovat nějakým pravidlům a náš život bude pravděpodobně chaos..
Pro mě liberální výchova mých tří dětí znamenala, že jsem jim dávala prostor pro svobodnou volbu ve věcech pro ně důležitých, ale zároveň neohrožující jejich pohled na život. O spoustě věcech z dětství našich dětí jsem už psala, tak jen trochu opakování. Přísná výchova, či autoritativní se mi zdá lehčí, nemusíme o ní asi tolik přemýšlet, protože je jasné toto ano, toto ne. Ale když se rozhodneme pro svobodu pro děti, je to mnohem těžší. Musíme je naučit, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého a to vůbec není lehké.
Svoboda v oblékání byla samozřejmostí od dětství, a že občas děti chodily jako z cirkusu či hastroši, jsem přežila. Když si nechtěly ráno při cestě do školy obléknout kabáty, protože se ochladilo, přenesla jsem zodpovědnost na ně se slovy: no jděte, jak chcete, je to vaše tělo a vaše zdraví. To bylo samozřejmě něco jiného a do školy odcházely v kabátech, ale už to bylo jejich rozhodnutí.
Svobodu rozhodování měly i co se týká zájmů. Sice pro nás byla neustálá nová rozhodnutí velmi finančně náročná, ale moc jsme to neřešili. Výtvarné kurzy, herecké kurzy, hiphop, ping pong, hra na kytaru, hra na piano a další, už si ani na všechny nevzpomenu. Do některých jsme se vraceli :-) opakovaně, zaplacený kurz na půl roku některé dítě opustilo po pár měsících či týdnech, protože mělo pocit, že je tlačeno lektorem někam, kam nechce. Po té jsme zaplatili kurz opět, když dítě zapomnělo na příkoří a chtělo se například k akademické malířce vrátit.
Dnes vidím, že vše mělo smysl a dalo dětem patřičný rozhled a všeobecnější vzdělání, než mohla dát jakákoliv škola. Jsme s mužem také trochu bohémové, takže takové změny pro nás nebyli nějak překvapivé a rozuměli jsme jim. Příliš diktátu škodí a to nemáme rádi.
Vzpomínám si na dobu, kdy obě dcery chodily na gymnázium společně, starší na šestileté a mladší na osmileté. Starší dcera měla různá kreativní období, šila si na sebe sama, batikovala a chodila trochu jako hippies. Mladší za mnou přišla a prosila: mami, udělej s ní něco, zakaž jí se takto oblékat, já se za ni stydím. Jen ji nech svobodu.
Pak přišlo období zelených, modrých, červených vlasů a holé hlavy (ta jí slušela nejvíc, protože má krásný tvar hlavy), potom dredy, neučesaná úprava apod. a já jsem ještě k tomu dopomáhala. Musela jsem přesvědčit svého muže, že je to v pořádku. Naše okolí to ne vždy vnímalo pozitivně, měli pocit, že barevná hlava je synonymem k drogám, alkoholu a jiným neřestem. Já se domnívám, že naopak zákazy by k této cestě pravděpodobně vedly. Mladší dcera ovšem vše sestře později vrátila jako správný bohém, když začala studovat Damu a potkala ji trochu opožděná puberta. Obě sestry měly rande v nějaké kavárně a mladší dcera dorazila samozřejmě pozdě a na udivenou poznámku své sestry: víš, že máš sukni naruby?, odpověděla s klidem: já vím, už mě ale nebavila :-) Jednu dobu nosila každou barvu ponožky jinou, dnes už je to normální, ale tenkrát ještě ne, tak jsem aspoň kupovala jeden druh, aby neměla jednu vyšší a druhou nižší :-), ale jenom jednu oranžovou a jednu zelenou. Tuto kombinaci si pamatuji dodnes.  V tom je právě svoboda. Já si rozhodnu, jaký bude můj outfit bez ohledu na to, co řekne okolí. Ostatně kritiku tohoto druhu nesnáším a nezabývám se kreacemi ostatních, v podstatě mě pouze zaujme, když to někomu moc sluší.
Moc se mi líbí, jak nyní moje dcera vychovává svého potomka. Existují mantinely, takže dítě není rozverné, ví, co si může dovolit. Ovšem oblečení si vybírá už dnes sama. Sice někdy je to dost tristní a naše estetické cítění trpí, ale ona to tak chtěla. Takže, když jí hlídám, nikdy nezapomenu ji nechat na sebe vybrat, co sama chce a je klid. Ten malý tvoreček si připadá důležitý a mě to přece nic nestálo než trochu času navíc, protože výběr je velmi pečlivý.
Naposledy šly s mámou nakupovat plavky. Připomnělo mi to nakupování bot s nejmladší dcerou. V osmém krámu padla veškerá má rozhodnutí, co se týká finančního stropu a zůstalo jen, proboha už si nějaké vyber i za dva tisíce. Moje vnučka také v každém krámu nabízené úžasné plavky odmítala a házela je po zemi. Již zoufalství a poslední krám. Tady si plavky vybrala a nechtěla se jich vzdát. Když mi dcera volala, jaká byla volba a jak strašné jsou plavky, říkala jsem si, že přehání. No bože, vnučka si vybrala plavky s obrázkem, páč všichni nakupujeme vkusné oblečení bez různých Hello Kity apod., tak chtěla něco jiného. Když jsem však viděla fotku, uznala jsem, že je to opravdu hrůza a že se s ní nikdy koupat nepůjdu :-) Pestrobarevné plavky s obrovskou žirafou se šnorchlem uprostřed mě naprosto odrovnaly. Ale spokojený obličejíček stojí za to a k tomu nové zlaté holínky s prasátkem Pepou a je vymalováno :-) Ty holínky bych přežila, ale plavky jsou fakt příšerné!! Myslím, že by na ně měl být zbrojní pas, páč vidět je v noci rozespalá, tak mě to zabije.
Ano, přesně toto pro mě liberální výchova znamená, tímto se vychovává osobnost. Ano je to strašné, ale já udělám vše proto, abys to mohla nosit - možnost svobodné volby. Ty zelené vlasy byly taky hrozné :-), ale dnes už mohu říct, že výchova našich tří dětí se nám povedla. Vychovali jsme tři osobnosti s vlastním názorem, které se umějí postavit k životu a pevně věřím, že k tomu vedlo i přežití Rákosníčka se zelenými vlasy.
Jo a plavky s motivem žirafy se šnorchlem nechám vaší představivosti.
Nemáme odvahu je zveřejnit, páč naše rodina celkem rozpoznává, co je kýč :-).

