středa 29. července 2015

události mého týdne vážně i nevážně






Nechci být moc kritická, ale trochu mě v posledních dnech už irituje strach českého národa z přistěhovalců. Kam se hnu, tam se o tomto problému debatuje a to i v zapadlých vesnicích, kdy nikdy nikdo pravděpodobně přistěhovalce neuvidí, anebo snad jen přistěhovalce z jiného okresu (to jsem ovšem i já - náplava :-). Debaty ovšem nejsou toho druhu, že by člověk získal pocit, že jsme tak uvědomělý národ, že nám snad jde o blaho celé země. Debaty jsou vedeny v duchu, co když od nich něco chytnu - toto jsem slyšela na Bleších trzích malého města.
Ano, možná ty předzvěsti budou v něčem pravdivé, ale já nerada dopředu vyrábím nějaký katastrofický scénář a celkem "obdivuji" ty proroky, kteří vědí, jak přesně to bude vypadat a jak vše bude probíhat. Nenávistné komentáře označující uprchlíky velmi hanlivými jmény viz článek http://zpravy.idnes.cz/verbez-svoloc-opice-jak-cesi-diskutuji-o-uprchlicich-pcn-/domaci.aspx?c=A150728_181358_domaci_mcn dle mého soudu zase jen vyvolají nenávist. Domnívám se však, že se takto vyjadřují převážně lidé, kteří nemají žádné zkušenosti s uprchlíky ba ani s cizinci ve větší míře. Jen se potřebují přidat na nějakou stranu, kde se něco děje, a pokud jsou tam negativní emoce, tím lépe. Ještě bych pochopila, že se zde vyjadřují především lidé z Teplic, kteří mají skutečný problém s jinou mentalitou a jiným způsobem života cizinců v jejich městě a mají pocit ať již skutečný či domnělý určitého omezení, i když se v tomto případě o uprchlíky nejedná.
Snažím si představit sama sebe, kdybych se nedej bože ocitla v podobné situaci, jsem ráda, že to nemusím řešit, a musela bych také uprchnout ze země zmítané válkou, boji, nesvobodou apod. a už předem bych byla odsouzena, aniž by mi kdokoliv dal šanci ukázat, kdo jsem. I mezi uprchlíky jsou přece rozdíly a je rozdíl mezi válečným uprchlíkem a ekonomickým imigrantem.
Vzpomínám si na dobu po revoluci, kdy se otevřely hranice a v německých a rakouských obchodech časem byly k vidění nápisy, že Čechy v tomto a tomto obchodě nechtějí. Také v našem národě je část populace, která nám nedělá čest, ale byli jste to vy, kdo tenkrát nakupoval za pět prstů? Já tedy ne, a přesto jsem byla do těchto nápisů zahrnuta i já. Když se na toto podívám z tohoto pohledu, je mi z toho smutno. Někdo je možná v nebezpečí života a ještě ani není v naší zemi, ale my už předem víme, že nás bude ohrožovat, že se zvýší kriminalita apod. Jestli máte chuť, přečtěte si článek tady http://zpravy.idnes.cz/myty-o-uprchlicich-a-migrantech-do-evropy-f1y-/zahranicni.aspx?c=A150618_121718_zahranicni_jw , protože já samozřejmě statistiky nesleduji a ani se nestavím do role bůhvíjakého odborníka, jen mi celý ten humbuk a šířící se poplašné zprávy na facebooku, které se ke všemu ukáží jako nepravdivé, jejichž pisatelé se především chtějí zviditelnit a zvýšit návštěvnost svého profilu, lidsky připadají přehnané. Částečná opatrnost je samozřejmě na místě, nic se nesmí přehánět, ale svět je tak blízko a my dnes musíme počítat s tím, že nežijeme v nějaké separaci či bublině a dělat, že se nás okolní svět netýká, není přece vůbec možné a myslet si, že protesty prostřednictvím nenávistných komentářů a vyjádření mohou něčemu zabránit, je mírně řečeno naivní..
A teď z jiného soudku. Ještě k dalším událostem tohoto týdne v mém životě:-)
Konečně má na květ oleandr, který jsem letos po zimě celý "oštucovala", páč už byl hrozný a myslela jsem si, že letos už nepokvete, zatím má tedy pouze pupence, ale předpokládám, že mi udělá radost květem, tedy oba oleandry, protože od maminky jsem letos udělala ještě miminko a to má také na květ.
Rovněž rozkvetla kana na terase zatím jen v květináči, na zahradě je pořád bez květu.
Přijela dcera z Paříže a chvíli pobude, takže se těším, že všichni společně celá rodina oslavíme její narozeniny. Dnes spolu strávíme po dlouhé době večer a pravděpodobně i část noci filosofováním a povídáním, co vše se událo :-)
Ráda žiji přítomností, do minulosti se moc nevracím a budoucnost také moc neřeším, páč moje životní zkušenost mě naučila, že většinou je vše jinak, než si člověk představuje či plánuje. A poplašné zprávy mě nechávají klidnou. Strach předbíhající skutečnost je myslím zbytečný.
Takže přeji všem pokud možno dny plné krásných setkání a krásných malých radostí prosté zbytečných strachů.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.