9 komentářů:

  1. O výchově bych mohla sepsat seminárku-protože mám pět dospělých dcera a 17.letého synka. Dosud jsem byla přesvědčená, že moje výchova byla správná, ale včera jsem o sobě zapochybovala. Poprvé jsem byla v situaci,kdy jsem se za svoje dítě styděla! Ale tak strašně, že je mi z toho do breku ještě dnes. Být to nedospělý synek, nafackovala bych mu, aby se vzpamatoval, ale matku dvou dětí...? Chovat se tak hulvátsky ke tchyni, to se mnou ortřáslo,že se jí už druhý den za dceru omlouvám.. Někde jsem udělala chybu...ale kde?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechci se tady stavět do role odborníka a nechci ani nějaké polemiky. Ale popsaná situace dle mého soudu nesouvisí vůbec s výchovou. Myslela jsem celkový postoj k životu a ne konkrétní situace, jak se děti v životě zachovají. A pokud dcera není hrubá na celé široké okolí, nesouvisí to s výchovou vůbec. Někdy není správná konstalace hvězd, někdy tomu může předcházet ještě nějaká historie a my se pak chováme hrubě a upřimně někdy tchýně, které se pletou do života, dokáží velmi vytočit a pak si myslím každý občas zachová tak, že okolí to může vnímat hrubě, ale nemusí vždy vědět, co tomu předchází a proč nás vytáčí taková maličkost apod. Mluvím z vlastní zkušenosti, ani já se nechovám vždy vzorně :-) a myslím si, že je zdravější dát najevo svůj postoj i hrubým způsobem, když to v dané situaci tak cítíme, než to dusit v sobě. Samozřejmě, že jsem u této konkrétní situace nebyla, ale nepovažuji to za výchovnou chybu. Někdy je totiž lepší nebýt tchýně a nesnažit se za každou cenu si myslet, že já vím vše nejlíp. Marcelko, netrap se, teď už se děti vychovávají sami a člověk se vychovává celý život. M.

      Vymazat
  2. Ve kterých článcích jste prosím psala o výchově (bohužel nečtu váš blog od začátku). děkuji, r.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsou to články speciálně o výchově, spíš se v některých příspěvcích jen zmíním, když si na něco vzpomenu, takže už to ani nedohledám :-). Kde jsem hodně psala o výchově je v těchto příspěvcích
      http://vyzobanaslunecnice.blogspot.cz/2013/12/jeste-k-liberalni-vychove.html

      http://vyzobanaslunecnice.blogspot.cz/2014/03/zakazane-uzemi.html

      http://vyzobanaslunecnice.blogspot.cz/2014/05/jen-pro-ten-dnesni-den.html

      Děkuji a přeji Vám hezké dny. M.

      Vymazat
    2. Jo, jo, prohledávala jsem starší články a právě proto se to těžko dohledává. Je fajn si přečíst názor, zkušenost. Díky, r.

      Vymazat
    3. Moc děkuji. Také děkuji za upozornění, štítky moc neřeším, tak si dám pozor, až budu psát zase někdy třeba o výchově, abych to nějak označila v názvu. M.

      Vymazat
  3. Taky jsem zvědavá na to, jak jednou svoji výchovu ohodnotím. Člověk se snaží, dělá co může, ale co když zvítězí geny...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amelie, o Vaší výchově vůbec nepochybuji a ještě ke všemu to máte o moc těžší, než je standard, ale geny samozřejmě fungují, ale já beru děti jako celek, neřeším jejich úlety, které se mi nelíbí a s nimiž i nesouhlasím, už mi dnes nepřipadají důležité ...

      Vymazat